logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Printy – last generation

06. března 2017 / Irena Ryšánková
Jsem poslední generace. Poslední generace těch, kteří psali články na stroji, pamatují horkou sazbu a černobílé noviny. To ještě žili dinosauři. Vím, že nést noviny současně s bílou kabelkou není dobrý nápad. Tištěné deníky jsou jednou z těch jistot, které nás tiše opouštějí, válcovány vteřinovým zpravodajstvím onlinu. Spolu s nimi nás opouští i umění fejetonu, dobrého komentáře, dobré soudničky a spousta dalších klasických žánrů. Už vidím Karla Čapka či Rudolfa Těsnohlídka, jak dělají online ze sjezdu ČSSD. Jak jednoduché to bylo v éře rozvinutého socialismu. Rudé právo (KSČ- komouši), Mladá fronta (SSM - svazáci), Lidová demokracie (ČSL - lidovci), Práce (ROH), Svobodné slovo (ČSS - socialisti), Zemědělské noviny, což byl list Svazu českých zemědělců a vydávalo je ministerstvo zemědělství. Kromě toho vycházely místní či regionální noviny, jako například Průboj, Jiskra, Rovnost a pak odpolední „drbny“ : Večerní Praha či Brněnský večerník. Po roce 1989 všechny podlehly privatizacím, nebo v křečích zanikly. Začaly vycházet deníky, jejichž vydávání bylo přerušeno, jako například postexilové sociálně demokratické Právo lidu či Lidové noviny, ale začaly vycházet i bulvární noviny – kromě prakticky prvního bulváru s názvem Špígl to byl například úspěšný Blesk, trhem se mihnul i deník Super (předvolevní projekt, spojený s ODS), který se proslavil fotografií nahého poprsí Petry Buzkové a další. Jiné deníky zanikly, zmizela Večerní Praha. Velké listy byly postupně privatizovány, obvykle nejdříve cestou privatizace prodejem akcií zaměstnancům, posléze jejich prodejem velkým vydavatelstvím. Formátem největší velký list Rudé Právo hned na samém počátku pro sebe z rozhodnutí pléna ÚV KSČS za jednu korunu získal Zdeněk Porybný, který jej drží dodnes. Zmenšil ho a komunisté ho četli dál. Komunističtí poslanci začali prostřednictvím akciové společnosti Futura vydávat týdeník Mosty a později daleko skromnější deník Haló noviny, opírající se o prvorepublikovou tradici. Svobodné slovo umřelo na úbytě spolu s národněfrontovní ČSS. Lidová demokracie také zanikla, lidovci se stali pomlčkovou stranou sice zastoupenou ve sněmovně vždy – s výjimkou jediného volebního období – ale klidná síla je už pryč a tak deník dodýchal v roce 1994. Vzniklo vydavatelství Economia, vydávající Hospodářské noviny, Obchodní věstník a další odborná periodika. Ty založil a dlouhou dobu řídil bývalý tiskový mluvčí Adamcovy vlády Miroslav Pavel s pomocí německého vydavatele Handelsblatt. Zemědělské noviny se staly Zemskými a posléze zmizely v koncernu Vltava Labe Press a konglomerátu jejich Deníku. Vltava Labe Press a Rheinische Bergische Verlaggesellschaft byli v devadesátých letech největšími vlastníky médií v České republice. Vzájemně vlastnily části regionálních deníků a velkých listů, jako Mladá Fronta. Na konci 90 let došlo k vyčištění trhu, Rheinische Bergische se stal vlastníkem mediálního domu MaFra, vydávajícího Mladou Frontu Dnes a Lidové noviny. Vltava Labe Press (nyní Vltava Labe Media) se stáhla do segmentu regionálních listů pod souborným názvem Deník a zůstalo jí nakladatelství Mladá fronta. Před několika lety se Rheinische Bergische z českého trhu stáhlo a vydavatelství Mafra zakoupil Agrofert Andreje Babiše. Vltava Labe Media koupila Penta. Německý majitel vycouval i z Blesku, Axel Springer přešel do rukou miliardářů - Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Ekonomii koupil od Miroslava Pavla majitel OKD Bakala. Jediným stranickým deníkem zůstaly Haló noviny, které stále prostřednictvím společnost Futura vydává Komunistická strana Čech a Moravy. Jejich náklad je ovšem tristní. Relativně novým hráčem na trhu je deník E15 společnosti CN Invest. Co papírové deníky zabilo? Za prvé vysoké fixní náklady tisku. I když horkou sazbu nahradila fotosazba a posléze desktop publishing, knihtisk nahradil ofset, zůstaly náklady na papír, tisk a distribuci vytištěného. Do režie nutno započítat i pronájmy a platy trafik. Jako koule na noze. Za druhé nechuť číst. Před sametem vycházely listy v množství odpovídajícím plus minus počtu členů příslušných stran. Právo milión, ostatní deníky statisíce, regionální tiskoviny desetitisíce. Jedny noviny denně si přečetl skoro každý. Po převratu četli lidé i troje noviny – vznikající politické strany zajímaly lidi stejně, jako náhle se rozvinuvší politické soupeření. Dnes si noviny kupují lidé náhodně – jednou týdně jedny. Za třetí televize. V současné době si svou porci denního zpravodajství národ užije večer u obrazovek televizí, během dne v mobilních telefonech a počítačích, deníky si lidé kupují ne kvůli zpravodajství, ale kvůli komentářům. Výroky politiků zajímají desetinu populace. Náklady „seriózního tisku“ prudce klesají. Zachraňují jej přílohy – televizní program a čtení pro ženy. Daleko větší zájem vzbuzuje bulvár se svými HLP – hluboce lidskými příběhy bulváru, skandály a intimním životem herců a celebrit. Za čtvrté časopisy, kterých jsou desítky. Za páté internet. Všechny listy mají své internetové verze, které patrně časem nahradí své papírové matky, jejichž náklad soustavně klesá. Internet svou lácí a službami kanibalizuje veškerou publikační činnost. Informace jsou dostupné okamžitě a z celého světa. Přečtete si Wall Street Journal, The Times stejně jako francouzský Liberation. Vznik internetového politického bulváru v podobě Parlamentních listů a nárůst jejich čtenosti ukazuje směr, kterým se „seriózní“ noviny odmítají zabývat a místo toho vedou s Parlamentními listy poziční a předem prohranou válku o názorovou konzistenci svého obsahu a serióznost zpravodajství. Za šesté deník zdarma – Metro, žijící pouze z reklam a rozdávaný u vchodů do metra a na zastávkách MHD. Zpravodajský nosič reklamy. A množství komunálních informací zdarma v měsíčnících radnic zasazuje ránu i konceptu hyperlokálních médií. Za sedmé klesající účinnost reklamy, ze které je tisk mimo obecních novin živ. Šetření vnitřních nákladů výrobců zboží a producentů služeb omezilo prostředky vydávané na reklamu, jejíž účinnost byla problematická vždy, s nástupem internetu klesla ještě víc. Prodejní cena novin odpovídá tak akorát platům redakce. Všechny ostatní náklady hradí reklama. A té je stále méně. Po generační obměně v mediálních agenturách budou „podlinka“, internetová reklama a zejména průnik komerční komunikace do internetu a sociálních sítí tvořit hlavní balíky rozpočtu. Devět desetin čtenářů a zejména diváků audiovizuálních médií stávající reklama obtěžuje. Kreativní oddělení většiny agentur se s tím dosud nedokázalo vyrovnat. Nicméně trend je jasný: lidem nevadí brandy, ale jejich agresivní a schematická necílená komunikace. Kofola ukázala řešení v podobě prasátka, emocí a retra, které je ale náročné ne-li nepoužitelné k napodobení. Ostatní kontextové reklamní obsahy lze použít pouze v online médiích, ne u anonymního tisku. Na internetu a sociálních sítích jsou to aplikace AdBlok a FB Purity, které blokují reklamní bannery a sponzorované části obsahu a ničí tak sledovanost a tím i příjem vydavatelů. Boj s těmito aplikacemi je nemožný, jejich rozšířenost stoupá. Účinnost online reklamy tak klesá. Čtenáři i diváci parazitují na zdarma prezentovaných mediálních obsazích, ale odmítají svůj přístup měnit. Internetový obsah, vydávaný kdekým nelze cenzurovat, omezit a ani moderovat. Polemizovat s fake news, komerční či politickými PR news je nemožné. Je to obsahové vítězství názorové plurality, ukazující vítězství demokracie nad kartelovou dohodou médií. Znamená to konec silných médií kamenných vydavatelství a konec mediálního diskurzu - sjednocování veřejného mínění. Žijeme ve světě paralelních komunit, ne ve světě jedné, médii stmelované společnosti. A jiné to už nebude. Nicméně existují ještě rezervy: dlouhodobě chybí tisk pro levicové, zejména konzervativně levicové čtenáře. To neřeší žádné velké vydavatelství. Vycházejí pouze Literární noviny, vydávané Miroslavem Pavlem, ignorované prodejci a v malém nákladu tak, že se o nich průměrný spotřebitel na malém městě či vesnici nedozví. Stejně je na tom i konzervativně pravicový tisk. Zde není žádný papírový titul. Prakticky veškerý periodický tisk přijal v devadesátých letech vlivem reklamy středopravou liberální orientaci bez ohledu na přetlak na trhu. Dodnes se nezměnilo nic. Ani editoři, ani komentátoři. Levicoví i konzervativně pravicoví čtenáři si koupili počítače a jak zprávy, tak své oblíbené komentátory si čtou v ghettech na internetu. Poslední ránu zasadí papírovému tisku online evidence tržeb (EET). Režie distribuce stoupne, cena výtisku se nezvedne. Výsledkem bude větší marže distribuce a méně peněz redakci a vydavateli. Nejvyšší náklad i čtenost má dnes bezkonkurenčně Blesk se zhruba čtvrtmilionem výtisků, hned za ním je konglomerát Deníků, které jejichž náklad dohromady činí od 125 tisíc výtisků až po 282 tisíc. Rozptyl v nákladech obvykle tvoří vydání s televizním programem. Masový papírový tisk je mrtev. Všichni to vědí. Nikdo si to nepřipouští. Všichni jsou rádi za každý den, kdy si někdo koupí v trafice ty mrtvé kusy potištěného papíru, aby je za několik hodin hodil do koše. Lesy pláčou. Celý článek

