i slova jsou činy
Názory

Vraždila, ale soud ji osvobodil. Jak média dál vláčejí nevinnou sestru z Rumburka

28. března 2017 15:00
GLOSA. Policie obvinila z vraždy jedenadvacetiletou ošetřovatelku z Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi, uvedla v pátek MF Dnes. My o případu mnoho nevíme, a taky se mu věnovat obšírně nebudeme. Jde nám o to, jaké třeštění případ způsobil v hlavách některých novinářů a editorů, kteří ho dali do souvislosti s tzv. rumburskými vraždami. Chcete-li, se „Sestrou Smrt“, kterou už média jednou málem uvláčela, a teď k tomu znovu našla příležitost. Zpráva z Mladé Boleslavi nás zastihla v pátek v devět ráno v jakémsi obchodě, kde mají k potěše zákazníků i obsluhy puštěno rádio Frekvence 1. Rádio hlásilo:
„Mluvčí středočeské policie Jakub Vinčálek potvrdil deníku, že policie stíhá pro vraždu zaměstnankyni nemocnice, která je nyní ve vazbě. Bližší informace k případu ale uvést nechtěl. Podle mluvčí nemocnice Hany Kopalové má nyní obviněná žena neplacené volno a její přístupové karty do nemocnice byly zablokovány.“
S lehkým novinářským zájmem posloucháme dál.
„Po jedenácti letech je to další případ nemocničních vražd. Posledním odsouzeným je Petr Zelenka alias heparinový vrah.“
Tak ono už je to jedenáct let, říkáme si. Zároveň přichází úleva: média skutečně nenapadlo dávat nový případ do souvislosti s tři roky starou rumburskou kauzou. Naděje ovšem vzápětí končí.
„Z poslední doby to byla i sestra z Rumburku, tu ale nakonec soud osvobodil.“

Nový začátek? Jak pro koho

Je to důvod k novému začátku. Tak komentovala zdravotní sestra Věra Marešová loni v lednu zprošťující rozsudek ústeckého krajského soudu. Na definitivní osvobození si musela počkat do léta. Tou dobou jí nenávist kolegů, chyby znalců a péče médií systematicky ničila život už dva roky. Ve vazbě strávila 429 dní, domů se dostala před Vánoci v roce 2016. Vyšetřování, v němž byla obviněna z šesti vražd, trvalo 299 dní, soudní proces dalších 214. Státní zástupce František Stibor navrhoval doživotí. A teď to nejlepší: žádné vraždy se nestaly. Ne, že se je nepodařilo prokázat. Prostě se nestaly. Nebyly. Jak to víme? Rozhodl o tom soud. Pravomocně. Víte o něčem, co je v právním státě víc? 2017-03-24 Nový začátek? Možná. Ale jen do chvíle, kdy někomu z novinářů rupne v bedně a dají do souvislosti nesouvisející případy, aby natáhli zprávu o dva řádky. Nebo ukázali, jak se orientují v problematice nemocničních vražd a že jsou kromě Zelenky z paměti schopni vytáhnout ještě aspoň jeden případ v rámci tzv. backgroundu. Vraťme se ke zmíněným větám, pod nimiž je dosud (!) na webu Frekvence 1 podepsána redaktorka Anna Netušilová. „Po jedenácti letech je to další případ nemocničních vražd. (…) Z poslední doby to byla i sestra z Rumburku, tu ale nakonec soud osvobodil.“ Z poslední doby to sestra z Rumburku nebyla. Nešlo o případ nemocničních vražd. Nemluvě o celkovém vyznění té praštěné konstrukce, podle níž soud paní Marešovou sice osvobodil, ale my, tedy lid živený bulvárem, co si budeme povídat, víme svoje.

Pěkně tučné odškodné

Věra Marešová žádá od státu odškodnění. Za to, že ji málem uvláčel, ztížil možnosti jejího dalšího uplatnění. A taky za dobu, kterou musela strávit ve vazbě. Dohromady to dělá čtyři miliony korun. 2017-03-27 Média o tom informovala v polovině ledna a na příkladu serveru tn.cz je vidět, že se s tím vyrovnala po svém. „Sestra z Rumburku chce po státu pěkně tučné odškodné!“ Takže Frekvence 1 v tom není sama. Nejde dokonce jen o bulvár. Už během vyšetřování média nasekala pěknou řádku faulů, včetně těch seriózních. Detailně je před časem rozebral komunikační poradce a bývalý novinář Josef Bouška v pozoruhodném textu pro časopis Respekt. Médiím vyčetl, že o případu informovala s jednostranným zaujetím a stavěla titulky článků tak, že sestru předem odsoudila. Pár příkladů: „Zabíjela, aby si ulehčila práci“ (Mladá fronta Dnes) „Lékař, jenž odhalil vraždící sestru, prý odmítal policii“ (Hospodářské noviny) „Potvrzeno. Zdravotní sestra v Lužické nemocnici v Rumburku vraždila!“ (Deníky VLP)

