logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Všichni (politici, novináři, občané na sociálních sítích apod.) neseme odpovědnost za úroveň celospolečenské debaty

22. května 2018 / Kateřina Konečná
Česká média se v souvislosti s diskusí v Evropském parlamentu o nutnosti přijmout opatření k ochraně novinářů obrátila na naše europoslance. Zde přinášíme názory Kateřiny Konečné (KSČM): Jaká opatření lze na úrovni EU a jednotlivých členských států přijmout k ochraně novinářů? Osobně se domnívám, že nejvyšší míra ochrany investigativních novinářů a oznamovatelů je klíčovým zájmem společnosti jako celku a jsem ráda, že se EU tomuto tématu dosti věnuje. Evropský parlament minulý měsíc v rezoluci vybídl Komisi a členské státy, aby předložily legislativní i nelegislativní návrhy na ochranu novinářů v EU, kteří jsou pravidelně vystavováni trestnímu stíhání s cílem cenzurovat jejich práci nebo je zastrašit. Komise v této souvislosti např. stanovuje politický rámec k posílení ochrany oznamovatelů na úrovni EU a navrhuje „směrnici o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie", jež stanoví zásady, jimiž se mají státy řídit při zavádění nebo revizi pravidel týkajících se oznamovatelů, kteří oznámí nebo zveřejní informace o ohrožení nebo poškození veřejného zájmu. Tyto zásady zahrnují nezbytné prvky pro účinná a vyvážená pravidla, která chrání skutečné oznamovatele, přičemž osobám poškozeným nepřesnými či zlovolnými oznámeními poskytují záruky a nápravná opatření. Lze uvažovat o právní úpravě, která povolání novináře stavěla například do podobné pozice a ochrany, jakou mají úředníci či policisté? Přiznám se, že jsem o tom nikdy neuvažovala, ale byla bych ochotná, se o této možnosti bavit. Domnívám se, že by si politici měli umět přiznat, že nejsou experti na všechno a měli bychom si primárně vyslechnout členy žurnalistické obce a zjistit jejich názor na věc. Jaká opatření lze v členských státech přijmout k ochraně novinářů, kteří jsou pravidelně vystavováni trestnému stíhání s cílem cenzurovat jejich práci? V této souvislosti bych chtěla poukázat na projekt, který spolufinancuje EU a jmenuje se Evropské středisko pro svobodu tisku a sdělovacích prostředků. Tento projekt poskytuje ohroženým novinářům praktickou a právní pomoc a zajišťuje pro novináře odbornou přípravu v oblasti digitální sebeobrany. EU taktéž financuje nástroj pro sledování plurality sdělovacích prostředků – Media Pluralism Monitor, což je projekt, který měří ohrožení plurality sdělovacích prostředků v EU pomocí různých ukazatelů (např. ochrana svobody projevu, normy novinářské práce, ochrana novinářů). Považuji za zásadní, aby v každé zemi EU, bylo dostupné bezplatné poradenství a přiměřená nápravná opatření, například předběžná opatření k zastavení existujících odvetných opatření. Jaký je Váš osobní pohled na urážlivé poznámky některých politiků v EU na adresu novinářů? Osobně považuji takovéto urážky za hloupé. Domnívám se, že všichni (politici, novináři, občané na sociálních sítích apod.) neseme odpovědnost za úroveň celospolečenské (případně i celoevropské) debaty a měli bychom se podle toho chovat a argumentovat věcně a důstojně. Měli bychom v těchto věcech postupovat velmi obezřetně a podle kategorického imperativu.   Celý článek

Míra svobody a bezpečnosti novináře, je odrazem stavu země, v níž působí

21. května 2018 / Petr Ježek
Česká média se v souvislosti s diskusí v Evropském parlamentu o nutnosti přijmout opatření k ochraně novinářů obrátila na naše europoslance. Aktuálně odpovídá Petr Ježek (ANO 2011): Jaká opatření lze na úrovni EU a jednotlivých členských států přijmout k ochraně novinářů? Lze uvažovat o právní úpravě, která povolání novináře stavěla například do podobné pozice a ochrany, jakou mají úředníci či policisté? Upřímně řečeno, nevím, jaká konkrétní účinná opatření lze plošně přijmout k ochraně novinářů, nejsem specialista na danou právní oblast. Nejlepším opatřením je podle mě fungující právní stát a liberální demokracie. Stavět novináře na úroveň policisty atp. nevidím jako adekvátní. Jaký je Váš osobní pohled na urážlivé poznámky některých politiků v EU na adresu novinářů? Můj pohled na urážky je negativní, také jsem se k tomu vícekrát veřejně vyjádřil, včetně podpory svobody tisku. Tady svou úlohu vidím. Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s výsledky práce investigativních novinářů? Pomáhají whistlebloweři k rozkrývání zásadních kauz? Jako bývalý člen výborů TAX1 a 2, zpravodaj výboru PANA a jako současný předseda výboru TAX3 EP, tedy výborů, které pracují i s novinářskými odhaleními Lux Leaks, Panama Papers, Paradise Papers atd., si práce novinářů (a příspěvků oznamovatelů), zejm. investigativních velmi vážím, jsem s nimi ve spojení, mnohokrát jsem o tématu hovořil na půdě EP nebo v rozhovorech pro zahraniční média. Ale jak píši výše, míra svobody a bezpečnosti novináře (jakož i jiných), je odrazem stavu země, v níž působí. Něco jiného jsou patrně země typu např. Dánsko či Německo, kde novináři nemají problémy, a něco jiného, jak se bohužel ukázalo, Malta a dokonce Slovensko, kde novináři dokonce zaplatili za svou práci cenu nejvyšší. Celý článek

Jsme svědky, jak se s nárůstem populismu, stává téměř módním klišé tvrdit, že média lžou, a útočit na novináře, kteří vyjádří svůj názor

20. května 2018 / Jiří Pospíšil
Česká média se v souvislosti s diskusí v Evropském parlamentu o nutnosti přijmout opatření k ochraně novinářů obrátila na naše europoslance. Zde odpovídá Jiří Pospíšil (TOP 09): Jaká opatření lze na úrovni EU a jednotlivých členských států přijmout k ochraně novinářů? Musíme hlavně čelit všem pokusům o omezování novinářské práce a zavádění otevřené i skryté cenzury. Jádrem zákonných pravidel pro novináře musí být velmi široce pojatá svoboda projevu. Ta je hlavní ochranou novinářů. Lze uvažovat o právní úpravě, která povolání novináře stavěla například do podobné pozice a ochrany, jakou mají úředníci či policisté? Osobně nejsem jako právník zastáncem speciálních úprav a zvláštní ochrany například pro úředníky. To má smysl pouze u takových profesí jako jsou třeba policisté, kteří každodenně nasazují životy jménem státu. V případě novinářů bych se proto zaměřil spíše na vytváření prostoru pro svobodu projevu než na speciální postavení novinářů. Jaká opatření lze v členských státech přijmout k ochraně novinářů, kteří jsou pravidelně vystavováni trestnému stíhání s cílem cenzurovat jejich práci? Jedinou možností je vytvořit v rámci právní úpravy tak široký prostor pro svobodu projevu, že podobná trestní oznámení nebudou mít šanci. Jaký je Váš osobní pohled na urážlivé poznámky některých politiků v EU na adresu novinářů? Politici by měli pochopit, že novináři nejsou jejich nepřátelé, ale tvoří nedílnou součást demokratického systému. Dnes jsme svědky, jak se s nárůstem populismu, stává téměř módním klišé tvrdit, že média lžou, a útočit na novináře, kteří vyjádří svůj názor. Útoky na svobodná média jsou pro to pro mne útokem na svobodnou společnost. Celý článek

O politicích, kteří urážejí novináře, nemám dobré mínění a jsou pro mě těmi, kdo nesnese kritiku

15. května 2018 / Tomáš Zdechovský
Česká média se v souvislosti s diskusí v Evropském parlamentu o nutnosti zvýšit ochranu novinářů obrátila na naše europoslance. Zde odpovídá Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL): Jaká opatření lze na úrovni EU a jednotlivých členských států přijmout k ochraně novinářů? EU může jednotlivé členské státy vyzvat k tomu, aby zajistily ochranu investigativních novinářů před všemi formami zastrašování, obvinění z pomluvy, udávání, vyhrožování nebo fyzických útoků, a aby přijaly účinná legislativní i nelegislativní opatření na jejich ochranu. Lze uvažovat o právní úpravě, která povolání novináře stavěla například do podobné pozice a ochrany, jakou mají úředníci či policisté? Tento návrh jsem zatím nezaznamenal a určitě by to musely prosadit konkrétní státy v rámci své legislativy. Osobně bych podobný návrh podpořil, kdyby se přesně definovalo, kdo je investigativní novinář a na jaké konkrétní projevy by se ochrana měla vztahovat. U policie a úředníků je totiž ta beztrestnost dána poměrně vysokou mírou anonymizace, zastupitelností a jednotností pravomocí. Investigativní žurnalistika má ale dopředu neodhadnutelné dopady, je vázána na zcela konkrétní lidi a zavést proto podobnou ochranu by bylo na dlouhou diskuzi. Jaká opatření lze v členských státech přijmout k ochraně novinářů, kteří jsou pravidelně vystavováni trestnému stíhání s cílem cenzurovat jejich práci? Pokud se budeme bavit o demokratických zemích EU a ne třeba o režimech na Kubě, v Turecku nebo v Rusku, kde represe proti novinářům uplatňuje přímo stát, tak je na místě spíše říci, že je nutné důsledné dodržování zákonů na ochranu svobody projevu a slova. Zde má pak velký význam oficiální kritika z EU, která země zavazuje k nápravě. Jaký je Váš osobní pohled na urážlivé poznámky některých politiků v EU na adresu novinářů? Sám jsem jednu dobu působil jako novinář, proto tyto poznámky striktně odsuzuji a myslím, že do demokratické společnosti nepatří. O politicích, kteří urážejí novináře, nemám dobré mínění a jsou pro mě těmi, kdo nesnese kritiku.   Celý článek

Pokud pronášíte urážky novinářů s maketou samopalu v ruce, jsou de facto útokem na svobodu slova

14. května 2018 / Dita Charzanová
Česká média se v souvislosti s diskusí v Evropkém parlamentu o nutnosti přijmout opatření na ochranu novinářů obrátila na naše europoslance. Přinášíme názory Dity Charzanové (ANO 2011): Jaká opatření lze na úrovni EU a jednotlivých členských států přijmout k ochraně novinářů? V první řadě je podle mne velmi důležité, že se k případu Jana Kuciaka a jeho partnerky Evropský parlament takto jasně vyjádřil. Tento čin otřásl nejen mnou, ale i řadou dalších kolegů ze zahraničí, tedy ona výzva k dalším aktivitám, které by přispěly k lepší ochraně novinářů v EU, nebyla jen nějakým prázdným gestem, byl to skutečně apel k další akci. Nejsem právník, abych dokázala přesně popsat návrh legislativních změn (to by příslušelo spíše Ministerstvu kultury), které by lepší ochranu zajišťovaly, pocitově se ale spíše kloním k řešení, aby se nejednalo o nějaké panevropské řešení, jeden recept aplikovaný z Bruselu do všech členských zemí. Měli bychom respektovat specifika jednotlivých zemí, angažovanost jejich profesních klubů a svazů, již platnou legislativu v daných státech, tradici médií i jejich postavení ve veřejném prostoru. Byly v rámci Evropského parlamentu diskutovány konkrétní návrhy? Ke konkrétním návrhům, které ale jsou už nyní na úrovni EU diskutovány, a které jsem podpořila, patří například lepší ochrana whistleblowerů. Whistleblowing se v řadě případů osvědčil, a proto bychom s ním měli umět lépe pracovat i do budoucna. Whistlebloweři by měli mít jistější oporu v legislativě a pevné záruky, že nebudou trestáni za svoji odvahu. Lepší ochrana by se měla týkat právě i investigativních novinářů a jejich zdrojů. I v tomto případě bychom dle mého měli jít cestou úpravy národní legislativy. Jaký je Váš osobní pohled na urážlivé poznámky některých politiků v EU na adresu novinářů? Urážlivé poznámky na adresu novinářů považuji za velmi nešťastné. A pokud je pronášíte například v Moskvě či s maketou samopalu v ruce, pak jsou za hranou a de facto útokem na svobodu slova. Celý článek

