logo Facebook
i slova jsou činy

Stížnost posluchače Martina Komárka ohledně zveřejnění soukromého rozhovoru Andreje Babiše

03. listopadu 2017 14:00 / autor: Jan Mrzena

Rada Českého rozhlasu není zásobována stížnostmi na vysílání tak, jako její televizní kolegyně. Přesto, nebo spíš právě proto mohou některé stížnosti vést k obecnějším závěrům. Je zřejmé, že pohled politiků na vysílání zpravodajství a publicistiky je zcela opačný, než pohled žurnalistů. To vyplývá z podstaty práce obou účastníků sporu - stížnosti. Zajímavost se pak zvýší ve chvíli, kdy stížnost píše novinář, ale je v té chvíli politikem. Koření sporu se přirozeně zvýší, kdy média začnou pracovat s materiály, které bůh ví jak vznikly, šíří se kdo ví odkud a jsou zveřejňovány na anonymních profilech či účtech. Je vhodné zveřejňovat (byť jako součást zásadních kauz) v Českém rozhlase úryvek soukromého rozhovoru? Je to etické a férové? Nebo takové metody používá spíše aktivistická či bulvární žurnalistika? A co načasování do doby před volbami?

Pro ilustraci zveřejňuji stížnost Martina Komárka, kterou poslal Radě Českého rozhlasu. Kontrolní orgán, tedy rada, na stížnost odpověděla na konci září. I její odpověď je zde v plném znění. Na závěr připojuji i vyjádření ředitele zpravodajství Jana Pokorného. Texty jsou v plném znění převzaty z webových stránek Rady Českého rozhlasu. Názor si čtenáři mohou udělat sami.

Text stížnosti

Vážení radní českého rozhlasu,
Neobracím se na Vás jako poslanec, jímž už brzy nebudu, ani jako člen hnutí Ano. Obracím se na Vás jako bývalý komentátor, který ctí pravidla slušné žurnalistiky a jako občan, který má smysl pro fair play. Jsem naprosto přesvědčen, že zveřejnění úryvku ze soukromého rozhovoru Andreje Babiše porušuje všechny zásady kvalitní žurnalistiky a tím pádem i vnitřní pravidla českého rozhlasu. Neexistuje totiž žádný veřejný zájem, který by omlouval zveřejnění úryvku ze soukromého rozhovoru ve veřejnoprávním médiu. Domnívám se, že byl navíc hrubě porušen zákon o českém rozhlasu.
Vážím si rozhlasu jako seriózního a slušného média. Tento přešlap je podle mého ojedinělý.
Závažný je zejména proto, že přichází těsně před volbami a redaktoři čro zjevně neprofesionálně skočili na špek někomu, kdo chce volby ovlivnit.
Vzhledem k blízkosti jejich termínu snažně prosím o urychlené vyřízení stížnosti.
S úctou,
Martin Komárek

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Komárku,
děkujeme za velmi zajímavou stížnost týkající se oblasti veřejného zájmu ve vysílání Českého rozhlasu. Rada Českého rozhlasu požádala prostřednictvím jeho generálního ředitele o vyjádření příslušného člena vedení média. To poskytl ředitel Zpravodajství Jan Pokorný a Rada ho přikládá k této odpovědi.
Rada Českého rozhlasu si v této souvislosti velmi pravděpodobně nechá vypracovat mediálně-právní analýzu, jejímž hlavním výsledkem by měla být odpověď na otázku, co lze či nelze ve vysílání publikovat v rámci veřejného zájmu. Měla by dát i jasnější stanovisko k článkům 19.1 a 19.2 Kodexu Českého rozhlasu, zda odvysíláním skryté nahrávky z jednání soukromých osob nedošlo k jeho porušení. O výsledcích této analýzy Vás budeme informovat.
V této chvíli se Rada Českého rozhlasu spíše přiklání k názoru, že se o veřejný zájem nejednalo. Podobně je tomu tak i v jiných případech (například nedávné úniky soukromých e-mailů premiéra Bohuslava Sobotky či úniky informací ze živých spisů). V případě Vámi zmiňované nahrávky radní také brali v potaz informaci šéfreportéra týdeníku Euro Jana Hrbáčka. Ten v reakci na její zveřejnění ve vysílání Českého rozhlasu na sociálních sítích prohlásil, že zmíněnou nahrávku získal již před pěti lety a nepoužil ji proto, že neobsahuje žádné důležité informace.

S přátelským pozdravem
jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně

Vyjádření vedení ČRo


Vážený pane poslanče,

dovolte, abych Vás seznámil se skutečností, že v Českém rozhlase vždy pečlivě zvažujeme téměř veškeré myslitelné aspekty, než se rozhodneme podobné materiály zveřejnit. A vždy postupujeme podle zákona, Kodexu ČRo a dalších žurnalistických zásad a pravidel. A tak tomu bylo i v tomto případě. Než jsme část záznamu zveřejnili, nejprve jsme zjišťovali kdo je autorem a kdo vlastně na nahrávce mluví. Jde o záznam Andreje Babiše a dvou podnikatelů, kteří se ohrazují proti tomu že jim Andrej Babiš měl vzít nápad na založení jejich politické strany ANO. S Andrejem Babišem jsme mluvili, tuto část jednání potvrdil, byť ji viděl jinak. Tvrdil, že jim značku ANO nevzal, že s ním ale jednali, přiznal. Reagoval i na konkrétní citace ze záznamu. Reportéři mluvili přímo i s jedním z účastníků jednání Filipem Rajchartem. I on potvrdil autenticitu záznamu. Prohlásil, že autorem je jeho kolega, který ale v tuto chvíli je nezvěstný a zmizel. I pátrání našich redaktorů bylo bezvýsledné. Pan Rajchart popsal, co se na jednání děje i za jakých okolností k němu došlo.
To jsme zveřejnili na konci června.
Pokračovali jsme v ověřování dalších informací na nahrávce, jen připomínám – je to stále tentýž záznam jedné schůzky spíše politicko/obchodního charakteru. Nejde o soukromé povídání mezi přáteli. Redaktoři ověřovali tedy i další informace, Andrej Babiš nařknul kupříkladu bývalého prezidenta Klause z korupce. Vzhledem k tomu, že jsme k jeho tvrzení nenašli žádné další okolnosti, nezveřejnili jsme ho. Naopak, když Andrej Babiš na záznamu přiznal, že skrytě platil ODS, šlo o natolik závažné tvrzení, že jsme jej nemohli ignorovat. Zatímco Andrej Babiš na první část záznamu reagoval, na tuto druhou odmítl. ODS potvrdila, že oficiálně žádné peníze nedostala. Ani reportéři ČRo nenašli oficiální sponzoring. Skryté financování politických stran je téma zásadní, mimochodem i Andrej Babiš v minulosti tvrdil, že za ním chodili lidé se žádostí o peníze pro politické strany. V tomto kontextu pak nebylo možné ignorovat důkaz - co jiného je Babišovo dobrovolné přiznání. Jeho zveřejnění, kterému předcházelo důkladné pátrání, pak je zcela ve veřejném zájmu. Bez ohledu na to, jestli je nebo není před volbami.

S pozdravem

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství