Česká média
logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Digitalizace versus Ústava

03. července 2017 / Zdeněk Duspiva
Proces televizní digitalizace byl v České republice po několika pokusech o nastavení pravidel nakonec realizován až na základě komplexního legislativního řešení z roku 2007 a dle dalších podmínek obsažených v souvisejících aktualizovaných předpisech. Samotná „diginovela“ byla po složitém a náročném projednávání schválena a vydána jako zákon s číslem 304/2007 Sb. 4. prosince 2007. Základní návrh legislativního řešení prošel důkladnou přípravou a diskuzí, aby pak byl projednán v komisích i na samotném plénu Legislativní rady vlády ČR (LRV). LRV návrh po několika hodinách jednání 18. července 2007 doporučila ke schválení vládou na nadcházejícím zasedání. Vláda předložila sněmovně původní návrh zákona 26. 7. 2007 (navrhovatelem normy bylo Ministerstvo vnitra - ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem průmyslu a obchodu). Vláda projednala materiál a přijala  usnesení č. 835 s tím, že návrh zákona bude doplněn podle připomínky ministra vnitra (čl. IV a čl. VI). Ze 14 přítomných členů vlády hlasovalo pro 14. Vláda předložila sněmovně návrh zákona 26. 7. 2007.  Návrh zákona byl rozeslán poslancům PSPS ČR jako tisk 262/0 dne 31. 7. 2007. První čtení proběhlo 15. 8. 2007 na 19. schůzi. Návrh zákona byl poté přikázán k projednání výborům (usnesení č. 388). Projednávání proběhlo 25. 9. 2007 na 21. schůzi. Lhůta pro projednání výbory byla zkrácena o 50 dní (usnesení č. 392). Druhé čtení - Návrh zákona prošel obecnou rozpravou 25. 9. 2007 na 21. schůzi. Lhůta pro zahájení třetího čtení byla změněna na 48 hodin po doručení pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů poslancům. Podané pozměňovací návrhy zpracovány jako tisk 262/2, který byl rozeslán 25. 9. 2007 v 18:25. Třetí čtení proběhlo 27. 9. 2007 na 21. schůzi. Návrh zákona byl schválen (hlasování č. 87, usnesení č. 414). Poslanecká sněmovna postoupila dne 9. 10. 2007 návrh zákona Senátu jako tisk 117/0. Návrh projednán dne 1. 11. 2007 na 9. schůzi Senátu. Senát návrh schválil (usnesení č. 234). Prezident - Zákon doručen prezidentovi k podepsání 8. 11. 2007. Prezident zákon podepsal 22. 11. 2007. Ústavní soud Celá doba příprav i projednávání byla provázena vášnivými diskuzemi a silnými tlaky, zpravidla velmi antagonistickými. I přes obecnou vůli po shodě a hledání kompromisů bylo legislativně-právní řešení velmi komplikované, a to nejen vzhledem ke komplikacím, nastřádaných časem za předchozí roky včetně arbitráží ale i  dalšími soudními a právními spory. Do hry nakonec na základě stížností vstoupil i Ústavní soud (ÚS)…. ÚS zmíněný zákon projednával již od roku 2009 až do konečného rozhodnutí v roce 2012.  Nejvyšší správní soud považuje ty části zákona, do kterých politici prosadili udělování takzvaných kompenzačních licencí na digitální vysílání, za protiústavní a poslal je proto s návrhem na zrušení ústavním soudcům. Politici před dvěma roky po soudních sporech o rozdělení licencí na digitální vysílání schválili změnu zákona, podle které měly televize možnost získat takzvané kompenzační licence. Jde o dočasné povolení na digitální vysílání platné do ukončení analogového vysílání. Nova tak na základě rozhodnutí vlády a parlamentu získala výměnou za kmitočty potřebné pro rozšíření digitálního vysílání kompenzační licenci pro vysílání v DVB-T, díky které je od prosince 2008 Nova Cinema dostupná i divákům zemského vysílání. Prima na základě kompenzační licence začala vysílání kanálu Prima Cool. Kompenzační licence získaly i televize TV Barrandov a Z1. Podle Nejvyššího správního soudu by ale pravidla udělování kompenzačních licencí neměli určovat politici, paragrafy zákona jsou tak protiústavní. A soud chce, aby sporné paragrafy zrušil Ústavní soud. Ne politici, ale soudy „Tato ustanovení podle názoru soudu zasáhla do oblasti, v níž mají pravidla vytvářet soudy, případně správní orgány, nikoli však zákonodárce. Tato ustanovení navíc znemožnila zájemcům o vysílání domáhat se svých práv u soudu," uvedl mluvčí soudu František Emmert. Národní koordinátor pro digitalizaci Zdeněk Duspiva je přesvědčený, že pravidla pro udělování kompenzačních licencí jsou v pořádku. "Prošly důkladným posouzením legislativní rady vlády a pak i parlamentem," řekl Duspiva. Podle něj už není možné celý proces vrátit na začátek ani v případě, že sporné paragrafy ústavní soudci zruší. Pokud ale Ústavní soud sporné paragrafy posoudí jako protiústavní, mohou se znovu otevřít soudní spory o udělení digitálních licencí...“ Konec dobrý, všechno dobré… Projednávání probíhalo dlouho a nakonec přišlo v době, kdy už byl vlastně celý proces úspěšně dokončen a to bez dalších protestů a sporů… 7. 11. 2012 - ÚS zamítl návrh na zrušení části normy o kompenzačních licencích ČTK,  Ústavní soud (ÚS) zamítl návrh na zrušení části novely mediálních zákonů z roku 2007. Norma umožnila udělovat kompenzační licence pro digitální vysílání. Návrh na zrušení několika bodů v zákoně podal Nejvyšší správní soud (NSS), podle kterého zákonodárci nerespektovali pravomoci justice a poškodili práva neúspěšných uchazečů o licence. Ústavní soud připustil, že novela představovala "nestandardní změnu pravidel v průběhu hry". "Na druhou stranu nelze přehlédnout, co všechno bylo v sázce," zdůraznil v nálezu soudce zpravodaj Vojen Güttler. Zákonodárci se podle Güttlera snažili vyřešit složitou situaci. Česko potřebovalo urychleně provést digitalizaci, aby nenastala "televizní tma". Bylo to důležité i kvůli celoevropským dohodám. "Existoval v celku silný veřejný zájem na zahájení digitálního televizního vysílání," uvedl Güttler. Veřejný zájem podle ÚS v daném okamžiku převážil nad zájmy neúspěšných žadatelů o licence. Kořeny sporu sahají k počátkům digitálního zemského televizního vysílání v Česku. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 2006 udělila licence šesti plnoformátovým televizím. Neúspěšní žadatelé však vyvolali soudní spor. Městský soud v Praze pak rozhodnutí rady zrušil a nařídil jí, aby rozdělení licencí projednala znovu. Zákonodárci ale na nové rozhodnutí nečekali a justici svým způsobem obešli. Sporná novela mediálních zákonů umožnila radě udělit takzvané kompenzační licence těm provozovatelům televizního vysílání, jejichž původní licence zpochybnily žaloby. V důvodové zprávě k zákonu se výslovně hovořilo o "mimořádném veřejném zájmu na odblokování situace na mediálním trhu". Na základě kompenzačních licencí pak začala vysílat TV Barrandov a zpravodajsko-publicistická stanice Z1. Provozovatel Barrandova loni získal regulérní licenci, Z1 zanikla. Platnost kompenzačních licencí vypršela spolu s dokončením digitalizace. Sporná novela mediálního zákona navíc nepřiznala neúspěšným účastníkům původního sporu o licence právo napadnout žalobami rozhodnutí o kompenzačních licencích. Společnost Minority, která patřila k neúspěšným žadatelům, přesto žalobu podala. Po jejím odmítnutí se obrátila na Nejvyšší správní soud, který následně adresoval ústavním soudcům návrh na zrušení několika ustanovení zákona. Ústavní soud se návrhem zabýval od roku 2009. Podle návrhu NSS zákonodárci nepřípustným způsobem zasáhli do pravomoci soudní moci, a to pouze v zájmu řešení konkrétní situace na trhu digitálního vysílání. Zasáhli prý také do práv žadatelů, kteří v předchozím řádném licenčním řízení neuspěli. NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky - Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler (soudce zpravodaj), Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Pavel Rychetský a Miloslav Výborný rozhodlo o návrhu  navrhovatele Nejvyššího správního soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy na zrušení ustanovení čl. IV bodu 3, bodu 5 a věty druhé a poslední bodu 6 zákona č. 304/2007  Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, za účasti  Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, takto: Návrh se zamítá.  