logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Reakce Českého rozhlasu na prohlášení APSV ze dne 1. 6. 2017

05. června 2017 / René Zavoral
Sdružení soukromých vysílatelů APSV ve svém prohlášení z 1. června neoprávněně napadlo Český rozhlas. Zdůrazňujeme, že Český rozhlas si počíná zcela v souladu s relevantními právními předpisy. Razantně odmítáme, že bychom jakýmkoli způsobem narušovali duální systém rozhlasového trhu v České republice a překračovali práva a povinnosti, které nám ukládá zákon o Českém rozhlasu i zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Český rozhlas respektuje právní řád a rozhodnutí státních orgánů. Vysílání Českého rozhlasu je jasně stanoveno zákonem o Českém rozhlasu. Veškeré dlouhodobé programové záměry schvaluje Rada Českého rozhlasu jako jeho kontrolní orgán. Jeho programové i rozvojové plány jsou v mnoha ohledech detailnější než licenční podmínky privátních provozovatelů. Prohlášení APSV považujeme za nekorektní a řada v něm uvedených údajů je lživá. Je to právě APSV, kdo degraduje rozhlasový trh a etické a morální aspekty férové soutěže, volí metody bezdůvodného osočování, vyhrožování a zpochybňování práv a kompetencí Českého rozhlasu. Pro Český rozhlas je posluchač vždy na prvním místě. Rozvíjíme a nabízíme veřejnosti co nejširší portfolio služeb, které sledují moderní trendy a zároveň přinášení pravdivé a vyvážené informace, kulturu, zábavu i vzdělávání. Jsou tu naopak někteří soukromí provozovatelé rozhlasového vysílání, sdružení v APSV, kteří například dlouhodobým odmítáním rozvoje digitálního vysílání způsobují zakonzervování rozhlasového prostředí, jeho stagnaci a postupnou degradaci. Přejmenování stanice Český rozhlas Region, Vysočina (takový byl od roku 2002 úplný název stanice) na Český rozhlas Vysočina bylo logickým a dlouhodobě plánovaným krokem. V případě Českého rozhlasu Region, Vysočina tedy šlo pouze o úpravu názvu vypuštěním slova „Region“. Tato změna zohledňuje tradiční branding a zároveň koresponduje s celkovou strategií značek Českého rozhlasu. Český rozhlas vyzývá APSV, aby se zdržela nekorektního jednání a respektovala obecné normy etiky a morálky. Celý článek