Jubilant Miloslav Kučera exkluzivně pro Česká média

04. března 2017 / Jan Mrzena
Významné životní jubileum slaví dnes Miloslav Kučera. Sociálně demokratický politik, který v letech 1996 – 2011 formoval českou mediální politiku. Odborník, který spolupracoval s ministry Pavlem Dostálem i Vítězslavem Jandákem, žije dnes v politickém důchodu v Pardubicích. Mediální scénu i dění v sociální demokracii však pozorně sleduje stále. Sice se veřejně již neangažuje, avšak pro Česká média poskytl exkluzivní rozhovor. Opravdu je Vám 75? Bohudík nebo bohužel opravdu je. Smějete se v Pardubicích jen při divadelním festivalu? Humoru si užíváme stejně jako našeho perníku. Smějeme se v době trvání Grandfestivalu smíchu a pak po zbytek roku…třeba při jednáních městského zastupitelstva-ale to je smích skrze slzy. Vzpomenete si ještě na televizní krizi? Co se Vám z té doby dnes vybaví? Nerad na televizní krizi vzpomínám. Na tu splašenou situaci se prostě zapomenout nedá. Ale politické střety prostě k práci politiků patří. A co se mi na první dobrou vybaví? Tady budu trošku osobní a ostřejší. Mnozí televizáci se v té době chovali jako utržení ze řetězu. Naštěstí je to už šestnáct let a hrany se obrousily. Co se od té doby změnilo? Po pravdě řečeno ani nevím. Komerční a veřejnoprávní média se stále perou o své místo na slunci, každý chvilku tahá pilku, politici řeší politiku, lidé pak hlavně své věci a život si běží svým tempem dál. Minimálně poslední rok se znovu o Českou televizi bojuje. Jen jinak, než tehdy. Celkově mi připadá svět tvrdší a jakoby se dobrovolně řítil do záhuby. Před pěti lety jste pracoval na Zelené knize - podrobném sociálně demokratickém programu v oblasti kultury (tedy i médií). Jaký měla další osud? Kdo převzal programovou štafetu? Bohužel mne v roce 2013 postihla mozková mrtvice a od té doby na tom nepracuji. Pokud vím, kulturní komise při lidovém domě pracovala půldruhého roku na kulturní vizi dlouhodobého programu. Na její podklady a připomínky, bohužel, nikdy nikdo z vedení sociální demokracie nereagoval. Nakonec bylo shledáno, že na stejném tématu souběžně pracoval nám neznámý tým. A jeho verze programu byla vedením strany akceptována, zatímco názor odborníků - členů kulturní komise byl ignorován. V Zelené knize bylo o médiích například uvedeno "Na utváření kulturních i morálních hodnot ve společnosti mají velký vliv hromadné sdělovací prostředky a mediální průmysl vůbec (televize, internet, rozhlas, periodický tisk)“. Jak se jim to v našich podmínkách daří? Téma je složitější, než obsah Vašeho dotazu. Zjednodušeně se ale dá říct, že veřejnoprávním médiím se to jakž takž daří. Až na některé výjimky. Komerční média však nemohou překročit svůj stín a ani se o to nesnaží. S informacemi i programem nakládají tak, aby si v prvním plánu zajistili ziskovost. Ještě jednou za Zelené knihy - "U veřejnoprávních médií navrhujeme zpřesnit legislativní zakotvení podpory kulturních hodnot jako trvalou a nezpochybnitelnou součást veřejné služby a dále důsledně uplatňovat etické kodexy médií veřejné služby." Sledujete Českou televizi a Český rozhlas? Je pro ně v současné době zmíněné téma aktuální? Veřejnoprávní média sleduji trvale. Koneckonců jsem plátce koncesionářského poplatku. Zpřesnění zakotvení jejich podpory kulturních hodnot a důsledné uplatňování etických kodexů mi i po těch pěti letech přijde jako potřebné. V zemích, ve kterých Český rozhlas a Česká televize hledají vzory pro svou legislativu i pro vysílané formáty, je to běžné. Prostě tak to má být. Jaká je podle Vás dnešní role veřejnoprávních médií u nás? Mají dodržovat právně definovaný vztah ke společnosti. Musí dělat kvalitní vyvážné zpravodajství, poskytovat širokou programovou nabídku pro všechny, podporovat dobré filmy a být lídrem v nových technologiích. Podotýkám, že se jim to, až na drobné vyjímky, naštěstí celkem daří. V roce 2001 jste byl aktivní při vzniku tehdy nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Funguje dones, jeho úpravy byly za 15 let jen minimální. Sledujete boj o jeho aktuální novelu? Ten zákon popisuje především regulaci vysílání. Musí vážit míru regulace, aby některé subjekty působící na mediální scéně nebyly znevýhodněny oproti druhým. To je složitý problém, jeho jádro se navíc v čase mění. Jednání o novele samozřejmě sleduji. Informace mám hlavně z internetu. Aktuální novela mi připadá normální, spíše opravdu technická. Nevidím v ní nic politického. Jen sněmovna musí najít rovnováhu, aby všichni mediální hráči měli pokud možno stejné podmínky. Na závěr se jubilantům sluší popřát pevné zdraví a vše dobré. Zkusme to obrátit - co by jubilant popřál Českým médiím a co českým médiím? Co popřát českým médiím? Aby nepodléhala politickým tlakům a uchránila si svou svobodu a nezávislost. A Českým médiím? Jen všechno nejlepší! Děkuji Vám za rozhovor. Celý článek

