logo Facebook
i slova jsou činy

Digitalizace versus Ústava

03. července 2017 14:00 / autor: Zdeněk Duspiva

Proces televizní digitalizace byl v České republice po několika pokusech o nastavení pravidel nakonec realizován až na základě komplexního legislativního řešení z roku 2007 a dle dalších podmínek obsažených v souvisejících aktualizovaných předpisech. Samotná „diginovela“ byla po složitém a náročném projednávání schválena a vydána jako zákon s číslem 304/2007 Sb. 4. prosince 2007.

Základní návrh legislativního řešení prošel důkladnou přípravou a diskuzí, aby pak byl projednán v komisích i na samotném plénu Legislativní rady vlády ČR (LRV). LRV návrh po několika hodinách jednání 18. července 2007 doporučila ke schválení vládou na nadcházejícím zasedání. Vláda předložila sněmovně původní návrh zákona 26. 7. 2007 (navrhovatelem normy bylo Ministerstvo vnitra - ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem průmyslu a obchodu). Vláda projednala materiál a přijala  usnesení č. 835 s tím, že návrh zákona bude doplněn podle připomínky ministra vnitra (čl. IV a čl. VI). Ze 14 přítomných členů vlády hlasovalo pro 14.

Vláda předložila sněmovně návrh zákona 26. 7. 2007.  Návrh zákona byl rozeslán poslancům PSPS ČR jako tisk 262/0 dne 31. 7. 2007. První čtení proběhlo 15. 8. 2007 na 19. schůzi. Návrh zákona byl poté přikázán k projednání výborům (usnesení č. 388). Projednávání proběhlo 25. 9. 2007 na 21. schůzi. Lhůta pro projednání výbory byla zkrácena o 50 dní (usnesení č. 392). Druhé čtení - Návrh zákona prošel obecnou rozpravou 25. 9. 2007 na 21. schůzi. Lhůta pro zahájení třetího čtení byla změněna na 48 hodin po doručení pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů poslancům. Podané pozměňovací návrhy zpracovány jako tisk 262/2, který byl rozeslán 25. 9. 2007 v 18:25. Třetí čtení proběhlo 27. 9. 2007 na 21. schůzi. Návrh zákona byl schválen (hlasování č. 87, usnesení č. 414).

Poslanecká sněmovna postoupila dne 9. 10. 2007 návrh zákona Senátu jako tisk 117/0. Návrh projednán dne 1. 11. 2007 na 9. schůzi Senátu. Senát návrh schválil (usnesení č. 234). Prezident - Zákon doručen prezidentovi k podepsání 8. 11. 2007. Prezident zákon podepsal 22. 11. 2007.

Ústavní soud

Celá doba příprav i projednávání byla provázena vášnivými diskuzemi a silnými tlaky, zpravidla velmi antagonistickými. I přes obecnou vůli po shodě a hledání kompromisů bylo legislativně-právní řešení velmi komplikované, a to nejen vzhledem ke komplikacím, nastřádaných časem za předchozí roky včetně arbitráží ale i  dalšími soudními a právními spory. Do hry nakonec na základě stížností vstoupil i Ústavní soud (ÚS)…. ÚS zmíněný zákon projednával již od roku 2009 až do konečného rozhodnutí v roce 2012. 

Nejvyšší správní soud považuje ty části zákona, do kterých politici prosadili udělování takzvaných kompenzačních licencí na digitální vysílání, za protiústavní a poslal je proto s návrhem na zrušení ústavním soudcům. Politici před dvěma roky po soudních sporech o rozdělení licencí na digitální vysílání schválili změnu zákona, podle které měly televize možnost získat takzvané kompenzační licence. Jde o dočasné povolení na digitální vysílání platné do ukončení analogového vysílání. Nova tak na základě rozhodnutí vlády a parlamentu získala výměnou za kmitočty potřebné pro rozšíření digitálního vysílání kompenzační licenci pro vysílání v DVB-T, díky které je od prosince 2008 Nova Cinema dostupná i divákům zemského vysílání. Prima na základě kompenzační licence začala vysílání kanálu Prima Cool. Kompenzační licence získaly i televize TV Barrandov a Z1. Podle Nejvyššího správního soudu by ale pravidla udělování kompenzačních licencí neměli určovat politici, paragrafy zákona jsou tak protiústavní. A soud chce, aby sporné paragrafy zrušil Ústavní soud. Ne politici, ale soudy „Tato ustanovení podle názoru soudu zasáhla do oblasti, v níž mají pravidla vytvářet soudy, případně správní orgány, nikoli však zákonodárce. Tato ustanovení navíc znemožnila zájemcům o vysílání domáhat se svých práv u soudu," uvedl mluvčí soudu František Emmert. Národní koordinátor pro digitalizaci Zdeněk Duspiva je přesvědčený, že pravidla pro udělování kompenzačních licencí jsou v pořádku. "Prošly důkladným posouzením legislativní rady vlády a pak i parlamentem," řekl Duspiva. Podle něj už není možné celý proces vrátit na začátek ani v případě, že sporné paragrafy ústavní soudci zruší. Pokud ale Ústavní soud sporné paragrafy posoudí jako protiústavní, mohou se znovu otevřít soudní spory o udělení digitálních licencí...“

