Česká média ...i slova jsou činy

Čeho je moc, toho je příliš. Tak tomu bylo v pátečních televizních Událostech, kdy po slovech moderátorky rozplývající se radostí nad stříbrnou medailí Ondřeje Synka začala tak zvaná "televizní" reportáž.
 
Vlastně jen zvuková reportáž, protože nesmyslně po celou její dobu „visel“ přes obrazovku nápis, že na tomto programu nemá ČT právo záběry z olympiády vysílat.
 
Dobře, když je tomu tak, prosím. Ale je mimo zdravý rozum nechat tu ceduli i ve chvílích, kdy slyšíme, že reportér je už dávno z Londýna pryč někde mezi fanoušky v hospodách a  u příbuzných reprezentanta tady v Česku. Dokonce ani blahopřejný text s fotografií prezidenta, pro jistotu, že by snad na něj měl copyright OV, raději neukázali.   
 
ČT to prostě vyřešila z jedné vody načisto. Plácla přes všechny záběry - Londýn ne-Londýn - ceduli, že by jako ráda něco i ukázala, ale že opravdu nemůže. A bylo vymalováno.
 
To pár minut potom ta katastrofická NOVA žádnou ceduli přes svoji celkem povedenou reportáž o Synkovi a o jeho domácích fanoušcích nedala.
 
Nevím, jak je to možné. Snad práva má, jinak by neriskovala tučné pokuty. Nebo je nemá a myslí tam občas také hlavou, když snímat fanoušky před obrazovkami s přenosem z olympiády za porušení autorských práv nepovažují.
 
 Ať je to, jak je to. Ale jestliže si ČT nedokáže právně ošetřit možnost vysílat zpravodajskou reportáž o medailistovi, tak ať ji radši v tak ostudném a provokativním tvaru divákům vůbec nenabízí. Ono už to začalo „ránou do palice“ v přehledu hlavních zpráv během dne, kdy se jako první ukázal místo Synka jen omluvný nápis. Aspoň kdyby si vzpomněli na fotografii nebo na záběr z domácího tréninku. Jenomže na to je jich tam asi málo.
 
Jan Dvořák

Zveřejněno na blogu iDNES.cz.