logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Co zanechala Sobotkova vláda v oblasti médií?

14. června 2017 / Petr Gabriel
Vláda schválila programové prohlášení 14. února 2014. Bohuslav Sobotka i ČSSD svou vládu hodnotí jako úspěšnou. Z pohledu nerozbití vládnoucí koalice i přes všechny otřesy, asi ano. Stojí za to porovnat slova a činy. Slova jsou v programovém prohlášení, činy jsou dopady do veřejného prostoru. Hned v úvodu je kapitola o prioritách. Už tam je klíč k pohledu na to, co po vládě zůstává. Velká snaha prodat v médiích úplně všechno s bezbřehou otevřeností nápadům, které třeba pomůžou ke zvýšení preferencí. Trocha pachutě ze schizofrenie slov a činů. Jednou z priorit bylo například: „Zvýšení vymahatelnosti práva…“. Jaká je skutečnost? Třeba kauza „Rath“ nebo „Nagyová“ se vlečou, sledujeme nekonečné divadlo dílčích nepravomocných rozsudků bez zřetelného výsledku. Nebo jiný příklad: „Aktivní členství v Evropské unii v souladu se zájmy České republiky“. Celé volební období řešíme nesmyslné kvóty pro přijímání migrantů tak aktivně, až s námi zahájila Evropská komise kázeňské řízení. A média jsou v České republice natolik svobodná a nezávislá, že to řeší Evropský parlament halasně s mentorsky vztyčeným ukazovákem. Oblast médií vláda jako svou prioritu nevnímala ani v programovém prohlášení, ani při prosazování zákonů. V prohlášení se uvádí: „Vláda přijme zákon o kultuře, … a novelu zákona autorského a zákonů mediálních.“ Proč tuto oblast vláda podceňovala? Jednou ze spekulací může být nepřipravenost řešit téma tak fatální jako je vlastnictví médií a možnosti jejich zneužití. Nebo neznalost legislativy prostředí, které všichni politici potřebují a naučili se je používat hlavně přes agentury nebo jiné zprostředkovatele. Novela autorského zákona byla schválena. Přijetí bylo do jisté míry vynuceno implementací směrnice Evropské komise. Činnost OSA, Intergram a dalších kolektivních správců byla trochu zprůhledněla, zpřísnění podmínek zvyšování sazeb, rozhodování soudy… Zůstaly však nešvary rozšířené kolektivní správy – výběr poplatků bez ohledu na to, zda odpovídající nositele práv kolektivní správce zastupuje, nebo nikoli. Na komplexní novelu dnes nabobtnalého a tudíž i nepřehledného zákona si budeme muset počkat. Novela Zákona o rozhlasovém a televizním vysílání zůstává neprojednaná ve sněmovně a vůle k přijetí je na nule. Důvod její přípravy? Také implementace evropského práva. To se ovšem v průběhu doby vyvíjelo dál. Vládní novela obsahovala třeba definici politické reklamy, zvýšení pravomocí rady v oblasti regulace AVMS a dávala jí nástroje pro odebírání kmitočtům nedochvilným vysilatelům. Zásadní spor se rozhořel okolo označování pořadů (vhodnosti pro dětské věkové skupiny) a jejich vysílání v době před 22.hodinou. Novela chtěla řešit i otázky vlastnictví médií. Autoři předlohy rozevřeli ještě více nůžky mezi neregulovaným internetovým vysíláním a velmi regulovaným klasickým televizním a rozhlasovým vysíláním. Sociální inženýrství bylo rozhodujícími hráči na mediálním trhu odmítnuto. Protlačovat novelu médiím navzdory, to je moc práce. A riskovat proto omezený přístup do zpráv není příliš motivující. Navíc byl prosazen Lex Babiš, čili antibiotikum na oligarchy v politice, a evropská legislativa už je také jiná, takže řešením je nechat předlohu v balíku, který už tato sněmovna neprojedná. Na dezinformace pak vznikl samostatný úřad. Původně připravované novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu na vládní stůl nedorazily vůbec. Řešily ovšem jen zbytečnosti, jako třeba návrh poslanců volebního výboru, kteří chtěli sloučit dvě výroční zprávy do jedné. Vládními představiteli deklarované změny, které by vedly k tzv. odpolitizování rad, se nekonaly. V reakci na nicnedělání si osvojilo několik poslanců návrh iniciativy Svobodu médiím a předložilo jej sněmovně. Tím však jednání o tématu skončilo. Brzy poté sociální demokracie dala jasně najevo jak to s nezávislostí veřejnoprávních médií myslí doopravdy a poslala své dva poslance do mediálních rad. Ladislava Šincla do RRTV a Vítězslava Jandáka do RČRo. Od listopadu 89 to bylo poprvé. Dalším důležitým vládním návrhem je novela Zákona o elektronických komunikacích. Její projednávání je opět „jen“ důsledkem evropského rozhodnutí. Terestrické vysílání totiž musí vyklidit pásmo 700MHz jak stanovil Brusel. Druhá vlna digitalizace tak bude představovat především náklady bez viditelného zlepšení komfortu diváka. Novela bude patrně přijata. Otázkou zůstává, kdo zmíněné náklady zaplatí. Pro ČT a ČRo je zdroj otevřen – změnou odpočtu DPH si přijdou na stamilióny ročně. I k tomu bylo potřeba upravit zákon. Předložili jej však přímo poslanci. Pro Český rozhlas se připravovala novela, která by umožnila vznik multiplexu pro technologii DAB+. Nevyjasněnost zejména otázky financování a udržitelnosti této distribuční platformy však iniciativa ustrnula hned na začátku. Naopak se podařilo dotáhnout legislativu umožňující fungování nové stanice mluveného slova ČRo Plus (následně i Rádia ZET). A to je vše. Zákony v mediální oblasti v tomto volebním období vznikaly především z popudu implementace evropské legislativy a bruselských nařízení. Je to dobře nebo špatně? V první řadě realita. Vláda médiím věnovala pozornost především tehdy, když řešila své vlastní problémy. A ty vznikaly v souvislosti s panikou okolo vlastnictví a možným zneužíváním médií Andrejem Babišem. To je pro oblast, kde se ročně otočí asi třicet miliard a která má fatální dopad na informovanost, kulturní a hodnotovou úroveň, ale i nálady obyvatel, docela málo. V poslední době slýcháme od špiček ČSSD, že Sobotkova vláda byla úspěšná, neboť se podařilo prosadit 80 procent jejího volebního programu. Jsou jen dvě možnosti. Buď legislativu pro média považuje za zbytečnou (což při tradičním sociálním inženýrství ČSSD není pravděpodobné), nebo převážil pocit, že plnění evropských doporučení a nařízení je ten správný program. To není dobrá zpráva - směrem k hodnocení období, které končí, ani k období, které začne po volbách.   Celý článek

