logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Jsou média v České republice skutečně politicky zneužívána?

01. června 2017 / Pavel Poc
Hodně lidí se mně v souvislosti s tímto projednávaným bodem ptalo zda jsou tedy  v České republice skutečně politicky zneužívána média. Na tuto závažnou otázku je nutno odpovědět jasně a kategoricky: ne, v České republice nedochází k žádnému systematickému zneužívání médií vládou nebo jinou státní mocí, prostřednictvím zákona či mediálních rad. Došlo ale k tomu, že jeden konkrétní politik a bohužel zároveň místopředseda vlády neodolal pokušení využít své impérium k posílení vlastní moci. Dovolím si zde citovat usnesení přijaté na mimořádném zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 10. května 2017, kde se konstatuje, že: “místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš ve svých veřejných vystoupeních opakovaně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů.”. Druhou důležitou otázkou je, zda v České republice je zachována vláda práva. Ano, je. Zmíněný Ministr financí byl na návrh předsedy vlády odvolán a nahrazen ministrem ze stejné strany. Pan premiér Bohuslav Sobotka v čele vlády celou krizi zvládl zcela v rámci ústavního pořádku České republiky a díky jeho práci vláda pokračuje v činnosti až do řádných voleb v říjnu tohoto roku. Je v této souvislosti také vhodné říci, že bylo navrženo zřízení parlamentního vyšetřovacího výboru k vyšetření nahrávek, v důsleku kterých skandál vyšel najevo, že věc řeší Policie České republiky a že se jí zabývala bezpečnostní rada státu. Ke zvládnutí podobných případů v budoucnu by měl přispět zákon o střetu zájmů přijatý Českým parlamentem. Třetí otázka je, zda je riziko ohrožení demokratické soutěže a svobody tisku v České republice definitivně zažehnáno. Bohužel NE. Normální politik tradiční strany bypotakovéto kauze zmizel by z politiky jako pára nad hrncem. Jenže v České republice se dostal do vysoké politiky člověk, který ve svých rukou shromáždil obrovskou ekonomickou, politickou a mediální moc a neváhá sílu svého impéria kdykoli použít. V kombinaci s jeho extrémními ambicemi a zjevnou nechutí k demokratickým institucím to představuje riziko ohrožení demokratické soutěže, demokracie a v konečném důsledku i svobody. Bohužel proti zdivočelým miliardářům a zároveň mediálním magnátům  nemá ani ta nejvyspělejší demokracie dostatečnou obranu, protože zpočátu bývají velmi roztomilí a vystřízlivění přicházívá pozdě. Jistou naději do budoucna však dává to, že tolik lidí nebylo v ulicích a na náměstích od sametové revoluce v roce 89, kolik jich vyšlo letos v květnu zastavit Andreje Babiše. autor je europoslancem za ČSSD Celý článek

Riziko politického zneužívání sdělovacích prostředků v ČR

01. června 2017 / Jaromír Kohlíček
Devadesátá léta jsou spojena v zemích střední a východní Evropy s obrovským majetkovým převratem. Výsledkem výprodeje sdělovacích prostředků bylo dominantní postavení německých a švýcarských skupin na trhu médií prakticky ve všech státech.Tato, v západních zemích EU a Spojených státech naprosto nepředstavitelná situace se začíná měnit. K horšímu. V České republice postupně nakupují sdělovací prostředky multimilionáři, a protože neexistuje v této oblasti žádná regulace vlastnictví, mimochodem běžná v USA či Velké Británii, riziko přímého ovlivnění veřejného mínění novými majiteli, je naprosto reálné. Tento stav se výrazně neliší od jiných států v naší oblasti, ale demokratická tradice v České republice způsobuje, že jej obyvatelé oprávněně kritizují. Z pohledu EU se nejedná ovšem o nic neobvyklého a je s podivem, že podobná diskuse o svobodě sdělovacích prostředků v dalších státech oblasti střední a východní Evropy se již dávno neuskutečnila. Zjevně se jedná o dvojí standardy, a to je hodno výrazné kritiky. autor je europoslancem za KSČM   Celý článek

Přinese „vysokorychlostní zákon“ rychlý internet pro všechny?

31. května 2017 / Renata Chmelová
Komise pro sdělovací prostředky včera projednala návrh nového zákona, který přináší opatření ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Tento návrh konečně transponuje do českého právního řádu směrnici EU, která má za cíl stanovit určitá minimální pravidla a povinnosti platné v celé EU se záměrem usnadnit zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a meziodvětvovou koordinaci. Tohle vše zní docela složitě, ale o co tedy v jádru jde? Jednoduše jde o nastavení pravidel pro koordinaci stavebních prací, aby se mezi sebou jednotlivé subjekty dohodly, že když se někde provádí výkopy (například pro vodovod nebo elektrický kabel), tak aby se k tomu mohlo přidat také vedení vysokorychlostního internetu nebo aspoň přípravné chrániče pro budoucí využití. Dále má zákon pomoci především soukromému sektoru zlevnit budování vysokorychlostního internetu tím, protože je totiž málo investorů, kteří budou budovat rychlý internet v oblasti málo obydlených vesnic či v pohraničí, že jim umožní čerpat až 14 miliard z evropských dotací. Česká republika se zavázala *), že do roku 2020 budou mít všichni obyvatelé připojení na internet 30 Mbit/s a minimálně polovina domácnosti by měla mít 100 Mbit/s. Sice už nyní je jasné, že tento cíl splnit nestihneme, ale aspoň cestu k němu usnadníme přijetím tohoto zákona. Jako zpravodajka tohoto zákona musím ale upozornit i na jeden nedostatek, který vnímám. V Poslanecké sněmovně byl do změny zákona o elektronických komunikacích přidán pozměňovacím návrhem paragraf 16b), který upravuje využívání rádiových kmitočtů. Nejde ani tak o obsah tohoto pozměňovacího návrhu, ale spíše o způsob, jak se do zákona dostal: nijak nesouvisí s transpozicí směrnice, chybí k němu důvodová zpráva, neprošel řádným připomínkovým řízením a dalo by se říct, že jde o tzv. „přílepek“. Je ale opravdu nejvyšší čas, aby byl tento zákon přijat – Evropská komise už zahájila vůči ČR řízení o porušení smlouvy z důvodu zpožděné transpozice. V současné situaci se jedná o poslední krok před zahájením řízení před Evropským soudním dvorem, po kterém již dochází k uložení sankcí. *) Ke splnění cílů týkajících se vysokorychlostního přístupu k internetu stanovených v Digitální agendě, když schválila materiál nazvaný „Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice“. Celý článek

Digitální rozhlasové bezvládí

29. května 2017 / Zdeněk Duspiva
Proces české rozhlasové digitalizace se formálním avšak nedostatečným a neúplným splněním vládního úkolu dostal do slepé uličky. Pravidla, předvídatelnost podmínek ani elementární principy pro digitální éru rozhlasového vysílání a jeho dalšího rozvoje neexistují a už se o nich ani nikdo ze zainteresovaných politiků a státních úředníků vlastně ani moc bavit nechce. Poslední týdny a zřejmě i další před i povolební měsíce se ve veřejném prostoru zúžily na téma snížení cen služeb mobilních operátorů prostřednictvím „několika spásných paragrafů“, přidaných do digitální novely původně doplňující podmínky pro přechod na televizní přechod na systém DVB-T2. Toto digitální téma se pak stalo předmětem mediálních přestřelek, arbitrážních hrozeb a souboje PR agentur, vedených ne zrovna korektní formou. Téma digitálního rozhlasu bylo i součástí programu tradiční květnové konference DIGIMEDIA 2017, letos upořádané již jako 12. ročník. V panelu akce bylo poměrně bohaté zastoupení broadcasterů, ale chyběli zástupci vládních a normotvorných orgánů a institucí. Jak v kuloárech zaznělo, i v případě jejich účasti by s velkou pravděpodobností „nic nového a jasného nezaznělo, když se tomu tak nestalo ani v předchozích měsících, resp. letech…“.  Diskutující se na setkání v prostorách ČT vlastně nahlas smiřovali (a někteří uklidňovali)  tím, že analog v FM pásmu neskončí, podmínky se nezmění a licence budou administrativně vyřešeny i pro další desetiletí… Podobně se pak ukázalo, že mnozí vidí řešení v masivně se rozvíjející broadbandové distribuci mediálního i audio obsahu, byť s možná většími riziky pro tradiční rozhlasové vysílání než si někteří dokáží uvědomit. V pohledu na dlouho odloženou rozhlasovou digitalizace zůstávají zástupci komerční rozhlasové scény na svých obecně spíše negativních stanoviscích, i když ještě před lety vše znělo i z jejich strany příznivěji a naděje na všestrannou spolupráci a společný postup všech zainteresovaných byla výrazně větší. Parlamentní orgány s vlivem na mediální sféru prakticky nefungují a většina dříve ambiciózních protagonistů se věnuje jiným tématům a agendám, anebo vlastní osobní perspektivě. Státní i regulační orgány postrádají přiměřené politické zadání a strategii a tím i aktualizaci pravidel a podmínek pro praktické řešení dalších kroků. Aktivní je nadále veřejnoprávní rozhlas, který před lety připravil vlastní koncepci digitálního rozvoje, ale musí se vypořádat s omezeními, které loňská vládní strategie pro další reálné kroky zavedla. V nadcházejícím týdnu tak bude po experimentální fázi zahájeno ostré vysílání multiplexu ČRo v systému DAB. Na vše další si budou provozovatelé i posluchači muset počkat…       Celý článek

