logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Nova při prvním dílu Specialistů diváky podrazila

19. ledna 2017 / Jan Dvořák
A je-li to pořad komerční televize, dvakrát spěchat nemusí. S pravděpodobností hraničící s jistotou mohou počítat s tím, že začne o tři až deset minut později, než začít má. Minuta není žádná míra, když jde o reklamy. Jenomže v úterý se stalo něco nepředvídatelného. Pokud divák nadržený na první díl tolik propagovaného seriálu SPECIALISTÉ se nedíval na stanici non-stop už od Ulice, a během Televizních novin přepnul někam jinam s tím, že ve 20.20 se vrátí na začátek Specialistů - a vrátil se dokonce ještě o tři minuty dřív, stejně o začátek přišel! A víte, co všechno se během prvních minut může v detektivce stát? To přece není profláklý Romeo s Julií, kde na minutě nesejde. Tady už mohlo být dovražděno, kdyby autoři s sebou mrskli. Předčasně začít krimi, to by si žádná solidní televize neměla dovolit! To je horší než svatokrádež nebo EET. A proto není divu, že se od divácké základny dostalo Nově masového hanobení. Jako u téhle rodinky...
article_photo
-Řeknu ti, Liduš, že jak jsem byl nejdřív vytočenej z toho, že i když jsem přišel z hospo..z grémia včas, a přesto jsem začátek prošvihnul, protože se jim asi předcházejí hodiny, tak teď, když jsem ten thriller s únosem osmnáctky dokoukal, už vytočenej nejsem... -Takže to drama, kdy trvá hodinu, než ze Synkáče dojedou kolem bloku zase na Synkáč, se ti líbilo? Mně teda ne, Bédo. - Ale já jenom říkám, že je věčná škoda, že s tím filmem nezačali rovnou o půldruhé hodiny dřív, a ne jen o tři minuty. To bych měl to štěstí prošvihnout ho úplně, stejně nestál za nic! Proč já jsem v tý... na tom grémii nezůstal až...   Publikováno s laskavým souhlasem autora Celý článek

Nový rok RRTV

18. ledna 2017 / Jan Mrzena
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání do roku 2017 vykročila rázně. Skoro to vypadá, že si dala novoroční předsevzetí. Sice není čitelné, jaké to předsevzatí vlastně bylo a jestli si všichni radní dali předsevzetí stejné, ale to nevadí. Rada přinesla svou kůži na trh. Celý článek

