logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Kdo ojebal český stát, nakalený Feri s kocovinou jako debil a Blade Runner, pobočka Brno

06. února 2017 / Robert Malecký
Soud tento týden potvrdil, že se poslanci Okamurovi smí – samozřejmě v odůvodněných případech – říkat Pitomio. Je to rozsudek vítaný, nás ale uvrhl v nejistotu: platí to jenom pro Okamuru, který je tedy sám takovým odůvodněným případem? Nebo se to vztahuje i na ostatní politiky? Tím spíš, že sami mluví jak kanálové. My jsme takových odůvodněných případů i tento týden našli až hanba. Tak pojďme na ně.
Celý článek

Andrej Babiš a nová definice korupce

02. února 2017 / Milan Šmíd
„Reportéři točí pořady na objednávku, vy jste jedna zkorumpovaná pakáž, která natočila o mně šestnáct pořadů. Jo, a teďka točíte zase něco o mně“ odpověděl místopředseda vlády a ministr financí a také šéf politického hnutí ANO Andrej Babiš redaktorce Janě Neumannové, která natáčela příspěvek do pořadu „Reportéři ČT“ s názvem „Ministerské počty.“  Celý článek

Z BUNKRU KE GLOBALIZACI

31. ledna 2017 / Irena Ryšánková
Český rozhlas a budova na Vinohradské, na jejíž fasádě jsou dodnes stopy po kulkách. Jen se můžeme dohadovat, zda německých či ruských. Rozhlasem historie zásadně produsávala v holinkách. Československý rozhlas Radiojournal začal vysílat v roce 1923 a dlouho byl v eteru sám. Radiojournal se přejmenoval na Československo I, od sovětské okupace na Hvězda. Nakonec z něj byl Radiožurnál.  Pak přibyly další stanice Československého rozhlasu – zahraniční vysílání Radio Praha, Praha I (dnes Český rozhlas Dvojka), Vltava, regionální stanice ČRo Brno, ČRo České Budějovice, ČRo Hradec Králové, ČRo Karlovy Vary, ČRo Liberec, ČRo Olomouc, ČRo Ostrava, ČRo Pardubice, ČRo Plzeň, ČRo Regina (dnes Regina DAB Praha), ČRo Region  Středočeský kraj, ČRo Region Vysočina, ČRo Sever a jako poslední stanice přibyla stanice ČRo Plus, vzniklá kdysi jako české vysílání Svobodné Evropy pod pláštíkem Československého rozhlasu, posléze pohlcená jako ČRo 6 a nakonec přeformátovaná do současné podoby… Celý článek