Občané by ocenili srozumitelnou a profesionální komunikaci ze strany státu a samosprávy. Úředníkům pomůže nová metodika výběru vhodného dodavatele

03. března 2017 / Monitor
Občané nejsou spokojeni s tím, jak stát a samospráva komunikují. Polovina zakázek na služby public relations, komunikace a příbuzné oblasti se soutěžily dokonce jen na cenu. Vyplývá to z analýz Asociace komunikačních agentur (AKA) a Asociace Public Relations Agentur (APRA). Spolu s Hospodářskou komorou proto dnes obě asociace představily novou metodiku, která v souvislosti s novelou zákona o zadávání veřejných zakázek umožní státním úředníkům a zaměstnancům samospráv vybrat vhodného dodavatele na informační kampaně. Asociace komunikačních agentur (AKA) představila první verzi metodiky pro výběr dodavatele už na podzim 2015. Podle ní pak bylo vysoutěženo několik zakázek pro významné instituce (Jihočeské inovační centrum, Český rozhlas, Výstaviště Praha a další). Novou, upřesněnou metodiku zveřejnila AKA právě dnes. Připravovala ji několik měsíců ve spolupráci s MMR. „Metodika uvádí možné typy řízení, doporučená kritéria výběru a kvalifikační předpoklady. Je ale možné, že i tak se zadavatel nebude cítit v oboru jistý. Proto AKA nabízí konzultace pro přípravu věcné části zadávacích dokumentací,“ říká výkonný předseda AKA Marek Hlavica. U agentury TNS Kantar asociace zadala výzkum, ze kterého vyplývá, že občané nejsou zcela spokojeni se způsobem, jimž stát a samospráva komunikují. Celé tři čtvrtiny respondentů se domnívají, že úřady nemají odborníky, kteří by dokázali srozumitelnou a poutavou cestou informovat občany. Plných 97 % respondentů je pro to, aby veřejné instituce lépe komunikovaly i za předpokladu, že do informačních kampaní bude třeba investovat. Naproti tomu podle zjištění APRA, která zmapovala veřejné zakázky na PR projekty v letech 2013–2015, státní a veřejná správa vypsala za poslední dva roky přes 250 zakázek na služby public relations, komunikace a příbuzné oblasti, v celkovém objemu téměř jedné miliardy korun. Celkem bylo za toto období vypsáno 512 zakázek, u poloviny z nich ale nebylo možné z veřejných zdrojů dohledat rozpočet, případně byly vypsány a následně zrušeny. Polovina doložitelných zakázek byla soutěžena výhradně na cenu. „To je v oboru, jako je PR, absurdní, protože zadavatel hledá z principu nejlepší nikoliv výhradně nejlevnější řešení. Také proto jsme se připojili k metodice a doplnili ji o naše zkušenosti tak, aby se zadavatel vybíral podle kvality a naplnil co nejlépe svůj komunikační záměr,“ poznamenává předseda APRA Jan Kučmáš. Hospodářská komora nový zákon o veřejných zakázkách dlouhodobě kritizovala hlavně kvůli stanovování nabídkové ceny jako jediného kritéria. „Problematika soutěžení pouze na cenu trápí řadu oborů, typicky úklidové či bezpečnostní služby. A nový zákon o zadávání veřejných zakázek účinný od 1. října loňského roku bohužel nepřinesl významnou změnu ve způsobu hodnocení zakázek. Kritéria kvality či délky životního cyklu nebo dopady na životní prostředí nejsou při hodnocení ze strany zadavatelů využívána,“ uvedla viceprezidentka Hospodářské komory ČR Irena Bartoňová Pálková. „Věříme, že nové metodiky soutěžení veřejných zakázek pouze na cenu omezí. Tvoříme je proto, aby k odpovídající ceně také náležela patřičná kvalita,“ doplňuje. Nové metodiky pomůžou úředníkům vybrat nejlepší nabídku za nejlepší cenu v oborech, v nichž se běžně nepohybují. Umožní zadavatelům specifikovat co poptávat a v jakém rozsahu nebo jakou kvalifikaci po uchazečích o zakázku požadovat. Na pokynech pracuje na 20 živnostenstev sdružených v Hospodářské komoře, mj. například Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, ICT Unie nebo Česká asociace telekomunikací. Dnes představená metodika je dostupná zdarma na webových stánkách www.aka.cz a www.apra.cz. Součástí projektu jsou také školení zadavatelů i dodavatelů, která nabízí školící společnost Otidea, a semináře pořádané ve spolupráci AKA a Hospodářské komory ČR. tisková zpráva Hospodářské komory České republiky Celý článek

Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AVMS)

01. března 2017 / Asociace televizních organizací
ATO uspořádalo přednášku o připravované novele evropské Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AVMS) Asociace televizních organizací (ATO), která sdružuje české provozovatele televizního vysílání veřejné služby i komerčního televizního vysílání, včera uspořádala přednášku pro odbornou veřejnost na téma připravované novely evropské Směrnice o audiovizuálních mediálních službách (AVMS). S prezentací vystoupil pan Conor Murray, ředitel pro oblast regulace a vnějších vztahů EGTA. V první části přednášky se Conor Murray věnoval popisu situace a trendů na trhu audiovizuálních médií v Evropě a ve světě. Zdůraznil, že proces mediální konvergence pokračuje, že klasická televize a ostatní mediatypy bojují o stejného diváka a že na trhu videí stále roste význam celosvětově provozovaných platforem, které, na rozdíl od televizí či on demand služeb, nejsou specificky regulovány, ačkoli jejich produkty z hlediska formy a obsahu lze s televizními pořady srovnávat. Otázka vyrovnání nebo alespoň sblížení úrovně regulace tak dle Conora Murrayho je otázkou přežití klasické televize. Druhá část přednášky se týkala přímo novely Směrnice o audiovizuálních mediálních službách, jejímž hlavním cílem je právě reakce na změny, které na trhu probíhají. Conor Murray uvedl, že 22. března 2017 má o novele jednat Kulturní výbor EP, jehož stanovisko bude pro rozhodování EP klíčové. Dále podotkl, že s ohledem na připravované změny je vhodné, aby členské země vyčkaly, jaká bude konečná podoba novely směrnice, a nepřijímaly předčasně národní úpravy. Kromě toho upozornil na některé tendence a pozměňovací návrhy k novele směrnice, které by, byť vedeny dobrými úmysly, mohly evropský mediální trh a diváky ve výsledku výrazně poškodit. Takové nebezpečí hrozí zejména u snah zakonzervovat stávající reklamní limity klasických televizí, omezit obchodní sdělení propagující potraviny s vysokým obsahem tuků, cukrů či soli a ještě více omezit obchodní sdělení, která mohou mít dopad na dětské publikum, aniž by byl dán prostor pro samoregulaci nebo koregulaci. Tyto snahy by totiž mohly vést k ohrožení financování původní televizní tvorby zejména v komerčních televizích a odlivu diváků z televizí na neregulované platformy. „Vítáme každou příležitost, která přinese odborné veřejnosti a orgánům odpovědným za legislativu tolik potřebnou osvětu a aktuální informace z EU“, řekl Petr Dvořák, generální ředitel ČT a prezident ATO. „Doufáme, že tato přednáška nebyla poslední a že ČR bude na úrovni EU prosazovat taková řešení, která reálně zohlední změny na trhu a pomohou dalšímu rozvoji mediálního odvětví v Evropě a v ČR“, doplnil Marek Singer, generální ředitel TV Prima. „Ztotožňujeme se se stanoviskem Conora Murrayho z EGTA, aby Česká republika vyčkala s přijetím novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání na konečnou podobu evropské směrnice AVMS“, uzavřel jednatel TV Nova Jan Vlček. Tisková zpráva ATO ze dne 28. 2. 2017 Celý článek

Weby a noviny. Jak dlouho ještě?