Vyšetřování skončilo, média nezapomínají

Žádost o odškodnění směřuje na stát. Konkrétně se jí zabývá ministerstvo spravedlnosti. Jakýsi beztvarý, nekonkrétní stát nakonec zaplatí nějakou sumu. Většinou výrazně nižší, než jaká je požadována. Je potom na skoro už uvláčeném člověku, zda se mu chce do dalšího soudního sporu. Toto „státní“ odškodnění cudně skrývá konkrétní chyby, kterých se dopustili konkrétní lidé. Počínaje těmi, kdo obviněného do trestního řízení uvrtali. Nadřízení, kteří se nechali pobláznit drby. Znalci, kteří dodali posudky, kvůli kterým pak byli se seznamu znalců vyškrtnuti. Policisté, státní zástupci. A média, která se na tom celou dobu živila. Zmíněný komunikační poradce Josef Bouška už je jednou přes prsty klepl. Zdá se, že to nestačilo. autor je redaktorem HlidaciPes.org.

Francie chce vidět a slyšet více žen…

26. března 2017 15:00
Francouzský konvergovaný regulační orgán Conseil supérieur de l’audiovisuel (CSA) vydal u příležitosti MDŽ již druhou „kritickou“ analytickou zprávu“ o zastoupení žen v televizích a rádiích ve Francii. Tato zpráva analyzuje stav zastoupení žen ve francouzských televizních a rozhlasových programech v roce 2016 a to z kvantitativního i kvalitativního hlediska. Současně se věnuje navrhovaným opatřením, která CSA s ohledem na práva žen v roce 2016 přijala. Studie při celkovém zobecnění získaných dat mj. ukazuje, že ženy jsou ve francouzských elektronických médiích údajně stále nedostatečně zastoupeny (38%). Jako „odbornice“ jsou do televizí a rádií zvány v 30% ze všech zastoupení a v pozici "politických hostů“ tvoří jen 32% z celkové účasti. Podobně, jako v jiných statistikách, už ale studie prakticky nebere v potaz, jaký je například reálný podíl žen mezi „politiky“… Pozitivní výsledky analýza zjistila u veřejnoprávního vysílání, kde ženské zastoupení dosahuje až k 56%. V případě zpravodajských TV kanálů se pak „ženský podíl“ přiblížil hranici 40%. Regulační orgán CSA spočítal, že pouze 3% francouzských TV kanálů a rozhlasových stanic svým vysíláním přispívá k odstraňování genderových stereotypů či dokonce násilí na ženách. Výsledky budou jistě předmětem další diskuze, mj. i kvůli metodice výzkumu a korektnosti dat a vstupů pro veřejně prezentované závěry. Diskuze samozřejmě bude i k celé analyzované problematice. CSA si pro další rok vytkla za cíl „aktivně podporovat přístup k podpoře žen v rozhlasovém a televizním vysílání spolu se snahou pomoci lépe vnímat a chápat obraz žen v reklamě či hudebních videoklipech…“. Je pravděpodobné, že podobné výzkumy a aktivity se ve větší míře dříve nebo později objeví i v dalších evropských zemích i u nás. Opět je, podobně jako v jiných analýzách, otázkou objektivnost metodiky i prezentace výsledků i na ně navazující závěry. Ostatně i u nás podobné diskuze nad „analýzami“ vysílání probíhají, byť v jiných mediálních tématech. Poslední dobou se kvůli tomu do centra pozornosti po delší době dostává i regulační Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Není zase až tak dávno doba, kdy RRTV z podnětu Poslanecké sněmovny analyzovala zastoupení politiků v českých televizích a rádiích (bez rozdílu pohlaví). Nejprve se, ještě v době dominance některých televizí a bez většího rozšíření internetových médií, statistické hry soustředily na kvantitativní výčty a dobu pobytu politiků na obrazovkách a v rádiu - podle stranického klíče. Hned se k tomu přidaly potíže při změnách, zániku nebo slučování politických uskupení nebo přestupy či přeběhy politiků. Ještě větší potíže pak byly s „nepolitickými“ politiky. Ani to však nestačilo a tak se analýzy rozšířily i o kvalitativní hodnocení zastoupení lidí v elektronických médiích, čímž se statistická chybovost ještě více zvýšila. Kladné, záporné či neutrální hodnocení vyznění prezentace politiků v médiích bylo velmi nepřesné a ani neřešilo třeba synergii, kombinaci a celkové působení při více vystoupeních nebo vůbec přístup konkrétního média k danému exponentovi. Výsledky pak byly téměř vždy zavádějící neboť nejen zákonodárci, ale ani nikdo jiný nedokázali nikdy přesně říct jaký správný procentní podíl je ten přesný a optimální…. RRTV ani jiný regulátor nebo nějaký „osvícený“ orgán nedokázaly rozhodnout, jaká správná čísla mají v zastoupení politických stran a hnutí vycházet. A podobně tedy ani nyní regulátoři a autoři francouzské „Studie o ženách v médiích“ zatím nenašli optimální poměry zastoupení žen. Stejně tak se nenajdou případní viníci zjištěných „nedostatků“ a přirozeně se neví jak takové případy trestat…    