Sobotka na summitu o dezinformačních operacích: Podporujeme ruskojazyčná nezávislá média

26. května 2017 / Monitor
Think-tank Evropské hodnoty organizoval minulý týden mezinárodní konferenci STARTCOM SUMMIT 2017.  Konference se zaměřila na boj proti nepřátelským dezinformačním operacím. Experti diskutovali o strategiích a opatřeních proti těmto cizím vlivovým aktivitám a o reakci NATO i Evropské unie v oblasti čelení hybridním hrozbám. Na summitu bylo 330 účastníků z 29 zemí, na uzavřené části pro vládní specialisty pak 140 hostů ze 14 zemí. Think-tank podporuje návrh premiéra České republiky Bohuslava Sobotky na posílení dezinformačního týmu Evropské služby pro vnější akci a navýšení podpory pro nezávislá ruskojazyčná média. Celý článek

Ministerstvo průmyslu a obchodu se důrazně ohrazuje vůči inzerátu České asociace satelitních operátorů

24. května 2017 / Monitor
Ministerstvo průmyslu a obchodu se důrazně ohrazuje vůči inzerátu České asociace satelitních operátorů, který byl uveřejněn v pátečním tisku. Uváděné argumenty jsou silně zavádějící, manipulativní a lživé. Je to přesně naopak: přijetím novely mohou všichni jen získat. Moderní televizní vysílání, rychlý mobilní internet a lepší ochranu zákazníků proti mobilním operátorům.
Zemské televizní vysílání přijímá až 60 procent obyvatel České republiky, je tak nejvýznamnější platformou pro šíření televizních programů, které mohou občané přijímat bezplatně, na rozdíl od ostatních platforem. Platforma satelitního vysílání je konkurenční platformou k zemskému televiznímu vysílání, přičemž obchodní model má zpravidla nastavený tak, že se platí měsíční poplatek za příjem programů. Je tudíž jejím obchodním zájmem narušit rovnováhu na trhu distribuce televizního vysílání ve svůj prospěch. Naopak povinností MPO a státu je zajistit řízený proces přechodu, který nebude zneužit jednou podnikatelskou skupinou. Česká republika musí reagovat na rozhodnutí Světové telekomunikační unie, která che využít pásmo 700 MHz pro rychlý mobilní internet na celém světě. Evropská komise chce, aby uvolnění pásma proběhlo do poloviny roku 2020. Pro české zákazníky to bude výhodné, ale poskytovatelé zemského vysílání budou mít značné náklady přechodem na jinou technologii. Na úhradu těchto nákladů myslí už současná právní úprava. Již nyní existuje možnost úhrady efektivně a transparentně vynaložených nákladů vzniklých operátorům například z harmonizačních změn prostřednictvím tzv. radiokomunikačního účtu. Návrh zákona pouze blíže upravuje specifické aspekty týkající se přechodu z DVB-T na moderní standard DVB-T2. Tento model není ničím novým, neboť obdobně se postupovalo v rámci přechodu z analogového na digitální vysílání, který skončil v roce 2011. Znovu zdůrazňujeme, že změna v pozemním televizním vysílání je vyvolána mezinárodními dohodami a aby lidé nepřišli o bezplatný příjem svých oblíbených programů, přejde se na spektrálně efektivnější moderní formát televizního vysílání. Jednoznačným cílem vlády je omezit dopady z hlediska kapacity volně šířených televizních programů pro české diváky na nejnižší míru. Jinými slovy jde o to, aby diváci v některých českých regionech, především v jižních a západních Čechách, nepřišli o možnost přijímat bezplatné televizní vysílání. Změna vysílací technologie vyžaduje výměnu některých starých televizních přijímačů nebo dokoupení tzv. set-top-boxů. Domácnostem tak vzniknou náklady v řádu stovek, maximálně tisíců korun při koupi nové televize, ty však budou rozloženy v čase, v němž bude zároveň šířeno zemské televizní vysílání ve formátu DVB-T a DVB-T2. Tím se zohlední pravidelná obnova televizních přijímačů a minimalizují se mimořádné náklady občanů. Částka za vysílací frekvence „11 mld. Kč“ je naprosto lživá, neboť z důvodu veřejného zájmu byly kmitočty pro zemské televizní vysílání udělovány bezplatně. Přijetí novely představuje stanovení právního rámce, což naopak eliminuje možnosti soudních sporů. Nepřijetím by se významně zvýšilo riziko arbitráží. Celý článek

Česká asociace satelitních operátorů: Počkejme s diginovelou na Evropskou komisi!