27. února 2017 / Irena Ryšánková
(pokračování) Serverem, vzniklým odštěpem částí redakce Lidových novin po nákupu Mafry Babišem, je zpravodajský server a týdeník echo24. Vlastní ho většinově bývalý šéfredaktor LN, nyní šéfredaktor echa24 Dalibor Balšínek. Echo24 je dle vlastních slov pravicové a liberálně konzervativní médium, i když nechápu, jak zpravodajství může být konzervativní nebo liberální… Hlavním investorem projektu je Jan Klenor, bývalý ředitel Patria Finance. Ekonomicko politický deník e15 byl založený na konci roku 2007 vydavatelstvím Mladá fronta, dnes patří do holdingu Czech Media Invest Daniela Křetínského a Patrika Tkáče. Na internetu ho sleduje 92 tisíc lidí denně. Stranou publicity stojí specializovaný server Sport.cz, třetí nejsledovanější server v Česku a portál Centrum, pátý nejsledovanější. Až za nimi se nachází web televize Nova. Česká televize a Český rozhlas jsou hluboce pozadu. Nejsledovanějším bulvárním serverem je internetová verze deníku Blesk, v žebříčku všech médií čtvrtý nejsledovanější server. Internetový svět a sociální sítě ale ruší hranice mezi tradičními a jinými médii a tak se během jednoho roku staly nebývale velkým a nevítaným hráčem na poli žurnalistiky Parlamentní listy. Server se specializuje na politickou žurnalistiku a rozhovory o politice, čtenost si zajišťuje extrémně bulvárními titulky. Vůči obsahu článků je ale server korektní a až extrémně politicky vyvážený. Nemá vlastní agendu, vlastní politickou orientaci ani vazbu na agendu většinového majitele, kterým je senátor Ivo Valenta, majitel sázkařského impéria Synot. Ten drží 70% podíl ve společnosti Our Media a.s. prostřednictvím společnosti WCV World Capital Ventures Cyprus Limited. Odpovědi Parlamentní listy neučesávají a necenzurují ani hosty nastolovaná témata. Do textů nezasahují. Většinou zpovídané agresivně nekonfrontují. Otázky bývají proto otevřené. Redakce se prakticky nedopouští komentářů jinak, než otázkami, se kterými lze v rozhovoru polemizovat, nebo titulkem. Parlamentní listy pouze zveřejňují vyřčené či napsané samotnými aktéry dějů nebo externími komentátory – politology, analytiky, bývalými politiky. Dalšího hříchu se redakce dopouští tím, že monitoruje veřejnou komunikaci politiků a stakeholderů v parlamentu, na internetu a sociálních sítích a jejich názory dokumentuje – samozřejmě bez jejich souhlasu, neboť i na facebooku jsou to veřejné osoby polemizující s potenciálními voliči. Výroky na sociálních sítích se ale postupně stávají běžným novinářským zdrojem. Vzhledem k čtenosti (125 tisíc RealUsers, 1 milion PageVisits a 270 tisíc Visits za den; 723 tisíc RealUsers, 31 milionů PageVisits a 8 milionů Visits za měsíc – leden 2017, NetMonitor) jsou nebezpečím pro veškeré politické PR a mainstreamovou agenu. vůči které se vymezují. Okruh jejich čtenářů roste tempem 5-7 procent za měsíc, čtenost 8-9 procent. Čísla znamenají (samozřejmě s rezervou) že průměrný uživatel přečte během jedenácti návštěv za měsíc 42 článků a stále se vrací. To je dobrý výkon na redakci, která má deset členů a zázemí tří kanceláří. Prostor dostávají i lidé, kteří jsou v "standardních" médiích na oficiálním či neoficiálním blacklistu. Opačnou cestou se po necelých dvaceti letech vydal server Britské listy, který byl v minulosti fenoménem českého internetu. Druhý nejstarší zpravodajský a komentářový deník na českém internetu (po Neviditelném psu Ondřeje Neffa), který v minulosti býval otevřený, kritický a vcelku vyvážený, i když s částečnou afinitou k marginalizované levicové opozici, se během arabského jara a zejména s počátkem migrační krize ostře politicky profiloval liberálně levicovým směrem. Opačné názory se dočkaly vždy strhujících redakčních komentářů buď šéfredaktora, nebo editora. Dnes je to žel tak, že server přebírá postoje PR aktivistické organizace Human Right Watch, zúžil svou agendu prakticky pouze na protiputinovskou, protitrumpovskou, protizemanovskou a proimigrační problematiku. Nechce už mít ambici popisovat to"o čem nikdo v České republice nemluví", ale pedagogicky vysvětluje, že "skutečnost je vždy složitější". Většina dlouholetých autorů Britské listy kvůli tomu opustila. Dnes je to de facto komunitní blog glasgowského šéfredaktora Jana Čulíka, editora Karla Dolejšího a hrstky jejich pražských přátel. Čtenost Britským listům poklesla na titulní stránce na pouhou pětinu. V současné době čte titulku 6 tisíc RU denně, před lety to bývalo i 25-30 tisíc. Stejně nebo i více poklesl i počet stažených stran. Zbytek internetových médií jsou ghetta pár stovek či tisícovek čtenářů. Ať už jde o Deník Referendum (4,4 tisíc RU , 6 tisíce V denně) , Literárky (3800 RU, 5700 V denně), A2larm (3 tisíce RU, 4200 V denně), či různé jiné deníky zadarmo či týdeníky. Server borovan.cz sleduje pět set lidí. Ještě hůř jsou na tom politicky jednoznačně vyhraněné weby – server svobodneforum.cz (dnes forum24.cz) sleduje denně okolo dvaceti lidí… Trendy jsou zřejmé. Na jedné straně masové infotainmentové portály oligarchických majitelů, přinášející masám obrázky a písmenka, ale ne důležité informace, na druhé straně názorová ghetta ekonomicky zubožených intelektuálů. Mezi tím paleta tápajících, kteří si nevědí rady s tím, že komerční komunikace není žurnalistika, že cílová skupina kupující papírové vydání není totožná s cílovou skupinou, nalézající obsah v rss čtečkách či prostřednictvím vyhledávače. Budoucnost žurnalistiky je predikovatelná. Čtenáři papírových médií, které se dají prodat, vymírají. Čtenáři online obsahu, který se dá ctrl-c ctrl-v zkopírovat, nejsou ochotní za neexkluzivní obsah platit. Reklamní obtěžování zruší specializovaný software. AdBlock pro web či FB Purity pro facebook. Protože vždycky dá obsah někdo zadarmo jen proto, aby se čtenáři zavděčil. Výsledek? Z řemesla se stala pásová výroba, na kterou už se hledají algoritmy umělé inteligence. K čemu novináře? Následovat bude úpadek kvality obsahu, odliv čtenářů, bankroty redakcí a posléze i vydavatelských domů. Během té doby nastane hloupnutí čtenářů do té míry, že jim to nakonec ani nebude vadit... Celý článek