Mediální reakce na kauzu Babiš–Přibil jsou jak z absurdní komedie

02. června 2017 / Adam Drda
V Evropském parlamentu se diskutovalo o politickém zneužívání českých médií. Podrobnosti, včetně názorů politiků různých stran, přinesla Česká média v průběhu včerejška. Dnes přinášíme komentář Adama Drdy ze začátku května. Připomene nejen atmosféru, ale i fakta z doby před pár týdny.  Kauza je stále stejná. Jde primárně o zneužití vlastního média k vlastním politickým cílům? Kde se vzaly nahrávky Babiš-Přibyl a jaká je jejich důležitost v celém mocenském příběhu? V českých masmédiích, která nepatří Agrofertu, byla první nahrávka Babiš–Přibil popisovaná jako „bomba“, jako událost klíčového významu, která cosi skrytého konečně odhalila a demaskovala. V textu napsaném pro Bubínek Revolveru s takovou interpretací polemizoval publicista Adam Drda Šéfredaktor Respektu Erik Tabery napsal: „Potvrdil se fakt, že nejde skloubit vlastnictví médií a vlastnictví politické strany. (…) Vlastník nemá takto úkolovat redaktora, co má a co nemá dělat, aby mu to pomohlo v politickém boji. V tomto ohledu se pohled na šéfa ANO, ale i jeho média, zásadně mění.“ Podle mne je to jak z absurdní komedie. Čí pohled se „zásadně mění“? Taberyho? Respektu? Novinářů? Kterých? Nebo se mění pohled českých společenských tzv. elit? Lidí, kteří dosud publikují v babišnovinách a pomáhají jim vytvářet iluzi normality/normálnosti? Řekl bych, že se nemění téměř nic, jen přibylo pár dodatečných důkazů v již dlouho přehledné situaci. Stručná rekapitulace: Andrej Babiš koupil vydavatelství MAFRA na počátku června 2013, tedy před čtyřmi lety. V tu chvíli bylo každému soudnému člověku zřejmé, že se stal malér obrovských rozměrů, protože prostě nelze skloubit novinářskou nezávislost s vlastníkem, který je populistický politik a ještě k tomu velkopodnikatel s podivnou minulostí. A bylo také zřejmé, že likvidací dvou hlavních liberálních deníků se v malé zemi otevírá cesta k destrukci celého svobodného mediálního prostoru. Vzápětí poté, co Babiš zakoupil MAFRA, podal z Lidových novin výpověď kvůli nepřijatelnému majiteli redaktor Tomáš Němeček. Koncem června prasklo a bylo široce zveřejněno, že Babiš telefonoval do LN a „péroval“ kvůli jakési záležitosti redaktora Jana Kálala. Dne 19. září 2013 napsal tehdejší šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr v úvodníku časopisu: „Andrej Babiš je tady prvním člověkem, jenž si za své peníze pořídil politickou stranu a následně si koupil dva hlavní české politické deníky, aby se mu nepletly do cesty. Tím poškodil jak férovou politickou soutěž, tak tím cynicky pošlapal i základní étos novinářské práce, tedy veřejnou kontrolu politické moci. Babiš demontuje základní stavební kameny demokratické společnosti přímo před našima očima.“ Babiš na úvodník reagoval tím, že Šafra verbálně napadl, označil ho za psychopata – a spousta lidí z masmédií se přitom Šafrovi nepokrytě vysmívala s shazovala ho. Česká novinářská a publicistická obec se už v roce 2013 rozdělila na dvě části. Ta menšinová psala o tom, že dochází k omezení svobody tisku a bude to mít dopad na kvalitu české demokracie, a v některých případech z toho dotyční pro sebe vyvozovali i konkrétní důsledky; ta větší se tvářila, že se nic neděje, bylo to pohodlnější a jevilo se to výhodnější. Na podzim 2013 došlo k výměně šéfredaktorů LN a MF DNES. Poté kupříkladu politolog Bohumil Doležal oznámil, že přestává do těchto deníků psát – a vysvětlil proč. Ve stejné době kvůli Babišovi odešla řada redaktorů obou listů a začala vznikat nová „nebabišovská“ média, například internetový server Echo24.cz (a později Týdeník Echo), na který Babiš opět nevybíravě zaútočil na vládní tiskové konferenci, což kupříkladu zmíněný Respekt zrelativizoval. Kvůli úpadku mediálního prostředí se pak zrodily další internetové projekty, třeba Svobodné fórum nebo Hlídací pes. I v nich se rozumně psalo, co znamenají Babišovy kroky v mediální sféře. Takže znovu: čí pohled na Babiše a jeho masmédia se teď, po zveřejnění nahrávky s Přibilem, „zásadně mění“? Od roku 2013/2014 se postupně stalo nepřehlédnutelným, že Babišovy listy (LN i MF DNES) slouží zájmům majitele a nemají s novinářskou nezávislostí nic společného. Ukazovalo se to například tím, že do nich vždycky nějací lidé (jako třeba Kateřina Šafaříková nebo Sabina Slonková) nastoupili, chovali se jako děti, které nevěří, že na rozpálená kamna se nesedá, a záhy s humbukem zase odcházeli, přičemž na sociálních sítích sice kdekdo tleskal jejich „odvaze“, nicméně že by viditelnější část české „občanské společnosti“ vyvodila nějaké podstatnější závěry, to ne. Slonková mimochodem v únoru 2015 o důvodech odchodu z čela MF DNES prohlásila: „Jsem bytostně přesvědčená o tom, že ani v dnešní době není možné upravovat obsah novin, které chtějí být nezávislé, na přání inzertních klientů, obchodních partnerů, politických přátel a jejich přátel. Je to podvod na čtenářích a podle mě cesta do pekel. Tím spíš když jde o noviny, které vlastní člen vlády a byznysmen z první pětky. V takovém případě se naopak musíte o to víc snažit přesvědčit čtenáře, že vašim informacím může věřit, že nejsou ohnuté. Když ztratíte důvěru čtenářů, už ji zpátky nezískáte. A s tímhle názorem jsem zůstala ve vedení společnosti nakonec sama.