Na okraj dnů

24. března 2017 15:00
Se zpožděním zaznamenávám: Lidovci se rozhodli jít do rizika. KDU/ČSL chce vstoupit do podzimních voleb v koalici se STAN (Starostové a nezávislí). Nedělní (19.3.) celostátní konferenci KDU/ČSL komentoval David Klimeš na Facebooku s titulkem Lidovecké šílenství. Také já si myslím, že STAN vycházeje z úspěchů krajských zkušeností přeceňuje své celostátní možnosti. Snad by to vyšlo, kdyby měl v čele nějakou výraznější osobnost... Zda koalice, která bude potřebovat ke vstupu do Sněmovny 10% hlasů, skutečně spatří světlo světa, o tom se možná bude ještě rozhodovat na sjezdu KDU/ČSL 27.-28.5.
x x x
Česká média se dnes a denně starají o události za oceánem, a při tom zanedbávají problémy, s nimiž se potýkají naši sousedé, například v Německu. Politický spor mezi Tureckem a Německem (a celou demokratickou Evropou), opepřený urážkami ze strany prezidenta Erdogana, má v Německu svůj vnitropolitický rozměr daný třímilionovou populací s tureckými kořeny. Kdo by chtěl do zdejší situace proniknout, měl by zhlédnout diskusní pořad ARD z 13.3. s názvem "Tady si užívat svobody a tam volit Erdogana - jak to jde dohromady". Střetli se v něm dva němečtí Turci (nebo turečtí Němci?). Na jedné straně Fatih Zingal, místopředseda Unie evropsko-tureckých demokratů (podporující Erdoganovu AKP) a na straně druhé poslanec Bundestagu a předseda strany Zelených Cem Özdemir. Ten veřejně prohásil, že nemůže pochopit, jak je možné, že "Turci v Německu, kteří si tu užívají svobodné demokracie, jsou schopni hlasovat pro zavedení diktatury ve své zemi". Jestliže počet tureckých hlasů, které budou do 19. dubna v Německu odevzdány ve prospěch Erdoganovy ústavní změny, bude větší než počet hlasů těch, kteří uvažují jako Özdemir (mezitím v Turecku označený za veřejného nepřítele), apriorní odmítači všech imigrantů a jejich možné integrace dostanou do ruky další argument.
x x x
Kdysi dávno, když jsem se vyjadřoval k problému podnikatelů investujících do médií, jsem napsal: "Někteří podnikají v médiích kvůli zisku, jiní kvůli vlivu...." Ti druzí nikoli, aby svým médiím diktovali, co psát, protože: "média ovládaná podnikateli nepracují s PR. Pro ně je důležitější, aby v populárním a důvěryhodném médiu se čas od času napsalo něco, co potřebují, případně aby se čas od času o něčem nepsalo. Tj. dle zásady - voják je, aby byl, až něco bude." Nyní se cosi odehrává a voják (Mafra a MF Dnes) byl připraven. Rozhovor s Andrejem Babišem "Na prodeji firmy Profrost Agrofertu jsem nezbohatl" a následný komentář "Dvojí metr na členy vlády" Zuzany Kubátové v pondělní MF Dnes budiž toho příkladem.
x x x
V týdnu se v Poslanecké sněmovně odehrála veřejná slyšení k volbě tří členů Rady ČRo a tří členů Rady ČT. Jiřího Fencla, kandidáta do Rady ČRo, vyzpovídalaredaktorka LN Šárka Kabátová. Fencl jí kromě jiného odpověděl: "Parlamentní listy považuji za skvělý projekt.... Nahrazují veřejnou službu, kterou v první řadě ČT neplní." Kandidáta navrhla organizace Medias res Petra Žantovského. O této instituci jsem kdysi psal zde.

Digitální Chulimanga...

22. března 2017 15:00
K dnešnímu pokračování úvah na téma digitálního rozhlasu mě inspiroval článek na portálu českého rozhlasu, v němž byla kromě jiného též informace o vstupu slovenského rádia Best FM do digitálního multiplexu firmy RTI. Rozhodl jsem vnést trochu veselosti do tohoto příspěvku a doufám, že se za to čtenáři nebudou na mě zlobit. A hlavně, že se to nedotkne autora zmíněného článku, kterého si jinak velmi vážím. Na téma digitálního rozhlasu čítávám většinou jen "oslavné" řekněme až aktivisticky nekritické články o tom, co a jak nám všem (tedy hlavně posluchačům) tato "převratná" technologie DAB přinese. Když jsem se však dočetl, že cit.: "Jako obrazové informace (slideshow) je vysíláno logo stanice", chtělo se mě v tu chvíli zvolat bombaaaááa! No a na závěr článku pak zazněla zcela bezvýznamná zmínka o tom, že kromě zařazení nového programu dojde i ke snížení datových toků u veřejnoprávního media. Inu to se tedy posluchač poměje! Již vidím zástupy lidí, jak si běží koupit nový DAB přijímač, nejlépe s nějakým větším barevným displejem, aby si každý mohl prohlížet logo rozhlasové stanice. Inu pokrok nezastavíš. Poslední dobou používám pro podobné případy spíše zvolání Chulimanga! Pro Ty, kteří netuší, co to Chulimanga znamená (stejně jako já jsem to do nedávné doby netušil také) uvádím - jedná se o světoznámou rockovou kapelu z Džibuti, která se na našem území proslavila zejména svojí skladbou jménem Kingžaba. Více pro rozuzlení pojmu Chulimanga zde: https://www.youtube.com/watch?v=rlLl0fKbDvA Inu člověk žije ve světě, kdy je determinován svým prostředím, okolím, v němž se pohybuje, v němž prožívá své příběhy. V okruhu svých známých, mezi lidmi s podobnými názory, podobným pohledem na svět můžeme nabýt dojmu, že to je ten pravý svět. Svět názorů a pohledů na problémy okruhu vlastního mikrosvěta. Inu, jinými slovy: Dneska poslouchá rádio každý. Pak se ale člověk najednou ocitne někde mezi zcela odlišnou skupinou lidí a někdy nestačí žasnout. Pro tyto situace v poslední době používám právě výrazu Chulimanga. Až doposud je to legrace. Legrací to přestává být, když si člověk uvědomí, jak určitá skupina, či okruh lidí představuje DAB (DAB+) jako skvělou a úžasnou budoucnost rozhlasu. Jak se vyzdvihují jen některé vlastnosti této technologie a nekriticky se přehlíží to ostatní. Jako jedna z vymožeností nové technologie DAB se prezentuje možnost posílání obrazových informací. Ano je to úžasné, je to prima, to FM neumí. Ale proč? Ptá se na to někdo? Chcete od rohlíku, aby se Vás ráno zeptal, jestli ho chcete sníst? A očekává snad někdo od rozhlasu doprovodnou obrazovou informaci? Navíc v době, kdy každý má nesrovnatelně lepší možnosti k uvedenému účelu využít jiné a nesrovnatelně vhodnější technologie? Očekává snad někdo od rozhlasu zasílání obrázků? Na rádiu je právě jeho úžasnou, důležitou a specifickou předností i vlastností, že zaměstnává jen lidský sluch, posluchač při poslechu rádia může řídit, může vykonávat jiné činnosti. To je i to kouzlo rádia, kousek představivosti, fantazie. Pošlete někomu obrázek moderátorky a už si ani nemůžete představovat, jaká asi je. Je hezká? blondýnka? hubená? DAB pošle Slide a máte po fantazii. Ale jak je nyní vidět, ohromující novinkou je vlastně poslat i LOGO stanice. Zde by se chtělo zvolat slovy Felixe Holzmanna: Představte si, no... představte co to digitální rádio umí... Já bych možná "realisticky" za sebe konstatoval, že nikdo asi nepřišel na nic lepšího, co by se tam mělo za obrázky vlastně vysílat... Dnes jsem se tedy rozhodl napsat příspěvek s trochou nadsázky s odlehčením, ale možná je to z mé strany i snaha o odpověď na jednu z mnoha otázek co se dá od DAB očekávat. Chce někdo více stanic v multiplexu? Chce provozovatel ušetřit? Inu snížíme tedy datový tok. Ale kde je najednou ta vyšší kvalita zvuku? Jako příklad může posloužit současná realita u řady specializovaných TV kanálů, kde se toho moc neděje. Když ale náhodou sedící redaktorka pohne rukou, tak divákovi pozvolně tato ruka "překostičkuje" z jedné strany obrazovky na druhou. A jak by to tedy mohlo v případném reálném provozu DAB vypadat? Již v minulém příspěvku jsem psal, že žádnou zvýšenou kvalitu zvuku od technologie DAB nelze očekávat, navíc si lze položit další otázku, jaké je opravdu % posluchačů, kteří poslouchají rozhlas na nějaké HI-FI soustavě, kdo v zaměstnání, kdo na přenosné přijímače, kdo v autě, atd. A máme celkem docela jasný závěr, obdobný asi stávajícímu stavu, stavu, který dokumentují i průzkumy v Radio-Projektu. I kdyby tedy ten zvuk v DAB byl opravdu kvalitnější, ocení to možná jen nepatrné procento HI-FI fajnšmekrů. No ale Tito fajnšmekři si ale s pominutím nepustí DAB, ale pro kvalitní poslech hudby si zvolí jiný nosič, či zdroj hudby jako např. CD, DVD, mp3, kde je kvalita i dynamika poslechu opravdu srovnatelně vyšší. A zde mě napadá ještě další otázka: Vždy když si čtu informace o tom, že byl uveden na trh nějaký nový "přelomový" přijímač určený pro příjem DAB rozhlasu, jedná se téměř vždy (tedy z mého pohledu) o jakousi podivnou krabičku, designově obdobnou alternativě přenosných rádií z 50 - 70 let. A k čemu mi tedy na takový "sranda" přijímače bude ta údajná úžasná kvalita zvuku? Možná, že se mýlím, ale já jsem dosud neviděl nabídku k prodeji nějaké HI-FI DAB věže. U audio řetězce, aby si posluchač mohl docenit to opravdovou kvalitu zvuku, musí mít celý audio řetězec podobné parametry - skvělá Hi-Fi soustava + kvalitní zdroj hudby + kvalitní repro-soustavy. Jak bych ale ocenil kvalitní zvuk při poslechu malého přenosného přijímače sám nevím, možná v tom někdo poradí zase mě. Na závěr opět zvesela: Tu máš čerte krumpáč! Otázka pro všechny posluchače! Jak je to s příjem rozhlasu v autorádiích, tj. příjem při pohybu? Kdo z posluchačů by hlasoval pro FM a kdo pro DAB? Co je pro posluchače v autě lepší, nepatrný výpadek sterea, či zapraskání v přijímači při zhoršení FM signálu, kdy je příjem ale stále možný, srozumitelný, i když je asi méně komfortní? Anebo posluchači ocení spíše 100% výpadek zvuku při příjmu DAB signálu a digitální ticho po dobu nikoliv nevýznamnou, než se opět signál v multiplexu obnoví a dostane nad práh úrovně možného příjmu? K tomu bych možná připomenul i akustický hluk v kabině způsobený jízdou. Co byste volili Vy? Jakou variantu? Já se přiznám, že bych možná při poslechu některých rozhlasových stanic volil raději i to digitální ticho. :-)

Není škoda, že nestihneme projednat zákon o RTV v tomto období

20. března 2017 14:10
Nina Nováková je místopředsedkyní Volebního výboru Poslanecké sněmovny. Členka TOP 09 je vlivnou poslankyní klubu pro oblast médií a kultury. „Škoda, že se Volební výbor od října nesešel. Děje se toho hodně!“ Bedlivě sleduje kauzu prodeje zámku v Přerově nad Labem (pozn. redakce – nepravomocně odsouzeni mj. J. Balvín a M. Koliandr za korupci při prodeji majetku Českého rozhlasu) a jeho budoucnost. Snaží se o směřování TOP 09, měla odvahu vystoupit s kritikou současných poměrů.

Ve spořádané džungli českých televizních kanálů

18. března 2017 15:00
Jedním z výrazných rysů současných úvah o budoucnosti masových médií je představa, že tradiční média – tisk a v podobě lineárního vysílání rozhlas a televize – jsou odsouzena k zániku a jen setrvačností dožívají. Přesto jsme svědky zakládání nových časopisů a v podstatě „boomu“ počtu televizních stanic. Stagnují, pravda, rozhlasové kanály a nerozvíjejí se tištěné deníky, ale jinak je sféra „tradičních“ masových médií plná pohybu, a pokud jde o budoucnost, působí velmi sebevědomým dojmem. Předpovědi o chmurné budoucnosti „tradičních“ masových médií, která neobstojí v konkurenci s nabídkou internetových médií, jako by nekorespondovaly s reálným vývojem v české mediální sféře. Podíváme-li se například na vývoj česky vysílaných (lineárních) televizních stanic v posledních letech, na první pohled zaujme především výrazný nárůst kanálů, které mají diváci na výběr. Digitalizace vysílání dala českým televizím rozmach. Jednotliví vysílatelé, od velkých „domácích“ hráčů (Nova a Prima) přes zahraniční (HBO), případně menší subjekty (TV Barrandov) až po ČT jako médium veřejné služby nabízejí celou řadu tematicky, žánrově či jinak (především demograficky) profilovaných kanálů. Divačky a diváci mají možnost vybrat si kanály zaměřené na mladší, spíš maskulinní publikum (namátkou Nova Action, Prima Cool), romantiku v různě intenzivních podobách (Prima Love, Barrandov Family), filmy (Nova Gold, Kino Barrandov). Na své si přijdou i děti (ČT Déčko), konzumenti esteticky a obsahově náročnějších obsahů (ČT art) či milovníci sportu (ČT Sport, ale také O2TV). Tento přehled pochopitelně není vyčerpávající – na příkladech se pouze snaží připomenout, že televizní diváci mají z čeho vybírat. Ale mají skutečně z čeho vybírat? Bližší pohled do bohaté nabídky televizních kanálů napoví, že hlavním cílem většiny (ne všech) zmíněných projektů je reprízování již vyrobených pořadů – často takových pořadů, které ani k reprízování určené nebyly. Ale princip starožitnosti platí i pro mediální produkty: běh času na ně nanáší vrstvu nostalgické patiny, díky níž jsme schopni brát jako akceptovatelný obsah i spoustu let starou zcela banální talk show i estrádu (na tom byl založen koncept někdejší „novácké“ stanice Smíchov). Zvláštní kapitolu pak představují sportovní kanály, které staví svou legitimitu na faktu, že sport je „divácky atraktivní“, ale přehlížejí, že z pohledu průzkumů sledovanosti platí tento předpoklad jen velmi omezeně. Jak si tedy nárůst televizních kanálů vyložit? Vysvětlení lze opřít o starý bonmot, podle něhož jde o peníze vždycky až na prvním místě. Televize je stále velmi tradiční masové médium, jehož model financování je založen na principech, které znají historici médií pod označením „northcliffovská revoluce“.  Lord Northcliffe, vydavatel řady deníků titulů a za první světové války ředitel propagandy (nabízený post člena vlády odmítl), na přelomu 19. a 20. století dovedl k dokonalosti princip odvozování ceny reklamy od velikosti a povahy publika – tento princip a řada dalších ekonomických inovací se staly základem financování médií po celé 20. století. Až nástup internetu a obrovské zmnožení komunikačních možností tento model financování narušily. Televize se vlastně snaží tomuto trendu čelit: nabízejí souběžně co největší množství kanálů s minimálními výrobními náklady a výnosy z prodeje menších (a fragmentovaných) publik inzerentům sčítají (proč to dělá i Česká televize, mi není tak úplně jasné).  