Telekomunikace v EU 2017

26. února 2017 / Zdeněk Duspiva
Zatímco se u nás doma naplno rozbíhá předvolební klání spojené s rychlými řešení nahromaděných problémů, v Evropě se bude dál měnit prostředí pro elektronické komunikace, digitalizaci i média. Jednotný digitální trh – také letos priorita Jsou to sice už 2 roky, co Evropská unie (EU) představila první plány na vytvoření jednotného evropského digitálního trhu. Celý záměr se ale podaří dokončit i legislativně zřejmě až letos. Zveřejněním posledních návrhů jednotného digitálního trhu  by se tedy již  do konce letošního roku měla zkompletovat legislativa pro vytvoření jednotného digitálního prostředí.  Plán na jeho vybudování představila Evropská komise (EK) již v květnu 2015. Podílelo se na něm celkem 14 eurokomisařů, naposledy i naše česká komisařka Věra Jourová. Oficiálním cílem je odbourat omezení či zjednodušit, sjednotit a zpřehlednit regulace, které rozšířený evropský digitální trh s sebou v jednotlivých členských státech v posledních letech nese.   Soukromí EK nedávno také zveřejnila revizi směrnici o soukromí a elektronických komunikacích, která je součástí strategie jednotného digitálního trhu. Dále se s novými všeobecnými pravidly ochrany údajů také sjednotí i spravování osobních údajů v rámci evropských institucí. V rámci programu REFIT se budou rovněž revidovat úlohy Agentury EU unie pro síťovou a informační bezpečnost (ENISA), která v minulosti trpěla nedostatkem finančních zdrojů a zaměstnanců.

Evropská datová ekonomika

EK v lednu 2017 v rámci své strategie pro jednotný digitální trh navrhla další politické a právní kroky, které mají nastartovat datovou ekonomiku. Komise k tomu 10. 1. 2017 vydala sdělení o vytvoření evropské datové ekonomiky, jehož obsahem je výčet politických a právních kroků, jež by měly nastartovat evropskou datovou ekonomiku a umožnit přeshraniční „pohyb dat“. (Sdělení o vytvoření evropské datové ekonomiky (KOM(2017)9). EK chce provést kontrolní akce nad administrativními i právními omezeními a podle toho  provést  další kroky k odstranění neodůvodněných a nepřiměřených omezení spočívajících v lokalizaci dat. Komise se bude dále věnovat nejistotám ve 3 oblastech: Přístup a přenos, Odpovědnost v oblasti datových produktů a služeb, Přenositelnost. Objem datové ekonomiky EU v roce 2015 se odhaduje na 272 miliard eur (s ročním růstem 5,6 %). Některé studie ale poukazují na různá právní a administrativní omezení, zejména ve formě národních požadavků na lokalizaci dat. Odstraněním těchto překážek by mohlo vzrůst HDP až o 8 miliard eur ročně (viz studie). Všechny tyto iniciativy vychází z předpisů na ochranu osobních údajů (loni přijatého obecného nařízení o ochraně osobních údajů) a předpisů zajišťujících důvěrnost elektronických komunikací (viz návrh)… Reforma autorských práv Vždy komplikovaná problematika autorských práv je v plánech EU rozložená do 5 legislativních aktů. Návrhy se objevily už v polovině září 2016. Již tehdy EK  doufala v nalezení rovnováhy mezi právy umělců, producentů a uživatelů. Jednou z výhod snížení rozdílů mezi systémy autorských práv členských zemí by bylo například usnadnění přístupu k online obsahu pro platící zákazníky ze zahraničí. Letos se budou řešit podoby přijatých zákonů v oblasti copyrightu. Plány zpřístupnit autorsky chráněné materiály pro potřeby nevidomých či pro potřeby vzdělávání zřejmě opět nenarazí na odpor. Problémy se očekávají i v případě získávání licencí pro vysílání ze zahraničí, které by mohlo oslabit vyjednávací pozici hlavních televizních vysílatelů. Podobný odpor proti poplatkům vyjádřili zástupci internetových platforem a vyhledávačů, kterým se nelíbí poplatky za tzv. hyperlinky. Autorská práva v každém případě zásadně ovlivní fungování všech médií a platforem.

Uvolnění frekvencí pro broadband = Frekvenční pásmo pro mobilní sítě 5G

Rozhodnutí, aby od června 2020 patřilo frekvenční pásmo 700 MHz (694-790 MHz) ve všech členských státech výhradně mobilním sítím páté generace (5G), čeká formální schválení v Radě a Evropské parlamentu (EP). Neformálně se totiž podařilo uzavřít vyjednávání v prosinci 2016. Uvolnění části ultrakrátkých vln by značně podpořilo vysokou rychlost a široké pokrytí a usnadnilo tak zavádění 5.generace bezdrátové sítě. Zbytek pásma do 700 MHz (470-694 MHz) by měl zůstat dostupný pro audiovizuální služby, tzn. televize. Zástupci EP, Rady a Komise politické dohody ohledně celoevropského přístupu k využívání pásma ultra krátkých vln (UKV, 470–790 MHz), včetně pásma 700 MHz (694–790 MHz). Tato dohoda vychází z návrhu předloženého Komisí v únoru 2016. Rada schválila svůj společný postoj dne 26. května a Parlament (Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku) dne 10. listopadu. Oba orgány mají formálně schválit dohodu v nadcházejících týdnech. Ministři sice v květnu 2016 navrhli, aby rozhodnutí o uvolnění zmíněného spektra bylo odloženo o další dva roky. Parlament tehdy požadoval, aby byly v příloze vyjmenovány všechny příčiny odkladu. Harmonizace spektra je součástí plánu a programu i letošního a nepříliš silného maltského předsednictví. V budoucnu by pak koordinaci v telekomunikační oblasti měla „zefektivnit“ změna statutu Sdružení evropských regulátorů pro elektronickou komunikaci (BEREC), ze kterého by měla vzniknout centralizovaná agentura. Roaming (jako každý rok…) Reforma cen roamingu se stala poslední roky politickým fenoménem, který nakonec i operátoři nějakým způsobem řeší, i když často na úkor jiných služeb, resp. přerozdělením nákladů do dalších segmentů. Rada EU a EP se na stropech velkoobchodních cen za roaming letos „opět“ dohodly (Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 531/2012, pokud jde o pravidla pro velkoobchodní trhy s roamingem (COM(2016)399). K dohodě prostřednictvím Předsednictví Rady došlo nakonec 31. 1. 2017. Ke zrušení poplatků za roaming pro spotřebitele, k němuž má dojít do léta 2017, tak má být zajištěno prudkým poklesem maximálních velkoobchodních cen za roaming. Stropy velkoobchodních cen stanoví, kolik si operátoři mohou navzájem účtovat za používání svých sítí k poskytování roamingových služeb. Tyto cenové stropy se vztahují na hlasová volání, SMS zprávy a používání dat. Návrh již byl projednán na půdě výboru EP ITRE. Digitální zručnost V roce 2017 bude pokračovat „nekonečná“ diskuze o aktuálním nedostatku digitálně zručných zaměstnanců. Minulý rok koalice pro digitální zručnost a pracovní místa, která navázala na množství dobrovolných iniciativ v minulosti. Kromě aktivit soukromého sektoru bude zajímavé sledovat kampaň eSkills for Jobs, kterou v Česku koordinuje Dům zahraniční spolupráce ČR.  Iniciativy v oblasti IT by měli také podporovat tzv. digitální šampioni, které EK vybrala s cílem rozšiřovat povědomí o digitálních technologiích. Za Českou republiku byl jmenován „autor“ českého e-Governmentu Ondřej Felix, zatím asi ale bez výraznějšího ovlivnění cílových adresátů… Spory s americkými technologickými firmami Součástí evropské digitální strategie byl záměr prověřit fungování online platforem. Mezi ně patří internetový vyhledavač Google, který podle Komise využívá své výsadní postavení na trhu tím, že ve výsledcích vyhledávání dává na první místa vlastní produkty, a poškozuje tak konkurenci. Boj proti americkému gigantovi trvá již od roku 2010 a nyní mu hrozí pokuty ve výši stovek milionu eur. i na řadě jsou pro EK sociální sítě vč. Facebooku. Jde zejména o nakládání s citlivými osobními údaji. Například i aplikace Uber pro zprostředkování přepravy řeší, zda je považována za digitální platformu, nebo dopravní službu. Apple pak musí vysvětlit své dlouholeté obcházení platby daní v Irsku… Vyšetřování, které vede evropská exekutiva proti těmto americkým společnostem, je dotčenými subjekty vnímáno spíše jako snaha oslabit konkurenci. EU se snaží se s americkými internetovými giganty spíše domluvit, i proto vznikla dohoda  na vytvoření kodexu, který pomáhá (má pomáhat…) bojovat proti šíření nenávistných projevů a podněcování k násilí na internetu. Bude tak užitečné dále sledovat dění na evropské úrovni, které významně předurčuje pravidla a podmínky pro fungování digitální ekonomiky, médií i ICT sektoru u nás. Mezičas volebního soupeření asi mnoho promyšleného a systémového nepřinese. Následující etapy (po dokončení povolebního přerozdělení moci a postů... ) by ale již měly konečně přinést ucelenou představu i realizaci podmínek a předvídatelných pravidel pro fungování digitální ekonomiky a tím i médií. Elektronická média na dobře připravenou, zdůvodněnou a vyargumentovanou aktualizaci legislativy čekají již řadu let. Nezbývá než znovu přečkat období slibů i vzájemného svalování viny a začít problémy transparentně řešit – možná i v detailech… Vždyť ostatně i kdysi jasně označená parlamentní „mediální komise“ se už delší dobu jmenuje „volební výbor“, což hlavně navenek hodně zjednodušuje a předurčuje pohled i přístup volených zástupců k odbornému řešení tvorby zákonů.   Celý článek