Urážky mezi politiky a novináři jsou pro mne neakceptovatelné, a to samozřejmě platí oboustranně

13. května 2018 / Miroslav Poche
Česká média se v souvislosti s diskusí v Evropském parlamentu o nutnosti přijmout opatření k ochraně novinářů v obrátila na naše europoslance. Dnes odpovídá Miroslav Poche (ČSSD): Jaká opatření lze na úrovni EU a jednotlivých členských států přijmout k ochraně novinářů? Nejprve bych chtěl připomenout, že na základě podnětu Evropského parlamentu, v rámci nějž byla nositelem tématu politická skupina sociálních demokratů, přijala před dvěma týdny Evropská komise návrh směrnice na ochranu tzv. "whistleblowerů", tedy lidí, kteří upozorní na závažné překračování zákonů. Mezi takové osoby pochopitelně nejčastěji patří právě investigativní novináři. Pro jejich ochranu je potřeba udělat mnohem více. Jde zejména o vytvoření bezpečných kanálů pro přijímání informací, rozkrývajících nezákonné jednání, nebo o ochranu informačních zdrojů investigativních novinářů. Součástí celé koncepce by měl být i aspekt vzdělávání občanů, novinářů, vydavatelů apod. v patřičné legislativní oblasti. Role investigativních novinářů není v této směrnici podle mého názoru dostatečně ošetřena, ale už sám fakt, že směrnice vznikla, ukazuje na význam, který je tomuto problému přikládán. Komise tento týden představila návrh svého rozpočtu pro období po roce 2020, v rámci nějž, jako předběžnou podmínku pro čerpání evropských peněž prosazuje dodržování právního státu. Domnívám se, že přesně to je krok správným směrem a byl bych rád, kdyby z finálního textu bylo zřejmé, že součástí právního státu jsou i svobodná, dostatečně chráněná média. Řeknu-li to ve velké zkratce – právní stát znamená stát, kde není útočeno na svobodná média. Pokud je na ně útočeno, bude mu zkrácen nebo zastaven tok evropských peněz. Lze uvažovat o právní úpravě, která povolání novináře stavěla například do podobné pozice a ochrany, jakou mají úředníci či policisté? Uvažovat o tom samozřejmě lze, a v některých zemích se touto cestou vydali (např. US Congress zvažuje novou definici, podle níž by útok na novináře byl posuzován jako federální zločin), nicméně stále se přikláním k tomu, že v právním státě by měli mít novináři možnost dělat svou práci, aniž by bylo nutno zavádět speciální status pro ně. Pokud jim udělíme specifický status, jako např. policii, zbavíme je jejich étosu reprezentantů veřejnosti s právy i povinnostmi stejnými, jako má běžný občan. Toto téma by mělo být každopádně hlouběji diskutováno. Jaká opatření lze v členských státech přijmout k ochraně novinářů, kteří jsou pravidelně vystavováni trestnému stíhání s cílem cenzurovat jejich práci? V obecné rovině je nejdůležitější, a to jak na národní, tak na evropské úrovni, o tomto tématu především mluvit. Ačkoliv se to zdá triviální, je to nesmírně důležité. Nesmíme připustit, že u nás nepozorovaně zakoření kultura ohrožování svobodných médií a cenzorství, ačkoliv se tak samozřejmě do určité míry děje už nyní a někteří specifičtí novináři o tom začali referovat na veřejnosti. Byl bych i pro posílení role např. Syndikátu novinářů v tom smyslu, aby mohli poskytovat svým členům nejen širokou právní pomoc, a případně i pomoc finanční. Jaký je Váš osobní pohled na urážlivé poznámky některých politiků v EU na adresu novinářů? Je jedno, zdali v EU nebo v Česku, urážky mezi politiky a novináři jsou pro mne neakceptovatelné, a toto samozřejmě platí oboustranně. Celý článek

ČT: Cílem bylo ilustrovat rozložení sil na rozhlasovém trhu po vstupu Daniela Křetínského

