Česká média ...i slova jsou činy

Finský student Pekka-Eric Auvinen se rozhodl, že vyvraždí své okolí. Propagoval svůj zločin na internetu, a než bylo jeho nenávistné prohlášení odstraněno, zhlédlo ho sto padesát dva lidí, kterým se líbilo a kteří jej obodovali nejpozitivnějším hodnocením. Nebyl první, kdo k propagaci svého plánu zabíjet využil internet. Podobně své poselství poslal do světa americký student korejského původu Čo Sung-hu, který letos 16. dubna postřílel celkem 32 lidí a posléze i sebe.

Před několika měsíci lidovecký poslanec Jan Kasal prezentoval, že chce založit (a ustanovil) Alianci proti zneužívání internetu. Někteří novináři začali spekulovat, zda nejde o pokus zavádět cenzuru a co za jeho slovy vlastně vězí.

Před několika týdny v Praze proběhla mezinárodní konference, kterou organizovalo sdružení Safer Internet a kde zástupci nejenom státní správy, ale i operátorů, výrobců softwaru a dalších upozorňovali na to, že problém bezpečnosti na internetu je velmi vážný. Lze jen pozitivně vnímat to, že konference se zúčastnila i náměstkyně ministra vnitra Lenka Ptáčková, která deklarovala, že její resort si problém uvědomuje. Ve světle těchto zkušeností je otázka, zda je zneužívání internetu skutečně problém, obratem spíše řečnickým.

Příklady zneužití sítě se nedostávají na přední místa našich deníků. Zatím a naštěstí. To však není argument pro odborníky a nakonec ani pro politiky, aby nic nekonali. Evropská komise podpořila program Bezpečnější internet plus částkou 45 milionů eur na léta 2005–2008. Zhruba polovina peněz jde na zvyšování povědomí o možném nebezpečí na internetu, boj proti nedovolenému obsahu má prioritu finančně vyjádřenou necelou třetinou prostředků. Toto opatření má svoji logiku – odpovědnost je v první řadě tam, kde problém vzniká (říká se tomu princip subsidiarity a je vlastní právě křesťanským demokratům, kteří v Evropské unii hrají prim).

A dovolím si ještě jedno srovnání, byť bych nerad, aby bylo interpretováno jako snaha nastolovat cenzuru. Internet se vyvíjí – radikálně nám vzrůstá jeho penetrace, stoupá dostupnost vysokorychlostního internetu, vyvíjejí se systémy, které jsme si zvykli označovat jako Web 2.0. Prim začíná hrát audiovizuální obsah a v některých oblastech začíná docházet ke stírání rozdílu mezi televizí a internetem. Nicméně televizi regulovanou máme a já, aniž bych chtěl jakékoli omezování, si kladu otázku, zda a jaký je rozdíl mezi dopadem klasických televizních obrazovek a počítačových monitorů...

Ve Sněmovně leží návrh, který by například zavedl pro počítačové hry povinný rating – údaje o doporučeném věku uživatele, obsahu vulgárních nebo diskriminačních výrazů, elementů strachu, násilí, drog, sexu a gamblerství. Podle mého názoru jde jednoznačně o pozitivní opatření, které alespoň rámcově může pomoci rodičům ve výběru vhodného vánočního dárku. Jinými slovy – i tento příklad je důkazem toho, že zákonodárná aktivita může pomoci.

Samozřejmě platí, že informovanost a prevence jsou nejdůležitější (proto také velmi kvituji distribuci rádce pro oblast bezpečnosti na internetu ve stylu postaviček Walta Disneyho, který se objevil před několika týdny jako příloha MF DNES), ale stálo by přinejmenším za zvážení, zda aktivity na tomto poli jsou opravdu dostatečné.

Jaroslav Poláček

Autor předseda komise KDU-ČSL pro internet a komunikace.
Zveřejněno v deníku Mladá fronta DNES.