Veřejnoprávní média nezávislá, změněná a kontrolovaná

17. ledna 2017 / Zdeněk Duspiva
Česká veřejnoprávní média se nejen s nástupem předvolební kampaně dostávají opět do centra pozornosti médií, odborníků a následně i širší veřejnosti. Dlouhé letité přešlapování kolem mnohokrát diskutovaných, žádaných i objektivně potřebných legislativních změn dospělo nakonec s blížícím se koncem mandátu PSP do finiše. Ambice modernizovat komplex mediálních zákonů v rámci českého duálního systému, odpovídající současné multimediální a digitalizované době, kromě „povinných“ transpozic evropských směrnic, v několika volebních obdobích zpravidla vždy naráželo na složité politické prostředí, plné mnoha protichůdných zájmů a cílů a s minimální možnosti širší shody. Až v posledních měsících se věci (a politici) daly (dali) do pohybu, aniž je jasné zda a v jaké podobě se několik navrhovaných změn mediálních i dalších souvisejících zákonů podaří do dalších parlamentních voleb dotáhnout do platné podoby.  Politické zadání je přitom několik let spíše velmi obecné, již opakovaně v programových vládních plánech omezené na formulace typu „ zahájit diskuzi nad způsobem voleb rad…“ apod. Základem pro zviditelnění tématu byl loňský poměrně standardní návrh dílčí novely mediálního zákona. Ten se medializací i vlivem aktivit některých osobností a zástupců zainteresovaných institucí posunul z původní problematiky pravidel labellingu a dalších věcí do elementární změny systému voleb veřejnoprávních rad. Návrh, který si formálně osvojilo několik poslanců z více stran, tak zúžil problematiku do monotématické podoby, bez navazujících věcí i bez širší debaty. Přitom ve hře o budoucnost a fungování veřejnoprávních médií u nás je ještě mnoho jiných dalších návrhů a plánů, které jsou buď ve fázi nedokončených příprav (například zavedení institutu tzv. „významné služby“ pro služby ve veřejném zájmu, s využitím příslušné evropské směrnice z roku 2008) anebo naopak ve velmi sofistikované podobě a legislativně odladěné formě jakou je zejména návrh na změnu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu (NKÚ). Jde vlastně o zopakování legislativní procedury, když předchozí návrhy po poměrně dlouhém projednávání nakonec ve finálovém hlasování neuspěly. Poslední verze zkolabovala loni na jaře při závěrečné snaze přehlasovat změny, přijaté Senátem (většina z nich se týkala jiných ustanovení, než těch se vztahem k médiím). Nový návrh již odstranil některé ústavně-právní kolize a po poměrně hladkém souhlasu vlády z 24. října 2016 čeká od podzimu na projednání v Poslanecké sněmovně PČR. Hlavní změnou, která spolu s dalšími vyžaduje i související změnu Ústavy ČR, je zařazení České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) mezi NKÚ kontrolované „státní“ instituce. Dosud je podle zákona 484/1991 Sb. o ČRo/ČT (v platném znění s poslední dílčí úpravou z roku 2015) hlavní kontrolním orgánem Rada ČT (resp. ČRo) a její poradní orgán ve věcech kontroly hospodaření – pětičlenná Dozorčí komise (dále jen „DR“). V obou zákonech pro ČT i ČR je role DR popsána v § 8a. V odstavci (8) pak zákon říká mj. že „ Členové dozorčí komise mohou nahlížet do všech písemností, účetních dokladů souvisejících s účetnictvím a záznamů na nosičích dat ČRo (ČT) a mohou požadovat i písemná vysvětlení od zaměstnanců. Zaměstnanci ČRo (ČT) jsou povinni poskytnout členům dozorčí komise kopie vyžádaných písemností ČRo (ČT), jakož i požadovaná vysvětlení“. Návrh zákona o NKÚ navazuje na současně zpracovaný a předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR. Materiál nebyl na základě udělené výjimky projednán v připomínkovém řízení, neboť se jedná o návrh z převážené části totožný s již dříve předloženým návrhem novely zákona o NKÚ. Návrh byl tak vládou schválen s úpravami podle připomínek Legislativní rady vlády a podle vládou přijatých návrhů vznesených na tomto jednání usnesením ze dne 23. září 2015 č. 747. Návrh zákona je v souladu s programovým prohlášením vlády, když dřívější projednávání předchozích návrhů již v období  2011- 2013 nebo poslední procedura v letech 2015 – 2016 skončilo jejich nepřijetím. Návrh zákona mj. nově zařazuje ČT a ČRo mezi instituce, které spadají pod dohled NKÚ ( Ods.1) - Veřejnými prostředky se pro účely tohoto zákona rozumí a) majetek státu nebo územního samosprávného celku, jakož i majetek jiné právnické osoby, jde-li o:
  1. státní podnik, státní fond, státní příspěvkovou organizaci nebo jinou státní organizaci,
  2. zdravotní pojišťovnu,
  3. veřejnou výzkumnou instituci,
  4. dobrovolný svazek obcí,
  5. příspěvkovou organizaci zřízenou územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
  6. regionální radu regionu soudržnosti,
  7. Českou televizi,
  8. Český rozhlas,
  9. veřejnou vysokou školu,
  10. školskou právnickou osobu zřízenou státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí,
  11. Českou národní banku,
Vládní návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 948/0 31. 10. 2016. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil (usnesení č. 333) a určil zpravodaje Vladimíra Koníčka a Kontrolní výbor jako garanční a navrhl přikázat k projednání dalšímu Ústavně právnímu výboru. Projednávání tisku je zařazeno na pořad 54. schůze (od 10. ledna 2017). O výsledku rozhodne Parlament letos, o fungování veřejnoprávních médií pak, v případě nedokončení změn v tomto roce, zřejmě už další politická reprezentace… Celý článek