Prověřovaná ustanovení Zákona:   Čl. IV Přechodná ustanovení 1. Licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání udělená podle dosavadní právní úpravy a licence k celoplošnému zemskému analogovému a digitálnímu televiznímu vysílání v části opravňující k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání, na základě které je šířen program ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za licenci k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání podle tohoto zákona; program zůstává ve stejné síti elektronických komunikací, pokud se držitel licence nedohodne s podnikateli zajišťujícími síť elektronických komunikací jinak. 2. Vysílání programu na základě licence k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání udělené přede dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání podle § 25 zákona č. 231/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nelze zahájit dříve než dnem následujícím po dni dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání; vysílání však musí být zahájeno do 360 dnů ode dne dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. 3. Licenční řízení k provozování zemského digitálního televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů zahájená a pravomocně nedokončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada") zastaví. 4. Rada udělí na žádost kompenzační licenci k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání držiteli licence k celoplošnému zemskému analogovému a digitálnímu televiznímu vysílání, na základě které je šířen program ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, který a) do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády, kterým se stanoví Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, doručí Radě písemné prohlášení, že vrátí soubor technických parametrů vysílání stanovený v licenci v souladu s Technickým plánem přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, a písemný závazek ukončit zemské analogové televizní vysílání do 10. října 2010, případně do pozdějšího termínu stanoveného v Technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání a b) splňuje podmínky stanovené v § 13 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. 5. Kompenzační licenci udělí Rada na žádost rovněž osobě, a) které byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona udělena licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání rozhodnutím Rady, proti němuž byla podána žaloba, a b) která splňuje podmínky stanovené v § 13 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. 6. Žádost o udělení kompenzační licence kromě obecných náležitostí podání obsahuje náležitosti žádosti o licenci podle § 14 odst. 1 až 4 zákona č. 231/2001 Sb.; podklady, které má Rada k dispozici, se nepředkládají. Účastníkem řízení o udělení kompenzační licence je pouze žadatel. Rada udělí kompenzační licenci do 60 dnů ode dne podání žádosti. Rozhodnutí Rady obsahuje náležitosti podle § 18 odst. 3 a 4 zákona č. 231/2001 Sb. O šíření programu v síti elektronických komunikací je účastník řízení o udělení kompenzační licence podle bodu 4 oprávněn jednat s podnikatelem zajišťujícím síť elektronických komunikací i přede dnem vydání rozhodnutí o udělení kompenzační licence. V případě kompenzační licence podle bodu 4 stanoví Rada licenční podmínky podle žádosti. Rozhodnutí Rady o udělení kompenzační licence podle bodu 5 obsahuje licenční podmínky pro vysílání shodné s podmínkami stanovenými v rozhodnutí o udělení licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání, proti němuž byla podána žaloba; program se umístí ve stejné síti elektronických komunikací, pokud se držitel kompenzační licence nedohodne s podnikateli zajišťujícími síť elektronických komunikací jinak. 7. Držitel kompenzační licence je povinen zahájit vysílání do 360 dnů ode dne udělení kompenzační licence. 8. Kompenzační licence zaniká a) dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, b) uplynutím lhůty 360 dnů ode dne jejího udělení, nezahájí-li její držitel v této lhůtě vysílání, nebo c) z důvodů uvedených v § 24 zákona č. 231/2001 Sb. Neukončí-li držitel kompenzační licence podle bodu 4 zemské analogové televizní vysílání nejpozději 10. října 2010, kompenzační licence uplynutím této lhůty zaniká. Tato kompenzační licence nezaniká, stanoví-li vláda v nařízení, kterým se vydává Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání pozdější den dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání a nemožnost ukončit zemské analogové televizní vysílání nejpozději 10. října 2010 byla vyvolána okolnostmi nezpůsobenými držitelem této kompenzační licence. Kompenzační licence podle bodu 5 zaniká rovněž dnem, kdy její držitel zahájil zemské digitální televizní vysílání na základě licence uvedené v bodu 5 písm. a); nezahájí-li její držitel zemské digitální televizní vysílání na základě licence uvedené v bodu 5 písm. a) do 360 dnů ode dne, kdy zanikl odkladný účinek podané žaloby, zaniká jeho kompenzační licence uplynutím této lhůty. 9. Podnikatel sítě elektronických komunikací zajišťující šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovatel převzatého vysílání v kabelovém systému je při vytváření nejnižší programové nabídky povinen zajistit, aby v ní bylo zahrnuto vysílání všech celoplošných zemských digitálních programů nechráněných systémem podmíněného přístupu, které provozovatel celoplošného vysílání šíří na základě licence k celoplošnému zemskému digitálnímu televiznímu vysílání nebo na základě kompenzační licence. Provozovatel celoplošného vysílání je povinen poskytnout uvedené programy podnikateli sítě elektronických komunikací zajišťujícímu šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovateli převzatého vysílání bezplatně a podnikatel sítě elektronických komunikací zajišťující šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovatel převzatého vysílání jsou povinni uvedené programy ve své nejnižší programové nabídce bezplatně umístit. Povinnosti podnikatele sítě elektronických komunikací zajišťujícího šíření zemského digitálního televizního vysílání určeného pro příjem na koncovém mobilním telekomunikačním zařízení (mobilní telefonní přístroj) a provozovatele převzatého vysílání v kabelovém systému a provozovatele celoplošného vysílání stanovené v tomto bodu zanikají dnem dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, nastane-li tento den dříve než 31. prosince 2011, jinak dnem 31. prosince 2011. Práva a povinnosti vyplývající z ustanovení čl. II bodu 10 zákona č. 235/2006 Sb. zůstávají nedotčeny. 10. Držiteli licence k celoplošnému zemskému analogovému a digitálnímu televiznímu vysílání, na základě které je šířen program ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, Rada na žádost dobu platnosti této licence v části opravňující k zemskému digitálnímu televiznímu vysílání prodlouží o dobu 8 let, je-li tento držitel zároveň držitelem kompenzační licence podle bodu 4. Žádost lze podat do 6 měsíců ode dne, kdy rozhodnutí Rady o udělení kompenzační licence nabude právní moci. Účastníkem řízení o prodloužení licence je pouze žadatel. Rozhodnutí o prodloužení doby platnosti licence Rada vydá do 60 dnů ode dne podání žádosti. Právní účinky rozhodnutí Rady o prodloužení doby platnosti licence zanikají dnem zániku kompenzační licence s výjimkou důvodu zániku uvedeného v bodu 8 písm. a) a c).   Celý článek