Konec dobrý, všechno dobré…

Projednávání probíhalo dlouho a nakonec přišlo v době, kdy už byl vlastně celý proces úspěšně dokončen a to bez dalších protestů a sporů…

7. 11. 2012 - ÚS zamítl návrh na zrušení části normy o kompenzačních licencích

ČTK,  Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na zrušení části novely mediálních zákonů z roku 2007. Norma umožnila udělovat kompenzační licence pro digitální vysílání. Návrh na zrušení několika bodů v zákoně podal Nejvyšší správní soud (NSS), podle kterého zákonodárci nerespektovali pravomoci justice a poškodili práva neúspěšných uchazečů o licence. Ústavní soud připustil, že novela představovala "nestandardní změnu pravidel v průběhu hry". "Na druhou stranu nelze přehlédnout, co všechno bylo v sázce," zdůraznil v nálezu soudce zpravodaj Vojen Güttler. Zákonodárci se podle Güttlera snažili vyřešit složitou situaci. Česko potřebovalo urychleně provést digitalizaci, aby nenastala "televizní tma". Bylo to důležité i kvůli celoevropským dohodám. "Existoval v celku silný veřejný zájem na zahájení digitálního televizního vysílání," uvedl Güttler. Veřejný zájem podle ÚS v daném okamžiku převážil nad zájmy neúspěšných žadatelů o licence. Kořeny sporu sahají k počátkům digitálního zemského televizního vysílání v Česku. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2006 udělila licence šesti plnoformátovým televizím. Neúspěšní žadatelé však vyvolali soudní spor. Městský soud v Praze pak rozhodnutí rady zrušil a nařídil jí, aby rozdělení licencí projednala znovu. Zákonodárci ale na nové rozhodnutí nečekali a justici svým způsobem obešli. Sporná novela mediálních zákonů umožnila radě udělit takzvané kompenzační licence těm provozovatelům televizního vysílání, jejichž původní licence zpochybnily žaloby. V důvodové zprávě k zákonu se výslovně hovořilo o "mimořádném veřejném zájmu na odblokování situace na mediálním trhu". Na základě kompenzačních licencí pak začala vysílat TV Barrandov a zpravodajsko-publicistická stanice Z1. Provozovatel Barrandova loni získal regulérní licenci, Z1 zanikla. Platnost kompenzačních licencí vypršela spolu s dokončením digitalizace. Sporná novela mediálního zákona navíc nepřiznala neúspěšným účastníkům původního sporu o licence právo napadnout žalobami rozhodnutí o kompenzačních licencích. Společnost Minority, která patřila k neúspěšným žadatelům, přesto žalobu podala. Po jejím odmítnutí se obrátila na Nejvyšší správní soud, který následně adresoval ústavním soudcům návrh na zrušení několika ustanovení zákona. Ústavní soud se návrhem zabýval od roku 2009. Podle návrhu NSS zákonodárci nepřípustným způsobem zasáhli do pravomoci soudní moci, a to pouze v zájmu řešení konkrétní situace na trhu digitálního vysílání. Zasáhli prý také do práv žadatelů, kteří v předchozím řádném licenčním řízení neuspěli.

NÁLEZ Ústavního soudu

Jménem republiky - Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler (soudce zpravodaj), Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný rozhodlo o návrhu  navrhovatele Nejvyššího správního soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy na zrušení ustanovení čl. IV bodu 3, bodu 5 a věty druhé a poslední bodu 6 zákona č. 304/2007  Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, za účasti  Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, takto: Návrh se zamítá. 

Prověřovaná ustanovení Zákona:  

Čl. IV Přechodná ustanovení

1. Licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání udělená podle dosavadní právní úpravy a licence k celoplošnému zemskému analogovému a digitálnímu televiznímu vysílání v části opravňující k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání, na základě které je šířen program ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za licenci k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání podle tohoto zákona; program zůstává ve stejné síti elektronických komunikací, pokud se držitel licence nedohodne s podnikateli zajišťujícími síť elektronických komunikací jinak.

2. Vysílání programu na základě licence k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání udělené přede dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání podle § 25 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nelze zahájit dříve než dnem následujícím po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání; vysílání však musí být zahájeno do 360 dnů ode dne dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání.

3. Licenční řízení k provozování zemského digitálního televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů zahájená a pravomocně nedokončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada") zastaví.

4. Rada udělí na žádost kompenzační licenci k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání držiteli licence k celoplošnému zemskému analogovému a digitálnímu televiznímu vysílání, na základě které je šířen program ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, který

a) do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády, kterým se stanoví Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, doručí Radě písemné prohlášení, že vrátí soubor technických parametrů vysílání stanovený v licenci v souladu s Technickým plánem přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, a písemný závazek ukončit zemské analogové televizní vysílání do 10. října 2010, případně do pozdějšího termínu stanoveného v Technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání a

b) splňuje podmínky stanovené v § 13 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb.

