logo Facebook
i slova jsou činy

Weby a noviny. Jak dlouho ještě?

27. února 2017 19:00 / autor: Irena Ryšánková

(pokračování)
Serverem, vzniklým odštěpem částí redakce Lidových novin po nákupu Mafry Babišem, je zpravodajský server a týdeník echo24. Vlastní ho většinově bývalý šéfredaktor LN, nyní šéfredaktor echa24 Dalibor Balšínek. Echo24 je dle vlastních slov pravicové a liberálně konzervativní médium, i když nechápu, jak zpravodajství může být konzervativní nebo liberální… Hlavním investorem projektu je Jan Klenor, bývalý ředitel Patria Finance.
Ekonomicko politický deník e15 byl založený na konci roku 2007 vydavatelstvím Mladá fronta, dnes patří do holdingu Czech Media Invest Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Na internetu ho sleduje 92 tisíc lidí denně.
Stranou publicity stojí specializovaný server Sport.cz, třetí nejsledovanější server v Česku a portál Centrum, pátý nejsledovanější. Až za nimi se nachází web televize Nova. Česká televize a Český rozhlas jsou hluboce pozadu. Nejsledovanějším bulvárním serverem je internetová verze deníku Blesk, v žebříčku všech médií čtvrtý nejsledovanější server.
Internetový svět a sociální sítě ale ruší hranice mezi tradičními a jinými médii a tak se během jednoho roku staly nebývale velkým a nevítaným hráčem na poli žurnalistiky Parlamentní listy. Server se specializuje na politickou žurnalistiku a rozhovory o politice, čtenost si zajišťuje extrémně bulvárními titulky. Vůči obsahu článků je ale server korektní a až extrémně politicky vyvážený. Nemá vlastní agendu, vlastní politickou orientaci ani vazbu na agendu většinového majitele, kterým je senátor Ivo Valenta, majitel sázkařského impéria Synot. Ten drží 70% podíl ve společnosti Our Media a.s. prostřednictvím společnosti WCV World Capital Ventures Cyprus Limited.
Odpovědi Parlamentní listy neučesávají a necenzurují ani hosty nastolovaná témata. Do textů nezasahují. Většinou zpovídané agresivně nekonfrontují. Otázky bývají proto otevřené. Redakce se prakticky nedopouští komentářů jinak, než otázkami, se kterými lze v rozhovoru polemizovat, nebo titulkem. Parlamentní listy pouze zveřejňují vyřčené či napsané samotnými aktéry dějů nebo externími komentátory – politology, analytiky, bývalými politiky. Dalšího hříchu se redakce dopouští tím, že monitoruje veřejnou komunikaci politiků a stakeholderů v parlamentu, na internetu a sociálních sítích a jejich názory dokumentuje – samozřejmě bez jejich souhlasu, neboť i na facebooku jsou to veřejné osoby polemizující s potenciálními voliči. Výroky na sociálních sítích se ale postupně stávají běžným novinářským zdrojem.
Vzhledem k čtenosti (125 tisíc RealUsers, 1 milion PageVisits a 270 tisíc Visits za den; 723 tisíc RealUsers, 31 milionů PageVisits a 8 milionů Visits za měsíc – leden 2017, NetMonitor) jsou nebezpečím pro veškeré politické PR a mainstreamovou agenu. vůči které se vymezují. Okruh jejich čtenářů roste tempem 5-7 procent za měsíc, čtenost 8-9 procent. Čísla znamenají (samozřejmě s rezervou) že průměrný uživatel přečte během jedenácti návštěv za měsíc 42 článků a stále se vrací. To je dobrý výkon na redakci, která má deset členů a zázemí tří kanceláří. Prostor dostávají i lidé, kteří jsou v "standardních" médiích na oficiálním či neoficiálním blacklistu.
Opačnou cestou se po necelých dvaceti letech vydal server Britské listy, který byl v minulosti fenoménem českého internetu. Druhý nejstarší zpravodajský a komentářový deník na českém internetu (po Neviditelném psu Ondřeje Neffa), který v minulosti býval otevřený, kritický a vcelku vyvážený, i když s částečnou afinitou k marginalizované levicové opozici, se během arabského jara a zejména s počátkem migrační krize ostře politicky profiloval liberálně levicovým směrem. Opačné názory se dočkaly vždy strhujících redakčních komentářů buď šéfredaktora, nebo editora. Dnes je to žel tak, že server přebírá postoje PR aktivistické organizace Human Right Watch, zúžil svou agendu prakticky pouze na protiputinovskou, protitrumpovskou, protizemanovskou a proimigrační problematiku. Nechce už mít ambici popisovat to"o čem nikdo v České republice nemluví", ale pedagogicky vysvětluje, že "skutečnost je vždy složitější". Většina dlouholetých autorů Britské listy kvůli tomu opustila. Dnes je to de facto komunitní blog glasgowského šéfredaktora Jana Čulíka, editora Karla Dolejšího a hrstky jejich pražských přátel. Čtenost Britským listům poklesla na titulní stránce na pouhou pětinu. V současné době čte titulku 6 tisíc RU denně, před lety to bývalo i 25-30 tisíc. Stejně nebo i více poklesl i počet stažených stran.

Zbytek internetových médií jsou ghetta pár stovek či tisícovek čtenářů. Ať už jde o Deník Referendum (4,4 tisíc RU , 6 tisíce V denně) , Literárky (3800 RU, 5700 V denně), A2larm (3 tisíce RU, 4200 V denně), či různé jiné deníky zadarmo či týdeníky. Server borovan.cz sleduje pět set lidí. Ještě hůř jsou na tom politicky jednoznačně vyhraněné weby – server svobodneforum.cz (dnes forum24.cz) sleduje denně okolo dvaceti lidí…
Trendy jsou zřejmé. Na jedné straně masové infotainmentové portály oligarchických majitelů, přinášející masám obrázky a písmenka, ale ne důležité informace, na druhé straně názorová ghetta ekonomicky zubožených intelektuálů. Mezi tím paleta tápajících, kteří si nevědí rady s tím, že komerční komunikace není žurnalistika, že cílová skupina kupující papírové vydání není totožná s cílovou skupinou, nalézající obsah v rss čtečkách či prostřednictvím vyhledávače. Budoucnost žurnalistiky je predikovatelná. Čtenáři papírových médií, které se dají prodat, vymírají. Čtenáři online obsahu, který se dá ctrl-c ctrl-v zkopírovat, nejsou ochotní za neexkluzivní obsah platit. Reklamní obtěžování zruší specializovaný software. AdBlock pro web či FB Purity pro facebook. Protože vždycky dá obsah někdo zadarmo jen proto, aby se čtenáři zavděčil. Výsledek? Z řemesla se stala pásová výroba, na kterou už se hledají algoritmy umělé inteligence. K čemu novináře? Následovat bude úpadek kvality obsahu, odliv čtenářů, bankroty redakcí a posléze i vydavatelských domů. Během té doby nastane hloupnutí čtenářů do té míry, že jim to nakonec ani nebude vadit...