Svět podle Putina ve světě českých médií

30. června 2017 / Milan Šmíd
Kdyby doba nebyla zatížena mimořádnými konflikty, vysílání čtyřdílného rozhovoru oskarového režiséra Olivera Stonea s ruským prezidentem Vladimírem Putinem by proběhlo bez hysterie a vášní, zcela v klidu, jako prezentace jednoho z řady dokumentů doby, s nimiž se čas od času setkáváme v televizi a v audiovizuálním internetovém kyberprostoru. Jenomže v USA již řadu měsíců liberální a demokratická opozice tvrdě útočí ruskou kartou proti nově zvolenému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Snaží se ho zahnat do úzkých přes neformální a neohlášené kontakty příslušníků jeho volebního štábu s ruskými diplomaty, jakož i podezřením, že tyto ruské kruhy se angažovaly v předvolební kampani v jeho prospěch. U nás doma pak slovo Putin v současné době vyvolává panické reakce, ne-li hysterii plynoucí z poznání, že imunita proti ruskému slavjanofilskému vábení navozená očkováním sovětské okupace před padesáti lety už pomalu vyprchává, a že zklamaná a frustrovaná část společnosti ochotně přebírá a akceptuje ruské vidění světa a ruskou propagandu snažící se o získání ztracených pozic nejen v mezinárodní politice, ale i v myslích našich občanů. Oliver Stone, jehož filmy vztahující se tematicky k vietnamské válce mu získaly oskarová ocenění, Oliver Stone, kterého karlovarský festival před čtyřmi lety ocenil za umělecký přínos světové kinematografii a Marek Eben ho zpovídal Na plovárně, se náhle stal předmětem kritiky ze všech stran a uvedení jeho rozhovoru s Vladimírem Putinem na programu Prima Zoom někteří diskutéři na internetu hodnotili téměř jako vlastizradu. Zdůrazňuji: diskutéři na internetu, protože ta pravá hysterie se odehrávala na alternativních webech, v diskusích na sociálních sítích, a nikoli ve velkých médiích, jak by se mohlo zdát z komentáře jednoho uživatele facebooku, který psal o „zlostnému kvičení propagandistů z českého meinstreamu“ (přepsáno doslovně). Nebo jak katastroficky předpovídal Petr Hájek v Protiproudu, když ještě před odvysíláním seriálu napsal, že „začíná týden nenávisti.“ Dal jsem si práci, abych zjistil, kdo to na českém „meinstreamu“ kvičel a s překvapením jsem zjistil, že s výjimkou kritických komentářů spočítatelných na prstech jedné ruky český „meinstream“ příliš nekvičel. Když Petr Hájek po odvysílání čtyř dílů dokumentu napsal, že Putin svým rozhovorem „rozběsnil kavárnu od Washingtonu po Prahu,“ pak jediný důkaz rozběsněné české kavárny v médiích hlavního proudu Hájek našel jen v protiputinských komentářích Petry Procházkové. Žádné další argumenty o běsnící kavárně Petr Hájek neuvedl. Monitoring ukázal, že médiem, které nejvíce a nejčastěji komentovalo Stoneův rozhovor s Putinem, byly nakonec Parlamentní listy. Zhlédl jsem všechny čtyři díly a nebyl to ztracený čas, přestože jsem věděl, že se asi nic nového či převratného nedozvím. Bylo to pro mne fascinující a zábavné představení dvou performerů – bohužel jiný vhodný výraz mne nenapadá, označení „herec“ či „účinkující“ nestačí – z nichž ten jeden (Putin) předváděl profesi na vysoké úrovni, zatímco ten druhý (Stone) se mu marně snažil vyrovnat. To však nic nemění na tom, že každý čtenář, posluchač či divák by měl mít na paměti, že součástí profese vrcholového politika je klamat tělem a ohýbat fakta tak, aby sloužila jeho zájmům. Na některé nesrovnalosti v Putinově vystoupení upozornil ruskojazyčný web Insider, hbitě přeložený Šafrovým webem Svobodné fórum. Mě osobně zaujala scéna, na níž Putin vydává záběry amerického leteckého útoku v Afghánistánu na chytrém telefonu za záznam útoků ruských vojáků v Sýrii. Detaily této lživé informace včetně srovnávacího videa jsou ke zhlédnutí zde. Ondřej Štindl Oliveru Stoneovi vyčítá, že se nechal okouzlit mocí ruského prezidenta, a že mu “přeuctivě odkývá cokoliv. Zčásti jistě proto, že řeč jde často o věcech, o nichž režisér nemá valné ponětí…“ Já bych se však více přiklonil k recenzi v The New York Times, podle níž záměrem Olivera Stonea nebylo heroizovat ruského prezidenta, ale spíše prosazovat vlastní osobní agendu, kriticky zaměřenou na americké neokonzervativce a zahraniční politiku amerického triumfalismu v době studené války, osobní agendu, která ho provází od jeho mládí a od jeho vlastního zážitku vietnamské války. Důkazem může být desetidílný dokumentární seriál Americké století očima Olivera Stonea, seriál vysoce kritický k americké zahraniční politice, který Česká televize odvysílala dvakrát v letech 2014 a 2015. Bez většího ohlasu. A jestliže tenkrát nikdo nic nevyčítal České televizi, nevím, proč by měl někdo teď vyčítat televizi Prima, že sáhla o atraktivní nabídce a rozhovor s Putinem odvysílala. I když by mne zajímalo, od koho ta nabídka přišla a komu Prima - zda vůbec - za vysílací práva platila. Producentům pořadu? Nebo to byl dar ruské ambasády či vládní agentury Rossija segodňa? Kromě toho televize Prima nebyla jediná, která sáhla po lehce dostupném a levném materiálu z ruských zdrojů k naplnění vysílacího času. Málo sledovaný volný televizní program kinoSvět poměrně nedávno několikrát „otočil“ ve vysílání dokument Prezident (na YouTube ke zhlédnutí zde), což jest dvouapůlhodinový Putinův portrét nakreslený v těch nejjasnějších barvách. Tady mě pobavila závěrečná beseda, která měla zřejmě vytvořit alibi pro umístění Putina do vysílání, a v níž odborníci na reklamu a PR (Jiří Mikeš, Jitka Vysekalová) hodnotili dokument jako ukázku propagandy a politického marketingu. Tomuto zvyku z let minulých, podle něhož je třeba divákovi vše dovysvětlit v následné besedě, podlehla i televize Prima, když zorganizovala na facebooku střetávání názorů Jefima Fištejna a Štěpána Kotrby pod hlavičkou Názory bez cenzury. Zřejmě rovněž jako alibi proti obviněním, že vysílá ruskou propagandu, protože jak už bylo řečeno v úvodu, současná rozjitřená doba není zcela normální. screenshot Svět podle Putina díl 2Já však věřím ve zdravý rozum a úsudek českých televizních diváků, vytrénovaný dlouholetými zkušenostmi s cílenou propagandou, že si sami dokážou rozebrat, kdy se jim snaží Putin věšet bulíky na nos. A když si poslechnou Putinovo tvrzení v závěru druhého dílu: „Na rozdíl od mnoha partnerů nikdy nezasahujeme do vnitřních politických procesů v jiných zemích. To je jeden ze základních principů naší práce“, že si také povšimnou cynického a lišáckého úsměvu zkušeného rozvědčíka Putina po vyslovení věty, která má k pravdě dosti daleko. Právě s touhle pasáží rozhovoru konfrontoval Olivera Stonea moderátor televizního pořadu Night Show Stephen Colbert, v němž si Stone příliš dobře nevedl. Ti, kteří Stoneovi vyčítají, že byl na Putina příliš mírný, a že ho málo tlačil do kouta, by si měli prohlédnout reportáž redaktorky televize NBC Megyn Kellyové, která se ve dnech 1.-3. června zúčastnila Mezinárodního ekonomického fóra v Petrohradu, a kromě toho, že jednu panelovou debatu s Putinem moderovala, natočila s ním i konfrontační rozhovor. Výsledek byl však podobný jako u Stonea, Putin se z míry vyvést nenechal.
Některé odkazy: Televize Prima ZOOM: Svět podle Putina 1. díl2. díl3. díl4. díl Česká televize o pořadu: 12.6. Studio 6 18.6. Newsroom ČT 24 25.6. Newsroom ČT24 Echo 24, Ondřej Štindl: Stone a Putin: „pokrokový umělec“ okouzlený mocí Digizone, Zdeněk Strnad: Stone s Putinem rozmazává hranici mezi uměním a propagandou První zprávy, Zbyněk Fiala: Proč Stone neudělal rozhovor s Procházkovou? publikováno s laskavým svolením autora Celý článek

Jak šel čas televizního světa jedniček a nul III. - legislativa

26. června 2017 / Zdeněk Duspiva
Úvodní etapy reálného přechodu na digitální televizní vysílání byly silně poznamenány politikou, resp. změnami vlády, přechodným vládnutím exekutivy bez parlamentní důvěry a obecnou nestabilitou.  S tím souvisely i jiné krátkodobější priority a urgentní úkoly, než aby byl dostatečný prostor, čas i společná konsensuální vůle připravit a nastavit pevná pravidla, plán a zajištění jeho financování a ve finále i praktické naplnění. Po neúspěchu s první formálně „poslaneckou“ diginovelou, předkládanou a koordinovanou Ministerstvem informatiky spolu s Ministerstvem kultury v letech 2005 -2006 a podobně neúčinným Technickým plánem ve formě tzv. o.o.p. (Opatření obecné povahy) se začínalo na konci roku 2006 vlastně opět od začátku, za to však komplexně. Původní novela mediálního zákona, předložená Poslanecké sněmovně návrh zákona 26. 1. 2005 byla dlouho poslanci radikálně upravována a měněna, aby nakonec prošla chaotickým finálním hlasováním a do značné míry dospěla do praktické neproveditelnosti (Zákon byl vyhlášen 31. 5. 2006 ve Sbírce zákonů v částce 76 pod číslem 235/2006 Sb.).  Podobně nefunkční byl i tehdejší návrh technického plánu z roku 2006. Nově, lépe… Komplexní řešení včetně legislativního rámce pak přišlo až v novém volebním období a přijetím nového digitálního zákona - ve shodě všech zainteresovaných, doprovozené příslušnými podzákonnými a dalšími inovovanými předpisy. Základem i nadále byla původní vládní strategie - Koncepce rozvoje – a spolu s tím i projekt elektronizace státní správy a rozvoj e-governmentu. Celou přípravu a projednávání přirozeně provázely velké tlaky a velmi různorodé zájmy z oblasti politiky, médií i businessu jako takového. Svoji roli sehrávaly i různé evropské a nadnárodní orgány i potřeba legislativního řešení, které se kromě vypořádání se s dosavadními závazky a planými normami muselo sladit s evropskými pravidly a kompatibilitou s evropským právem. Základem komplexního řešení zákona, spolu s dalšími souvisejícími zákonnými opatřeními a podzákonnými normami a vyhláškami, byla základní strategie liberalizace poněkud archaického systému licencování TV programů z dob analogu. Současně byl dohodnut elementární princip přechodných licencí s cílem vypořádat se s dosavadními dlouhodobě platnými licencemi a současně umožnění zahájení vysílání dalších nových televizních kanálů. S tím souvisela i potřeba legální kompenzace výměnou za podporu a aktivní přechod do digitální éry dosavadním provozovatelům TV vysílání. Vše bylo sestaveno i do časového rámce doprovázeného technickým řešením přestavby a výstavby nových digitálních sítí a plánem postupného regionálního zapínání digitálního vysílání a po nezbytné době souběhu obou forem přenosu následné ukončení analogového televizního vysílání. Součástí řešení bylo i zajištění financování, které se nakonec až na minimální administrativní náklady zcela vyhnulo potřebě využívat státní rozpočet a naopak to vše ve finále přineslo státní kase několik miliard navíc z poplatků a především následně z výnosů aukcí uvolněných kmitočtů. Návrh Návrhzákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání“ byl po přípravách na Ministerstvu vnitra , za spolupráce Ministerstva kultury a Ministerstva průmyslu a obchodu,  zařazen na program schůze vlády v pondělí 18. června 2007  pod  č.j. 765/07 – materiál byl ale členům vlády rozdán již na  schůzi vlády 30.5.2007. Vláda projednala materiál předložený ministry vnitra, kultury a průmyslu a obchodu a přijala  usnesení č. 835 s tím, že návrh zákona bude doplněn podle připomínky ministra vnitra (čl. IV a čl. VI). Ze 14 přítomných členů vlády hlasovalo pro 14. Usnesení vlády ČR ze dne 18. července 2007 č. 835 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání: „Vláda   schvaluje návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku Legislativní rady vlády a připomínek vlády“.  LRV Přípravná jednání byla velmi náročná včetně projednávání v rámci legislativní rady vlády a v orgánech zabývajících se kompatibilitou s evropským právem. Do hry tak vstupovaly další zájmy i lobbisté. Návrh zákona byl na MV ČR připraven a předložen v „balíku“ s dalšími inovovanými a velmi důležitými souvisejícími předpisy. K nim patřily zejména Vyhláška o způsobu stanovení pokrytí signálem televizního vysílání a Návrh vládního nařízení o poplatcích za kmitočty. Původně kompaktní návrh digitální novely byl v průběhu mimořádně důkladného projednávání na Legislativní radě vlády (LRV) zredukován a související podzákonné normy byly vyčleněny jako samostatné části. Ty pak byly jejich předkladatelem (MPO/ČTÚ) odeslány jako návrhy vládních nařízení do "vnějšího připomínkového řízení". Byla to ale vždy nedílná součást pravidel pro přechod na digitální vysílání, ve kterých byla obsažena i diverzifikovaná výše a struktura poplatku za využívání kmitočtů. Dosud jde o poměrně nízké částky, například za šíření jednoho celoplošného komerčního programu na území s pokrytím přes 90% činí poplatek pouze několik miliónů korun ročně a představuje odhadem zhruba necelých 2,5 (Návrh vládního nařízení o poplatcích za kmitočty 2007/2008). Součástí balíku změn byla například i vyhláška o způsobu stanovení pokrytí signálem televizního vysílání (provádí ČTÚ podle § 150 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). Dále bylo schváleno další Nařízení vlády, kterým se změnilo nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel. „V nově doplňovaném § 24 odst. 2 písm. d) se objevila změna mezí, ve kterých se mohou pohybovat poplatky za využívání radiových kmitočtů v případě šíření a přenosu televizního vysílání - v závislosti na druhu kmitočtového pásma a televizního vysílání a na parametrech rádiového zařízení. Stávající meze od 375 do 180 000 Kč se změnily na meze od 375 do 18 000 000 Kč“. Celý zákon byl v rámci zdůvodnění před projednáváním na vládě hodnocen ze všech hledisek: „Navrhovaná úprava zakládá nové pozitivní dopady na státní rozpočet, a to v možnosti zvýšení poplatků za využívání rádiových kmitočtů pro rozhlasovou službu. Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na podnikatelské prostředí v České republice, naopak by se měla zvýšit právní jistota dotčených subjektů v souvislosti s přechodem na digitální vysílání a zvýšení konkurence a plurality na domácím mediálním trhu. Rovněž nebude mít negativní sociální dopady ani dopad na životní prostředí…“  Digitální účet V době přijímání úprav vysílání reklamy na televizních kanálech České televize a postupného omezování podílu reklamy až na výjimky, které současné znění zákonů po 1. lednu 2008 umožňuje, bylo jedním z motivů uvolnění reklamního trhu pro větší konkurenci nových televizí a obecná podpora segmentu digitálního televizního vysílání. S ohledem na zablokování současného stavu, který vede k pokračování deformací na českém mediálním trhu, zaviněné i nemožností vysílat nové digitální programy,  se navrhuje dočasná úprava pro vysílání reklamy na ČTi s uvolněním limitů pro vysílání reklamy v programech ČT na celkový limit ve výši 0,5 %, a to na dobu do ukončení analogového vysílání.  Finanční prostředky, které ČT z výnosu z reklam získá, budou rozděleny a převedeny do Státnímu fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a na zvláštní účet Českého telekomunikačního úřadu. Do Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie každý měsíc ČT ze ze získaných prostředků z reklamy převede 12 500 000 Kč.  Zároveň bude na zvláštní účet Českého telekomunikačního úřadu převedena částka 1 250 000 Kč. Zbytek získaných prostředků bude převeden na zvláštní účet ČT, kde budou použity na podporu a rozvoj zemského digitálního televizního vysílání v ČR, zejména na provoz a rozvoj multiplexu veřejné služby.  Stanovuje se, že po dobu uvedenou v přechodném ustanovení výnos z reklam podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání ČT převádí Státnímu fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, na zvláštní účet ČTÚ určený pro podporu a rozvoj digitálního televizního vysílání a na zvláštní účet ČT na rozvoj multiplexu veřejné služby. Vláda ve svém programovém prohlášení přislíbila podporu české filmové tvorby, přičemž tento záměr bude systémově naplněn připravovaným zákonem o kinematografii. Do doby přijetí nového zákona, jehož účinnost se předpokládá v roce 2009, je třeba zajistit finanční zdroje pro Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Pro rok 2007 byly tyto zdroje zajištěny mimořádným příspěvkem ze státního rozpočtu, pro přechodné období se jeví vhodným řešením využití navržené částky z výnosu z reklam odvysílaných Českou televizí. Zvláštní účet ČTÚ určený pro podporu a rozvoj digitálního televizního vysílání je zřizován jako dočasný, a to pro období ode dne účinnosti tohoto zákona do dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Peněžité prostředky na účtu spravuje a používá ČTÚ na podporu a rozvoj zemského digitálního televizního vysílání v ČR zejména na rozvoj sítí elektronických komunikací pro zemské digitální televizní vysílání. Finanční prostředky vyhrazené tímto ustanovením pro ČTÚ budou použity zejména v souvislosti s procesem digitalizace pro zajištění měření pokrytí jednotlivých lokalit po zahájení digitálního vysílání. Toto měření se provádí za účelem ověření předpokladů získaných modelovými výpočetními metodami v lokalitách, u nichž výpočet indikuje zhoršenou nebo nedostatečnou příjmovou situaci. Současně je nutno provést i posouzení příjmové situace analogového vysílání, aby mohlo být posouzeno, zda ukončení analogového vysílání nedopadne negativně na diváky v příslušné lokalitě. Zvláštní účet ČT určený na rozvoj multiplexu veřejné služby je zřizován jako dočasný, a to pro období ode dne účinnosti tohoto zákona do dokončení přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Účet je naplňován ČT zbylou částí výnosu z reklam. Rozpočet tohoto účtu (konkrétní nakládání s prostředky, které na něm budou uloženy) bude schvalován vládou, čímž má být zajištěno transparentní nakládání s prostředky z reklam uloženými na tomto účtu. Nijak se tím nemění obecný režim schvalování rozpočtu České televize Radou ČT, pouze se posiluje kontrola účelové vázanosti prostředků ze speciálního účtu na podporu digitalizace.