Digitalizace na druhou

30. ledna 2017 / Zdeněk Duspiva
Digitalizace je poslední dobou vnímaná častěji jako nějaká komplikace pro běžné uživatele než skutečná pozitivní technologická změna. Podíl na tom přirozeně mají i rozdílné až protichůdné zájmy dotčených subjektů. Již první vlna televizní digitalizace pak byla navíc velmi silné politikum - v době dominance terestrického způsobu šíření televizního signálu, resp. obsahu. Zároveň se, i díky digitalizaci, proti minulosti zásadně liberalizovala mediální krajina, kdy již nikdo neměl předem zaručenou téměř bezkonkurenční výhodu – ani v businessu, ani ve vlivu. Rovněž možnost vysílat již nebyla díky změnám zákonů podmíněna úspěchem v „soutěži krásy“, která díky velkému zájmu, omezeným kapacitám i právním sporů ve finále neměla vítěze, nebo si na start musel úspěšný žadatel léta počkat… Napodruhé už další změna nebudí tolik emoce, vše se už i tak dost změnilo a mění. Celý proces i přes překážky a dlouholetý a do určité doby účinný odpor významné části komerční (a tím i vlivové) sféry proběhl nakonec úspěšně a ve finále i pro stát finančně s pozitivním saldem ve výši několika miliard korun… Nic ale netrvá věčně - po několika letech dočasné stability digitálního TV trhu přichází již mnohem silnější tlak zástupců mobilní broadbandové industrie a celoevropské omezování kmitočtových kapacit, dosud garantovaných pro televize. Nejasnost ze strany nadnárodních a evropských institucí ohledně přesného načasování tak přenáší plnou zodpovědnost za druhou digitální vlnu (přechod na DVB-T2) na národní vlády a politické reprezentace. Tato „vlna“ tak přináší komplikace všem - pro stát v případě úspěchu pak, kromě již vyšších nákladů (podle materiálů z vlády u operátorů jde o náklady 600 mil. Kč, na straně státu max. 480 mil. Kč), i nyní potenciální kompenzace v podobě výnosu z kmitočtových aukcí (ideálně až 5 mld. Kč). V domácích podmínkách se mediální a vysílací trh dostává do ještě větší nejistoty než v minulosti. Soutěž platforem a diverzifikace obsahu i jeho distribuce graduje, aniž by, na rozdíl třeba od 90. let, měla jasného vítěze. Státním orgánům se sice na první pohled podařilo dosáhnout dohody klíčových aktérů, ale nebude to ani tentokrát jednoduché. Než samotný proces odstartuje, někteří jeho účastníci „hřiště“ opouštějí (ad dění na Slovensku) anebo vyčkávají s vlastním řešením. Kromě vyšší kvality vysílání v HD kvalitě je na pořadu dne i různá forma zpoplatnění služeb a tím i ztráta významné konkurenční výhody terestrické platformy. Lidé, a nejen Češi, jsou sice ochotni pravidelně obměňovat své mobilní telefony za nové modernější a víc „in“ přístroje, ale když jde o připlacení za televizní „zábavu“ a případně úhradu dalších s tím spojených služeb, ochota silně klesá. I to vše se jistě projeví na finálním výsledku další etapy digitalizace. Stát loni v létě schválil a představil parametry přechodu na aktualizovanou podobu digitálního TV vysílání a slíbil kompenzace a vlastní náklady na celý proces. Ke změně způsobu televizního příjmu je standardně plánována informační kampaň, která „musí být adekvátně sestavena na celou dobu přechodu a členěna podle etap. V závěru tohoto procesu pak bude její finální část připravena komplexně na nejméně 18 měsíců. Termínově bude specifikována tak, aby její finální, intenzívní část probíhala nejméně jeden rok před přepnutím sítí dle TPP… “. Náklady by za období 2016 – 2020 neměly přesáhnout 350mil. Kč (tzn. 2x více než kampaň k první vlně digitalizace). Plány MPO pak nezapomínají ani takové věci jako je „Stimulace a monitoring vybavenosti domácností …“ ad. MPO pak prostřednictvím ministra Mládka loni v létě slíbilo start celého procesu vč. státní informační kampaně už na podzim 2016. Zejména pak kampaně si ale všiml asi málokdo. To na Slovensku už aspoň antikampaň proti terestrice na obrazovkách jedné z hlavních tamních televizních stanic probíhá od loňska… Rovněž povědomí mezi lidmi je v této chvíli, i s ohledem na pozdní termín konce dosavadního TV standardu, velmi malé – a tím i ochota ke změně na stejné TV platformě … Vládní strategie je vůbec psána velmi odborným až technicistním slohem, tedy obecně málo srozumitelná. Navíc jde o materiál, kdy další kroky jsou podmíněny mnoha dalšími rozhodnutími i věcmi, včetně potřeby upravit legislativu, zajistit financování ad. A k tomu všemu na podzim končí mandát Poslanecké sněmovny a tím i vlády a vedení ministerských resortů (když politickou prioritu má nyní zlepšení podmínek klientů mobilních operátorů). Konec dosavadního způsobu televizního vysílání je tedy i tak relativně pořád daleko (2021 nebo až 2022), daleko je i klid televizí, operátorů digitálních sítí i úředníků dotčených státních institucí. Jenom divák je i nadále „král“ a rozhodne se stejně jako vždy – tedy pro to, co je nebo bude pro něj osobně zajímavější a výhodnější. „Vláda schválila přechod na DVB-T2 k 1. únoru 2021. MPO na podzim zahájí kampaň pro 60% diváků, kterých se to týká,“ řekl Mládek k přijetí Strategie rozvoje zemského digitálního televizního vysílání. Celý článek