Malé televize – co Čech, to muzikant

17. března 2017 15:00
Tento text se zabývá přehledem „menších českých televizí“. Protože ale lze jen těžko do jednoho textu shrnout veškeré lokální a nikové televize, které najdete v kabelových či satelitních sítích, píše autorka jen o těch výraznějších. Pokud některou opomněla, jde to jen a jen na její hlavu. Jakékoliv další podněty uvítá. Startovním výstřelem televizního podnikání a otevřením televizního trhu nebyl vznik stanice Premiéra, ani nástup Novy. Byla jím digitalizace DVB-T1. Digitalizace, kterou táhla veřejnoprávní Česká televize a komerční televize ji usilovně a bezúspěšně brzdily (náklady jsou náklady). Zprovoznění multiplexu totiž otevřelo dveře konkurenci. Nevídaně. Velké televize přinutilo k masivním investicím, k zásadní programové změně a specializaci jednotlivých kanálů. Protože v dálkovém ovládání televize byl rozdíl mezi kanálem Nova a kanálem Pohoda pouze číslo předvolby, které se u malých televizí hůř pamatuje. Proto jsou stále velké televize velké a malé televize malé… Při letmém pohlédnutí na současné malé televizní stanice se zdá, že stále platí ono „co Čech, to muzikant“. Nejlépe rockový. Ať už jde o stanici Rebel ostravského mediálního mága Radima Pařízka, která vysílá rock. Pokračovat můžeme stanicí Fajnrock, od roku 2015 přejmenovanou na Slušnej kanál. Ta má dokonce v Praze i vlastní hospodu. Slušnej kanál hraje rock a metal a cílovkou je, posdle vlastního vyjádření, divák mezi patnácti až pětašedesáti. Pro ty, kdo nemají na rock nervy, vysílá stanice Retro, zaměřující se na hudbu 70-90 let, čili diváky středního věku. Provozuje ji Hudební televize s.r.o. , za níž stojí Pavel Attel a Jiří Němeček, zakladatelé hudební stanice Óčko. Speciální, až bizarní, ale zjevně ekonomicky výhodnou je stanice Šlágr Karla Peterky a hudebního vydavatelství Česká muzika . Šlágr se profiluje jako „československá lidová televize“, která hraje opravdu všechno. Dechovku, pseudolidové písně, známé písně v moderních úpravách. A hlavně teleshoppingovým způsobem prodává hudební nosiče. Stanice má mnoho studiových vstupů. Evidentně nikoliv drahých. Ale u diváků mají úspěch. Sesterkou stanicí Šlágru je pak Country No 1, která oddělila folk a country. Stanice expandovala na Slovensko jako „Šláger TV“ Majitel výše jmenované stanice Rebel vlastní i stanici Relax, která k sobě stáhla účinkující typu Pavla Novotného či Jiřího Krampola či nejrůznější jihoamerické telenovely. V době, kdy si ji při psaní tohoto textu pustila jeho autorka, byla na obrazovce věštkyně ze společnosti „Vědmy s.r.o“ (fakt, že si vědmy založily s.r.o je poměrně zajímavý, snad nezkrachují). Bohužel, pod vědmou běžel kraul, upozorňující na to, že za každou započatou minutu spojení zaplatí volající 70 korun a to i v případě, že nebude spojen do studia. Škoda. Zřejmě nejvýraznější stanicí kabelových a IPTV sítí je CS Film, patřící Československé filmové společnosti Jana Jurky a Leoše Pohla. Koncept stanice, totiž vysílat českou a slovenskou tvorbu, je vynikající a program vynáší na světlo mnoho filmů, které by jinak zůstaly zapomenuty. "Druhý program" této televize, Horor Film netřeba komenovat. Jen je třeba podotknout, že ve dne je to dětský program CS mini... KinoSvět pak vysílá dokumenty různých žánrů. Pro milovnice módy je tu pak poněkud unylá Fashion TV, česko-slovenská televize o módě, jejíž jedinou majitelkou je podle rejstříku Gabriela Drobová. Na hranici existence se pak potácí stanice Mňam o vaření. Původně ji provozovala CE Media, která je ale v insolvenci. Nyní ji vysílá SßP Broadcasting. Navzdory tomu, že stanice Mňau, která rovněž patřila k portfoliu, dopadla nevalně, plánuje ředitel Pál Milkovics ještě sesterské stanice Kutil, Trhák (o slevách) a MUDr. (raději se neptat). Takže, raději se neptejte, o čem jsou televize, o kterých raději ani nepíšu.