Návrh Zákona v parlamentu

Digitální novela, kterou vláda předložila Poslanecké sněmovně 26. 7. 2007  projednala a Parlament ČR návrh po úpravách  na podzim 200 schválil  a svým podpisem následně potvrdil prezident, má číslo 304/2007 Sb. a vyšel v částce 99. Text je již k dispozici zde: http://www.sbirka.cz/07-0990.htm. Navržené změny 304/2007 Sb. Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání:
 27/0 Novela z. o České televizi Senátní návrh zákona Schváleno, 302/2011 Sb.
 347/0 Novela zákona o elektronických komunikacích EU Vládní návrh zákona Schváleno, 468/2011 Sb.
  TPP II. Pokračovalo také  dořešení konečného a realistického Technického plánu přechodu, který po lednovém (2008) vypořádání připomínek k TPP  přijala vláda s termínem ukončením analogu až v červnu 2012, i když dříve se navrhovala dřívější data (od původního roku 2009 posun na 2010 a později ještě dále). Původně byl návrh součástí tzv. digitální novely, ale na doporučení legislativců z LRV došlo k oddělení návrhů do dvou různých právních norem. Příslušné Nařízení vlády o technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (nařízení vlády o technickém plánu přechodu) vyšlo ve Sbírce 28. dubna 2008 https://www.ctu.cz/cs/download/sb051-08.pdf Následovaly i další úpravy legislativy, zejména pak Zákona o elektronických komunikací, ale především byla připravena informační kampaň a celý proces televizní digitalizace se konečně  rozběhl … směrem k úspěšnému konci v průběhu roku 2012.   Celý článek

Potřebujeme pojistky!

23. června 2017 / Monitor
Za Platformu Svobodu médiím - předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý, právnička Hana Marvanová, scénárista a publicista David Smoljak a předseda Českého filmového a televizního svazu FITES Martin Vadas. Volbu poslance Jandáka do rady ČRo označili za názornou ilustraci politické praxe, jež porušuje nezávislost médií veřejné služby. Případ je podle nich doslova „skandální“, neboť poslanec Jandák jako člen Volebního výboru Poslanecké sněmovny fakticky sám sebe doporučoval při výběru kandidátů, a poté byl zvolen Poslaneckou sněmovnou jako její člen. Praxe politického výběru kandidátů do rad ČT a ČRo se přitom stala natolik běžnou, že jí veřejnost už ani nevěnuje velkou pozornost. Těmto praktikám by měl zamezit poslanecký návrh novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase, k jehož hlasitým odpůrcům patřil právě poslanec Jandák. Hana Marvanová upozornila, že šlo v jeho případě o střet zájmů. Podle Adama Černého je třeba rady „odtrafikovat“. Novela počítá s tím, že členové rad ČT a ČRo by nebyli nadále voleni Poslaneckou sněmovnou, ale jmenovaly by je renomované organizace. Účast v radách by byla čestná, nikoli placená. Především ale novela odstraňuje současné ustanovení, podle kterého k odvolání celé rady stačí, aby dvakrát Poslanecká sněmovna neschválila Výroční zprávu televize nebo rozhlasu. Právě tento bod považuje Platforma Svobodu médiím za nebezpečný a lehko zneužitelný. Zástupci Platformy se na pozvání europoslankyně Michaely Šojdrové zúčastnili 30. května zasedání výboru LIBE Evropského parlamentu pod názvem „Riziko politického zneužívání médií v ČR“. Podle Hany Marvanové prezentovala česká média toto zasedání zjednodušeně. Česká republika tam nebyla na pranýři a naše situace nebyla ani porovnávána s Polskem nebo Maďarskem. Je ale důležité, aby byly včas zavedeny pojistky proti zneužití médií. Jak uvedl David Smoljak, obavy v EP vyvolává kombinace politického, ekonomického a mediálního vlivu Andreje Babiše. Díky tomu roste důležitost médií veřejné služby, jež jsou ve větším ohrožení než média soukromá. Martin Vadas zdůraznil, že snahy o odpolitizování rad ČT a ČRo se datují už od počátku 90. let minulého století, politici si ale vždy zachovali svůj vliv na jejich utváření. Diskuse o novele zákonů o ČT a ČRo se momentálně přesouvá do Senátu. Na úterý 27. června ve 13 hodin je plánován kulatý stůl pod záštitou místopředsedy Senátu Jiřího Šestáka. Celý článek

Slovenský model

21. června 2017 / Petr Gabriel
Když se na Slovensku nelíbí premiérovi zpravodajství veřejnoprávní televize a rozhlasu, zkritizuje generálního ředitele. Poté připraví poslance své strany na dohodu s koaličními partnery a když nazraje termín volby, generální ředitel skončí a mandát dostane generální ředitel nový. Mediální svět je u našich sousedů ještě menší, než u nás. Takže nepřekvapí, že nový generální ředitel je dlouhou dobu generálním ředitelem Tiskové agentury Slovenské republiky. Tam se osvědčil a na rozdíl od svého kolegy z televize a rádia neztratil politickou podporu. Nutno dodat, že se po pěti letech opakovala historie z roku 2012, kdy se poslanci rozhodovali mezi stejnými jmény. Jen malá změna – pořadí si prohodili. Premiér byl tehdy stejný, jen dnes neřídí jednobarevnou vládu, ale vládu koaliční. V poslední době kritice čelili oba ředitelé. Šéf RTVS kvůli zpravodajství, které se jevilo premiérovi opozičně laděné. Šéf TASR kvůli spolupráci s ruskou agenturou Sputnik, která se nelíbila opozici. Zatímco prvního ředitele hájila opozice, za druhého se postavila koalice. Obě strany mluvili především o svobodě slova a nezávislosti médií. Jen každá z trochu jiného úhlu pohledu. Svého úhlu pohledu. Volba tedy vlastně ani nemohla dopadnout jinak. U nás se některým politikům také nelíbí zpravodajství veřejnoprávní televize nebo rozhlasu. Je to pochopitelné. Důvod, proč máme veřejnoprávní média, je zcela jiný, než důvod, proč máme parlament. Práce novinářů je zcela jiná, než práce politiků. Motivace udělat dobrou zprávu o něčem, je pro novináře zcela jiná, než motivace udělat něco konkrétního a dobrého pro politika. A velké nekonečné auvajs, když novinář šlápne na kuří oko politikovi, nebo když politik neví, jak komunikovat s lidmi přes novináře. Logicky nejvíc je vidět silná televize nebo uznávaný rozhlas placený všemi, hned se řeší co s tím. Politik hledá krátké a jednoduché řešení. Pokud je dost hlasitý, čas od času vypustí kontrolního chrousta s geniálním nápadem. Třeba – „použijeme slovenský model“. Další úvahy nebudu komplikovat tím, že nežijeme v ideálním světě. Nejsou jen novináři čestní, pracovití a zapálení pro kvalitní žurnalistiku. Nejsou jen politici čestní, pracovití a zapálení pro veřejné blaho. Jde mi o systém. Rádio a televize Slovenska je jeden podnik. Tedy jedno veřejnoprávní médium. Vysílá televizní program na dvou okruzích, jedenácti rozhlasových stanicích, využívá i nová média. Kromě bratislavské centrály má regionální studia v Bánské Bystrici a v Košicích. U nás jsou Česká televize a Český rozhlas podniky dva. ČT vysílá na šesti kanálech, ČRo má celkem dvacet tři stanic. Obě média hojně naplnila prostor nových médií. Hlavním zdrojem financování RTVS jsou poplatky, aktuálně 4,64 Euro měsíčně (asi 125 Kč). Může i omezeně podnikat. U nás je to podobné. Televizní poplatky jsou 135 Kč, rozhlasové poplatky 45 Kč. Dohromady platí domácnosti 180 Kč měsíčně. Náklady jsou natolik rozdílné, že jednoduché srovnání neobstojí. Zatímco na Slovensku se výše poplatku bude v dohledné době měnit, u nás by poplatky měly zůstat ve stejné výši minimálně dalších pět let. Na Slovensku volí generálního ředitele RTVS na pět let Národní rada, u nás rady ČT a ČRo na šest. Kontrolním orgánem RTVS je devíti členná rada, volí ji parlament na šest let, přičemž tři radní musí být odborníci v oblasti rozhlasového vysílání, tři v oblasti televizního vysílání, dále dva ekonomové a jeden právník. U nás je v případě ČT patnáct radních, v případě ČRo devět radních, volí je parlament na šest let. Pravomoci RTVS jsou více orientované do vlastního řízení média, u nás jsou od vlastního řízení striktně odděleny. Možná je to dáno i faktem, že radní u nás nemají žádné profesní vymezení. RTVS je zřízena zákonem z roku 2010, kdy došlo po sloučení a zestátnění původně samostatné televize a rozhlasu k opětnému založení veřejnoprávního média. ČT a ČRo jsou založeny zákony z roku 1991 a zůstaly veřejnoprávními po celou dobu. Vliv politiky na generálního ředitele RTVS je zřetelný. Na radu a její činnost už je poněkud menší. U nás je vliv politiky na radu podobný, ale osud generálního ředitele není v rukou poslanců. To je ta viditelná strana rozhraní mezi politikou a veřejnou mediální službou. Méně viditelná, ale stejně zřetelná, je otázka zdrojů (výše poplatků), díky které může být činnost televize či rádia omezena. Ta je v obou případech podobná. Méně peněz většinou znamená i méně veřejnoprávního zpravodajství. Ještě méně viditelná je otázka atmosféry kolem médií. V době slučování a zestátňování původně samostatných STV a SRo tato média až na čestné výjimky nefungovala. U nás třeba v době televizní krize byla ČT také hodně zkoprnělá. Možnosti zasahování radních nebo generálních ředitelů do vlastního zpravodajství na Slovensku i u nás jsou v praxi téměř nemožná. Mohou vytvářet systém a kontrolní mechanismy, vybírat šéfy. To je tak asi všechno, co s tím mohou dělat. Každodenní agenda si běží vlastní cestou. Co tedy může kontrolní chroust – „použijeme slovenský model“ – znamenat? Je dobře, že se v posledních letech u našich nejbližších sousedů RTVS stabilizovala. Pro původní tvorbu, kulturu i zpravodajství, pro mapování společné historie, třeba i budoucnosti v rámci společného prostoru. Vždy je možné najít inspiraci na obou stranách. A co sleduje politik, který kontrolního chrousta vypustí? Čtenář ať si udělá názor sám. Mě před očima vyvstanou ty doby, kdy chaos zestátňování a spojování veřejnoprávní média na nějakou dobu zcela ochromil… Celý článek

