logo Facebook
i slova jsou činy

Většina Norů je pro i proti digitálnímu rozhlasu

16. ledna 2017 12:17 / autor: Zdeněk Duspiva

Ve středu 11.1.2017 v 11 hodin, 11 minut a 11 vteřin byl v Norsku ukončen dosavadní provoz sítě rozhlasových vysílačů v pásmu FM v první ze šesti regionálních oblastí. Magické datum i čas bude zcela jistě dobře zapamatovatelným milníkem v digitalizaci rozhlasového vysílání v Evropě.  Norsko je první zemí, která dospěla k reálnému konci vysílání v pásmu VKV, s konečným termínem rozhlasového ASO 13.12.2017.

Právě spuštěný proces postupného vypínání rozhlasového analogu byl schválen v roce 2015 a po celou dobu byl torpédován z mnoha stran (samotné digitální rádio hraje v Norsku již od roku 1995). Předem stanovené základní podmínky byly objektivně splněny, aniž by k tomu byl upravován zákon, jako tomu chtěli mnozí lobbisté kdysi u nás i v dalších zemích. Jde totiž o to, že stanovit zákonem například prověřování penetrace zařízení pro digitální příjem mezi obyvateli prostřednictvím průzkumů by bylo reálně nemožné, resp. vždy snadno zpochybnitelné a vlastně tak legislativně nesplnitelné (pokud by se to hodilo…).

Norský plán byl před svým spuštěním, zejména v minulém roce, napadán z různých důvodů. Nejvážnější výhradou bylo podezření z použití tzv. nedovolené státní podpory při uzavření neveřejné dohody mezi digitální asociací pro rozvoj vysílání v DABu (Digitalradio Norge) a poskytovatelem přenosových služeb Norkring. Žaloba byla podložena údajným rozporem s evropských soutěžním právem a pravidly pro poskytování státní podpory ve veřejném zájmu, byť Norsko není členem EU, ale je součástí evropských hospodářských institucí. Průběžně, kromě infomační a vysvětlovací kampaně, probíhala i mediální „antikapmaň“ a to i v zahraničních médiích (zejména v sousedních státech úměrně politickým změnám…).

Po tom všem se nakonec sešly i 2 zajímavé výsledky – podle některých mediálních analýz 66 procent Norů s digitalizací „důrazně“ nesouhlasí a odmítá ji, ale podle jiných průzkumů pak bylo s předstihem před vánoci již 70% obyvatel vybaveno přístroji pro příjem digitálního rozhlasu v DAB+. Do hry, podobně jako v dalších zemích, vstoupila politika a někdy až absurdní argumenty (vč. otázek ekologie, turismu, bezpečnosti ad.).

Digitalizace je přirozeně složitý proces s mnoha riziky a neznámými, ale jako i v jiných věcech dokud není jasný konečný termín, vždy se najde nějaký důvod odkladu… (i u nás v televizní  minulosti úvahy o změnách kvůli mimořádným volbám apod.). V Norsku navíc digitalizace přinesla kromě technologických pozitiv, multimediality, provozních úspor a prakticky 100% územního pokrytí rozhlasovým signálem i rozšíření kapacity pro 5 dalších celoplošných veřejnoprávních a komerčních rádií. A lokální rádia mohou s vysíláním pokračovat i ve zbytkovém prostoru VKV…

Další evropské země poslední měsíce sice zdárně rozšiřují pokrytí digitálním signálem, blížící se 90 %, i zvýšenou a již téměř standardní vybavenost (nebo připravenost) nových aut pro příjem DAB+ (zatím cca 60% všech nových evropských vozů), ale reálné plány a termíny jsou spíše výjimkou. Tradičně je zvykem vzhlížet k Velké Británii coby jedné z kolébek mediálního pokroku, kde i v rozhlasové digitalizaci lze sledovat podobný trend jako v televizním vysílání – tedy být jedním z prvních prosazujícím novou digitální technologii, ale vše dokončit v rekordně dlouhé době… (například přechod na DVB-T probíhal  v letech 1998 -2012).

V současné době je velký reálný pokrok digitalizace rádia ve Švýcarsku, Dánsku, Nizozemí, Švédsku (aktuálně zpomaleno po předloňských politických změnách vč. vstupu ekologických politiků do vlády) a hlavně v mnoha zemích již formálně končí „nastavování“ dosavadní éry analogových licencí.

Pro rozhlasovou digitalizaci sice dosud nebyl argumentem tlak na uvolnění kmitočtového spektra ve prospěch jiných telekomunikačních služeb, jako tomu bylo v případě digitalizace televizní, ale postupem času se i zde podobné riziko právě ve vztahu k televizní branži objevilo. Je to právě atak mobilních operátorů a masivní podpora broadbandu, které vedou k úvahám některých broadcasterů o návratu TV vysílání do tzv. III. kmitočtového pásma, využívaném nyní právě DAB+ rozhlasem (kdysi tam u nás částečně vysílala např. i TV NOVA). K tomu se objevil i požadavek na nové uživatele původně televizních kmitočtů na finanční refundaci, která by se mohla použít třeba na technické úpravy vysílacích systémů (jiná polarizace ad.). Mezitím se v televizní branži rozběhl do jisté míry vynucený přechod na DVB-T2 s mnoha omezujícími faktory i riziky, včetně posupného odchodu některých komerčních projektů z terestrické platformy a její celkové oslabování, které souvisí i s dalšími faktory.

V případě rádií pak „nabídka“ vysílat“ v mobilních brodbandových technologiích není zatím pro provozovatele vysílání příliš zajímavá. Nejen kvůli mnohonásobným nákladům na distribuci, ale i kvůli faktu, že  za současných obchodních modelů jde vlastně o „podmíněný přístup“, tedy pro uživatele o placenou službu…

I proto je digitální terestrický rozhlas stále zajímavou perspektivou, zanedlouho bohatší o norskou zkušenost, jakkoliv jde přeci jen o relativně „seversky“ odlišnou zemi, ale s mnoha využitelnými dobrými i špatnými zkušenostmi pro další státy.