Sebevražda establishmentu

29. ledna 2017 / Tomáš Haas
Wall Street Journal konečně přišel na to, proč Donald Trump vyhrál volby, proč stará rétorika lidských práv, svobody, tolerance a demokracie tentokrát masově nezabrala. Ztratila věrohodnost, spolu s politickým a mediálním establishmentem, který na té rétorice stavěl své úspěchy a již dávno zapoměl, co ta slova znamenají. A neplatí to jen pro Ameriku, stejná vlna se šíří Evropou. "Plán Donalda Trumpa na dvojitý plot na jižní hranici Spojných států a jeho plán zastavit veškerou imigraci ze zemí, které "vyváží" terorismus jsou dramatickou a závažnou politikou. Jsou ale zároveň i prostředkem pro utišení bolesti. Poselství občanům a voličům zní: "Vaše dny úzkosti a obav jsou za vámi. Budeme znovu jednotným národem který má sám o sobě jasno". Celý článek

NEJEN PRIVILEGIA ...

27. ledna 2017 / Tomáš Haas
Novináři jsou první, kdo se prohlašuje za "hlídací psy demokracie". Mají privilegia která jsou upírána komukoliv jinému. Právo neodhalovat své zdroje. Právo nevypovídat o svých aktivitách. Právo odkrývat utajované informace. Právo přístupu do míst jinak nepřístupných. Důvodem je, jak říkají, "právo veřejnosti na informace". To, že mají zvláštní postavení má svůj důvod. Veřejnost má právo na informace, právo vědět. Ale to právo má veřejnost. Novináři nejsou nějakou kastou Bohem obdařenou zvláštními právy, která stojí nad zákonem a nad "pouhými lidmi". Ta privilegia mají jako prostředníci, jako ti, skrze které své právo na informace uplatňuje veřejnost, celá společnost. Podobně jako jsou zastupitele a poslanci prostředníky, skrze které uplatňuje společnost právo na svobodné rozhodování, jsou novináři těmi, skrze které uplatňuje své právo na informace. Novináři křičí, jakmile jsou jejich výsady a jejich metody kritizovány. Dělají to, z čeho jsou ochotni obviňovat politiky, podnikatele a dokonce i každého, kdo je z čehokoliv obviněn - často jen novináři. Chtějí, aby jejich práva (která často ani nejsou práva daná zákonem, jsou jen úzusem danými výsadami) byla respektována všemi a vždy. Sami ale práva těch, o kterých píší nerespektují. Mají proto i zvláštní terminologii. Politik například nemá podle nich právo na soukromí, žije v jakémsi akvariu, do kterého lze svobodně nahlížet. Nevím kdo to vymyslel, ústava nic podobného neříká. Tím že kdokoliv vstoupí do veřejného prostoru (který sám nemá pevně definované hranice) dává sice veřejnosti právo na určité osobní informace - ale i to právo by mělo mít svá pravidla a své limity. Ať už se jedná jeho soukromí, o jeho rodinu, o jeho nejintimnější a nejprivátnější věci a vztahy. A hlavně - když už se do toho akvaria někdo dívá a popisuje co se v něm odehrává, nesmí za žádných okolností lhát o tom co vidí, zkreslovat co vidí, vymýšlet si, nebo zatajovat co vidí, ale co se mu nehodí. Něco takového už není přípustné ani pro novináře a hlavně ne pro novináře. Pro politiky a kohokoliv jiného, komu se novináři rozhodnou "věnovat", neplatí prezumpce neviny. Ani o tom nevím, kde to ti lidé berou, Ústava jasně říká, že platí pro každého, a že platí pro každého stejně, nikdo z ní není vyňat a nikdo ji nesmí jinému upírat. Novináři se rozhodli, že oni mohou. Mezi tím a odpovědnou novinařinou je je přesně stejný vztah jako je mezi dobrovolným sexem a znásilněním. Může to na první pohled vypadat podobně, ale jde o zcela jiný vztah. Stejně tak má lékař, chirurg, právo skalpelem řezat do lidkého těla, ale vyžadujeme od něho kvalifikaci, etiku a odpovědnost. Nemá právo řezat bez důvodů, má povinnost jednat eticky a odborně odpovědně. Nemůže se rozhodnout pacienta operovat jen proto, že se mu zdá, že je nemocen. Co se stalo v případě rumburské zdravotní sestry, se ani nedá přirovnat k neetickému jednáné chirurga. Daleko více to připomíná jednání vraha, který zabodne nůž do těla své oběti aniž o nějaké etice a nějaké odpovědnosti přemýšlí. A to, jak autor připomíná, by platilo i tehdy, kdy by byla ta paní nakonec právoplatně odsouzena. Vše o čem píši platí beze zbytku až do momentu, kdy padne právoplatný rozsudek. Novinář nemá právo sám předem rozhodnout o vině obžalovaného, byť se jedná o obvinění z jakéhokoliv činu, i toho sebeodpornějšího a nejvíce závažného. Je dobře, že novináři mohou svobodně psát. Ale neměli by zapomínat, že s tím právem a tou svobodou je spojena i odpovědnost. Velká odpovědnost. Nejhorší je, že tu odpovědnost necítím, ani od velké většiny jednotlivých novinářů, ani od jejich profesní organizace, Svazu novinářů. Podobně jako jiné stavovské organizace, svazy a komory, zapomněl i Svaz novinářů na to, co je jeho hlavním posláním. Chová se jako druhá odborová organizace. Jeho hlavním úkolem by mělo být dbát o odbornou způsobilost a profesnionální kondukt svých členů. Dbát o dobrou pověst novinářského stavu a kvalitu jeho práce. Hájit zájmy veřejnosti i práva svých členů tam, kde jsou ohrožena a upírána. Být veřejnosti zárukou té kvality, a té odpovědnosti. Místo toho buď mlčí, nebo se chová jako zastánce toho nejhoršího, co profese vyplodila. Neslouží veřejnosti jako záruka ničeho. Kdyby neexistoval, asi by se nic nezměnilo, na úroveň našich medií by to nemělo žádný vliv. Publikováno s laskavým svolením autora Celý článek