Český filmový a televizní svaz FITES podporuje stanovisko Platformy Svobodu médiím

12. června 2017 / Monitor
Současné rozhodnutí Poslanecké sněmovny zvolit do Rady ČRo dlouholetého poslance ČSSD Vítězslava Jandáka považujeme za jasný důkaz toho, že se politické strany už ani nesnaží zastřít svou snahu o získání plné kontroly nad klíčovými médii této země. Je veřejným tajemstvím, že současné nominace kandidátů do Rady České televize a Rady Českého rozhlasu ze strany občanských a profesních spolků jsou v lepším případě marným pokusem, v horším pak přímo fíkovým listem přikrývajícím dohody politických stran. Jestliže si tyto strany čtyři měsíce před volbami neváhají prosadit do mediálních rad přímo svého vlastní poslance, jde o neblahou předzvěst toho, co nás může čekat po volbách! Vždy jsme považovali změnu způsobu volby zástupců do Rady ČT a Rady ČRo za významnou pojistku proti snahám politiků o ovládnutí médií veřejné služby. Poslanecká sněmovna nyní demonstrovala, že jde o nezbytnou nutnost. Už není nač čekat! Poslanecká sněmovna může své selhání vůči veřejnosti napravit bezodkladným schválením novely zákona o České televizi a Českém rozhlase (sněmovní tisk č. 965), kterou podporuje velká část voličů a členů spolků a institucí uvedených v příloze těchto novel. Za Platformu Svobodu médiím!: Adam Černý Hana Marvanová David Smoljak Martin Vadas, předseda FITES Celý článek

Co všechno ještě udělají pro drtivé vítězství Andreje Babiše?

09. června 2017 / Petr Gabriel
Tradiční politické strany i jejich šéfové trpí programovou vyprázdněností. Nemají co říct, neví, jak oslovit voliče, jak zvrátit stav marasmu preferencí. Jednoduchá přímočará komunikace Andreje Babiše ve vyprahlé pustině zabírá. Lid mu odpustí téměř všechno, co udělá. Fenomén Babiš je tak silný, že strany svou komunikaci staví převážně na vymezování. Vůči jeho osobě, vůči jeho médiím, vůči Agrofertu… O nebezpečích spojených s hegemonií fenoménu netřeba diskutovat. Ta tu jsou (bohužel už čtyři roky) a zatím se nenašel nikdo, kdo by je dokázal odklonit do vesmíru. Jenže vyprahlost prakticky všech politických stran, umocněná mediálním obrazem, je zarážející. Jako by se všichni viditelní politici snažili, aby volební výsledek Andreje Babiše a jeho ANO byl ještě vyšší, než naznačují průzkumy. Téměř celé volební období se k Babišovi (a jeho ministerstvu) v médiích vyjadřuje Miroslav Kalousek. Média mu dávají prostor, který odpovídá spíše jeho ostrému jazyku, než schopnostem TOPky něco vyřešit. Velké divadlo přenášela média v době vládní krize on-line. Hlavní hrdina (a snad i tříhodinový vítěz) Bohuslav Sobotka se objevil v několika rolích najednou. Měl v médiích tolik prostoru, jak snad za posledních pětadvacet let nikdo před ním. Většinu času trávil popisováním chyb Andreje Babiše. Jeho komunikace témat (pro budoucnost naší demokracie klíčových) však mnoho odezvy u lidu nenašla. Dokonce mu začala bortit vlastní stranu ještě rychleji, než před vládní krizí. Pavel Bělobrádek je tak trochu výjimkou. V médiích se komentování Andreje Babiše spíše vyhýbal. Má však dost starostí s nejistým výsledkem koalice KDU a STAN, ale i s formulováním vlastního programu, se kterým by mohla jeho strana lid oslovit. ODS se uchyluje převážně k obecným politologickým tezím, kterým nerozumí ani jejich skalní příznivci. Nejvíc slyšet je i zde kritika Babiše, v lepším případě akademické připomínky k jeho práci na ministerstvu. Takže úsměvně působí snaha ODS zviditelnit se další velkou debatou šéfredaktorů (Dalibor Balšínek, František Mikš, Jakub Patočka a Pavel Šafr), kterou bude moderovat Petr Fiala. Kdo nenabízí program, nemá co prodávat přes média lidem. Kdo třeba i program má, musí míst osobnost, která má šanci přes média lidem něco prodat. Kritika Andreje Babiše není program. Je to možná po určitý čas zajímavé zboží pro média. Ale už sotva pro lidi. Ti žijí svými starostmi a politiku vnímají spíše jako nutné zlo (a volební kampaň ještě hůře), než něco, co je pro ně fatálně důležité. A stav médií dnes je devastován všemi nedávnými aférami. Kolik dostane Andrej Babiš a hnutí ANO poslaneckých křesel po volbách? Můžeme se o to číslo zatím jen vsadit. A já sázím, že současná aktivita lídrů dalších politických stran založená na vymezování se vůči fenoménu Babiš (společně s aktivismem některých médií) dostane volební výsledkem ANO i nad 35%. Celý článek

