logo Facebook
i slova jsou činy

Weby a noviny. Jak dlouho ještě?

20. února 2017 22:57 / autor: Irena Ryšánková

Televize nezničila kino (prozatím). Zpravodajské weby nezničily tištěné noviny (prozatím).
Deníky byly tím, co provázelo naše životy - už po staletí. Jakub Arbes a Jan Neruda byli vlastně také novináři. Rudolf Těsnohlídek psal soudničky. I Karel Čapek byl novinář.
Doba Těsnohlídků i Čapků je pryč. V denících nastala pásová výroba krátkých zpráv nedovzdělanými absolventy vysokých a středních škol. Kvantita je podstatná. Kvalitu nikdo nepozná. Internet nás zdeformoval natolik, že mezi klikáním je třeba oko publika upoutat rychle.

Prakticky všechny mainstreamové zpravodajské servery patří velkým vydavatelstvím a jsou dvojčaty nebo zásobnicemi obsahu printů. Dochází tak k jakési kanibalizaci obsahu, kdy je papírový deník odsouzen k tomu, aby s půldenním až denním zpožděním přebíral zprávy od své internetové sestry, která není deníkem, ale je minutníkem. Navíc online verze poskytují pestřejší obsah, než tištěné verze, mnohdy včetně odkazů, nejsou limitovány rozsahem a nemají tak obrovské fixní náklady. Nepotřebují tiskárnu ani distribuci a lze je plnit prakticky odkudkoliv. I z hospody.

S příchodem notebooků a zejména tabletů je pryč i námitka, že ráno u kávy si přece čtu noviny a nepouštím si počítač. Já si k ranní kávě čtu noviny na tabletu a v papírové podobě okupují můj stůl prakticky jen časopisy na křídě.

Některé deníky, například Lidové noviny, se uchýlily k jakémusi hybridnímu obsahu, kdy se v internetové verzi objevují jen ochutnávky textů, které editoři považují za zajímavé a v zhruba po jedné třetině je čtenář vyzván paywallem k platbě či nákupu tištěné verze či k tomu, že větší či analytické texty se zveřejňují se zpožděním.

Nejznámějším zpravodajským serverem je iDnes, dvojče Mladé Fronty Dnes, patřící k vydavatelství MaFra, nyní tedy svěřenskému fondu skupiny Agrofert. Web existuje asi dvacet let a spektrum obsahu je mnohonásobně větší, než jsou schopny pojmout jakékoliv tištěné noviny. Čtenost portálu do jisté míry zabezpečuje služba jízdní řády. Web si rovněž udržuje velkou základnu bloggerů . Problémem portálu iDnes je nepřehlednost a většinový infotainmentový obsah, jaký najdete i jinde. iDnes nechápe rozdílnost cílových skupin: zatímco na papíru za pár korun může být bulvár zajímavý, uživatelé tabletů mají jiné požadavky na obsah, který by byli ochotni platit. A tak vydavatelství živí papírové suplementy, ve kterých komerční obsah od redakčního rozezná jen redaktor.

Do stejné stáje patří Lidovky, bývalý intelektuální sourozenec iDnes, který se postupem času opět stal portálem názorů. Je škoda, že Lidovky nereflektují svou „jinakost“, která se v papírové verzi patrná, více. I obrovské texty lze na internetu číst.
Jako hračka budoucnosti je v redakci i internetová televize.

Novinky – kdysi internetový partner deníku Právo Zdeňka Porybného a jeho vydavatelského domu Borgis, je dnes většinově vlastněn Seznamem Ivo Lukačoviče. Vyžadován je lehčí obsah, než pro papírový deník. Návštěvnost těží z obrovské návštěvnosti titulní stránky vyhledávače Seznam, kde je jako rubrika výběr zpráv. Je nejsledovanější zpravodajský web v Česku (1,6 milionu reálných uživatelů) Novinky nejsou tak rozsáhlé, jako sever iDnes, ale orientace v nich je snazší. Naskýtá se, samozřejmě, otázka, jak spojení Seznam Borgis dopadne do budoucna, vzhledem k tomu, že Seznam jako nejnavštěvovanější web v Česku (3,4 mil. reálných uživatelů) spustil vlastní zpravodajský web a papírovému Právu stále klesá náklad a stoupá věk čtenářů. Problémem také je, že kdysi bylo Právo deníkem levice, dnes je pouze deníkem konzervativních důchodců.

Hospodářské noviny a tím i vydavatelství Economia se v digitálním prostředí prezentuje webem iHNed. Web Hospodářských novin má jinou cílovou skupinu, než mají „běžné zpravodajské portály“, hlavním tématem je ekonomické zpravodajství a tedy i odlišná témata, na něž je kladen důraz. Web má pod svými křídly i internetovou „televizi“ DVTV. Stejně jako jiné ekonomické tituly, bojují i HN s krizí identity a měnících se potřeb cílové skupiny. Potřebují v době online burzovního obchodování čtenáři ekonomický deník? K čemu? Aby si přečetli politický komentář či fejeton? Má smysl číst ekonomický deník, vlastněný jedním ze silných ekonomických hráčů?
Server denik.cz zrcadlí obsah regionálních mutací papírového Deníku, bez ambic o něco více.
Poněkud upozaděným, ale kvalitním webem jsou České noviny, otevřený zpravodajský portál ČTK. Oproti všem ostatním serverům působí České noviny až „hole“ a pro většinu čtenářů až příliš veřejnoprávně. Průměr 17 tisíc čtenářů denně odpovídá tomu, kolik lidí stojí o holé zpravodajství…
Internetový server Aktuálně způsobil svým vznikem poprask. Založil jej Jakub Unger, který byl před tím zástupcem šéfredaktora Hospodářských novin. Původně byl portál součástí Centrum Holdings, posléze jej převzala společnost Economia. Vzhledem k tomu, že zpočátku v Aktuálně působily až příliš známé tváře typu Sabiny Slonkové, měl portál poměrně snadný přístup do elektronických médií, zejména do České televize, která na něj začala odkazovat prakticky ode dne jeho vzniku. Po zářném rozjezdu se z Aktuálně stala poměrně nudná záležitost s články bez chuti a zápachu. Slonková je pryč a s ní i náklonnost redaktorů České televize i exkluzivní policejní zdroje.
Marně si lámu hlavu nad tím, proč je většina zpravodajských serverů stejných, razících jednu agendu a jeden politický názor. Proč je většina mainstreamových printů stejných a editoři či šéfredaktoři po redakcích rotují každých několik let. Z podnikatelského hlediska je to občanská válka, ve které prohrají všichni, i když vítězství leží na zemi…