NOVINÁŘI VRAŽDILI, ABY SI ULEHČILI PRÁCI

26. ledna 2017 / Josef Bouška
Poposedávám na židli restaurační terasy a snažím se tvářit vstřícně. „Oni by potřebovali jen pár rád, co dělat s  mediálním tlakem okolo toho soudu,“ říká kamarádka. Odpovím, že se mají ozvat, ale spíš přemýšlím, jak se z toho vykroutit. Spolupracoval jsem v životě s leckým od Stinga po squattery, mám slabost pro svérázné osobnosti, ale pro bono poradenství sériovým zabijákům není na mém žebříčku priorit nijak vysoko. Celý článek

Dostane ředitel Českého rozhlasu odměny ?

24. ledna 2017 / Petr Gabriel
V prosinci schválila Rada Českého rozhlasu kritéria pro vyplacení odměn generálnímu řediteli za první pololetí 2017. Odměny mohou dosáhnout až trojnásobek jeho měsíční mzdy, tedy 480tis. Celý článek

Významná služba může významně změnit veřejnoprávní média

24. ledna 2017 / Zdeněk Duspiva
Podzimní návrh Ministerstva kultury na zavedení povinnosti veřejnoprávních médií testovat tzv. „ nové významné služby“ zatím neprošel do finální podoby k projednání na vládě ČR (Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu).  Návrh prošel meziresortním připomínkovým řízením (od 19. září 2016), které zřejmě přibrzdilo další postup projednávání, stejně jako okolnosti kolem předložení dalších návrhů změn mediálních zákonů, již Parlamentem projednávané. Hlavní principy navrhované právní úpravy jsou tvořeny 3 okruhy -  za prvé návrh reaguje na skutečnost, že aktuálně platná právní úprava již neodpovídá stavu a rozvoji technologií, zejména v důsledku přechodu na zemské digitální vysílání a na šíření audiovizuálního či pouze zvukového obsahu novými přenosovými cestami (vč. internetu). Dále se novelizací obou zákonů sleduje jejich vzájemné sladění v těch ustanoveních, kde není důvod pro odlišnou právní úpravu. Za 3. se do obou zákonů promítají požadavky vyplývající z práva EU týkající se veřejné podpory. Pravdou ale je, že klíčový podklad, kterým je Evropská směrnice, pochází již z roku 2009 a čeká tedy poměrně dlouho na transpozici do našeho právního řádu. Jde o přenos zásad, obsažených ve Sdělení Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání 2009/C 257/01 (PDF, zejména body 80 až 91 Sdělení). Sdělení navazuje svou úpravou na Protokol č. 29 o systému veřejnoprávního vysílání v členských státech C 326/312 (dále jen „Amsterdamský protokol“), který stanoví, že „ustanovení Smlouvy o fungování EU se nedotýkají pravomocí členských států financovat veřejnoprávní vysílání, pokud je takové financování poskytováno k plnění veřejných služeb“. Dokument sice připouští existenci „státní podpory“ pro účely veřejnoprávního vysílání, ovšem za určitých podmínek. Jeho podstatou je garantovat provozovatelům veřejné služby prostor pro rozvoj jejich služeb, ale stanovuje omezení kvůli rizikům narušování hospodářské soutěže a využití veřejných prostředků.  