5. Kompenzační licenci udělí Rada na žádost rovněž osobě,

a) které byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělena licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání rozhodnutím Rady, proti němuž byla podána žaloba, a

b) která splňuje podmínky stanovené v § 13 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb.

6. Žádost o udělení kompenzační licence kromě obecných náležitostí podání obsahuje náležitosti žádosti o licenci podle § 14 odst. 1 až 4 zákona č. 231/2001 Sb.; podklady, které má Rada k dispozici, se nepředkládají. Účastníkem řízení o udělení kompenzační licence je pouze žadatel. Rada udělí kompenzační licenci do 60 dnů ode dne podání žádosti. Rozhodnutí Rady obsahuje náležitosti podle § 18 odst. 3 a 4 zákona č. 231/2001 Sb. O šíření programu v síti elektronických komunikací je účastník řízení o udělení kompenzační licence podle bodu 4 oprávněn jednat s podnikatelem zajišťujícím síť elektronických komunikací i přede dnem vydání rozhodnutí o udělení kompenzační licence. V případě kompenzační licence podle bodu 4 stanoví Rada licenční podmínky podle žádosti. Rozhodnutí Rady o udělení kompenzační licence podle bodu 5 obsahuje licenční podmínky pro vysílání shodné s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o udělení licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání, proti němuž byla podána žaloba; program se umístí ve stejné síti elektronických komunikací, pokud se držitel kompenzační licence nedohodne s podnikateli zajišťujícími síť elektronických komunikací jinak.

7. Držitel kompenzační licence je povinen zahájit vysílání do 360 dnů ode dne udělení kompenzační licence.

8. Kompenzační licence zaniká

a) dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání,

b) uplynutím lhůty 360 dnů ode dne jejího udělení, nezahájí-li její držitel v této lhůtě vysílání, nebo

c) z důvodů uvedených v § 24 zákona č. 231/2001 Sb.

Neukončí-li držitel kompenzační licence podle bodu 4 zemské analogové televizní vysílání nejpozději 10. října 2010, kompenzační licence uplynutím této lhůty zaniká. Tato kompenzační licence nezaniká, stanoví-li vláda v nařízení, kterým se vydává Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání pozdější den dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání a nemožnost ukončit zemské analogové televizní vysílání nejpozději 10. října 2010 byla vyvolána okolnostmi nezpůsobenými držitelem této kompenzační licence. Kompenzační licence podle bodu 5 zaniká rovněž dnem, kdy její držitel zahájil zemské digitální televizní vysílání na základě licence uvedené v bodu 5 písm. a); nezahájí-li její držitel zemské digitální televizní vysílání na základě licence uvedené v bodu 5 písm. a) do 360 dnů ode dne, kdy zanikl odkladný účinek podané žaloby, zaniká jeho kompenzační licence uplynutím této lhůty.

9. Podnikatel sítě elektronických komunikací zajišťující šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovatel převzatého vysílání v kabelovém systému je při vytváření nejnižší programové nabídky povinen zajistit, aby v ní bylo zahrnuto vysílání všech celoplošných zemských digitálních programů nechráněných systémem podmíněného přístupu, které provozovatel celoplošného vysílání šíří na základě licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání nebo na základě kompenzační licence. Provozovatel celoplošného vysílání je povinen poskytnout uvedené programy podnikateli sítě elektronických komunikací zajišťujícímu šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovateli převzatého vysílání bezplatně a podnikatel sítě elektronických komunikací zajišťující šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovatel převzatého vysílání jsou povinni uvedené programy ve své nejnižší programové nabídce bezplatně umístit. Povinnosti podnikatele sítě elektronických komunikací zajišťujícího šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovatele převzatého vysílání v kabelovém systému a provozovatele celoplošného vysílání stanovené v tomto bodu zanikají dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, nastane-li tento den dříve než 31. prosince 2011, jinak dnem 31. prosince 2011. Práva a povinnosti vyplývající z ustanovení čl. II bodu 10 zákona č. 235/2006 Sb. zůstávají nedotčeny.

10. Držiteli licence k celoplošnému zemskému analogovému a digitálnímu televiznímu vysílání, na základě které je šířen program ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, Rada na žádost dobu platnosti této licence v části opravňující k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání prodlouží o dobu 8 let, je-li tento držitel zároveň držitelem kompenzační licence podle bodu 4. Žádost lze podat do 6 měsíců ode dne, kdy rozhodnutí Rady o udělení kompenzační licence nabude právní moci. Účastníkem řízení o prodloužení licence je pouze žadatel. Rozhodnutí o prodloužení doby platnosti licence Rada vydá do 60 dnů ode dne podání žádosti. Právní účinky rozhodnutí Rady o prodloužení doby platnosti licence zanikají dnem zániku kompenzační licence s výjimkou důvodu zániku uvedeného v bodu 8 písm. a) a c).