Média ve dnech, kdy jsem byl na dovolené...

24. února 2017 / Milan Šmíd
Jeden z architektů a otců internetového protokolu Vint Cerf jednou řekl cosi v tomto smyslu: "Vynalezli jsme si internet také pro sebe, abychom měli pomocníka na stáří, až nám začne selhávat paměť." To je jeden z důvodů, proč i přes klesající čtenost i nadále popisuju svou webovou stránku louc.cz informacemi, o nichž si myslím, že by měly být zaznamenány, abych si je mohl zpětně vyvolat. Díky poplatku 19 euro za hotelový internet (v recepci zadarmo, ale s rychlostí 50-100 Kbit/s, po zaplacení na pokoji 2-5 Mbit/s) jsem během své dovolené v zahraničí zaregistroval tyto události:
x x x
Hádku mezi ČT a Mafrou o tom, jak deník MF Dnes informoval o PR zakázce zadané společnostem Bison & Rose, AMI Communications a Stance Communications. Přiznám se, že i mně připadá poněkud nesystémové objednávat si PR kampaně u externistů, když v organizačním schématu ČT pod kolonkou "Komunikace a vnější vztahy" figuruje oddělení "Komunikace a PR." Na druhé straně to, co předvedli redaktoři MF Dnes, byl dosti trapný nedodělek plný nepodložených spekulací o politických souvislostech, včetně postojů k novele zákona o ČT.
x x x
Rozhodnutí Rady ČT volit generálního ředitele ČT ještě před podzimními parlamentními volbami. Nebude-li Petr Dvořák znovu zvolen, odejde s aurou víceméně úspěšného ředitele. Když se nenajde nikdo lepší a Rada ČT Dvořáka zvolí i pro další termín, pak mu nezávidím problémy s financemi (a s populistickými politiky?), které se před ČT rýsují na obzoru příštích pěti let, a které způsobí, že jeho pozdější odchod bude méně triumfální. Přesto bych si přál, aby Petr Dvořák ten druhý termín dostal. ČT jako instituce si stabilitu zaslouží.
x x x
Debatu o mobilních operátorech a jejich cenové politice ve věci přenášených dat, která vyústila v odvolání ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. Rozhodnutí neprodloužit mandát člena Rady ČTÚ Ondřeje Malého pokládám za jeho velkou chybu. Ondřej Malý podle Mládka "více mluvil nežli konal," ale právě Ondřejovo mluvení (ne nadarmo vystudoval žurnalistiku) průběžně upozorňovalo na to, jak s námi oligopol mobilních operátorů cvičí. Kéž by do úřadu MPO přišel někdo, kdo zajistí, že 14 miliard Kč poskytnutých EU na rozvoj vysokorychlostního internetu se neprošustruje.
x x x
První tiskovou konferenci amerického prezidenta Donalda Trumpa (zhlédnutou v přímém přenosu díky hotelové televizi) Z této tiskovky, jejíž útoky na média kriticky komentovala nejen liberální média jako The New York Times, The Washington Post, ale i Trumpovi nakloněné Fox News, jsem vybral dvě výměny názorů s reportéry, které mi tak silně připomínají našeho prezidenta tahajícího nepřesná data z rukávu: NBC: "Pane prezidente, potřeboval bych něco vysvětlit, vy jste řekl, že jste dosáhl největšího volebního vítězství od zvolení Ronalda Reagana, s 304mi nebo s 306ti volitelskými hlasy. Faktem však je, že prezident Obama jich v roce 2008 dostal 365." Trump: "No jo, ale já mluvím o Republikánech." NBC: "A později dostal prezident Obama 332 hlasů a George H. W. Bush 426, když zvítězil jako prezident. Proč by vám měli Američané důvěřovat - - " Trump: "No, mně bylo řečeno, mně dali tyhle informace. Nevím. Mně to prostě dali... Zvítězili jsme obrovským, obrovským rozdílem." NBC: "Proč by vám Američané měli důvěřovat, když označujete informace, které dostávají, za falešné, zatímco vy poskytujete informace, které jsou falešné?" Trump: "No, já nevím, mně ty informace dali. Dali mi... v podstatě jsem ty informace už někde dřív viděl. Ale bylo to velice podstatné vítězství, s tím souhlasíte?" NBC: "No, jste prezident." O: "Nevadí vám, že podrýváte víru lidí v První dodatek Ústavy o svobodě tisku, o tisku v této zemi, když označujete zprávy, které se vám nelíbí, za falešné zprávy (fake news)? Proč prostě neřeknete, že je to zpráva, která se vám nelíbí..." Trump: "Já to dělám..." O: "Když ji nazvete falešnou zprávou, tak podrýváte důvěru..." Trump: "Ne, já to dělám, Ne, ne já to tak dělám..." O: "...v naše zpravodajská média? Trump: "To je taková věc..." O: "Není to snad důležité?" Trump: "OK, chápu... máte pravdu s výjimkou jedné věci. Podívejte, já vím, kdy bych měl být pochválen a kdy bych měl být kritizován (I know when I should get good and when I should get bad). A někdy si říkám, tohle by mohla být dobrá zpráva, ale ona je pak zabitá. Já vím, co je dobře a co špatně. Byl bych docela dobrý reportér - ne tak dobrý jako vy. Ale vím, co je dobré a vím, co je špatné.."
x x x
Pokračující kočkování mezi premiérem Bohuslavem Sobotkou (v Respektu) a ministrem financí Andrejem Babišem (v deníku Právo)... - ...a následné komentáře ve věci médií: Bohuslav Sobotka: "Nemáme noviny, nemáme rádio, nejsme schopni nastavit komunikační mix takovýmto způsobem, prostřednictvím novin a rozhlasové stanice." (jako Babiš). Erik Best: "Nemáme noviny, nemáme rádio," proto zaostáváme za ANO v marketingu, říká Sobotka v Respektu. Zaplať pánbůh, že má ČSSD ještě tu televizi." Představa obou pánů o tom, jak kdo "má" či "ovládá" média, je trochu naivní. Zvláště u Erika Besta mě to překvapuje. Ten jednou tvrdí, že ČT je přes Dvořáka ovládaná PPF, nyní zas, že ji má pod kontrolou ČSSD. A teď si čtenáři vyber. Jestliže jsou média veřejné služby na celém světě ke svým vládám často loajálnější než jiná média, pak je to obvykle výsledek vědomé či podvědomé autocenzury jejich zpravodajců. Ale že by ČSSD tahala za nitky loutkám v ČT, to snad Erik Best nemyslí vážně.
x x x
Konferenci New Media inspiration s tématem Život po facebooku a s četnými zajímavými příspěvky - viz např. prezentaci Jindřicha Šídla.
x x x
Seriál ČT Bohéma jsem dokoukal až doma z iVysílání, abych se znovu ujistil, že je to nepovedený kočkopes směšující historická fakta (navíc lživěprezentovaná) s uměleckou fikci (dramaticky a scénáristicky nezvládnutou). Zveřejněno s laskavým svolením autora. Celý článek