Jak šel čas televizního světa jedniček a nul II. - kampaň

07. června 2017 / Zdeněk Duspiva
Nezbytnou součástí všech fází příprav i samotné realizace procesu televizní digitalizace byla od počátku informační kampaň. Tomuto tématu přirozeně rozuměli a rozumějí skoro všichni a tak debaty na to jak poskytnout srozumitelné, dostatečné a věrohodné informace, při současném požadavku na jejich „technickou neutralitu“, byly většinou nekonečné… Ještě před formálním ustanovením Národní koordinační skupiny pro digitální vysílání v České republice („NKS“) v roce 2006 se souběžně rozběhly práce na celkové strategii i informační a komunikační kampani. Ministerstvo informatiky ve spolupráci s Ministerstvem kultury připravilo dokument Koncepce rozvoje digitálního televizního vysílání v České republice, jehož cílem bylo „urychlit přechod ze zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání v České republice, časově vymezit jednotlivé fáze tohoto přechodu, stanovit podmínky úplného vypnutí zemského analogového televizního vysílání a určit úlohu státu v celém procesu“. Koncepci schválila vláda dne 15. 3. 2006. V souladu s Koncepcí rozvoje digitálního vysílání v České republice pak Český telekomunikační úřad  28. prosince 2006 vydal opatření obecné povahy, kterým se stanoví Technický plán přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (TPP) (pdf). NKS formálně vznikla usnesením vlády ČR ze 17. května 2006 č. 563 „k institucionálnímu zabezpečení Koncepce rozvoje digitálního vysílání v České republice“. Součástí předložených a schválených materiálů byly mj. i „Základní principy informační a komunikační kampaně k rozvoji digitálního vysílání v České republice, včetně odhadu finančních nákladů ( obsažené v části IV materiálu č.j.741/06). Institucionální zabezpečení Koncepce rozvoje digitálního TV vysílání v ČR (pdf) Tehdejší vláda premiéra Jiřího Paroubka ve svém usnesení souhlasila s „použitím prostředků rozpočtové kapitoly 338 - Ministerstvo informatiky na rok 2006 ve výši 40 mil. Kč alokovaných podle usnesení vlády ze dne 26. ledna 2005 č. 105 na dotační titul pro rozvoj vysokorychlostního přístupu k internetu na pokrytí výdajů informační kampaně a průzkumů penetrace v roce 2006. Vláda pak uložila ministryni informatiky Daně Bérové předložit vládě ke schválení žádost rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o povolení změn závazných ukazatelů státního rozpočtu kapitoly 338 – Ministerstvo informatiky v roce 2006.“ Pro další plánovanou komplexní informační kampaň v dalších etapách televizní digitalizace vláda uložila úkol tehdejšímu 1. místopředsedovi vlády a ministru financí Bohuslavu Sobotkovi „vyčlenit ze státního rozpočtu na rok 2006 z rozpočtové kapitoly 398 - Všeobecná pokladní správa, položka Vládní rozpočtová rezerva, finanční prostředky ve výši 45,1 mil.Kč na pokrytí výdajů informační kampaně a průzkumů penetrace v roce 2006 a převést je do rozpočtové kapitoly 338 - Ministerstvo informatiky.“ Dále oka vláda rozhodla alokovat při přípravě státního rozpočtu na rok 2007 finanční prostředky ve výši 100 mil.Kč v rozpočtové kapitole 338 - Ministerstvo informatiky na pokrytí výdajů informační kampaně a průzkumů penetrace v roce 2007 nad rámec střednědobého výhledu výdajů této kapitoly schváleného usnesením vlády ze dne 7. 9.2005 č. 1131.“  V podobné výši byly plánovány prostředky na kampaň i pro další roky (v té době ještě nebyl znám přesný časový harmonogram ani technický plán přechodu ad.). V souladu s rozhodnutím vlády pak Ministerstvo informatiky 28.7.2006 vypsalo veřejnou soutěž na Centrální adrese na návrh kreativního konceptu a realizaci I. etapy  informační kampaně. NKS začala pracovat naplno, vznikly mj. i pracovní komise (Technická, Akademická, Legislativní ad.). V dalších týdnech soud zrušil rozhodování RRTV o nových TV licencích a nastala dlouhá patová situace… Vláda pak  formálně  16.8.2006 podala demisi a následně vznikla přechodná vláda Mirka Topolánka fungující do 7.1.2007 (demisi formálně podala již 11.10.2006). Veřejná soutěž na první kampaň byla logicky zrušena ještě před finálním výběrem realizátora. Do konce roku 2006 se ale rozběhl pilotní testovací digitální projekt pro oblast Domažlic, který byl řešen mimo tzv. technický plán a tím i specifická informační kampaň byla provedena v podlimitním režimu z rozpočtu Ministerstva informatiky a ve spolupráci s Českou televizí. Po delších diskuzích se nakonec do závěru procesu na Domažlicku i informační kampaně zapojila i TV NOVA (způsobem sobě vlastním.. ). Další ucelený projekt přišel až s kompletní diginovelou 2007/2008, novým technickým plánem, včetně zajištění způsobu financování a mechanismu provedení informační kampaně až do samého konce celého přechodu od televizního analogu na digitální vysílání. Pozn. Skutečně vynaložené finanční prostředky na komplexní informační kampaň  byly pak po restartu projektu ve finále výrazně nižší a účinek kampaně mnohem efektivnější. Na financování byly dle zákona využity zdroje ze speciálního digitálního účtu z dílčí zbytkové části výnosů z reklam na ČT (po odečtení příspěvku na kinematografii (150 mil. Kč ročně) a náklady na technické potřeby ČTÚ) a v souhrnu činily za období 2008-2012 celkem 200 mil.Kč. Z toho čtvrtinu nákladů tvořila podpora specifických skupin obyvatelstva se zdravotním postižením a podpora zdravotních zařízení, škol a ústavů sociální péče.     Celý článek