Tanečky kolem přerovského zámku se po pěti letech vrací na svůj počátek

16. března 2017 15:00
Památková asociace ASORKD (Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR)  se již pět let aktivně zabývá problematickým děním, které provází osud renesančního zámku v Přerově nad Labem. Český rozhlas, který je majitelem zámku, dlouhodobě avizuje záměr zámek prodat. ASORKD průběžně informovala jak členy Rady ČRo, tak i zákonodárce o velmi podivném pozadí, který plánovaný prodej provázel. Rada ČRo veřejný, avšak netransparentní prodej zámku nakonec zastavila a celá ostudná kauza vyvrcholila v lednu tohoto roku, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 vydal prozatím nepravomocný rozsudek, kterým byli odsouzeni tehdejší ministr kultury Jiří Balvín, náměstek generálního ředitele ČRo Michal Koliandr a podnikatel Jan Hnilica. http://zpravy.idnes.cz/prodej-zamku-prerov-nad-labem-podminka-balvin-trest-fhq/krimi.aspx?c=A170109_115314_krimi_hro Vzhledem k tomu, že zámek přímo sousedí s Polabským národopisným muzeem, v jehož areálu se nachází čtvrtý nejstarší skanzen v Evropě, iniciovali jsme jednání s dnes již bývalým vedením Středočeského kraje, které je zřizovatelem skanzenu. Cílem jednání bylo přesvědčit vedení Středočeského kraje, aby projevilo zájem o koupi zámku a jeho následné propojení se skanzenem. Vznikl by tak v České republice ojedinělý areál, který by zahrnoval jak lidovou stavbu, tak stavbu zámeckou a život v nich. Tuto myšlenku nakonec vedení SČ kraje podpořilo a podpořila ji i sama obec Přerov nad Labem. Bohužel k podpisu kupní smlouvy z důvodu liknavosti dnes již bývalého hejtmana Miloše Petery, nikdy nedošlo. Nové vedení SČ kraje však projekt propojení skanzenu s renesančním zámkem vnímá spíše politicky, kdy nechce pokračovat v projektu, který z jejich pohledu iniciovali jejich předchůdci, kteří dnes sedí v opozičních lavicích. Jsme však i nadále přesvědčeni, že je ve veřejném zájmu, aby tato úchvatná stavba, jejíž potenciál čeká na odhalení, zůstala v majetku státu či v majetku veřejné instituce. Je ve veřejném zájmu, aby byl zámek přístupný veřejnosti, aby byl využit jeho potenciál pro podporu cestovního ruchu ve Středočeském kraji a nakonec, aby jeho zapojením do areálu sousedního skanzenu byla podpořena jeho atraktivita a mohla být rozšířena i jeho expozice. Celý projekt by ve svém důsledku zvýšil návštěvnost celého unikátního areálu. Jsme přesvědčeni, že Středočeský kraj je tím nejlogičtějším a nejvhodnějším subjektem, který by se měl stát majitelem renesančního zámku v Přerově nad Labem. Touto cestou si dovolujeme apelovat na členy Rady Středočeského kraje, zejména na paní hejtmanku Jaroslavu Pokornou Jermanovou, aby přehodnotila svůj dosavadní odmítavý postoj k této bohulibé myšlence a zahájila jednání s Českým rozhlasem o podmínkách prodeje zámku. Apelujeme také na zákonodárce, kteří v minulosti projevili pochopení nad veřejným zájmem, který v této kauze převažuje nad vším ostatním. Martin J. Kadrman - viceprezident ASKORD

Švédsko proti rozhlasovému proudu

15. března 2017 15:00
Přes pozitivní pokrok v evropské rozhlasové digitalizaci, ke kterému se v posledních měsících přidávají s aktuálními změnami i dosud stagnující Německo a Rakousko, se v některých státech, po politických změnách, otáčí vývoj opačným směrem – zpět vstříc analogu v pásmu FM. Na počátku byla jedna z prvních oficiálních vládních strategií digitálního rozvoje. Nesouhlas s postupným  rozvojem nové technologie DAB ve Švédsku pak ve větší míře přišel po politických vládních změnách, spolu s tlakem některých komerčních mediálních skupin. Časem se v rámci oponentní mediální kampaně začaly používat někdy až absurdní negativní argumenty, v čele s rizikem možných potíží ve vojenské oblasti… apod.  Nepomohl ani pokrok v blízkém Norsku, kde i přes protesty a žaloby na všech úrovních byl proces přechodu na digitální platformu DAB+ oficiálně zahájen a probíhá bez potíží. Za několik měsíců tak v Norsku dojde k většinovému opuštění pásma FM. Další evropské státy buď již mají plán přechodu, či na něm v nějaké formě pracují, anebo alespoň připravují podmínky. K nim patří i pozastavení přidělování licencí pro analog resp. omezení přidělování kmitočtů pro rozhlasové vysílání v pásmu FM (VKV). K takovým případům se specifickými podmínkami patří například v Nizozemí. Naproti tomu ve Švédsku jdou tamní orgány a instituce opačnou cestou a hledají další kmitočty v analogu v pásmu FM pro rozšiřování dosavadních kmitočtových přídělů. Švédská telekomunikační agentura PTS nyní informovala o svém plánu na vyhledání a zkoordinování sad nových VKV kmitočtů pro komerční rádia. Prioritou je podle PTS vytvoření minimálně tří národních celoplošných sítí s pokrytím území s 80-85% populace. Prověřuje se cca 100 možných kmitočtů, z nichž by mělo být disponibilních asi 80. Práce na novém kmitočtu plánu, který bude předložen vládě do letošního 30. června, tak pokračují naplno. Příští licenční období bude platné na dobu 8 let a mělo by začít platit již 1. srpna 2018. Regulační orgán pro tisk, rozhlasové a televizní vysílání MPRT bude mezitím připravovat strategii pro udělování licencí. Půjde podle všeho opět o tradiční formu „soutěže krásy“ se „zohledněním podpory hospodářské soutěže a různorodosti…“ Digitální rozhlas je pro Švédy tak opět o velký kus dál…  