11. května 2018 / Jan Mrzena
Česká televize v pořadu Newsroom ČT24 (v neděli 22. 4. 2018) uvedla informace o poslechovosti českých rádií. Příspěvek vysvětloval, co se stalo na rozhlasovém trhu poté, co koupil mimo jiné Frekvenci 1 a Evropu 2 Daniel Křetínský. Informace neodpovídala běžné interpretaci měření poslechovosti Radioprojekt. Na reportáž ostře reagovalo Rádio Impuls -zde: ceskamedia.cz/clanek/79718/impuls-se-ohrazuje-proti-neodbornym-informacim-v-poradu-newsroom-ct24-2 Newsroom se další neděli snažil nepřesnost napravit. To se ovšem moc nepovedlo. Rádio Impuls reagovalo znovu - zde: http://www.ceskamedia.cz/clanek/81027/radio-impuls-ceska-televize-napravu-neodbornych-informaci-v-poradu-newsroom-ct24-nezvladla O stanovisko jsme požádali také Českou televizi. Editor Newsroomu ČT24 Lukáš Trnka pro Česká média uvedl, „V pořadu Newsroom ČT24 vysílaném 22.4.2018  byla uvedena nepřesná čísla u poslechovosti českých rádií, což vzniklo redakční nepozorností při zpracování výsledků výzkumu Radio Projektu. Tuto nepřesnost, která ale neměla vliv na celkové pořadí prezentovaných subjektů, následně ČT po upozornění ze strany Rádia Impuls upravila. V následujícím vydání pořadu tak byla data poslechovosti českých rádií prezentována znovu – a to s přihlédnutím k původnímu dramaturgickému záměru předchozího úvodního bloku pořadu. Tím byl deklarovaný cíl ilustrovat divákovi „rozložení sil“ podle publika na rádiovém trhu poté, co dvě celoplošná rádia koupil mediální dům podnikatele Daniela Křetínského. Proto byla poslechovost celoplošných veřejnoprávních stanic uvedena v rámci jednoho údaje. Na tuto skutečnost byl divák v grafice upozorněn. V textu moderátorky bylo navíc výslovně uvedeno, že Rádio Impuls je nejposlouchanější stanicí v ČR.“ Ve vyjádření se již neobjevilo vysvětlení moderátorky pořadu, která se snažila o zmíněnou nápravu první květnovou neděli, „Minule jsme vás informovali o poslechovosti celoplošných stanic. Nějak se nám ale pomíchaly tabulky v počítači a čísla neodpovídala, byť pořadí ano. " Česká televize nakonec nepřesnost přiznala. A to je dobře. Chybovat je přece lidské. Silným institucím víc sluší přiznání chyby, než lavírování a mlžení...   Celý článek

Světový den svobody tisku 2018

03. května 2018 / Monitor
Na 3. květen připadá každoročně Světový den svobody tisku, který je příležitostí zdůraznit význam svobody tisku pro lidská práva, demokracii a pokrok. V rámci Světového dne svobody tisku vzpomínáme na všechny novináře, kteří zaplatili za svoji práci svým životem, nebo jsou za svoji činnosti vězněni. Jen v roce 2017 zahynulo ve světě při práci 82 novinářů z různých médií. I když se jedná ve srovnání s rokem 2016, kdy položilo život 120 novinářů, o mírné zlepšení situace, přesto zůstává toto číslo nadále alarmující a to i s ohledem na skutečnost, že od začátku roku 2018 si novinářská práce vyžádala dalších 21 obětí. Je třeba si uvědomit, že navíc většina násilných činů proti žurnalistům zůstává nepotrestána nebo nevyšetřena. Celý článek

Ruce pryč od FM /VKV! Hände weg von UKW! Hands off FM!