Reakce Českého rozhlasu na prohlášení APSV ze dne 1. 6. 2017

05. června 2017 / René Zavoral
Sdružení soukromých vysílatelů APSV ve svém prohlášení z 1. června neoprávněně napadlo Český rozhlas. Zdůrazňujeme, že Český rozhlas si počíná zcela v souladu s relevantními právními předpisy. Razantně odmítáme, že bychom jakýmkoli způsobem narušovali duální systém rozhlasového trhu v České republice a překračovali práva a povinnosti, které nám ukládá zákon o Českém rozhlasu i zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Český rozhlas respektuje právní řád a rozhodnutí státních orgánů. Vysílání Českého rozhlasu je jasně stanoveno zákonem o Českém rozhlasu. Veškeré dlouhodobé programové záměry schvaluje Rada Českého rozhlasu jako jeho kontrolní orgán. Jeho programové i rozvojové plány jsou v mnoha ohledech detailnější než licenční podmínky privátních provozovatelů. Prohlášení APSV považujeme za nekorektní a řada v něm uvedených údajů je lživá. Je to právě APSV, kdo degraduje rozhlasový trh a etické a morální aspekty férové soutěže, volí metody bezdůvodného osočování, vyhrožování a zpochybňování práv a kompetencí Českého rozhlasu. Pro Český rozhlas je posluchač vždy na prvním místě. Rozvíjíme a nabízíme veřejnosti co nejširší portfolio služeb, které sledují moderní trendy a zároveň přinášení pravdivé a vyvážené informace, kulturu, zábavu i vzdělávání. Jsou tu naopak někteří soukromí provozovatelé rozhlasového vysílání, sdružení v APSV, kteří například dlouhodobým odmítáním rozvoje digitálního vysílání způsobují zakonzervování rozhlasového prostředí, jeho stagnaci a postupnou degradaci. Přejmenování stanice Český rozhlas Region, Vysočina (takový byl od roku 2002 úplný název stanice) na Český rozhlas Vysočina bylo logickým a dlouhodobě plánovaným krokem. V případě Českého rozhlasu Region, Vysočina tedy šlo pouze o úpravu názvu vypuštěním slova „Region“. Tato změna zohledňuje tradiční branding a zároveň koresponduje s celkovou strategií značek Českého rozhlasu. Český rozhlas vyzývá APSV, aby se zdržela nekorektního jednání a respektovala obecné normy etiky a morálky. Celý článek