“ Rozhovor, starý už dva roky, je zde, a i když v něm Slonková volila opatrné formulace, je zjevné, na co v MF DNES narazila. K tomu, aby zkušenější novinář a snad i čtenář poznal závislost Babišových tiskovin, vybavených služebnými šéfredaktory, je stačí číst a sledovat – účelové a časované útoky na Babišovy oponenty, víceméně ticho kolem Babišových malérů, žádná investigativní žurnalistika kolem Agrofertu a vydavatelovy minulosti. Ostatně zmíněný Tomáš Němeček řekl už v dubnu 2014, tedy příznačně ještě před odchodem Slonkové z MF DNES, v interview pro Respekt: „Myslím, že vliv Andreje Babiše na jeho deníky jsme mohli pozorovat v posledních dnech v Mladé frontě DNES. Například v tom, jakým způsobem referovala o Bohuslavu Sobotkovi a jeho rozhodování o OKD v minulosti. Lze to vypozorovat i na tom načasování a obsahu. Poté co se Andrej Babiš stal ministrem financí, má MF DNES přístup do archivu dokumentů ministerstva financí a cituje z nich. A vysvětlení, že je to výsledek jejich tříměsíční práce, jako novinář po dvaceti letech praxe neberu, protože za těmi texty tříměsíční práce není vidět. Naopak je zjevné, že někdo dostal na podnose naservírované dokumenty (…).“ Má tedy nahrávka Babišova domlouvání s Přibilem nějakou společenskou hodnotu? Ukázalo se, že Babiš zcela přirozeně lže (a navíc křivě slibuje „na zdraví svých dětí“), ale jestli to bude mít dopad na jeho politické postavení, to si netroufám odhadovat. Pak je tu další věc, totiž že se díky nahrávce najednou rozmluvilo pár lidí, kteří z MF DNES už v minulých letech odešli, mají zkušenost s tím, jak to v listě chodí, a dosud byli zticha. Novinář Jan Novotný (dnes působí v týdeníku EURO) například napsal na Facebook: „Během posledních týdnů, kdy jsem ještě v MF DNES pracoval, se mi šéfredaktor Plesl sám přiznal k tomu, že můj text s majitelem novin Babišem konzultoval. Jednalo se o text o hnutí ANO, který se Babišovi nelíbil. Sám mi dokonce několikrát volal a svůj nesouhlas s obsahem mých textů sdělil.“ Není z toho srozumitelné, jestli Novotnému telefonoval Plesl, nebo sám Babiš, ale každopádně je namístě otázka, proč si novinář takhle důležitou věc nechává pro sebe přinejmenším od roku 2015, kdy MF DNES opustil. Dalším, podobně nedochvilným očitým svědkem je Martin Biben, jemuž trvalo více než rok, než o svých zkušenostech z MF DNES napsal, a to opět jen na Facebooku (obojí k dohledání zde). Těžko říct, čím si dosavadní mlčení takových lidí vysvětlit. Buď měli z Babiše opravdu velký strach – anebo se jim prostě úplně pokřivila měřítka, nedochází jim, že nechávat si ve stávající politické a mediální situaci pro sebe podobné informace z Babišových podniků je v případě novináře zhruba stejné, jako kdyby věděl dejme tomu o rozsáhlé korupci v politické straně a nechal to být. Novotný na svém Facebooku píše o lidech, „kteří v MF DNES i nadále pracují a snaží se v těžkých podmínkách dělat nezávislou žurnalistiku“, Biben pro změnu soudí, že případ Babiš–Přibil „vypovídá i o zdravém duchu, který v MF DNES díky poctivým a kvalitním novinářům, kteří tam dodnes působí, přežívá a který zamezil daleko větší škodě“. Svatá prostoto! Novináři, kteří dnes působí v LN a v MF DNES, už dávno odhodili veškeré etické zásady své práce, podílejí se na výrobě služebných novin a pomáhají Babišovi k úspěchu. Jakápak tedy těžká pozice, mohli dávno dělat něco užitečného. Dnes už se z MF DNES a z LN nedá se ctí ani odejít – nejvýš je možné se z těch redakcí tiše a se studem vytratit a oprávněně doufat, že se na to angažmá zapomene, jako v dnešních Čechách skoro na všechno. Zůstává snad pouze otázka, jestli teď z Babišových novin konečně vyšumí různé osobnosti tuzemské publicistiky se svými oblíbenými rubrikami. Tedy jestli v nich i nadále budou pravidelně vycházet Poslední slova Petrušky Šustrové, Martina C. Putny či Jana Rejžka, sloupky Petry Hůlové, Díže Břetislava Rychlíka, politické úvahy Josefa Mlejnka juniora, referáty o architektuře Zdeňka Lukeše atd. atp. Ale ono už je to po tolika letech držení pozic nejspíš jedno. zveřejněno s laskavý svolením autora a Revolver Revue Celý článek

