Česká média ...i slova jsou činy

Dobrý den s přáním, aby tento způsob léta už nikoho nevytopil ani kroupami nezničil úrodu jablek.
On ovšem tento způsob léta nedělá jen kotrmelce klimatické, ale i – řekněme – společenskopolitické. Tenhle výraz rádi a s patřičným úsměškem používali za totality komunističtí šéfové a jejich novináři při srovnávání zapáchajícího společenskopolitického úpadku kapitalismu s voňavým socialismem Československa.
A teď – málem už třiadvacet let od Listopadu – má být z ekonomických důvodů (jak jinak, že?) zrušena neboli vypnuta rozhlasová stanice jménem Rádio Česko. Nevydělává. Naslouchá jí (prý) jen devět tisíc posluchačů. Hned se samozřejmě vnucuje pomyšlení, jestli ty důvody nejsou spíš společenskopolitické. Ale to zatím nechme stranou – nejdřív je třeba popsat, co je tohle Rádio Česko za stanici, když ji poslouchá tak málo lidí. Vznikla před šesti lety na vlně společné s BBC, která už necítila tolik usilovnou potřebu vysílat v České republice zprávy o tom, že v téhle zemi už nevládnou komunisti, ale demokracie. I když… i když.
Stanice měla od počátku veliký úspěch: Česká republika měla svou vlastní BBC na téže úrovni jako BBC, pracovali pro ni zkušení novináři i spisovatelé, sice pracovali „za hubičku“, ale novinařina to byla čistá a bez lhaní a neukecaná, a kromě toho ještě začala s nahráváním výpovědí těch, které se komunistická moc snažila po desítky let zadupat do země. Za těch šest let natočili oněch výpovědí hodně přes sedm set. Přitom vím, že BBC je ochotna na své frekvenci nechat Rádio Česko až do roku 2024 prakticky zadarmo, jenže to má háček: na svou ochotu jaksi nemůžou vystavit potvrzení.
Taky vím, že podobné zpravodajsko-publicistické kanály jen s mluveným slovem a bez jakékoliv muziky jako Rádio Česko fungují téměř ve všech zemích vyspělé Evropy a většina z nich by mohla novinařině vyučovat. I tam samozřejmě svou soutěž s hudebními kanály prohrávají, ale například ve Velké Británii (a nejen teď v čase olympiády) jim pořád dává přednost pětina posluchačů. Dvacet procent! Přitom s kým mluvím, ten si v autě po cestě do práce, doma, ve vlaku pouští Rádio Česko. Jenže udržet takový kanál při životě prý stojí dvacet milionů! A nový zákon!
Proč mě to nutí myslet na násobky oněch dvaceti milionů prošustrované či ukradené s požehnáním politiků? Proč mě to nutí myslet na členy Rad volených „napříč politickým spektrem“? Proč si musím myslet, že Rádio Česko se jim nelíbí, jelikož se chová nezávisle? Pár týdnů před volbami? A s připomínáním totality prostřednictvím Příběhů 20. století, které buší do špatných svědomí mnoha „tolik svědomitých“ politiků? Paráda, což?

Jiří Stránský

Autor je spisovatel.
Zveřejněno v deníku Mladá fronta DNES.