Mediální reakce na kauzu Babiš–Přibil jsou jak z absurdní komedie

02. června 2017 / Adam Drda
V Evropském parlamentu se diskutovalo o politickém zneužívání českých médií. Podrobnosti, včetně názorů politiků různých stran, přinesla Česká média v průběhu včerejška. Dnes přinášíme komentář Adama Drdy ze začátku května. Připomene nejen atmosféru, ale i fakta z doby před pár týdny.  Kauza je stále stejná. Jde primárně o zneužití vlastního média k vlastním politickým cílům? Kde se vzaly nahrávky Babiš-Přibyl a jaká je jejich důležitost v celém mocenském příběhu? V českých masmédiích, která nepatří Agrofertu, byla první nahrávka Babiš–Přibil popisovaná jako „bomba“, jako událost klíčového významu, která cosi skrytého konečně odhalila a demaskovala. V textu napsaném pro Bubínek Revolveru s takovou interpretací polemizoval publicista Adam Drda Šéfredaktor Respektu Erik Tabery napsal: „Potvrdil se fakt, že nejde skloubit vlastnictví médií a vlastnictví politické strany. (…) Vlastník nemá takto úkolovat redaktora, co má a co nemá dělat, aby mu to pomohlo v politickém boji. V tomto ohledu se pohled na šéfa ANO, ale i jeho média, zásadně mění.“ Podle mne je to jak z absurdní komedie. Čí pohled se „zásadně mění“? Taberyho? Respektu? Novinářů? Kterých? Nebo se mění pohled českých společenských tzv. elit? Lidí, kteří dosud publikují v babišnovinách a pomáhají jim vytvářet iluzi normality/normálnosti? Řekl bych, že se nemění téměř nic, jen přibylo pár dodatečných důkazů v již dlouho přehledné situaci. Stručná rekapitulace: Andrej Babiš koupil vydavatelství MAFRA na počátku června 2013, tedy před čtyřmi lety. V tu chvíli bylo každému soudnému člověku zřejmé, že se stal malér obrovských rozměrů, protože prostě nelze skloubit novinářskou nezávislost s vlastníkem, který je populistický politik a ještě k tomu velkopodnikatel s podivnou minulostí. A bylo také zřejmé, že likvidací dvou hlavních liberálních deníků se v malé zemi otevírá cesta k destrukci celého svobodného mediálního prostoru. Vzápětí poté, co Babiš zakoupil MAFRA, podal z Lidových novin výpověď kvůli nepřijatelnému majiteli redaktor Tomáš Němeček. Koncem června prasklo a bylo široce zveřejněno, že Babiš telefonoval do LN a „péroval“ kvůli jakési záležitosti redaktora Jana Kálala. Dne 19. září 2013 napsal tehdejší šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr v úvodníku časopisu: „Andrej Babiš je tady prvním člověkem, jenž si za své peníze pořídil politickou stranu a následně si koupil dva hlavní české politické deníky, aby se mu nepletly do cesty. Tím poškodil jak férovou politickou soutěž, tak tím cynicky pošlapal i základní étos novinářské práce, tedy veřejnou kontrolu politické moci. Babiš demontuje základní stavební kameny demokratické společnosti přímo před našima očima.“ Babiš na úvodník reagoval tím, že Šafra verbálně napadl, označil ho za psychopata – a spousta lidí z masmédií se přitom Šafrovi nepokrytě vysmívala s shazovala ho. Česká novinářská a publicistická obec se už v roce 2013 rozdělila na dvě části. Ta menšinová psala o tom, že dochází k omezení svobody tisku a bude to mít dopad na kvalitu české demokracie, a v některých případech z toho dotyční pro sebe vyvozovali i konkrétní důsledky; ta větší se tvářila, že se nic neděje, bylo to pohodlnější a jevilo se to výhodnější. Na podzim 2013 došlo k výměně šéfredaktorů LN a MF DNES. Poté kupříkladu politolog Bohumil Doležal oznámil, že přestává do těchto deníků psát – a vysvětlil proč. Ve stejné době kvůli Babišovi odešla řada redaktorů obou listů a začala vznikat nová „nebabišovská“ média, například internetový server Echo24.cz (a později Týdeník Echo), na který Babiš opět nevybíravě zaútočil na vládní tiskové konferenci, což kupříkladu zmíněný Respekt zrelativizoval. Kvůli úpadku mediálního prostředí se pak zrodily další internetové projekty, třeba Svobodné fórum nebo Hlídací pes. I v nich se rozumně psalo, co znamenají Babišovy kroky v mediální sféře. Takže znovu: čí pohled na Babiše a jeho masmédia se teď, po zveřejnění nahrávky s Přibilem, „zásadně mění“? Od roku 2013/2014 se postupně stalo nepřehlédnutelným, že Babišovy listy (LN i MF DNES) slouží zájmům majitele a nemají s novinářskou nezávislostí nic společného. Ukazovalo se to například tím, že do nich vždycky nějací lidé (jako třeba Kateřina Šafaříková nebo Sabina Slonková) nastoupili, chovali se jako děti, které nevěří, že na rozpálená kamna se nesedá, a záhy s humbukem zase odcházeli, přičemž na sociálních sítích sice kdekdo tleskal jejich „odvaze“, nicméně že by viditelnější část české „občanské společnosti“ vyvodila nějaké podstatnější závěry, to ne. Slonková mimochodem v únoru 2015 o důvodech odchodu z čela MF DNES prohlásila: „Jsem bytostně přesvědčená o tom, že ani v dnešní době není možné upravovat obsah novin, které chtějí být nezávislé, na přání inzertních klientů, obchodních partnerů, politických přátel a jejich přátel. Je to podvod na čtenářích a podle mě cesta do pekel. Tím spíš když jde o noviny, které vlastní člen vlády a byznysmen z první pětky. V takovém případě se naopak musíte o to víc snažit přesvědčit čtenáře, že vašim informacím může věřit, že nejsou ohnuté. Když ztratíte důvěru čtenářů, už ji zpátky nezískáte. A s tímhle názorem jsem zůstala ve vedení společnosti nakonec sama.