Prohlášení APSV k novému názvu Českého rozhlasu na Vysočině

01. června 2017 / Michel Fleischmann
APSV tímto apeluje na veřejnoprávní Český rozhlas a vyzývá k respektu a dodržování férového jednání v rozhlasovém prostředí. Členové APSV musí (na de facto posledním regulovaném mediálním trhu) v respektu zákona podstoupit při jakékoliv změně tohoto typu vždy zdlouhavé procesy schvalování u orgánu státní správy (RRTV). Zatímco ČRo pravděpodobně tuto povinnost nemá, když svévolně mění pojmenování svých stanic, mění programové schéma a rozšiřuje své pokrytí. Tímto krokem však narušuje duální systém a hospodářskou soutěž. APSV proto vyzývá regulační orgány a ČRo samotné, aby byla zastavena degradace rozhlasového prostředí. Současně také vyzývá k návratu k respektování duálního systému, právního řádu, rozhodnutí státních orgánů a v neposlední řadě i k úctě k posluchačům, plátcům koncesionářských poplatků. Kauza přejmenování stanice ČRo Region Vysočina na ČRo Vysočina je při znalosti dlouholetého vysílání a mediálního působení subjektu Hit Rádio Vysočina nejen opovrhováním investic a práce tohoto soukromého vysílatele, ale současně také poukazuje na přiživování se ČRo na úspěšnosti této značky. Celý článek