Proto EU od členských států vyžaduje jednak zavedení systému finanční kontroly, který zajistí, že výše veřejných prostředků poskytnutých k plnění veřejné služby nepřevýší náklady nezbytné k jejímu poskytování, a jednak úpravu procesu zavádění nových významných služeb nebo významných změn stávajících služeb v rámci poskytování veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání. Jedním z cílů předkládaného návrhu zákona (KORNADQ9MKGD) je promítnout do norem o České televizi a do zákona o Českém rozhlasu právě zásady obsažené ve výše uvedeném Sdělení. Součástí změn je i zavedení tzv. "nové významné služby", kterou budou muset veřejnoprávní média  formou veřejné konzultace prověřovat nebo nechat prověřit/schválit. Měřítkem hodnocení bude, zda služby „uspokojují demokratické, společenské a kulturní potřeby společnosti, aniž by narušily obchod a hospodářskou soutěž v míře, která je v rozporu se společným zájmem…“. Součástí pak bude i porovnání „ existence i neexistence nové služby, přičemž při posuzování dopadu na trh se zohledňují stanovené relevantní skutečnosti (např. existence podobné nebo nahraditelné nabídky, struktura trhu, postavení veřejnoprávních provozovatelů na trhu, možný dopad na soukromé subjekty atd.)“. Faktem je, že evropský předpis je tradičně velmi obecný, ani neurčuje, kdo přesně bude tím správným konečným hodnotitelem posuzování (to řeší státy ve vlastní legislativě a podle příslušného národního systému regulace). Stejně tak již dnes podle zákona platí, že ČRo i ČT jsou „povinny používat své finanční zdroje k plnění úkolů uložených zákony za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání…“. K připomínkám k návrhu byly v meziresortu, v souladu s legislativními pravidly, vyzvány tradiční vládní resorty a státní regulační instituce. V tomto odborném tématu, na rozdíl od některých jiných oborových návrhů, nebyly k připomínkám přizvány dotčené instituce (ČT, ČRo ad.). Některé oficiálně vznesené připomínky jsou zásadního charakteru a pro případ odkladu projednávání návrhu nebo nedokončení celého procesu trochu naznačují i určité budoucí tendence a směry… „Z návrhu nevyplývají žádná korupční rizika“ píše se již povinně na závěr i tohoto vládního materiálu, ale určitá rizika i případné komplikace s posuzováním služeb a dalších navrhovaných změn nelze popřít.   Celý článek

Hlavní hráči modrých obrazovek

20. ledna 2017 / Irena Ryšánková
Tento text nepřináší žádná závratná zjištění, prakticky jde jen o malý přehled vlastníků největších a dnes již tradičních televizí na vysílacím trhu. Pamětníci ví, že situace je až nudně stabilizovaná od chvíle, kdy jsou jasná pravidla vysílání reklamy a Česká televize a Český rozhlas již nejsou součástí reklamního trhu. Celý článek