27. dubna 2018 / Zdeněk Duspiva
O tom, jak dál poběží rozhlasová digitalizace v Evropě, rozhodne, podobně jako v jiných věcech, i politika. Reálné a konkrétní řešení pak přinese efektivita a účinnost vlivových aktivit zástupců dotčených subjektů (nejen provozovatelů vysílání…) i na národní či panevropské politické reprezentace.  Ze všeho nejvíce bude pro všechny i nadále potřebná alespoň obecná shoda a také úspěšné příklady v pilotních projektech v některých „digitálně“ pokročilých zemích. Digitalizace rádia - evolučně nebo revolučně? Dosavadní praxe v některých evropských státech v procesu rozhlasové (a dříve televizní) digitalizace ukazuje v zásadě dva obecné přístupy – evoluční a revoluční. Volba revolučního přístupu ve změně dříve dominantního terestrického způsobu příjmu rozhlasových programů asi nebude převládat, neboť se jedná o odlišné podmínky od televizní digitalizace. V televizní branži byl navíc významným argumentem a motivem zájem o využití uvolněné kapacity kmitočtového spektra pro jiné lukrativní služby.  K úspěšnému provedení a dokončení hlavní fáze televizní digitalizace přispěly nejen negativní zkušenosti z nejdříve nastartovaných procesů, ale zejména pak pevné termíny, včetně data ukončení analogu („ASO“). Ve většině případů je nyní ale pravděpodobnější přístup evoluční – proces pomalejší a kvůli delšímu souběhu i riskantnější, ale na druhé straně méně rizikový …Při tomto přístupu nejsou zpravidla daná pevná pravidla pro celý proces a především chybí závazné termíny. Nebezpečím s tím spojené je fragmentace a rozvoj jiných distribučních technologií, respektive uživatelských platforem… Po technické stránce je většina věcí v zásadě jasná nebo už i formálně vyřešená.  Všude v Evropě se hledá přijatelná shoda a pokud možno koordinovaný postup komerčních i veřejnoprávních provozovatelů, i když chybí přidaná motivace a tlak na jiné využití uvolněných kmitočtů. Podobně jako u televizní digitalizace se proces poměrně vleče zpravidla v těch zemích, kde start digitálního DABového vysílání nastal mnohem dříve než jinde. Vždyť například i rychlý start procesu televizní digitalizace ve Velké Británii vedl nejprve ke krachu a nutnému restartu, aby skončil nakonec téměř mezi posledními západoevropskými zeměmi. O politickém vlivu na digitalizaci bych i po zkušenostech u nás lze dlouze vyprávět. V případě rádia pak máme třeba příklad ze Švédska, kde dílčí obměna vládní koalice zcela přenastavila slibně naplánovaný přechod od analogu na digitál (s mnoha až absurdními a nelogickými argumenty). V našich podmínkách se zatím nepodařilo dostat digitalizaci rádia i do politické sféry - v tom dobrém slova smyslu. ČR U nás dosud žádná odvaha začlenit digitalizaci rádia i mezi politická témata nepřišla, když je přirozeně mnoho jiných přednějších a možná i méně kontroverzních témat. Náznak ochoty řešit toto téma nebylo zatím ani v žádném z vládních programů posledních let a ani v pracovních agendách příslušných ministerstev. Jediný krok učinila vláda před lety, ale šlo spíše jen o odložení problému, když „Koncepce“ mj. zcela ignorovala mj. existenci komerčních rádií a možnosti legální digitalizace jejich vysílání - spolu s absencí elementárních pravidel či aspoň principů. Legislativa je dlouhodobě prostě „vyřešena“ časově limitovaným omezením prodloužených „analogových“ licencí (do 10. října 2025) výměnou za obecný závazek podpory digitalizace. Obecně se zdá, že nejde o úplně urgentní problém s potřebou rychlého zásadního rozhodnutí, ale přeci jen nějaká míra předvídavosti a koncepčních představ by asi byla na čase. Mezi takové kroky ale nelze plnohodnotně řadit již zmíněnou vládní „Koncepci digitalizace“ z léta roku 2016, mj. zcela ignorující existenci komerčních rádií a bez navazujících legislativních úprav. Ani současné debaty o politických programech nově tvořených vlád po loňských volbách zatím žádnou zmínku o digitálním rádiu či ambici věc systémově řešit neobsahují. Aktuálně pak diskuze o dalším postupu digitalizace v odborných kruzích jistě ovlivní i některé nedávné vlastnické změny klíčových komerčních rádií. Digitální rozhlas přitom u nás běží v různých podobách poměrně dlouho