24. května 2017 / Monitor
Není třeba schvalovat diginovelu (novelu zákona o elektronických komunikacích) v podobě, kdy hrozí zbytečné výdaje domácností, nedovolená veřejná podpora soukromým společnostem nebo arbitráže proti České republice. Stát by se neměl unáhlit, ale počkat na rozhodnutí Evropské komise. Diginovelu bude ve 3. čtení projednávat Poslanecká sněmovna tento týden ve středu. Poslanci budou ve středu projednávat diginovelu, která je podle České asociace satelitních operátorů toxická. Satelitní operátoři dlouhodobě kritizují její část upravující přechod na nový formát pozemního televizního vysílání DVB-T2. „My upozorňujeme na slabá místa a hrozby stávající podoby diginovely. Chceme předejít další prohrané televizní arbitráži nebo zbytečnému vydání nemalých částek ze strany občanů,“ říká sekretář ČASO Patrik Brom. Satelitní operátoři se domnívají, že situace řešení má. Stát má totiž každopádně počkat na vyjádření Evropské komise ohledně související veřejné podpory. „My nechceme nic jiného, než aby se stát řídil pravidly Evropské unie, což se v tomto případě prostě neděje,“ doplnil Brom, který dodává: „Otázku DVB-T2 lze ze zákona vyjmout nebo účinnost příslušných ustanovení podmínit kladným rozhodnutím Evropské komise.“ ČASO své argumenty vyjádřilo přes média či sociální sítě. Nyní bude na poslancích, aby nedopustili přijetí toxické diginovely.   Celý článek

Na okraj dnů...

23. května 2017 / Milan Šmíd
Po týdenní nepřítomnosti v české kotlině se zpožděním umisťuji na Louč svůj komentář pro Týdeník rozhlas, který vyšel před týdnem, a do svého zápisníku zaznamenávám:
x x x
Zatímco prezident v Číně poskytoval pravidelný čtvrteční rozhovor pro TV Barrandov, Andrej Babiš (ANO) se ve středu 17.5. dohodl s Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) na kompromisu: ministerstvo financí zůstane u ANO, ale nebude to náměstkyně Alena Schillerová, ale poslanec za hnutí ANO, předseda sněmovního hospodářského výboru a někdejší ředitel české pobočky Microsoftu Ivan Pilný. Na prezidenta tudíž zbylo už jen ceremoniální manévrování kolem odvolání ministra financí, k němuž ho zavazuje Ústava. „Wishful thinking“ anebo přání otcem myšlenky se projevilo u některých komentátorů naznačujících, že tato vládní krize je začátkem ústupu ze slávy Miloše Zemana, který by ho mohl dovést k porážce v prezidentské volbě. Myslím, že je to předčasné. Podle mého názoru Zeman je stále silný, i když jeho síla pramení hlavně ze slabosti jeho soupeřů.
x x x
Protože sledování videí s výjimkou Kanceláře Blaník pokládám za ztrátu času, až do minulého týdne mne minula osobnost baviče Kamila Bartoška, alias Kazmy, který se na Stream.cz producíruje v pořadu One Man Show. Ovšem jeho Odhalení největšího televizního skandálu v Česku nešlo přehlédnout. Propašování údajně psychicky postiženého soutěžícího (Karel Ondrka) do pořadu TV Prima Prostřeno a následné sledování skrytými kamerami ukazující zákulisí natáčení zaznamenalo za necelý týden v Česku nevídaných rekordních tři miliony zhlédnutí. Pořad Prostřeno s bizarním soutěžícím vyvolal v březnu stížnost podanou Radě pro R a TV vysílání. Kazmovo tvrzení, že tohle vydání natočil především proto, aby pomohl lidem s Touretteovým syndromem, neberu. Šlo mu hlavně o vlastní show.
x x x
Z Mistrovství světa v ledním hokeji letos opět odcházíme bez medaile. Cesta za ní ztroskotala ve čtvrtfinále na Rusku. Celý článek

Mediální zákony – mnoho toho není. Naštěstí.

