logo Facebook
i slova jsou činy

Zápisník radního ČTK – díl 3

01. srpna 2018 13:00 / autor: Petr Žantovský

Původně jsem myslel, že tento další díl zápisníku nebudu muset hned tak psát, neboť organizační problémy v Radě ČTK doznaly jistého posunu a vyústí na řádném zasedání rady 29.8., a proto jsem pt. čtenáře nechtěl do té doby obtěžovat nějakými průběžnými detaily. Navíc je čas prázdnin, že, okurková sezóna. To je však také čas, kdy mnozí novináři takříkajíc nemají do čeho píchnout, na „velké“ politické scéně se toho zas tak moc neděje, pravda kromě odstřelu dvou (a skoro tří) ministrů. Nějaké to letní téma navíc neuškodí. A tak se našlo.

Server Hlídací pes.org se už delší dobu umanutě zabývá mojí osobou. Nemyslím, že by mi tento mediální zájem způsoboval nějaké pocity. Ale když už něco do veřejného prostoru zazní, musím na to reagovat, i když bych mnohem raději dělal jiné věci, třeba i v rámci svých povinností v Radě ČTK.

Vojtěch Berger na Hlídacím psu vydal článek (https://hlidacipes.org/radni-ctk-zantovsky-haji-zamestnani-sve-zeny-v-rozhlase-mozna-tim-ale-porusuje-zakon/), v němž dovozuje, že nemohu být radním ČTK, protože na základě autorských a licenčních smluv spolupracuji už skoro patnáct let s Českým rozhlasem, kde navíc moje žena režíruje dramatické pořady (ale nemá ovšem pranic společného se zpravodajstvím nebo publicistikou, stejně jako ČTK nemá nic společného s dramatickou tvorbou.)

Než článek vyšel, V. Berger se mě ptal, jak vysvětlím, že jsem – podle názoru jím nejmenovaného právního konzultanta v kolizi se zákonem, neboť já i moje žena pracujeme pro ČRo, což je radnímu ČTK zákonem zakázáno. Odpověděl jsem toto:

„Zákon praví: Člen Rady ČTK nesmí být členem orgánů společnosti, které provozují hromadné sdělovací prostředky, ani zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly nepříznivě ovlivňovat jeho nestrannost a objektivitu rozhodování. Člen Rady nebo osoby jemu blízké nesmějí mít žádný finanční zájem na provozování hromadných sdělovacích prostředků daný vlastnictvím či pracovněprávním vztahem.

1) neprovozuji hromadné sdělovací prostředky už od r. 2012, kdy jsem prodal společnost provozující kulturní Rádio Ethno,

2) nezastupuji žádné obchodní zájmy jakkoli související s ČTK a RČTK, tudíž

3) nejsem nikterak nepříznivě ovlivněn ohledně nestrannosti a objektivity rozhodování.

4) Nemám finanční zájem na provozování hromadných sdělovacích prostředků daný vlastnictvím či pracovněprávním vztahem, neboť moje činnost pro ČRo (už od roku 2004) je (jak sám píšete) založena na jednotlivých autorských a licenčních smlouvách, nikoli na pracovním poměru; Kromě toho zákon o ČTK explicitně vypichuje slovo "vlastnictvím", a Český rozhlas jistě nevlastním, je veřejnoprávní institucí (stejně jako ČTK), ale jeho provoz je hrazen z koncesionářských poplatků. Lze tedy snadno dovodit, že "zájem na provozování" ČRo mají všichni koncesionáři platící poplatek, protože jsou v roli kolektivního vlastníka a uživatele toho média. Tedy členem RČTK by de facto nesměl být žádný poplatník koncesionářského poplatku ČRo (resp. ČT).

5) co se týče "osoby mně blízké", tj. manželky, ta má částečný pracovní poměr výhradně ve výrobě dramatických pořadů, nikoli ve zpravodajství a publicistice, a proto logicky nemůže nikterak její práce kolidovat s mou činností v RČTK. Jiné by to bylo, kdybych byl členem RČRo, ale to nejsem.

6) Asi je vám známo, že Radou ČTK prošla řada profesionálních novinářů, např. Jiří Ješ, Přemysl Wiesner, Tomáš Vrba, Hana Hikelová atd. Nezaznamenal jsem vůči nim v této souvislosti žádné mediální výhrady.“

Poté vyšel onen článek, plný polopravd a polocitací, jak už to v podobných  případech bývá, ale to zkušeného čtenáře nepřekvapí.

A propos okurková sezóna. Ihned po vyjití Bergerova článku mi volala redaktorka ČT Nikola Reindlová se žádostí o vyjádření. Sdělil jsem jí, že ČT žádné vyjádření poskytovat nebudu, protože tuto mediální instituci nepovažuji za seriózní (učinil jsem v tom smyslu s ČT už dříve své zkušenosti). A protože jsem příznivcem transparentnosti a serióznosti při práci s informacemi, spolupracuji pouze s médii, které jsou zárukou profesionality, nestrannosti a etiky. Proto toto vyjádření nyní píšu do Českých médií, jež tyto zásady dodržují.

A ještě jedna věc: Doložil jsem, že s ČRo nemám stálý pracovní poměr, moje žena sice ano, částečný, ale v umělecké oblasti. Ale s využitím prosté úvahy nám dojde nesmyslnost a paradoxnost celé této bouře ve sklenici vody. Český rozhlas je veřejnoprávní instituce, stejně jako ČTK. Navzájem spolu nemají vůbec nic společného (vyjma smluv, podle nichž ČTK dodává do ČRo zpravodajský servis). Jako radní ČTK nemohu pranic ovlivnit v ČRo a jako externí spolupracovník ČRo nemohu nijak ovlivnit dění v ČTK. Ty dvě instituce spolu prostě nemají žádný vztah, který by umožňoval nějakou kolizi zájmu – to by mohlo snad nastat v případě, kdybych byl vedoucím pracovníkem ekonomického odboru ČTK a rozhodoval o jejím podnikání, ale to nejsem, a tedy na to nemám žádný vliv. Stejně jako nejsem žádným vedoucím pracovníkem ČRo, a tudíž na jeho vývoj rovněž nemám žádný vliv. Z toho jasně plyne účelovost celé této pseudokauzy, která skrývá jiné cíle. Jaké? To se ptejte jejich rozehrávačů.

P.S.  Budiž pointou tohoto dílu zápisníku, že moje manželka, ctíc zákon, ačkoli s vědomím jeho věcné nesmyslnosti v popsaném případě (vzpomínáte na havlovské úvahy o „duchu“ a „liteře“ zákona?) – ukončila k 31. 8. 2018 svůj pracovní poměr v ČRo. A to navzdory tomu, že právě v těchto dnech obdržel Český rozhlas od vedení Slovenského rozhlasu velmi pochvalnou odezvu na její (scénář a režie) rozhlasovou adaptaci románu Smrt ministra (o V. Clementisovi) s tím, že hodlají tento pořad odvysílat v rámci oslav 100. výročí republiky také na Slovensku v RTVS. A druhá věc - moje autorské a licenční smlouvy nejsou smlouvami o pracovním poměru, a ostatně nejsem sám, kdo pracuje pro média a sedí zároveň v RČTK. Ale nenapovídejme. O tom bude brzy zápisník čl. 4.