a prošel mnoha testovacími etapami až do dnešní relativně regulérní formy, byť většinově prostřednictvím veřejnoprávního vysílání. První pilotní zkušební vysílání digitálního rozhlasu bylo v Praze spuštěno již v roce 1999. V dalších letech byly spuštěny pilotní projekty – v období 2005 - 11 proběhlo několik zkušebních vysílání v Praze, Příbrami, Plzni, Brně a  na západě Čech. První licenční řízení pro DAB/DAB+/DMB pak bylo vyhlášeno v roce 2009. Řádné vysílání běželo už v roce 2010 v systému DAB a DAB+ v Praze a Příbrami a o rok později rozšířeno pro Brno, Ostravu Liberec a H.Králové. Rok 2013 i díky II. multiplexu přinesl digitální pokrytí území pro 52% obyvatel ČR. V dubnu téhož roku bylo ČRo a hlavními zástupci komerčních rádií u nás a dalších dotčených subjektů založeno DAB Forum (za pár let komerční subjekty přestali být ve Fóru aktivní). V roce 2015 představil Český rozhlas vlastní koncepci rozvoje digitálního vysílání. Za rok a půl pak schválila vláda neúplnou strategii („Návrh rozvoje zemského  digitálního vysílání Českého rozhlasu). V závěru roku 2017 signál řádného digitálního vysílání Českého rozhlasu naladí až 40 % obyvatel České republiky ve městech Praha, Beroun, Plzeň, Brno, Ostrava a jejich širokém okolí. Evropa Zahájení vývoje digitálního rozhlasového vysílání se v Evropě datuje už od roku 1980. Systém DAB byl poprvé představen v Ženevě v roce 1985 a po roce byl ve Stockholmu schválen Evropský projekt pod názvem EUREKA 147 (19 organizací s aktivním zapojením EB, ITU a ETSI). Rozhlasová digitalizace se v současnosti dává znovu do pohybu v řadě evropských státech. Dánské ministerstvo kultury počátkem letošního roku  doporučilo, aby vypínání analogového rozhlasu v pásmu VKV začalo do roku 2021. Termín je možné případně uspíšit, a to v případě, že by podíl poslechu digitálního rádia přesáhl 50 %. Norsko má již vypínání VKV vysílačů podle plánu za sebou, Švýcarsko tento krok stanovilo na období 2020 až 2024 (poslech digitálního rádia k analogu se blíží k 70%).  Ve Francii odstartovalo 20. června 2014 vysílání v T-DAB bez hlavních komerčních provozovatelů rozhlasového vysílání. Řádné digitální pozemní rozhlasové vysílání" bylo spuštěno ve III. původně televizním kmitočtovém pásmu a to zatím v oblastech velkých aglomerací (Paříž, Nice a  Marseille). Někteří broadcasteři ale považovali rozhodnutí regulačního orgánu CSA o udělení 175 licencí a spuštění digitálního  pozemního rozhlasu za protiprávní, protože tam jsou podle zastupujících právníků ekonomické a právní nejistoty. Nizozemsko sice také nemá pevný termín přechodu z analogového pásma VKV, digitalizace rádia ale běží. Nizozemský soud pak také mj. potvrdil správnost informační kampaně v zemi se stanoviskem, že „reklama není zavádějící, protože digitalizace rozhlasového éteru se odehrává po celém světě“. Pro konec analogu je i zde nutné, aby země dosáhla hranici 50 % digitálního poslechu. Předseda německé komerční rozhlasové organizace VPRT (150 členů) Klaus Schunck aktuálně varuje před norským příkladem poklesu počtů posluchačů při ukončení analogového FM vysílání ve VKV (FM).  Věří, že komerční rádio může přijmout přechod na DAB pouze tehdy, když bude poslech rádia v FM činit méně než 10%. Rozvíjí se aktivita pod sloganem „Haende-weg-von-UKW!“ Velká Británie naopak po tradičně včasném digitálním startu nakonec tempo před finišem značně zpomalila a definitivní ukončení analogu prostřednictvím stanoviska BBC rozvolnila, resp. reálně vlastně „odložila“. Bob Shennan z BBC totiž na letošní konferenci Radiodays Europe uvedl, že veřejnoprávní vysílatel „je do budoucna připraven podpořit rozvoj digitálního rádia DAB, ale není současně připraven na vypnutí vysílání v pásmu VKV (FM)…“. Poslech DABu se mezitím přiblížil na desetinu procenta k limitní 50% hranici, nutné ke stanovení finální plánu přechodu na digitální rádio. Posluchači by podle Shennana měli mít právo volby. Prezident organizace WorldDAB  Patrick Hannon  okomentoval postoj britského veřejnoprávního média BBC k budoucímu přechodu na digitální vysílání DAB “…za zcela pochopitelný a chápe ho jako běh na dlouhou trať…“. Běžme tedy dál, vytrvale…   Celý článek

