logo Facebook
i slova jsou činy

Volby a novináři

03. dubna 2017 15:00 / autor: Zdeněk Duspiva

Každou volbu, přímo spojenou s médii, provází silná mediální kampaň nadějných i méně nadějných kandidátů.  Jejím cílem, jako i v řadě jiných voleb, mnohdy není jen záměr podpořit konečný úspěch, ale často jde spíš o (sebe)prezentaci a snahu o zviditelnění, bez reálných šancí na skutečné zvolení. Nejinak tomu bude i nyní v případě časově předřazené volby generálního ředitele České televize, byť s mnohem menším počtem kandidátů než bylo v předchozích letech obvyklé.

Pro nezasvěcené byla ale asi mnohem atraktivnější příprava voleb členů mediálních rad a jejich představování v Parlamentu, když neprošla snaha narychlo změnit celý volební systém.  Novináři, zabývající se médii, předložili spektrum různorodých kandidátů a jejich názory na pojetí role radních veřejnoprávních médií - mnohdy opravdu hraniční. Nejlepší ale na tom i pro otrlé asi je někdy až nechtěná upřímnost a otevřenost navrhovaných osobností.

Loňské volby nového vedení ČRo byly přirozeně také ve středu mediálního zájmu. Nově ale bylo rozhodování radních provázeno i mediálními úniky údajných mailů některých protagonistů volby (jejich pravost nebyla potvrzena). V podstatě se téma volby stalo spíše prostředkem úplně jiných sporů a bitev, než aby usměrňovalo nezávislé rozhodování radních. Mimochodem, po letech „náhodných“ anebo i řízených úniků informací z různých spisů či interní komunikace aktérů kauz ve „veřejném zájmu“, se v odborných kruzích stále čeká na nějaký ten únik informací a komunikace i z prostředí novinářů….

Volba prezidenta je sice z jiné „škatulky“, ale zcela jistě naplní mediální prostor po celou předvolební dobu. Vedle vymezování se k současné hlavě státu se primárně hledají noví lidé a nová nosná témata - od „nepolitické“ politiky až po extrémy. Vzniklé personální naděje jsou mnohdy brzy střídány určitými rozpaky. „Píáristé“ hledají ideální profil kandidáta i způsob vedení kampaně. Někdy jde o až příliš prefabrikovaný idealistický a od reality odtržený přístup, v jiných případech  přemíra snahy hraničí s amatérismem. Tak na počátku občas působí třeba i start kampaně dlouho vyhlíženého akademika. Na první pohled poněkud naivní PR nemusí být nakonec na škodu a může přinést efekt. Nelze vyloučit i takový záměr. Zarážející ale určitě je, když aktuální šéf Drahošova volebního týmu veřejně svolává setkání kandidáta s novináři, na kterém se „s nimi chce dohodnout na spolupráci“.

Je zcela jasné, že všechny tyto i další volby budou i o fungování médií a o charakteru a profesionalitě novinářů…