Veřejné prohlášení výběrové dotační komise programu Podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin

14. března 2017 15:00
S velkým znepokojením a obavami sledujeme přibývající projevy národnostní, rasové, náboženské a jiné nesnášenlivosti v ČR, jež stále vice zamořují veřejný prostor. Nenávistným útokům, majícím zatím převážně verbální charakter, v poslední době v naší zemi čelí čím dál více lidí pouze kvůli svému odlišnému etnickému původu, genderové orientaci či náboženskému přesvědčení. Je smutné a nepřijatelné, že na rozdmýchávání xenofobie se podílí i řada politiků naší země, včetně vysokých ústavních činitelů. V touze po maximalizaci svého zisku se ve veřejné debatě nebojí sahat po lživých, překroucených či demagogických tvrzeních, často pod záminkou takzvaného boje proti politické korektnosti. Ve skutečnosti však touto cestou jen stavějí na odiv vlastní předsudky a mimoděk nabádají společnost, aby své strachy z cizího považovala za vlasteneckou hodnotu. Žádáme všechny veřejně činné osoby, aby se v zájmu udržení současné rozmanité České republiky zdržovaly všech projevů, jež živí xenofobní nálady. Důsledky národnostní, rasové a náboženské nesnášenlivosti a nenávisti mohou být fatální, jak dobře víme z vlastní historie, kterou bychom neměli chtít opakovat. Jako členové výběrové dotační komise v Programu podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin (dále jen „Program“) posuzujeme projekty, které se uchází o finanční podporu ze státního rozpočtu na Ministerstvu kultury ČR. Jsme poradním orgánem ředitele věcně příslušného odboru, který jednotlivé projekty hodnotí, posuzuje a doporučuje k případné podpoře. Ředitel odboru médií a audiovize MK naše návrhy předkládá ke schválení ministru kultury, který o dotacích rozhoduje. Do dotační komise byl každý z nás nominován občanskými iniciativami, většinou spolky, reprezentujícími konkrétní národnostní menšiny žijící v ČR po projednání Radou vlády pro národnostní menšiny. Jedním z hlavních cílů Programu je mimo jiné to, aby se s jeho přispěním národnostní menšiny mohly svobodně, volně a také ve svém vlastním jazyce vyjadřovat a komentovat aktuální dění ve vlastní minoritě, jakož i ve většinové společnosti. Periodika, která jsou Programem podpořena, však nejsou určena výhradně pro okruh čtenářů z řad jednotlivých národnostních menšin. Většinová společnost si na jejich základě může učinit obrázek o tom, jak pestrá je etnická skladba dnešní České republiky. Program je tedy zároveň garantem, že její národnostní různorodost a bohatost bude v naší polistopadové svobodné společnosti i nadále chápána jako něco zcela přirozeného. Možnost o tom svobodně hovořit, dokonce ve vlastním menšinovém jazyce, nadto s podporou státu, v němž žijeme, také chápeme jako jeden z důležitých výdobytků Listopadu ´89 a zároveň ukazatel stavu naší demokracie. My, jako zástupci národnostních menšin žijících v ČR, tedy jedné z ohrožených skupin obyvatelstva, na nebezpečí xenofobie budeme důrazně upozorňovat až do doby, kdy zcela pomine. Prohlášení schválili zástupci národnostních menšin na jednání komise dne 21. února 2017, připojil se i zástupce romské menšiny. Mgr. Georgi Bečev, Ph.D., zástupce bulharské menšiny                                                 Eugenie Číhalová, zástupkyně ruské menšiny                                                                         Ing. Eva Zajíčková, CSc., zástupkyně slovenské menšiny                                                 Ildikó Cséfalvay, zástupkyně maďarské menšiny                                                                   Ing. Richard Neugebauer, CSc., zástupce německé menšiny                                         Janusz Konieczny, zástupce polské menšiny                                                                       Vital Timoščenko, zástupce běloruské menšiny                                                         Alexandr Anders, zástupce ukrajinské menšiny                                                                     Mai Nguyenová, zástupkyně vietnamské menšiny                                                     Miroslav Kováč, zástupce romské menšiny