Mladí nechtějí být za hlupáky, co věří nesmyslům. Mediální gramotnost studentů je však nízká

19. června 2017 / Robert Břešťan
O nutnosti důkladného mediálního vzdělávání na českých školách sice politici čas od času, v souvislosti s propagandou, dezinformacemi a falešnými zprávami, promluví. V realitě se to ale příliš neodráží. „Většina středoškolských studentů během svého studia absolvuje méně než deset vyučovacích hodin. S tím, že průměr výrazně zvyšují gymnázia. Zároveň je řada škol, kde není mediální výchova vůbec,“ říká Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni. Do probíhajícího projektu Týden mediálního vzdělávání, který Jeden svět na školách organizuje, se zapojilo celkem 154 škol, z toho 80 % mimopražských. Učitelé komunikují jinak
  • Jsou české děti, žáci a studenti mediálně gramotní, či spíše negramotní?
On v podstatě neexistuje žádný relevantní výzkum, který by zkoumal mediální gramotnost mladých lidí. Moje zkušenost, za ty roky, kdy se v oblasti vzdělávání pohybuji, je, že se to ohromně liší škola od školy. Propastný rozdíl je zejména mezi gymnázii a ostatním typem škol. Na většině škol není mediální výchově, navzdory tomu, že je zahrnuta v rámcových vzdělávacích programech, věnována dostatečná pozornost. Z našeho průzkumu nám vyšlo, že většina středoškolských studentů během svého studia absolvuje méně než deset vyučovacích hodin. S tím, že průměr výrazně zvyšují gymnázia. Zároveň je řada škol, kde není mediální výchova vůbec.
  • Jak je možné, že mediální výchova má být podle osnov součástí vzdělávání a na řadě škol se stejně nijak neučí?
Myslím, že v tomto směru stát reprezentovaný ministerstvem školství plus Českou školní inspekcí plus dalšími institucemi úplně selhává. Je sice deklarování, co se má stát, ale nikdo už neřeší, zda se to děje. Dokonce ministerstvo ústy paní ministryně považuje mediální výchovu za něco nepodstatného. Pak není divu, že sami pedagogové tomu nepřikládají velkou váhu. Zároveň hraje roli i generační bariéra. Pedagogové každodenně komunikují na zcela jiných platformách než jejich žáci a studenti.
  • Tedy, že učitelé sami nestíhají ten vývoj technologií – nemají Facebook, Twitter, Instagram…?
Většina dříve narozených vyučujících na sociálních sítích není. A i ti mladší, když studovali, tak sociální sítě ani neexistovaly. Už dlouho ale vzniká koncepce občanské výchovy, občanského vzdělávání a tam by mediální výchova měla patřit. Spojitost mezi mediální gramotností a zodpovědným, aktivním a kompetentním občanstvím, je zřejmá. My reagujeme na situaci, kdy stát podle nás selhává. Podobně jsme v minulosti rozjeli projekt Příběhy bezpráví k moderním československým dějinám. To byla zase reakce na to, že na většině škol končila výuka moderních dějin možná druhou světovou válkou. Mediálnímu vzdělávání jsme se začali věnovat už v roce 2006. Z naší strany je to nabídka. Je na rozhodnutí ředitelů škol a konkrétních učitelů, jestli naše materiály budou využívat a zda budou chodit na naše semináře.
  • Na druhé straně jako Člověk v tísni máte nějakou státní podporu, takže zprostředkovaně si tu mediální výchovu nakonec stát stejně platí…
Není to tak. Když jsme v roce 2006 začali s projekty mediální výchovy, měli jsme na to finance z evropských fondů. Pak jsme poněkud ubrali právě proto, že se nám to nedařilo financovat. Pak vypsalo malé granty ministerstvo kultury, ale od ministerstva školství jsme na projekty, o nichž mluvíme, nikdy nedostali ani korunu. A probíhající Týdny mediálního vzdělávání jsou placeny od privátních dárců. Neradíme, co číst a nečíst
  • A není to tak, že na školách šíříte jediný správný názor a dopouštíte se vlastně manipulace? S tím argumentem se určitě setkáváte opakovaně…
Samozřejmě jsou vedle pozitivních ohlasů i ty negativní. Velká vlna kritiky byla, když jsme vydali sadu k současné ruské propagandě. Byly tam filmy, kniha, audiovizuální lekce a ohlasy byly různé. Těžko říct, nakolik to byli reální rodiče a nakolik najmutí trollové, protože, když jsme s nimi komunikovali, neuměli často ani říct, na kterou že to školu jejich údajný potomek chodí. Náš argument ale je, že pokud stát například ve zprávách Bezpečnostní informační služby pojmenovává manipulativní a dezinformační práce řízené z Kremlu, je na místě na to reagovat. Další vlna kritika byla v souvislosti s migrační krizí.
  • Na školy vyjíždějí na debaty vámi oslovení novináři (včetně členů redakce HlídacíPes.org). Ale oslovujete pro podobné debaty i média typu Parlamentní listy, AC24, Aeronet?
Dávat prostor takzvané alternativně, o níž je zřejmé, že přináší lži, dezinformace? Nevidím důvod, proč takovou alternativu školám nabízet. Rozhodně to zároveň není tak, že bychom někoho na školách indoktrinovali. Kolegové, kteří na debaty jezdí, představují obecné zásady zodpovědné novinařiny. Rozhodně nedáváme školám seznamy doporučených médií – ty čtěte, ty nečtěte, na ty se dívejte a na ty se nedívejte. Ostatně na náctileté žádná doporučení tohoto typu nefungují. Pokud něco doporučujeme, pak je to kritický přístup. Ale zástupce Parlamentních listů neoslovujeme. Neoslovujeme ani novináře z médií Andreje Babiše.
  • Co studenty na médiích zajímá nejvíc?
Hodně se ptají na fake news. To je něco, co k nim nemůže nedoputovat. Zajímají se o to, jak jim čelit, jak je rozpoznat, zda by měla být nějaká intervence státu, technologických firem. Mladé lidi bych v tom nepodceňoval. Uvědomují si rizika a nechtějí být za hlupáky, kteří věří nějakým nesmyslům.
  • Setkáváte se s přesvědčením i ze strany pedagogů, že se médiím nedá věřit, že produkují falešné zprávy?
Nemáme to nijak změřené, ale jestliže podle několika nezávislých výzkumů vychází, že nějaká čtvrtina našich spoluobčanů upřednostňuje takzvaně alternativní weby, tak nepochybně budou i mezi pedagogy. Co ale slyšíme často je, že se sami učitelé bojí, že vedení škol nebo rodiče budou podobná témata ve výuce vnímat jako něco, do školy nepatří. Je to takové zaklínadlo – politika do školy nepatří. A jsou i pedagogové, kteří si to skutečně sami myslí – že probírat ve škole aktuální společensko-politická témata není na místě. Odkazují se při tom na znění školského zákona, který ale nic takového neříká. Robert Břešťan, šéfredaktor HlidaciPes.org Celý článek

Co zanechala Sobotkova vláda v oblasti médií?