Dvojí audit RADIOPROJEKTU dodal jistotu

23. února 2017 / rozhlasová sekce SKMO
Rozhlasová sekce Sdružení komunikačních a mediálních organizací (RS SKMO), společně s Asociací mediálních agentur (ASMEA) v říjnu a prosinci zadala dva nezávislé audity studie RADIOPROJEKT. Důkladná expertní prověrka datových souborů a procesů přinesla potvrzení vysoké validity a odborné kvality kontinuální studie, která se v samostatné podobě realizuje již 10 rokem, na druhou stranu ale i doporučení k řadě inovací. Oba audity se shodně zaměřily na porovnání realizace výzkumného projektu u realizátorů Median a STEM/MARK. Realizace ve dvou nezávislých agenturách, kterou na začátku studie rozhlasový trh zvolil, se jeví jako prozíravá. Ukázaly to např. problémy v minulém roce v sousedním Rakousku, kde je výzkum poslechovosti rádií v rukou jediného realizátora. Na druhou stranu kombinace dvou realizátorů může přinést problémy, pokud by se odlišnosti obou agentur nějakým způsobem promítaly do sběru a zpracování dat. RADIOPROJEKT probíhá metodou telefonického dotazování 30 tisíc respondentů ročně, přičemž každá z agentur osloví polovinu z tohoto vzorku. Výsledky jsou zveřejňovány čtvrtletně, vždy za období posledních šesti měsíců. První expertní analýzu provedl tříčlenný tým Katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a zaměřil se na posouzení metodiky a na porovnání datových souborů v každé z agentur. Při použití stejné metodologie by totiž u tak velkého vzorku, jakým je 15 tisíc respondentů za půl roku mělo docházet k minimálním statistickým odchylkám datových souborů jednoho realizátora vůči druhému. „Důkladné statistické testování, metodologická síla odborníků z akademické sféry i jejich odstup od komerčního využití dat nám pomohly získat opravdu nezávislý pohled na to, jak studie odráží realitu“, říká Petr Uchytil ze společnosti Lagardere Active. Na druhou stranu se potvrdilo, že jde jen o odhad reality, který nemůže být i při takto velkém vzorku zcela dokonalý. Cíl zadavatelů projektu je jasný, přinést validní data o poslechu rádia pro každou cílovou skupinu konzistentně se strukturou populace, což se neobejde bez doplnění náhodného výběru doplněním kvót a vážení. To byla také problematika, kterou akademici podrobně zkoumali a nejvíce diskutovali. Mezi jejich hlavní doporučení patří zejména okamžité snížení zastoupení pevných a zvýšení mobilních linek, tak aby lépe odrážely realitu a zabránilo se duplicitám oslovení u majitelů pevné linky a mobilu. Doporučeny byly také inovace ve statistickém zpracování. „Při prezentaci výsledků jsem apeloval na to, aby vždy bylo řečeno, že jde o odhad a byla uváděna statistická chyba, “ uvedl Marek Omelka, který vedl tým MFF UK. „Na druhou stranu celkově hodnotíme studii RADIOPROJEKT jako velmi solidní, nezjistili jsme podstatné chyby v metodice ani její realizaci a tento výzkum přinejmenším velmi dobře obstojí při srovnání s měřením poslechu rádia v nejvyspělejších zemích světa.“ Druhý audit provedlo profesní sdružení SIMAR, primární autorita na českém trhu, která se zabývá mimo jiné budováním a propagací metodických a etických standardů marketingového výzkumu. Jejich audit se zaměřil na metodické zpracování, zejména procesy, kterými je sběr dat RADIOPROJEKTU v každé výzkumné agentuře realizován. „I naše závěry jsou jasné“, říká výkonná ředitelka SIMAR Hana Huntová: „Postupy sběru a zpracování dat u každého z realizátorů odpovídají stanovené metodologii a nejsou vzájemně natolik rozdílné, aby mohlo dojít k ovlivnění výstupů o poslechu rádia během některé z vln RADIOPROJEKTU.“ Drobné technické a organizační rozdíly dvou konkurentů – Median a STEM/MARK jsou spíše ku prospěchu kvality. I SIMAR však navrhl řadu doporučení. Nejprve navrhuje aktualizaci metodiky, aby lépe odpovídala reálným možnostem dotazování a zpracování dat v roce 2017. „Dále bychom doporučili smělejší zapojení zadavatelů výzkumného projektu v rozhlasové sekci. I u takto dlouhodobé studie se vyplatí experimentovat a provádět pilotní průzkum návazných oblastí. Jedině tak bude měnová studie nadále zdravá a atraktivní nejen pro zadavatele reklamy, ale i širší publikum marketingových odborníků,“ doplňuje Huntová. Reakce zadavatelů na audit Michel Fleischmann, APSV Audity ukazují opakovaně na to, že RADIOPROJEKT odráží realitu poslechu poměrně dobře a realizátoři dělají svou práci zcela korektně. Byl bych rád, kdyby se auditory doporučená snaha inovovat tuto stabilní měnovou studii brzy odrazila v konkrétních akcích a těsnější spolupráci realizátorů i zadavatelů. Petr Uchytil, Lagardere Active ČR I přes všechny drobné nedostatky je RADIOPROJEKT to nejlepší, co máme pro monitoring poslechovosti rádií v ČR a audit to znovu potvrdil. Data RADIOPROJEKTU jsou navíc kromě běžných analytických softwarů dostupná pro každého, v základní formě si zdarma stačí nainstalovat aplikaci Radiometrics do mobilu. Vždy, když aplikaci aktualizujeme o novou vlnu dat RADIOPROJEKTU, během prvního dne si data stáhne přes tisíc lidí. Není to málo, ale vzhledem k počtu lidí pracujících v marketingu, máme při propagaci měření poslechovosti RADIOPROJEKTEM stále co dohánět. Václav Hradecký, Český rozhlas Oba audity se dobře doplňují v závěru, že metodika RADIOPROJEKTU představuje vysoký standard a že jeho realizace oběma agenturami přináší v rámci možností spolehlivé a validní výsledky. Už seminář, který RS SKMO uspořádala k metodologii výzkumu rádia v loňském roce ukázal, že ani jiné renomované agentury by nešly jinou cestou a že dosažení úrovně, kterou udržují současní realizátoři není snadné dosáhnout. Audit nám potvrdil, že současný projekt je kvalitní. Nepřinesl ani nepotvrdil možné pochybnosti o jeho realizaci. Spolupráce s akademickou sférou nabídla podněty, na využití moderních statistických metod při hledání optimálního vytěžení získaných dat. Věřím, že spolupráce s MFF bude v tomto směru dále pokračovat. Pavel Stejskal, RADIO UNITED SERVICES Hlavní zprávou realizovaných expertních posudků je pro nás především potvrzení CATI metody jako funkčního nástroje zjišťování odhadů poslechového chování. I po deseti letech realizace RADIOPROJEKTu je dobré, mít nezávislými institucemi potvrzen minimálně evropský standard kvality. Jako hlavní úkol nyní vnímáme v rámci RS SKMO, uchopit doporučení expertů za ten správný konec, co nejrychleji je aplikovat a především se z nich poučit pro budoucí běh měnového projektu výzkumu poslechu rádií v ČR. Ondřej Novák, ASMEA Předpokládám, že nikdo ani nečekal, že audity nepotvrdí fakt, že RADIOPROJEKT je realizovaný kvalitně, a to oběma realizátory. To pokládám za samozřejmé. A u toho to nemůže skončit. Audit je tak z mého pohledu první „nutný“ krok na cestě k dalšímu rozvoji RADIOPROJEKTU tak, aby to byl nejen projekt kvalitně realizovaný, ale také moderní, svěží a rozvojový. Pavel Lupjan, Media Marketing Services a.s. Radioprojekt je pro nás, díky svému rozsahu a nyní opětovně potvrzené kvalitě realizace, momentálně jediným ekonomicky smysluplným projektem, který dokáže detailně popsat český rozhlasový trh, a to včetně menších regionálních rádií. Je samozřejmě nutné ho dále rozvíjet a hledat nové nástroje, jak získat validní data v situaci, kdy se konzumace médií mění doslova ze dne na den. To je do budoucna největší úkol jak pro rozhlasovou sekci SKMO tak pro realizátory. Celý článek