IMPULS SE OHRAZUJE PROTI NEODBORNÝM INFORMACÍM V POŘADU NEWSROOM ČT24

25. dubna 2018 / Jan Mrzena
Informovat o médiích není jednoduché. Ani pro Českou televizi, která má vytvořené silné, stabilní odborné i provozní zázemí ve zpravodajství. Newsroom ČT24 občas řeší relativně jednoduchá témata, ale vzhledem k zcela odlišné praxi televizního a rozhlasového vysílání může dojít k špatné interpretaci faktů. To se podařilo i tuto neděli. Měření televizní sledovanosti a rozhlasové poslechovosti je založeno na zcela odlišných základech. Informace vyvolala ráznou reakci Rádia Impuls: "Česká televize ve svém pořadu Newsroom ČT24 vysílaném v neděli 22. 4. 2018 od 22:05 hod. na zpravodajském kanálu ČT24 uvedla nepravdivé informace, nemající oporu v uvedeném průzkumu. V reportáži věnované vlastnickým změnám v českých médiích vyvolaných prodejem rozhlasových stanic Evropa 2 a Frekvence 1 byla mylně uvedena denní poslechovost celoplošných rádií za 3. a 4. čtvrtletí 2017. Průzkum poslechovosti, tedy Radioprojekt, již 12 let realizují společně agentury Median a STEM/MARK. Dle výsledků Radioprojektu za 3. a 4. čtvrtletí 2017 byla denní poslechovost Rádia Impuls 1.028.000 posluchačů, nikoliv 818.000, jak uvádí graf pořadu Newsroom ČT24. Denní poslechovost dvojice Frekvence 1 a Evropy 2 je 1.610.000, nikoli uvedených 1.277.000 a denní poslechovost veřejnoprávních stanic je 1.500.000, nikoli uvedených 1.678.000. Další nepřesnou informací v komentáři moderátorky je označení Ivana Zacha jako vlastníka rádií skupiny Media Bohemia. Stejně tak je z profesionálního /statistického/ hlediska minimálně problematická informace o poslechovosti rádií skupiny Media Bohemia za týden, neboť je v reportáži uváděna v návaznosti na graf uvádějící denní poslechovost a divák tak logicky může srovnávat na jedné straně denní a na straně druhé týdenní poslechovost. Neodborné informace v reportáži představují i záměny termínů, např. označení „celostátní stanice“ namísto obvyklého „celoplošné stanice“. Stejně tak formulace „mají v součtu“ namísto „mají celkem“ je zavádějící, jelikož poslechovost skupiny rádií není součtem poslechovosti jednotlivých stanic, určitou část posluchačů rádia sdílejí. Výrazným zavádějícím prvkem je samotná struktura grafu, který porovnává nesrovnatelné – veřejnoprávní stanice jako celek, jednu největší soukromou celoplošnou rozhlasovou stanici a dvě další soukromé celoplošné stanice. Smysluplné by například bylo porovnání soukromých celoplošných stanic (celkem 4, celková denní poslechovost 2.425.000 posluchačů) a veřejnoprávních celoplošných stanic (celkem 8, celková denní poslechovost 1.172.000 posluchačů). " Daniel Křetínský vstoupil na rozhlasový trh. Koupil stanice Lagardere Group v zemích střední Evropy a Rumunska. To je zásadní událostí. Je nutné o ní informovat a popsat i dopady na český mediální trh.  Je tedy více než relevantní, že se jí Newsroom ČT24 věnoval. Ovšem zpracování informace nesmí být zmatečné a mělo by využívat reálná fakta. Jinak může působit (v lepším případě) nevěrohodně. Celý článek