14. června 2017 / Petr Gabriel
Vláda schválila programové prohlášení 14. února 2014. Bohuslav Sobotka i ČSSD svou vládu hodnotí jako úspěšnou. Z pohledu nerozbití vládnoucí koalice i přes všechny otřesy, asi ano. Stojí za to porovnat slova a činy. Slova jsou v programovém prohlášení, činy jsou dopady do veřejného prostoru. Hned v úvodu je kapitola o prioritách. Už tam je klíč k pohledu na to, co po vládě zůstává. Velká snaha prodat v médiích úplně všechno s bezbřehou otevřeností nápadům, které třeba pomůžou ke zvýšení preferencí. Trocha pachutě ze schizofrenie slov a činů. Jednou z priorit bylo například: „Zvýšení vymahatelnosti práva…“. Jaká je skutečnost? Třeba kauza „Rath“ nebo „Nagyová“ se vlečou, sledujeme nekonečné divadlo dílčích nepravomocných rozsudků bez zřetelného výsledku. Nebo jiný příklad: „Aktivní členství v Evropské unii v souladu se zájmy České republiky“. Celé volební období řešíme nesmyslné kvóty pro přijímání migrantů tak aktivně, až s námi zahájila Evropská komise kázeňské řízení. A média jsou v České republice natolik svobodná a nezávislá, že to řeší Evropský parlament halasně s mentorsky vztyčeným ukazovákem. Oblast médií vláda jako svou prioritu nevnímala ani v programovém prohlášení, ani při prosazování zákonů. V prohlášení se uvádí: „Vláda přijme zákon o kultuře, … a novelu zákona autorského a zákonů mediálních.“ Proč tuto oblast vláda podceňovala? Jednou ze spekulací může být nepřipravenost řešit téma tak fatální jako je vlastnictví médií a možnosti jejich zneužití. Nebo neznalost legislativy prostředí, které všichni politici potřebují a naučili se je používat hlavně přes agentury nebo jiné zprostředkovatele. Novela autorského zákona byla schválena. Přijetí bylo do jisté míry vynuceno implementací směrnice Evropské komise. Činnost OSA, Intergram a dalších kolektivních správců byla trochu zprůhledněla, zpřísnění podmínek zvyšování sazeb, rozhodování soudy… Zůstaly však nešvary rozšířené kolektivní správy – výběr poplatků bez ohledu na to, zda odpovídající nositele práv kolektivní správce zastupuje, nebo nikoli. Na komplexní novelu dnes nabobtnalého a tudíž i nepřehledného zákona si budeme muset počkat. Novela Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání zůstává neprojednaná ve sněmovně a vůle k přijetí je na nule. Důvod její přípravy? Také implementace evropského práva. To se ovšem v průběhu doby vyvíjelo dál. Vládní novela obsahovala třeba definici politické reklamy, zvýšení pravomocí rady v oblasti regulace AVMS a dávala jí nástroje pro odebírání kmitočtům nedochvilným vysilatelům. Zásadní spor se rozhořel okolo označování pořadů (vhodnosti pro dětské věkové skupiny) a jejich vysílání v době před 22.hodinou. Novela chtěla řešit i otázky vlastnictví médií. Autoři předlohy rozevřeli ještě více nůžky mezi neregulovaným internetovým vysíláním a velmi regulovaným klasickým televizním a rozhlasovým vysíláním. Sociální inženýrství bylo rozhodujícími hráči na mediálním trhu odmítnuto. Protlačovat novelu médiím navzdory, to je moc práce. A riskovat proto omezený přístup do zpráv není příliš motivující. Navíc byl prosazen Lex Babiš, čili antibiotikum na oligarchy v politice, a evropská legislativa už je také jiná, takže řešením je nechat předlohu v balíku, který už tato sněmovna neprojedná. Na dezinformace pak vznikl samostatný úřad. Původně připravované novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu na vládní stůl nedorazily vůbec. Řešily ovšem jen zbytečnosti, jako třeba návrh poslanců volebního výboru, kteří chtěli sloučit dvě výroční zprávy do jedné. Vládními představiteli deklarované změny, které by vedly k tzv. odpolitizování rad, se nekonaly. V reakci na nicnedělání si osvojilo několik poslanců návrh iniciativy Svobodu médiím a předložilo jej sněmovně. Tím však jednání o tématu skončilo. Brzy poté sociální demokracie dala jasně najevo jak to s nezávislostí veřejnoprávních médií myslí doopravdy a poslala své dva poslance do mediálních rad. Ladislava Šincla do RRTV a Vítězslava Jandáka do RČRo. Od listopadu 89 to bylo poprvé. Dalším důležitým vládním návrhem je novela Zákona o elektronických komunikacích. Její projednávání je opět „jen“ důsledkem evropského rozhodnutí. Terestrické vysílání totiž musí vyklidit pásmo 700MHz jak stanovil Brusel. Druhá vlna digitalizace tak bude představovat především náklady bez viditelného zlepšení komfortu diváka. Novela bude patrně přijata. Otázkou zůstává, kdo zmíněné náklady zaplatí. Pro ČT a ČRo je zdroj otevřen – změnou odpočtu DPH si přijdou na stamilióny ročně. I k tomu bylo potřeba upravit zákon. Předložili jej však přímo poslanci. Pro Český rozhlas se připravovala novela, která by umožnila vznik multiplexu pro technologii DAB+. Nevyjasněnost zejména otázky financování a udržitelnosti této distribuční platformy však iniciativa ustrnula hned na začátku. Naopak se podařilo dotáhnout legislativu umožňující fungování nové stanice mluveného slova ČRo Plus (následně i Rádia ZET). A to je vše. Zákony v mediální oblasti v tomto volebním období vznikaly především z popudu implementace evropské legislativy a bruselských nařízení. Je to dobře nebo špatně? V první řadě realita. Vláda médiím věnovala pozornost především tehdy, když řešila své vlastní problémy. A ty vznikaly v souvislosti s panikou okolo vlastnictví a možným zneužíváním médií Andrejem Babišem. To je pro oblast, kde se ročně otočí asi třicet miliard a která má fatální dopad na informovanost, kulturní a hodnotovou úroveň, ale i nálady obyvatel, docela málo. V poslední době slýcháme od špiček ČSSD, že Sobotkova vláda byla úspěšná, neboť se podařilo prosadit 80 procent jejího volebního programu. Jsou jen dvě možnosti. Buď legislativu pro média považuje za zbytečnou (což při tradičním sociálním inženýrství ČSSD není pravděpodobné), nebo převážil pocit, že plnění evropských doporučení a nařízení je ten správný program. To není dobrá zpráva - směrem k hodnocení období, které končí, ani k období, které začne po volbách.   Celý článek

Český filmový a televizní svaz FITES podporuje stanovisko Platformy Svobodu médiím

12. června 2017 / Monitor
Současné rozhodnutí Poslanecké sněmovny zvolit do Rady ČRo dlouholetého poslance ČSSD Vítězslava Jandáka považujeme za jasný důkaz toho, že se politické strany už ani nesnaží zastřít svou snahu o získání plné kontroly nad klíčovými médii této země. Je veřejným tajemstvím, že současné nominace kandidátů do Rady České televize a Rady Českého rozhlasu ze strany občanských a profesních spolků jsou v lepším případě marným pokusem, v horším pak přímo fíkovým listem přikrývajícím dohody politických stran. Jestliže si tyto strany čtyři měsíce před volbami neváhají prosadit do mediálních rad přímo svého vlastní poslance, jde o neblahou předzvěst toho, co nás může čekat po volbách! Vždy jsme považovali změnu způsobu volby zástupců do Rady ČT a Rady ČRo za významnou pojistku proti snahám politiků o ovládnutí médií veřejné služby. Poslanecká sněmovna nyní demonstrovala, že jde o nezbytnou nutnost. Už není nač čekat! Poslanecká sněmovna může své selhání vůči veřejnosti napravit bezodkladným schválením novely zákona o České televizi a Českém rozhlase (sněmovní tisk č. 965), kterou podporuje velká část voličů a členů spolků a institucí uvedených v příloze těchto novel. Za Platformu Svobodu médiím!: Adam Černý Hana Marvanová David Smoljak Martin Vadas, předseda FITES Celý článek

Co všechno ještě udělají pro drtivé vítězství Andreje Babiše?