Rádio a průzkumy, jak se to rýmuje

22. února 2017 / Miroslav Pýcha
Doba je rychlá, informací je mnohdy více, než by bylo záhodno. A tak se stává, že zapadnou obyčejné starosti normálního člověka. Pardon - z mé pozice starosti soukromého podnikatele, provozovatele soukromého rádia. Hraju do zdi nebo moje rádia někdo poslouchá? A kdo? Důležitá věc tahle poslechovost..Jak se vlastně měří? Oficiální výzkum poslechovosti rozhlasových stanic dělá RadioProjekt. Má za sebou deset let. Sbírá data od asi 30tis. respondentů ročně. Vlastní data shromažďují agentury STEM/Mark a Median. Většinou se píše, jak dobře průzkum funguje a jak jsou s ním všichni spokojeni. Ano, je dobře, že zde tento průzkum je. Zatím nikdo nic lepšího nerealizoval. A jak praví sám rozhlasový prezident Michael Fleischmann: "Nadávají vždy především ti, kterým se nedařilo". Já se dívám na RadioProjekt z trochu jinak. Chtěl bych položit několik otázek právě v souvislosti s výsledky "RP". Kdo a proč je spokojený s výsledky projektu? Je to posluchač, jsou to mediální domy, které prodávají reklamu, jsou to provozovatelé rádií? Jak to vlastně s těmi čísly opravdu je? V této souvislosti mě napadá: Kolik lidí má asi tak dnes čas se 25 minut věnovat otázkám nějaké agenturní telefonické asistentky? Většinou slýchávám odpověď, že je to tak asi 15-20% lidí. Zbývajících 80% respondentů odpoví, že čas nemá a rovnou zavěsí. A kdo jsou to Ti, kteří si udělají čas hovořit 25 minut po telefonu a odpovídat na otázky kdy, kde a jaké rádio poslouchali, kolik jim je let, co dělají, kolik berou a kolik škol mají vychozených, atd. atd.? A kdo naopak na tento rozhovor čas nemá? Málo času mají hlavně lidé, kteří mají hodně práce, tzn. zejména lidé v produktivním věku, zaneprázdnění svým zaměstnáním, rodinou, apod. Mohou to být i lidé různých (pro dlouhé telefonování nepraktických) profesí - jako třeba taxikáři, kominíci a zedníci. Tito lidé prostě odpoví, že čas nemají a zavěsí. Vyvstává další otázka: Jak tedy je průkazný a relevantní výsledek ankety, které se účastní zhruba jen 15 - 20% oslovených. Všichni víme, jak politici většinou pláčou nad výsledky voleb, když se volby konají v pátek a k tomu je třeba hezké počasí. Že to pro jejich stranu přináší negativní dopady na výsledky, když k volbám přijdou jen skalní voliči určitých stran. Není to trochu podobné i u těch průzkumů "RP"? Co třeba takové rádio, které poslouchají většinou mladí, zaměstnaní lidé? Jak k tomu přijde takové rádio, že jeho posluchači nemají čas odpovídat na zdlouhavé otázky "RP"? Jak to tedy potom doopravdy s tou poslechovostí je? Možná by se chtělo říci, že některé formáty rozhlasových stanic jsou pro takto definované průzkumy vhodnější a jiné naopak méně. A lze toto nějak pozitivně vyřešit? Co vzít to třeba z opačného konce. Měl by např. někdo z účastníků "RP" zájem o jiný pohled na průzkum poslechovosti? Posluchači i zadavatelé reklamy by asi zájem mít měli. Kdybychom například přidali alternativu, resp. formu dotazování. Pokud by oslovený respondent odpověděl, že opravdu nemá čas věnovat se 25 minutovému telefonickému rozhovoru, šlo by nabídnout alternativu. Nazvěme ji např. jako "Průzkum bleskového dotazu", tedy když nemáte čas 25 minut, co takhle jen 3 minuty? Osobně mám za to, že by již při této alternativě zavěsilo mnohem méně oslovených, třeba by jich zbylo jen 50%, třeba více. A co by mohlo být výsledkem podobného bleskového dotazu? Nebyl by to určitě souhrnný a podrobný výčet informací jaké rádio, kde a kdo poslouchá, jakou má posluchač velikost bot, či jaký má čistý příjem. Ale třeba při položení 5 - 7 stručných otázek typu: Jaká 3-4 rádia jste poslouchal dnes, resp. tento týden, kolik Vám je let, z jakého jste města a třeba navrch informaci o vzdělání a konec. Třeba by to takové informace měly také zajímavou vypovídací hodnotu. Mohl by tak vedle stávajících sofistikovaných průzkumů „RP“ vzniknout i tento řekněme "lehký" průzkum, který by určitě svými parametry a výsledky mohl být zajímavým alternativním měřítkem pro poslech rádií. Vím, alternativní měřítka poslechovosti nemohou vést k sofistikovanému dělení reklamního koláče. Současný RadioProjekt však již nedýchá s dobou a je proto potřeba pracovat na jeho změnách. Autor je majitelem radií Hey a Color Music Celý článek