Většina Norů je pro i proti digitálnímu rozhlasu

16. ledna 2017 / Zdeněk Duspiva
Ve středu 11.1.2017 v 11 hodin, 11 minut a 11 vteřin byl v Norsku ukončen dosavadní provoz sítě rozhlasových vysílačů v pásmu FM v první ze šesti regionálních oblastí. Magické datum i čas bude zcela jistě dobře zapamatovatelným milníkem v digitalizaci rozhlasového vysílání v Evropě.  Norsko je první zemí, která dospěla k reálnému konci vysílání v pásmu VKV, s konečným termínem rozhlasového ASO 13.12.2017. Právě spuštěný proces postupného vypínání rozhlasového analogu byl schválen v roce 2015 a po celou dobu byl torpédován z mnoha stran (samotné digitální rádio hraje v Norsku již od roku 1995). Předem stanovené základní podmínky byly objektivně splněny, aniž by k tomu byl upravován zákon, jako tomu chtěli mnozí lobbisté kdysi u nás i v dalších zemích. Jde totiž o to, že stanovit zákonem například prověřování penetrace zařízení pro digitální příjem mezi obyvateli prostřednictvím průzkumů by bylo reálně nemožné, resp. vždy snadno zpochybnitelné a vlastně tak legislativně nesplnitelné (pokud by se to hodilo…). Norský plán byl před svým spuštěním, zejména v minulém roce, napadán z různých důvodů. Nejvážnější výhradou bylo podezření z použití tzv. nedovolené státní podpory při uzavření neveřejné dohody mezi digitální asociací pro rozvoj vysílání v DABu (Digitalradio Norge) a poskytovatelem přenosových služeb Norkring. Žaloba byla podložena údajným rozporem s evropských soutěžním právem a pravidly pro poskytování státní podpory ve veřejném zájmu, byť Norsko není členem EU, ale je součástí evropských hospodářských institucí. Průběžně, kromě infomační a vysvětlovací kampaně, probíhala i mediální „antikapmaň“ a to i v zahraničních médiích (zejména v sousedních státech úměrně politickým změnám…). Po tom všem se nakonec sešly i 2 zajímavé výsledky – podle některých mediálních analýz 66 procent Norů s digitalizací „důrazně“ nesouhlasí a odmítá ji, ale podle jiných průzkumů pak bylo s předstihem před vánoci již 70% obyvatel vybaveno přístroji pro příjem digitálního rozhlasu v DAB+. Do hry, podobně jako v dalších zemích, vstoupila politika a někdy až absurdní argumenty (vč. otázek ekologie, turismu, bezpečnosti ad.). Digitalizace je přirozeně složitý proces s mnoha riziky a neznámými, ale jako i v jiných věcech dokud není jasný konečný termín, vždy se najde nějaký důvod odkladu… (i u nás v televizní  minulosti úvahy o změnách kvůli mimořádným volbám apod.). V Norsku navíc digitalizace přinesla kromě technologických pozitiv, multimediality, provozních úspor a prakticky 100% územního pokrytí rozhlasovým signálem i rozšíření kapacity pro 5 dalších celoplošných veřejnoprávních a komerčních rádií. A lokální rádia mohou s vysíláním pokračovat i ve zbytkovém prostoru VKV… Další evropské země poslední měsíce sice zdárně rozšiřují pokrytí digitálním signálem, blížící se 90 %, i zvýšenou a již téměř standardní vybavenost (nebo připravenost) nových aut pro příjem DAB+ (zatím cca 60% všech nových evropských vozů), ale reálné plány a termíny jsou spíše výjimkou. Tradičně je zvykem vzhlížet k Velké Británii coby jedné z kolébek mediálního pokroku, kde i v rozhlasové digitalizaci lze sledovat podobný trend jako v televizním vysílání – tedy být jedním z prvních prosazujícím novou digitální technologii, ale vše dokončit v rekordně dlouhé době… (například přechod na DVB-T probíhal  v letech 1998 -2012). V současné době je velký reálný pokrok digitalizace rádia ve Švýcarsku, Dánsku, Nizozemí, Švédsku (aktuálně zpomaleno po předloňských politických změnách vč. vstupu ekologických politiků do vlády) a hlavně v mnoha zemích již formálně končí „nastavování“ dosavadní éry analogových licencí. Pro rozhlasovou digitalizaci sice dosud nebyl argumentem tlak na uvolnění kmitočtového spektra ve prospěch jiných telekomunikačních služeb, jako tomu bylo v případě digitalizace televizní, ale postupem času se i zde podobné riziko právě ve vztahu k televizní branži objevilo. Je to právě atak mobilních operátorů a masivní podpora broadbandu, které vedou k úvahám některých broadcasterů o návratu TV vysílání do tzv. III. kmitočtového pásma, využívaném nyní právě DAB+ rozhlasem (kdysi tam u nás částečně vysílala např. i TV NOVA). K tomu se objevil i požadavek na nové uživatele původně televizních kmitočtů na finanční refundaci, která by se mohla použít třeba na technické úpravy vysílacích systémů (jiná polarizace ad.). Mezitím se v televizní branži rozběhl do jisté míry vynucený přechod na DVB-T2 s mnoha omezujícími faktory i riziky, včetně posupného odchodu některých komerčních projektů z terestrické platformy a její celkové oslabování, které souvisí i s dalšími faktory. V případě rádií pak „nabídka“ vysílat“ v mobilních brodbandových technologiích není zatím pro provozovatele vysílání příliš zajímavá. Nejen kvůli mnohonásobným nákladům na distribuci, ale i kvůli faktu, že  za současných obchodních modelů jde vlastně o „podmíněný přístup“, tedy pro uživatele o placenou službu… I proto je digitální terestrický rozhlas stále zajímavou perspektivou, zanedlouho bohatší o norskou zkušenost, jakkoliv jde přeci jen o relativně „seversky“ odlišnou zemi, ale s mnoha využitelnými dobrými i špatnými zkušenostmi pro další státy. Celý článek

Neveřejná Rada Českého rozhlasu

13. ledna 2017 / Jan Mrzena
Úkoly, působnost a činnost rad veřejnoprávních médií jsou stanoveny zákonem. Konkrétně v případě Rady Českého rozhlasu jde o zákon č. 484/1991 o Českém rozhlasu v platném znění. V třetím odstavci paragrafu sedm se praví  - „ Jednání Rady je veřejné. Veřejnost může být na základě usnesení Rady z celého jednání nebo z jeho části vyloučena, jsou-li projednávány skutečnosti chráněné podle zvláštních právních předpisů.“ Celý článek