logo Facebook
i slova jsou činy

Svět podle Putina ve světě českých médií

30. června 2017 13:00 / autor: Milan Šmíd

Kdyby doba nebyla zatížena mimořádnými konflikty, vysílání čtyřdílného rozhovoru oskarového režiséra Olivera Stonea s ruským prezidentem Vladimírem Putinem by proběhlo bez hysterie a vášní, zcela v klidu, jako prezentace jednoho z řady dokumentů doby, s nimiž se čas od času setkáváme v televizi a v audiovizuálním internetovém kyberprostoru.

Jenomže v USA již řadu měsíců liberální a demokratická opozice tvrdě útočí ruskou kartou proti nově zvolenému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Snaží se ho zahnat do úzkých přes neformální a neohlášené kontakty příslušníků jeho volebního štábu s ruskými diplomaty, jakož i podezřením, že tyto ruské kruhy se angažovaly v předvolební kampani v jeho prospěch.

U nás doma pak slovo Putin v současné době vyvolává panické reakce, ne-li hysterii plynoucí z poznání, že imunita proti ruskému slavjanofilskému vábení navozená očkováním sovětské okupace před padesáti lety už pomalu vyprchává, a že zklamaná a frustrovaná část společnosti ochotně přebírá a akceptuje ruské vidění světa a ruskou propagandu snažící se o získání ztracených pozic nejen v mezinárodní politice, ale i v myslích našich občanů.

Oliver Stone, jehož filmy vztahující se tematicky k vietnamské válce mu získaly oskarová ocenění, Oliver Stone, kterého karlovarský festival před čtyřmi lety ocenil za umělecký přínos světové kinematografii a Marek Eben ho zpovídal Na plovárně, se náhle stal předmětem kritiky ze všech stran a uvedení jeho rozhovoru s Vladimírem Putinem na programu Prima Zoom někteří diskutéři na internetu hodnotili téměř jako vlastizradu.

Zdůrazňuji: diskutéři na internetu, protože ta pravá hysterie se odehrávala na alternativních webech, v diskusích na sociálních sítích, a nikoli ve velkých médiích, jak by se mohlo zdát z komentáře jednoho uživatele facebooku, který psal o „zlostnému kvičení propagandistů z českého meinstreamu“ (přepsáno doslovně). Nebo jak katastroficky předpovídal Petr Hájek v Protiproudu, když ještě před odvysíláním seriálu napsal, že „začíná týden nenávisti.“

Dal jsem si práci, abych zjistil, kdo to na českém „meinstreamu“ kvičel a s překvapením jsem zjistil, že s výjimkou kritických komentářů spočítatelných na prstech jedné ruky český „meinstream“ příliš nekvičel. Když Petr Hájek po odvysílání čtyř dílů dokumentu napsal, že Putin svým rozhovorem „rozběsnil kavárnu od Washingtonu po Prahu,“ pak jediný důkaz rozběsněné české kavárny v médiích hlavního proudu Hájek našel jen v protiputinských komentářích Petry Procházkové. Žádné další argumenty o běsnící kavárně Petr Hájek neuvedl. Monitoring ukázal, že médiem, které nejvíce a nejčastěji komentovalo Stoneův rozhovor s Putinem, byly nakonec Parlamentní listy.

Zhlédl jsem všechny čtyři díly a nebyl to ztracený čas, přestože jsem věděl, že se asi nic nového či převratného nedozvím. Bylo to pro mne fascinující a zábavné představení dvou performerů – bohužel jiný vhodný výraz mne nenapadá, označení „herec“ či „účinkující“ nestačí – z nichž ten jeden (Putin) předváděl profesi na vysoké úrovni, zatímco ten druhý (Stone) se mu marně snažil vyrovnat.

To však nic nemění na tom, že každý čtenář, posluchač či divák by měl mít na paměti, že součástí profese vrcholového politika je klamat tělem a ohýbat fakta tak, aby sloužila jeho zájmům. Na některé nesrovnalosti v Putinově vystoupení upozornil ruskojazyčný web Insider, hbitě přeložený Šafrovým webem Svobodné fórum. Mě osobně zaujala scéna, na níž Putin vydává záběry amerického leteckého útoku v Afghánistánu na chytrém telefonu za záznam útoků ruských vojáků v Sýrii. Detaily této lživé informace včetně srovnávacího videa jsou ke zhlédnutí zde.

Ondřej Štindl Oliveru Stoneovi vyčítá, že se nechal okouzlit mocí ruského prezidenta, a že mu “přeuctivě odkývá cokoliv. Zčásti jistě proto, že řeč jde často o věcech, o nichž režisér nemá valné ponětí…“ Já bych se však více přiklonil k recenzi v The New York Times, podle níž záměrem Olivera Stonea nebylo heroizovat ruského prezidenta, ale spíše prosazovat vlastní osobní agendu, kriticky zaměřenou na americké neokonzervativce a zahraniční politiku amerického triumfalismu v době studené války, osobní agendu, která ho provází od jeho mládí a od jeho vlastního zážitku vietnamské války.

Důkazem může být desetidílný dokumentární seriál Americké století očima Olivera Stonea, seriál vysoce kritický k americké zahraniční politice, který Česká televize odvysílala dvakrát v letech 2014 a 2015. Bez většího ohlasu.

A jestliže tenkrát nikdo nic nevyčítal České televizi, nevím, proč by měl někdo teď vyčítat televizi Prima, že sáhla o atraktivní nabídce a rozhovor s Putinem odvysílala. I když by mne zajímalo, od koho ta nabídka přišla a komu Prima - zda vůbec - za vysílací práva platila. Producentům pořadu? Nebo to byl dar ruské ambasády či vládní agentury Rossija segodňa?

Kromě toho televize Prima nebyla jediná, která sáhla po lehce dostupném a levném materiálu z ruských zdrojů k naplnění vysílacího času. Málo sledovaný volný televizní program kinoSvět poměrně nedávno několikrát „otočil“ ve vysílání dokument Prezident (na YouTube ke zhlédnutí zde), což jest dvouapůlhodinový Putinův portrét nakreslený v těch nejjasnějších barvách. Tady mě pobavila závěrečná beseda, která měla zřejmě vytvořit alibi pro umístění Putina do vysílání, a v níž odborníci na reklamu a PR (Jiří Mikeš, Jitka Vysekalová) hodnotili dokument jako ukázku propagandy a politického marketingu.

Tomuto zvyku z let minulých, podle něhož je třeba divákovi vše dovysvětlit v následné besedě, podlehla i televize Prima, když zorganizovala na facebooku střetávání názorů Jefima Fištejna a Štěpána Kotrby pod hlavičkou Názory bez cenzury. Zřejmě rovněž jako alibi proti obviněním, že vysílá ruskou propagandu, protože jak už bylo řečeno v úvodu, současná rozjitřená doba není zcela normální.

screenshot Svět podle Putina díl 2Já však věřím ve zdravý rozum a úsudek českých televizních diváků, vytrénovaný dlouholetými zkušenostmi s cílenou propagandou, že si sami dokážou rozebrat, kdy se jim snaží Putin věšet bulíky na nos. A když si poslechnou Putinovo tvrzení v závěru druhého dílu: „Na rozdíl od mnoha partnerů nikdy nezasahujeme do vnitřních politických procesů v jiných zemích. To je jeden ze základních principů naší práce“, že si také povšimnou cynického a lišáckého úsměvu zkušeného rozvědčíka Putina po vyslovení věty, která má k pravdě dosti daleko. Právě s touhle pasáží rozhovoru konfrontoval Olivera Stonea moderátor televizního pořadu Night Show Stephen Colbert, v němž si Stone příliš dobře nevedl.

Ti, kteří Stoneovi vyčítají, že byl na Putina příliš mírný, a že ho málo tlačil do kouta, by si měli prohlédnout reportáž redaktorky televize NBC Megyn Kellyové, která se ve dnech 1.-3. června zúčastnila Mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradu, a kromě toho, že jednu panelovou debatu s Putinem moderovala, natočila s ním i konfrontační rozhovor. Výsledek byl však podobný jako u Stonea, Putin se z míry vyvést nenechal.




Některé odkazy:

Televize Prima ZOOM:
Svět podle Putina 1. díl2. díl3. díl4. díl

Česká televize o pořadu:
12.6. Studio 6
18.6. Newsroom ČT 24
25.6. Newsroom ČT24

Echo 24, Ondřej Štindl: Stone a Putin: „pokrokový umělec“ okouzlený mocí

Digizone, Zdeněk Strnad: Stone s Putinem rozmazává hranici mezi uměním a propagandou

První zprávy, Zbyněk Fiala: Proč Stone neudělal rozhovor s Procházkovou?

publikováno s laskavým svolením autora