09. června 2017 / Petr Gabriel
Tradiční politické strany i jejich šéfové trpí programovou vyprázdněností. Nemají co říct, neví, jak oslovit voliče, jak zvrátit stav marasmu preferencí. Jednoduchá přímočará komunikace Andreje Babiše ve vyprahlé pustině zabírá. Lid mu odpustí téměř všechno, co udělá. Fenomén Babiš je tak silný, že strany svou komunikaci staví převážně na vymezování. Vůči jeho osobě, vůči jeho médiím, vůči Agrofertu… O nebezpečích spojených s hegemonií fenoménu netřeba diskutovat. Ta tu jsou (bohužel už čtyři roky) a zatím se nenašel nikdo, kdo by je dokázal odklonit do vesmíru. Jenže vyprahlost prakticky všech politických stran, umocněná mediálním obrazem, je zarážející. Jako by se všichni viditelní politici snažili, aby volební výsledek Andreje Babiše a jeho ANO byl ještě vyšší, než naznačují průzkumy. Téměř celé volební období se k Babišovi (a jeho ministerstvu) v médiích vyjadřuje Miroslav Kalousek. Média mu dávají prostor, který odpovídá spíše jeho ostrému jazyku, než schopnostem TOPky něco vyřešit. Velké divadlo přenášela média v době vládní krize on-line. Hlavní hrdina (a snad i tříhodinový vítěz) Bohuslav Sobotka se objevil v několika rolích najednou. Měl v médiích tolik prostoru, jak snad za posledních pětadvacet let nikdo před ním. Většinu času trávil popisováním chyb Andreje Babiše. Jeho komunikace témat (pro budoucnost naší demokracie klíčových) však mnoho odezvy u lidu nenašla. Dokonce mu začala bortit vlastní stranu ještě rychleji, než před vládní krizí. Pavel Bělobrádek je tak trochu výjimkou. V médiích se komentování Andreje Babiše spíše vyhýbal. Má však dost starostí s nejistým výsledkem koalice KDU a STAN, ale i s formulováním vlastního programu, se kterým by mohla jeho strana lid oslovit. ODS se uchyluje převážně k obecným politologickým tezím, kterým nerozumí ani jejich skalní příznivci. Nejvíc slyšet je i zde kritika Babiše, v lepším případě akademické připomínky k jeho práci na ministerstvu. Takže úsměvně působí snaha ODS zviditelnit se další velkou debatou šéfredaktorů (Dalibor Balšínek, František Mikš, Jakub Patočka a Pavel Šafr), kterou bude moderovat Petr Fiala. Kdo nenabízí program, nemá co prodávat přes média lidem. Kdo třeba i program má, musí míst osobnost, která má šanci přes média lidem něco prodat. Kritika Andreje Babiše není program. Je to možná po určitý čas zajímavé zboží pro média. Ale už sotva pro lidi. Ti žijí svými starostmi a politiku vnímají spíše jako nutné zlo (a volební kampaň ještě hůře), než něco, co je pro ně fatálně důležité. A stav médií dnes je devastován všemi nedávnými aférami. Kolik dostane Andrej Babiš a hnutí ANO poslaneckých křesel po volbách? Můžeme se o to číslo zatím jen vsadit. A já sázím, že současná aktivita lídrů dalších politických stran založená na vymezování se vůči fenoménu Babiš (společně s aktivismem některých médií) dostane volební výsledkem ANO i nad 35%. Celý článek

Jak šel čas televizního světa jedniček a nul II. - kampaň

07. června 2017 / Zdeněk Duspiva
Nezbytnou součástí všech fází příprav i samotné realizace procesu televizní digitalizace byla od počátku informační kampaň. Tomuto tématu přirozeně rozuměli a rozumějí skoro všichni a tak debaty na to jak poskytnout srozumitelné, dostatečné a věrohodné informace, při současném požadavku na jejich „technickou neutralitu“, byly většinou nekonečné… Ještě před formálním ustanovením Národní koordinační skupiny pro digitální vysílání v České republice („NKS“) v roce 2006 se souběžně rozběhly práce na celkové strategii i informační a komunikační kampani. Ministerstvo informatiky ve spolupráci s Ministerstvem kultury připravilo dokument Koncepce rozvoje digitálního televizního vysílání v České republice, jehož cílem bylo „urychlit přechod ze zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání v České republice, časově vymezit jednotlivé fáze tohoto přechodu, stanovit podmínky úplného vypnutí zemského analogového televizního vysílání a určit úlohu státu v celém procesu“. Koncepci schválila vláda dne 15. 3. 2006. V souladu s Koncepcí rozvoje digitálního vysílání v České republice pak Český telekomunikační úřad  28. prosince 2006 vydal opatření obecné povahy, kterým se stanoví Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (TPP) (pdf). NKS formálně vznikla usnesením vlády ČR ze 17. května 2006 č. 563 „k institucionálnímu zabezpečení Koncepce rozvoje digitálního vysílání v České republice“. Součástí předložených a schválených materiálů byly mj. i „Základní principy informační a komunikační kampaně k rozvoji digitálního vysílání v České republice, včetně odhadu finančních nákladů ( obsažené v části IV materiálu č.j.741/06). Institucionální zabezpečení Koncepce rozvoje digitálního TV vysílání v ČR (pdf) Tehdejší vláda premiéra Jiřího Paroubka ve svém usnesení souhlasila s „použitím prostředků rozpočtové kapitoly 338 - Ministerstvo informatiky na rok 2006 ve výši 40 mil. Kč alokovaných podle usnesení vlády ze dne 26. ledna 2005 č. 105 na dotační titul pro rozvoj vysokorychlostního přístupu k internetu na pokrytí výdajů informační kampaně a průzkumů penetrace v roce 2006. Vláda pak uložila ministryni informatiky Daně Bérové předložit vládě ke schválení žádost rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o povolení změn závazných ukazatelů státního rozpočtu kapitoly 338 – Ministerstvo informatiky v roce 2006.“ Pro další plánovanou komplexní informační kampaň v dalších etapách televizní digitalizace vláda uložila úkol tehdejšímu 1. místopředsedovi vlády a ministru financí Bohuslavu Sobotkovi „vyčlenit ze státního rozpočtu na rok 2006 z rozpočtové kapitoly 398 - Všeobecná pokladní správa, položka Vládní rozpočtová rezerva, finanční prostředky ve výši 45,1 mil.Kč na pokrytí výdajů informační kampaně a průzkumů penetrace v roce 2006 a převést je do rozpočtové kapitoly 338 - Ministerstvo informatiky.“ Dále oka vláda rozhodla alokovat při přípravě státního rozpočtu na rok 2007 finanční prostředky ve výši 100 mil.Kč v rozpočtové kapitole 338 - Ministerstvo informatiky na pokrytí výdajů informační kampaně a průzkumů penetrace v roce 2007 nad rámec střednědobého výhledu výdajů této kapitoly schváleného usnesením vlády ze dne 7. 9.2005 č. 1131.“  V podobné výši byly plánovány prostředky na kampaň i pro další roky (v té době ještě nebyl znám přesný časový harmonogram ani technický plán přechodu ad.). V souladu s rozhodnutím vlády pak Ministerstvo informatiky 28.7.2006 vypsalo veřejnou soutěž na Centrální adrese na návrh kreativního konceptu a realizaci I. etapy  informační kampaně. NKS začala pracovat naplno, vznikly mj. i pracovní komise (Technická, Akademická, Legislativní ad.). V dalších týdnech soud zrušil rozhodování RRTV o nových TV licencích a nastala dlouhá patová situace… Vláda pak  formálně  16.8.2006 podala demisi a následně vznikla přechodná vláda Mirka Topolánka fungující do 7.1.2007 (demisi formálně podala již 11.10.2006). Veřejná soutěž na první kampaň byla logicky zrušena ještě před finálním výběrem realizátora. Do konce roku 2006 se ale rozběhl pilotní testovací digitální projekt pro oblast Domažlic, který byl řešen mimo tzv. technický plán a tím i specifická informační kampaň byla provedena v podlimitním režimu z rozpočtu Ministerstva informatiky a ve spolupráci s Českou televizí. Po delších diskuzích se nakonec do závěru procesu na Domažlicku i informační kampaně zapojila i TV NOVA (způsobem sobě vlastním.. ). Další ucelený projekt přišel až s kompletní diginovelou 2007/2008, novým technickým plánem, včetně zajištění způsobu financování a mechanismu provedení informační kampaně až do samého konce celého přechodu od televizního analogu na digitální vysílání. Pozn. Skutečně vynaložené finanční prostředky na komplexní informační kampaň  byly pak po restartu projektu ve finále výrazně nižší a účinek kampaně mnohem efektivnější. Na financování byly dle zákona využity zdroje ze speciálního digitálního účtu z dílčí zbytkové části výnosů z reklam na ČT (po odečtení příspěvku na kinematografii (150 mil. Kč ročně) a náklady na technické potřeby ČTÚ) a v souhrnu činily za období 2008-2012 celkem 200 mil.Kč. Z toho čtvrtinu nákladů tvořila podpora specifických skupin obyvatelstva se zdravotním postižením a podpora zdravotních zařízení, škol a ústavů sociální péče.     Celý článek