“ Rozhovor, starý už dva roky, je zde, a i když v něm Slonková volila opatrné formulace, je zjevné, na co v MF DNES narazila. K tomu, aby zkušenější novinář a snad i čtenář poznal závislost Babišových tiskovin, vybavených služebnými šéfredaktory, je stačí číst a sledovat – účelové a časované útoky na Babišovy oponenty, víceméně ticho kolem Babišových malérů, žádná investigativní žurnalistika kolem Agrofertu a vydavatelovy minulosti. Ostatně zmíněný Tomáš Němeček řekl už v dubnu 2014, tedy příznačně ještě před odchodem Slonkové z MF DNES, v interview pro Respekt: „Myslím, že vliv Andreje Babiše na jeho deníky jsme mohli pozorovat v posledních dnech v Mladé frontě DNES. Například v tom, jakým způsobem referovala o Bohuslavu Sobotkovi a jeho rozhodování o OKD v minulosti. Lze to vypozorovat i na tom načasování a obsahu. Poté co se Andrej Babiš stal ministrem financí, má MF DNES přístup do archivu dokumentů ministerstva financí a cituje z nich. A vysvětlení, že je to výsledek jejich tříměsíční práce, jako novinář po dvaceti letech praxe neberu, protože za těmi texty tříměsíční práce není vidět. Naopak je zjevné, že někdo dostal na podnose naservírované dokumenty (…).“ Má tedy nahrávka Babišova domlouvání s Přibilem nějakou společenskou hodnotu? Ukázalo se, že Babiš zcela přirozeně lže (a navíc křivě slibuje „na zdraví svých dětí“), ale jestli to bude mít dopad na jeho politické postavení, to si netroufám odhadovat. Pak je tu další věc, totiž že se díky nahrávce najednou rozmluvilo pár lidí, kteří z MF DNES už v minulých letech odešli, mají zkušenost s tím, jak to v listě chodí, a dosud byli zticha. Novinář Jan Novotný (dnes působí v týdeníku EURO) například napsal na Facebook: „Během posledních týdnů, kdy jsem ještě v MF DNES pracoval, se mi šéfredaktor Plesl sám přiznal k tomu, že můj text s majitelem novin Babišem konzultoval. Jednalo se o text o hnutí ANO, který se Babišovi nelíbil. Sám mi dokonce několikrát volal a svůj nesouhlas s obsahem mých textů sdělil.“ Není z toho srozumitelné, jestli Novotnému telefonoval Plesl, nebo sám Babiš, ale každopádně je namístě otázka, proč si novinář takhle důležitou věc nechává pro sebe přinejmenším od roku 2015, kdy MF DNES opustil. Dalším, podobně nedochvilným očitým svědkem je Martin Biben, jemuž trvalo více než rok, než o svých zkušenostech z MF DNES napsal, a to opět jen na Facebooku (obojí k dohledání zde). Těžko říct, čím si dosavadní mlčení takových lidí vysvětlit. Buď měli z Babiše opravdu velký strach – anebo se jim prostě úplně pokřivila měřítka, nedochází jim, že nechávat si ve stávající politické a mediální situaci pro sebe podobné informace z Babišových podniků je v případě novináře zhruba stejné, jako kdyby věděl dejme tomu o rozsáhlé korupci v politické straně a nechal to být. Novotný na svém Facebooku píše o lidech, „kteří v MF DNES i nadále pracují a snaží se v těžkých podmínkách dělat nezávislou žurnalistiku“, Biben pro změnu soudí, že případ Babiš–Přibil „vypovídá i o zdravém duchu, který v MF DNES díky poctivým a kvalitním novinářům, kteří tam dodnes působí, přežívá a který zamezil daleko větší škodě“. Svatá prostoto! Novináři, kteří dnes působí v LN a v MF DNES, už dávno odhodili veškeré etické zásady své práce, podílejí se na výrobě služebných novin a pomáhají Babišovi k úspěchu. Jakápak tedy těžká pozice, mohli dávno dělat něco užitečného. Dnes už se z MF DNES a z LN nedá se ctí ani odejít – nejvýš je možné se z těch redakcí tiše a se studem vytratit a oprávněně doufat, že se na to angažmá zapomene, jako v dnešních Čechách skoro na všechno. Zůstává snad pouze otázka, jestli teď z Babišových novin konečně vyšumí různé osobnosti tuzemské publicistiky se svými oblíbenými rubrikami. Tedy jestli v nich i nadále budou pravidelně vycházet Poslední slova Petrušky Šustrové, Martina C. Putny či Jana Rejžka, sloupky Petry Hůlové, Díže Břetislava Rychlíka, politické úvahy Josefa Mlejnka juniora, referáty o architektuře Zdeňka Lukeše atd. atp. Ale ono už je to po tolika letech držení pozic nejspíš jedno. zveřejněno s laskavý svolením autora a Revolver Revue Celý článek

Prohlášení APSV k novému názvu Českého rozhlasu na Vysočině

01. června 2017 / Michel Fleischmann
APSV tímto apeluje na veřejnoprávní Český rozhlas a vyzývá k respektu a dodržování férového jednání v rozhlasovém prostředí. Členové APSV musí (na de facto posledním regulovaném mediálním trhu) v respektu zákona podstoupit při jakékoliv změně tohoto typu vždy zdlouhavé procesy schvalování u orgánu státní správy (RRTV). Zatímco ČRo pravděpodobně tuto povinnost nemá, když svévolně mění pojmenování svých stanic, mění programové schéma a rozšiřuje své pokrytí. Tímto krokem však narušuje duální systém a hospodářskou soutěž. APSV proto vyzývá regulační orgány a ČRo samotné, aby byla zastavena degradace rozhlasového prostředí. Současně také vyzývá k návratu k respektování duálního systému, právního řádu, rozhodnutí státních orgánů a v neposlední řadě i k úctě k posluchačům, plátcům koncesionářských poplatků. Kauza přejmenování stanice ČRo Region Vysočina na ČRo Vysočina je při znalosti dlouholetého vysílání a mediálního působení subjektu Hit Rádio Vysočina nejen opovrhováním investic a práce tohoto soukromého vysílatele, ale současně také poukazuje na přiživování se ČRo na úspěšnosti této značky. Celý článek

Viníkem situace je primárně Andrej Babiš

01. června 2017 / Kateřina Konečná
V prvé řadě mi dovolte Vás dnes požádat, abyste si uvědomili, že kritika, kterou máte dnes v plánu přednést, by neměla být namířena proti obyvatelům České republiky a ani proti naší zemi. Viníkem celé situace je primárně jedna osoba, a tou je Andrej Babiš. Ten v roce 2011 založil nové politické hnutí a o dva roky později nakupuje jedno z nejvýznamnějších vydavatelství v zemi. Jeho motivace byla jasná. Pomocí nakoupených médií ovlivňovat české veřejné mínění ve snaze zabezpečit si co největší politickou moc. Všichni víme, že to není poprvé, kdy byl nezávislý výkon čtvrté moci ve státě zkomplikován, či znemožněn politiky. Případ, který tak dnes řešíme, není bohužel příliš ojedinělý a musíme si my sami přiznat, že moc nevíme, jak těmto situacím efektivně předcházet. Chápu, že Evropský parlament má potřebu o této věci hovořit, ale považuji za nutné, abychom si uvědomili, že tři důležité osoby evropské politiky o tomto konfliktu zájmů věděly, ale dívaly se na druhou stranu. Guy Verhofstadt, který přivedl toto nové politické hnutí do frakce ALDE, eurokomisařka Věra Jourová, která byla za Babišovo hnutí do funkce nominována, a Pavel Telička, který vedl kandidátku hnutí ANO do Europarlamentu. Všichni tito lidé si byli velmi dobře vědomi toho, že Andrej Babiš koupil mediální skupinu MAFRA až potom, co ohlásil vstup do politiky. Pokud se domnívali, že oba kroky spolu nesouvisejí, pak projevili neuvěřitelnou úroveň politické naivity a jejich nynější rozhořčení považuji za falešné. Babiš se totiž asi i u nich držel pravidla z knihy Kmotr, které zadávalo všem jeho nejbližším pravidlo, že ptát se na jeho byznys je přísně zakázáno. Babišovu budoucnost v České republice teď mají v rukách především naši občané díky blížícím se volbám. Je to v našich rukou a já českým občanům věřím, že tento problém vyřeší, a mám dostatečnou důvěru v to, že se s ním popere i sama Česká republika bez toho, abychom o tomto problému museli nadále jednat či jakkoli ho komentovat v Evropském parlamentu.   Celý článek

Naše mladá demokracie a právní stát narazily na brutální sílu

01. června 2017 / Luděk Niedermayer
Svobodná a pluralitní média dnes představují jednu ze základních hodnot naší společnosti, jsou pilířem demokracie a férové politické soutěže. Ale naplňování tohoto zjevného požadavku dnes není vůbec snadné. Důvod dnešního jednání vyplynul z chování několika málo jednotlivců z mé země a selhání jiných. Nejde o chybu zákonodárců, nemohou za to naši občané. Je snadné říct, že čtvrtstoletí mladá česká demokracie a právní stát narazily na brutální sílu, se kterou někteří vrcholní politici prosazují své politické a ekonomické zájmy. A dá se dodat, že takovéto střety přinášejí škody a nedá se s nimi nic dělat. Říct se to dá, ale byla by to obrovská chyba. Snaha o manipulaci médií u nás v podobě například záměrně jednostranného informování o uprchlické krizi jednou soukromou televizí nebo dohadování člena vlády a zároveň vlastníka velkých novin s jejich redaktorem o zveřejňování kauz proti jejich oponentům, jsou pouze české variace na podobné problémy, které se s různou intenzitou projevují v různých evropských zemích. A proto je dobře, že se zde dnes o nich bavíme. Problémy samozřejmě nevyřešíme, jednoduché řešení složitého problému prakticky nikdy neexistují. Lékem podle mého názoru nejsou v žádném případě nové předpisy nebo zvyšování pravomocí EU. Zvýšení rizika politického využívání médií může přinést hlavně kombinace fungující občanské společnosti, kvalitních zákonů, jejich jasného vymáhání a promyšlený systém ochrany a podpory nezávislosti novinářů. Velkou roli hraje ochrana nezávislosti a kvality veřejnoprávních médií. A výměna nejlepší praxe mezi členskými zeměmi EU samozřejmě může zlepšit domácí prostředí. Dámy a pánové, na konec mi dovolte říct, že manipulace a zneužití médií dnes v Evropě nezahrnuje pouze hrozby vycházející zevnitř, ale i hrozby vnější. Hovořím o propagandě a lživých informacích šířených některými ruskými médii v EU. Mluvil o tom nedávno francouzský prezident po jednání s prezidentem Putinem. Je to hrozba, které musíme čelit společně. A na závěr poslední větu. Dovolte mi poděkovat všem novinářům, kteří, ač čelí politickým tlakům, dělají svoji práci odpovědně, nezávisle a kvalitně. autor je europoslancem za TOP 09 Celý článek

Česká žurnalistika nemusí čelit žádným institucionálním překážkám

01. června 2017 / Pavel Telička
Nejprve bych chtěl říci, že si nejsem úplně jistý, proč zde diskutujeme o situaci v českém mediálním prostředí. Domnívám se, že by se měl Evropský parlament zabývat systémovými problémy v těch zemích Evropské unie, které nerespektují základní demokratické principy a kde nezávislá žurnalistika čelí institucionálním překážkám. Česká republika zcela jistě není jednou z nich. Je samozřejmé, že jednání Andreje Babiše, jenž je předsedou strany, kterou zastupuji, bylo nepřijatelné. Sám jsem s ním tento problém řešil, veřejně odsoudil jeho jednání a také ho požádal, aby přesně vysvětlil, co se stalo a jaká byla jeho role v této záležitosti. Rovněž jsem ho vyzval, aby usnadnil tuto situaci svou rezignací. Ale Česká republika má funkční demokratické instituce, jejichž schopnost řešit takové problémy zůstává neomezená. Máme právní předpisy týkající se střetu zájmů, které vedly Andreje Babiše k tomu, aby svá média a další společnosti vložil do svěřeneckého fondu. Tyto instituce mohou také dobře posoudit, zda jsou to kroky dostatečné. Nicméně je to jen individuální případ. Možná by bylo zajímavé poznamenat, že poslední index pro svobodu tisku vydaný uznávanou organizací Reportéři bez hranic řadí Českou republiku na 23. místo ze 180 zemí světa. Jsme tak vysoko nad Francií, které připadá 39. místo, Velkou Británií, která je na 40. místě, a nad Itálií s 52. místem. Čeští novináři jsou při vykonávání své práce svobodní. Řekl bych, že vidím daleko větší důvod k obavám, kterým je nejednoznačný a spíše pasivní vztah členských zemí k evropské politice. Nemyslím si, že je to něco, co bychom tu měli diskutovat. Chápu však, že mnozí z vás by rádi porozuměli rostoucí nejednoznačnosti k otázkám  EU v České republice i dalších zemích EU, jejich pasivitě a velmi silné tendenci vnímat evropský integrační projekt čistě z finančního hlediska. Ale opět se jedná o problém, který je běžný v mnoha zemích, nejen v České republice. Zdá se, že někteří čeští politici, a to včetně prezidenta Miloše Zemana, zapomněli, co nás dovedlo do EU. Doufám, že si čeští občané ve volbách vyberou jen skutečně evropské vůdce, a to jak v podzimních parlamentních volbách, tak především v lednových prezidentských volbách. To by mohlo jistě přinést vítaný zlom. Česká republika, stejně jako další země EU, potřebuje skutečné vůdce, kteří by aktivně nastolovali diskuze v mnoha otázkách - od Brexitu a budoucnosti evropské integrace k zabezpečí ohledně tisku a dalších výzev, na které jsme nyní příliš pomalí a slabí. Potřebujeme rozhodnutí a jejich prosazování. Chci českou debatu o těchto otázkách, ale také o euru. Místo toho, abychom diskutovali o neúspěchu jednoho českého politika v jedné záležitosti, byť důležité, bychom se měli zaměřit na práci na reformě EU. Domnívám se například, že má velmi malý smysl pokračovat v diskuzi o pěti scénářích budoucnosti EU, a to zejména proto, že tři z nich nejsou vůbec žádné scénáře. Čas, spíše než instituce EU, řekne, zda se Evropa vyvine ve vícerychlostní blok nebo zda se bude dál integrovat. O tom samozřejmě rozhodne naše vlastní schopnost dospět k dohodám u konkrétních problémů a výzev. Pojďme si tedy nejdřív říci, co je to za problémy, a začněme je řešit. Česká žurnalistika, stejně jako rychlé zkoumání záznamů bývalého prvního místopředsedy vlády Babiše, totiž není jedním z nich. autor je europoslancem za ANO
Celý článek