19. května 2017 / Irena Ryšánková
Ministerstvo kultury předložilo sněmovně dvě mediální normy, novelu autorského zákona a novelu velkého vysílacího zákona. O novele autorského zákona jsem se obšírněji zmiňovala ve svém předešlém textu, tedy lze jen rekapitulovat: Novela autorského zákona 102/2017 Sb., vynucená implementací evropské směrnice 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva, byla přijata. Navzdory protestům „hospodských“, kteří jsou permanentně vystavování nutnosti platit „výpalné“ OSA a dalším kolektivním správcům, 9. března 2017 bylo schváleno finální znění Senátem. Senát schválil novelu beze změn. Nicméně rozsah nedokonalosti byl takový, že normu v Senátu označili za legislativní zmetek. Činnost  OSA, Intergram, DILIA byla sice zprůhledněna, došlo ke značnému zpřísnění podmínek pro stanovování sazebníků poplatků, poplatky by neměly stoupat nad míru každoroční inflace, spory bude rozhodovat soud a ne nějací arbitři či úředníci,  nicméně novela zachovává nešvary rozšířené kolektivní správy – výběr poplatků bez ohledu na to, zda odpovídající nositele práv kolektivní správce zastupuje, nebo nikoli. Do novely pronikly i některé dobré změny: nebude  nutné ohlašovat kolektivním správcům veřejnou živou hudební produkci   folklórních děl, výjimky z ochrany autorského práva  pro karikaturu a parodii.  Český rozhlas a Česká televize jako instituce veřejné služby stojící mimo trh jsou díky novele oprávněni vyjednávat s kolektivními správci samostatně, nemusí být členem nějaké asociace. Na komplexní novelu velmi nabobtnalého autorského zákona si budeme muset počkat. Na schválení čeká novela "velkého" vysílacího zákona (tisk 934), která  ve názvu nese zkratku „EU“, tedy jde o „podvolení se“ směrnici EP a Rady 2010/13/EU   o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách). Stávající legislativní úprava doposud nedefinuje pojem politické obchodní sdělení. Vysílání  obchodních sdělení politických stran a hnutí a obchodních sdělení nezávislých kandidátů na poslance, senátory, prezidenta republiky nebo členy zastupitelstva územního samosprávného celku je ale zároveň zákonem o provozování vysílání zakázáno pod sankcí ve formě pokuty ve výši 5 000 až 2 500 000 Kč. Stávající zákon o provozování vysílání obsahuje pouze definici obchodního sdělení, ze které se nyní při posuzování sporných případů vychází. Definici politického obchodního sdělení neobsahuje ani legislativa EU. •    Ve velké části států, kde je politická reklama zakázána, není tento pojem sám o sobě definován a je ponechán výkladu kontrolních institucí. Je ale jakékoliv vystupování politika v jakémkoliv kontextu politickým sdělením? Je obchodní sdělení („Vodňanské kuře“, "Pivo Bernard") politickým obchodním sdělením? Prezentace českých politiků, politických stran či hnutí apod. probíhá v současnosti v elektronických médiích různými způsoby – počínaje vystoupeními ve zpravodajských a dokumentárních pořadech, zábavných pořadech, přes informační spoty (např. vystoupení ministra zemědělství Mariana Jurečka ve spotu, který byl součástí předvánoční kampaně „České Vánoce“ na podporu prodeje českých potravin) po reklamu na kuřata z vlastních drůbežářských závodů současného ministra financí Andreje Babiše. Novela doplňuje i další definice pojmů, neboť například pořad pro děti není v současnosti zákonem definován, což může vést k rozdílnému výkladu zákona jednotlivými stranami a vzniku následných sporů. Hranici věku "dítěte" novela zákona určila  na 12 let věku. Stejně tak stávající zákon nedefinuje, ačkoliv používá pojmy Skryté titulky, Audiopopis, český znakový jazyk. Vznikají i nové pojmy, které zákon musí reflektovat – například Zdůraznění dialogu.  Ze znění stávajícího zákona také není jasné, zda termínem "procento vysílaných pořadů" je míněna stopáž vysílaných pořadů, nebo počet vysílaných pořadů tam, kde se definuje zákonná povinnosti provozovatelů vysílání zpřístupňovat vysílané pořady osobám se zdravotním postižením. V zákoně také není určen časový úsek, kdy musí být předepsaná povinnost splněna. Zákon neobsahuje definici otevřených a skrytých titulků. Není upřesněno, zda se podíl zpřístupněných pořadů má počítat pouze v rámci daného programu nebo ze všech pořadů, které konkrétní vysílatel vysílá (tj. pořadů vysílaných na všech programech vysílatele). Může tak dojít k nevyvážené skladbě zpřístupněných pořadů v rámci jednotlivých programů. Novela vypouští zákaz  „vulgarit a nadávek, kromě uměleckých děl“. Problematická je totiž samotná definice pojmů vulgarismus, nadávka a umělecké dílo. Jejich výklad je velmi nejednoznačný , zejména v kontextu správního posuzování. Jde o stejný problém, jaký se ve sněmovně řešil už několikrát – neexistuje definice "spisovného" jazyka a stejně tak neexistují seznamy zakázaných slov. Jejich zavedení jako přílohy zákona by byly chápány v kontextu ústavních práv svobody projevu jako cenzura. Z hlediska souladu normy s autorským zákonem je definice uměleckého díla a neuměleckého díla nemožná. Stejně tak se problematické jeví posouzení, zda se jedná o nutné užití v kontextu  díla či nikoliv. Novela se dále zabývá labellingem, tedy označováním nevhodnosti pořadu pro nezletilé a to  odstupňováno  jako nevhodné do 7 let věku, 12 let, 15 let a 18 let,  charakterově uvádí nevhodný pořad jako obsahující násilí, strach, sex, diskriminaci, návykové látky a vulgární vyjadřování. Pokud pořad nelze zařadit, pak je označen jako nevhodný pro všechny.  Dá se předpokládat, že povinnost označování pořadů dozná ještě velké diskuze, neboť jak komerční televize, tak veřejnoprávní vysílatel se musí se zákonodárcem shodnout na jednotné metodice. Problematické bude napojení této metodiky na obdobné hodnocení v zemích EU (např. slovenský systém), neboť zde mohou být specifické kulturní či náboženské rozdíly, vnímání nevhodného obsahu v televizním vysílání je subjektivní záležitostí rodiny či komunity, ze které rodina pochází a nemožnost sjednocení kritérií zpochybňuje i princip jednotného rámce pro volný pohybu zboží a služeb v celé EU. Jako riziková skupina, která je snáze ovlivnitelná televizním násilím, jsou v důvodové zprávě označeny  děti do 12 let, a to především chlapci vyrůstající v dysfunkčních rodinách. To je ale problém společnosti a selhání instituce rodiny, nikoliv médií. Je problém rodičů, na co nechají děti dívat. Bez ohledu na to, zda jde o rodinu úplnou, nebo o matku samoživitelku. Autocenzura médií nemůže nahrazovat dysfuknčnost výchovy nezletilých. Velká diskuze se povede o to, kdo bude provádět   klasifikaci audiovizuálního díla a kdo bude oprávněn hodnotit kvalitu analýzy  a správnost labellu, případně udělovat sankce. Zda to bude stát – resp. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, nezávislý subjekt, samoregulátor (ATO), sami provozovatelé televizního vysílání, případně výrobci nebo distributoři díla. Jsou totiž tři základní možné směry, kterými je možné se vydat – cestou samoregulace, cestou koregulace nebo cestou zachování silné role regulátora. Dalším problémem nejspíš bude, že navrhovaný systém (nizozemský Kijkwijzer ) nepředpokládá hodnocení míry propagandističnosti ,  a to ať náboženské, politické (hodnotové)  nebo komerční   a nezohledňovala by se ani vazba na jiné systémy  např. PEGI  pro počítačové hry. Jedná se zejména o filmy a hry Transformers, Kapitán Amerika a jiné, vycházející z komerčních produktů , kde hra či merchadising byl primárním cílem natočení filmu.  Problematické je i ukládání  pokut  za nesprávnou klasifikaci nebo uvedení audiovizuálního díla v nesprávném čase, neboť vždy bude probíhat u soudů diskuze, zda regulační označení bylo správné nebo ne.  Živě si dovedu představit takovou diskuzi u prakticky všech fantasy seriálů – počínaje souboji bojovné Xeny, přes střetnutí  vojsk trpaslíků, elfů a lidí s armádami skřetů a vrrků v tolkienovských filmech  Hobit  – Bitva pěti armád či trilogii Pán  prstenu - Dvě věže či Návrat krále,  strachuplné scény a boje ve filmech Piráti z Karibiku, až po poslední, temný díl Harryho Pottera. Domnívám se, že představa o "ochraně" dětí a mládeže dnes naráží na změnu mediálních preferencí  dětí od "konzumu" televize směrem k fantazijním světům v nijak neregulovaném  (a nijak neregulovatelném) prostředí internetu a hraní počítačových her, zejména po síti. Sexuálně explicitní, ponižující, týrající, válečné nebo jinak násilné scény obsahuje většina z těch u mládeže populárních. Myslet si, že tu krabici na zdi, kterou tatínek nazývá televize, je třeba regulovat, ztrácí smysl. Buď zachováme systém liberální a svobodný, budeme děti přivádět k autoregulaci agrese, úctě k druhým a odpovědnosti, nebo si sami změníme prostředí na totalitní. Ať už ta totalita bude definována nábožensky (Slovensko, Polsko, nejnověji Rusko) nebo jinak. Novela také uvažuje o zavedení povinnosti nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin do programu pořady a další části vysílání, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, a to tak, že v době od 06.00 do 20.00 hodin, jde-li o pořady nebo další části vysílání nevhodné pro děti a mladistvé do 15 let věku, a v době od 06.00 do 22.00 hodin, jde-li o pořady nebo další části vysílání nevhodné pro děti a mladistvé do 18 let věku. Potřebné je i uvažované sjednocení terminologie se zákonem 40/1995 Sb. o regulaci reklamy. Novela definuje sponzorování, dále určuje povinnost Rady zjišťovat skutečné majitele provozovatelů vysílání s licencí, „kteří jsou právnickými osobami, a o osobách, jejichž podíl na základním kapitálu nebi na hlasovacích právech těchto provozovatelů vysílání činí více, než 10 procent“. Rada má přitom využívat údaje z evidence údajů o skutečném majiteli právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku. Tím ale tak jako tak nedokáže zjistit skutečného vlastníka - příjemce dividendy,    skrytého za obstaravatelem v podobě zastupující právní kanceláře. Vlastnictvím médií se zabývá rovněž paragraf 55, který hovoří o zajištění plurality informací v celoplošném vysílání a paragrafu 58, který hovoří o zajištění transparentnosti vlastnictví v rozhlasovém a televizním vysílání. Vše jsou to pozůstatky romantického období televizní regulace, která už je dávno pryč.   Ačkoliv Lex Babiš vzbudil politickou i mediální hysterii, občany například vlastnictví médií většinově nezajímá. Pochopili, že je to jedno, protože je samotné a jejich zájmy média nereprezentují. Dále Rada může například omezit soubor technických parametrů provozovateli, který po zahájení vysílání v průběhu kalendářního roku na části území nevysílal více, než 90 dní nebo efektivně nevyužíval kmitočet, dále povinnost vysílatele uchovávat v odvysílané podobě a technické kvalitě všechny záznamy po dobu 30 dnů. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání působí jako orgán státu a jako nejdůležitější regulátor oblasti AVMS. V současné době vystupuje v oblasti vynucování a kontroly plnění povinností buď v reakci na vnější stížnosti diváků, popř. jiných osob (provozovatelů, občanských sdružení atp.) nebo na základě vlastního monitoringu vysílání. Rada není schopná (a technicky je to stále obtížnější, ne li nemožné) monitorovat všechny elektronické mediální subjekty v jurisdikci ČR. Z hlediska zákona tedy neplní svou roli dostatečně. Pokud by měla analyzovat vše, co je v její kompetenci, musel by být její aparát desetinásobný a rozpočet ještě větší. Udržování archivu, analýzy obsahu si vyžadují zdroje lidské i ekonomické. Stojí za úvahu, zda rozsah regulace řádově nezredukovat a nedat Radě pravomoci zvláštního "mediálního" soudu tak, aby nebylo možné její rozhodnutí podrobovat standardní soudní proceduře, neboť soudci nemají na obsahové otázky mediální regulace konsensuální názor a rozporů lze vždy využívat pro další odvolání a dovolání u stále méně odborně kompetentních soudů. Novela je ale zatím v prvním čtení a pravděpodobnost, že pokročí dále, je do konce tohoto parlamentního období v podstatě nulová. Mezi mediální zákony je třeba řadit i technologicko regulační normy – novely nutné pro vysílání DVB-T2 či DAB. Novela Zákona o elektronických komunikacích bude  ve sněmovně projednávána  příští středu  24. května. Možná. Prozatím je její zařazení  součástí schváleného programu  schůze.   PODROBNOSTI VIZ ZDE Novela zákona o Českém rozhlase, která by veřejnoprávnímu vysílateli umožnila získat vlastní multiplex ve vysílací platformě DAB+,  ustrnula ve fázi přípravy.  VIZ ZDE Otázkou, nad kterou se zákonodárci nezamýšlejí vůbec, neboť problematice naprosto nerozumějí a nevědí si rady s pochopením procesů, analýzou prostředí a možností eliminace negativních důsledků,  jsou "Media 4.0" – mediální svět opírající se o všeobecně dostupné technologie vyspělé informatiky a robotiky. Ať už jde o přípravu obsahu (vytváření sportovního nebo burzovního zpravodajství roboty a vedení diskuzí chatboty), agregaci informací globálními technologickými platformami (Google News, Google Scholar, Google book) a jejich analýzou v prostředí neuronových sítí a dalších technologií umělé inteligence (Computational Knowledge Engine  Wolfram Alpha), práce s marketingově využitelnými daty o chování, vybavení a preferencích uživatelů (výsledky cookies a jejich ukládání jako big data) při programování individuální skladby mediálního obsahu. Právo zde bylo privatizováno, ochrana osobních dat vypnuta samotnými uživateli, trh neregulován. Důležité je i kolaborativní vytváření obsahu či tvorba a šíření samotnými uživateli na globálních technologických platformách (YouTube), neboť technologie profesionální výroby obsahu jsou dnes převážně cenově dostupné každému (robotické nosiče, kamery pro 4k video, audio, grafika, střih a montáž, authoring). Podstatným aspektem budoucího vývoje je i individualizace tvorby a shlédnutí mediálního obsahu (mediálně sociální sítě, multimediálně využitelný broadcast, multicast  a anycast v 3G, 4G a 5G sítích, mobilní telefony a příslušenství v podobě projekčních brýlí, ovládání hlasem,, výroba umělých herců (moderátorů, politiků) prostřednictvím realtime generování 3D grafiky a zvuku apod.) Stalking a falsifikace reality (fake news) zde naráží na tvůrčí svobodu a právo na informace, heterogenita sociálních sítí v reálním světě směřuje zásahy samotných uživatelů ve virtuálním prostoru k vytváření radikálních a emocemi nabitých sociálních bublin ("vymazal jsem ho z přátel"). Při snaze o "univerzální"   regulační rámec vede neznalost  k nepochopení kulturních a obsahových rámců (zákaz zveřejnění fotografií z My Lai či Sudkových fotografií pro zobrazení nahého těla na Facebooku). O aplikaci autorských práv nemluvě, protože jejich plošné vymáhání je prakticky nemožné. Krade každý a ani o tom nepřemýšlí. To jsou úkoly, stojící před politickou reprezentací, která vzejde z podzimních voleb. Ta současná zklamala. •  Zachování kontroly státu nad mediálním systémem je iluzorní. Vzhledem k tomu, že politici, ani jejich odborné zázemí – je-li jaké -  nejsou schopny generovat analýzy a prognózy ani na jedno volební období, je to pro budoucnost tragická zpráva.   Celý článek

Češi vlastnictví médií příliš neřeší, ale zahraniční vlastníky v nich nechtějí

17. května 2017 / Monitor
Jak Češi vnímají vlastnictví médií a jejich nezávislost? Co od médií očekávají? Co snižuje jejich úroveň? Jak důležití jsou novináři? Kvůli čemu čtou lidé noviny? Právě na tyto otázky hledala odpovědi v květnovém reprezentativním výzkumu agentura STEM/MARK.  Lidé většinou netuší, komu patří média v ČR a ani je to příliš nezajímá. Pouze 1/5 dotázaných projevuje zájem o vlastníky médií. Nejvíce se o ně zajímají příznivci KDU-STAN, ČSSD a ODS, nejméně dle očekávání příznivci ANO a KSČM. Z výsledků výzkumu agentury STEM/MARK dále vyplývá přesvědčení občanů, že česká média nemohou dlouhodobě existovat bez silných vlastníků (myslí si to 2/3 dotázaných). Otázkou je, kdo má být jejich vlastníkem? Češi si i přes všechny medializované aféry většinově myslí, že pro tuzemská média je lepší, aby zůstala v českých rukách (soudí to 3/4 respondentů). Rozporuplně se dotázaná populace staví k nezávislosti médií. Na jedné straně zaznívá silný hlas, že nezávislost novin je nezbytnou nutností jejich fungování (myslí si 9 z 10 dotázaných). Na druhé straně veřejnost však přiznává vlastníkům všech mediatypů právo, určovat směr a orientaci jejich média (2/3 oslovených respondentů). Veřejnost si ale o skutečné nezávislosti médií nedělá velké iluze. Podle ní lze jen stěží očekávat, že v současné době budou média na svých vlastnících nezávislá (souhlasí s tím 4 z 5 oslovených). K pocitu závislosti médií přispívají silně i politické strany, které si - podle názoru respondentů výzkumu STEM/MARK - vždy najdou cestu, jak média ovlivňovat, bez ohledu na to, kdo je jejich skutečným vlastníkem (přesvědčeno je o tom téměř 90 % respondentů). Roli novinářů v médiích občané nepřeceňují, ale jsou si zároveň vědomi nedostatku kvalitních a zkušených žurnalistů (podle 2/3 dotázaných trpí noviny jejich nedostatkem). V případě novin je proto více akcentován důraz na kvalitu poskytovaných informací než na konkrétní autorství článků (je to tak u 4/5 dotázaných). Zjednodušeně řečeno, noviny se dnes čtou spíše kvůli jejich informačního záběru, než kvůli novinářským osobnostem. Proto je také kladen větší důraz na jejich informační roli, ne na hodnotící komentáře a vlastní názor (platí pro 3/4 respondentů). Absence skutečných novinářských osobností, kterou potvrzuje nízká míra jejich znalosti, vyvolává u čtenářů pocit, že mezi tuzemskými deníky nejsou po názorové stránce zásadní rozdíly (myslí si to 2/3 oslovených). Co negativně ovlivňuje kvalitu a fungování médií? Podle občanů je to souběh více vlivů a okolností. První skupinu vlivů představují: tlak ze strany vlastníků (87 %), vedením redakcí (86 %) a politických stran (85 %). Nedostatky novinářů (nízká etika, odbornost a málo zkušeností) jsou však vnímány téměř stejně intenzivně (kolem 80 %). Tlaku jsou novináři vystaveni i díky časovému presu, který jim v dnešní uspěchané době neskýtá moc prostoru pro kvalitní žurnalistiku (78 % občanů jej vidí jako příčinu nízké kvality médií). Populace se v těchto hodnoceních shoduje napříč jednotlivými skupinami. Nadějí pro tisk může být, že - i ve světle těchto názorů – si 2/5 dotázaných si myslí, že se denní tisk z hlediska kvality obsahu a informací v posledních letech zlepšil. Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného ve dnech 11. - 14. 5. prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 510 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.   Celý článek