Viníkem situace je primárně Andrej Babiš

01. června 2017 / Kateřina Konečná
V prvé řadě mi dovolte Vás dnes požádat, abyste si uvědomili, že kritika, kterou máte dnes v plánu přednést, by neměla být namířena proti obyvatelům České republiky a ani proti naší zemi. Viníkem celé situace je primárně jedna osoba, a tou je Andrej Babiš. Ten v roce 2011 založil nové politické hnutí a o dva roky později nakupuje jedno z nejvýznamnějších vydavatelství v zemi. Jeho motivace byla jasná. Pomocí nakoupených médií ovlivňovat české veřejné mínění ve snaze zabezpečit si co největší politickou moc. Všichni víme, že to není poprvé, kdy byl nezávislý výkon čtvrté moci ve státě zkomplikován, či znemožněn politiky. Případ, který tak dnes řešíme, není bohužel příliš ojedinělý a musíme si my sami přiznat, že moc nevíme, jak těmto situacím efektivně předcházet. Chápu, že Evropský parlament má potřebu o této věci hovořit, ale považuji za nutné, abychom si uvědomili, že tři důležité osoby evropské politiky o tomto konfliktu zájmů věděly, ale dívaly se na druhou stranu. Guy Verhofstadt, který přivedl toto nové politické hnutí do frakce ALDE, eurokomisařka Věra Jourová, která byla za Babišovo hnutí do funkce nominována, a Pavel Telička, který vedl kandidátku hnutí ANO do Europarlamentu. Všichni tito lidé si byli velmi dobře vědomi toho, že Andrej Babiš koupil mediální skupinu MAFRA až potom, co ohlásil vstup do politiky. Pokud se domnívali, že oba kroky spolu nesouvisejí, pak projevili neuvěřitelnou úroveň politické naivity a jejich nynější rozhořčení považuji za falešné. Babiš se totiž asi i u nich držel pravidla z knihy Kmotr, které zadávalo všem jeho nejbližším pravidlo, že ptát se na jeho byznys je přísně zakázáno. Babišovu budoucnost v České republice teď mají v rukách především naši občané díky blížícím se volbám. Je to v našich rukou a já českým občanům věřím, že tento problém vyřeší, a mám dostatečnou důvěru v to, že se s ním popere i sama Česká republika bez toho, abychom o tomto problému museli nadále jednat či jakkoli ho komentovat v Evropském parlamentu.   Celý článek

Naše mladá demokracie a právní stát narazily na brutální sílu

01. června 2017 / Luděk Niedermayer
Svobodná a pluralitní média dnes představují jednu ze základních hodnot naší společnosti, jsou pilířem demokracie a férové politické soutěže. Ale naplňování tohoto zjevného požadavku dnes není vůbec snadné. Důvod dnešního jednání vyplynul z chování několika málo jednotlivců z mé země a selhání jiných. Nejde o chybu zákonodárců, nemohou za to naši občané. Je snadné říct, že čtvrtstoletí mladá česká demokracie a právní stát narazily na brutální sílu, se kterou někteří vrcholní politici prosazují své politické a ekonomické zájmy. A dá se dodat, že takovéto střety přinášejí škody a nedá se s nimi nic dělat. Říct se to dá, ale byla by to obrovská chyba. Snaha o manipulaci médií u nás v podobě například záměrně jednostranného informování o uprchlické krizi jednou soukromou televizí nebo dohadování člena vlády a zároveň vlastníka velkých novin s jejich redaktorem o zveřejňování kauz proti jejich oponentům, jsou pouze české variace na podobné problémy, které se s různou intenzitou projevují v různých evropských zemích. A proto je dobře, že se zde dnes o nich bavíme. Problémy samozřejmě nevyřešíme, jednoduché řešení složitého problému prakticky nikdy neexistují. Lékem podle mého názoru nejsou v žádném případě nové předpisy nebo zvyšování pravomocí EU. Zvýšení rizika politického využívání médií může přinést hlavně kombinace fungující občanské společnosti, kvalitních zákonů, jejich jasného vymáhání a promyšlený systém ochrany a podpory nezávislosti novinářů. Velkou roli hraje ochrana nezávislosti a kvality veřejnoprávních médií. A výměna nejlepší praxe mezi členskými zeměmi EU samozřejmě může zlepšit domácí prostředí. Dámy a pánové, na konec mi dovolte říct, že manipulace a zneužití médií dnes v Evropě nezahrnuje pouze hrozby vycházející zevnitř, ale i hrozby vnější. Hovořím o propagandě a lživých informacích šířených některými ruskými médii v EU. Mluvil o tom nedávno francouzský prezident po jednání s prezidentem Putinem. Je to hrozba, které musíme čelit společně. A na závěr poslední větu. Dovolte mi poděkovat všem novinářům, kteří, ač čelí politickým tlakům, dělají svoji práci odpovědně, nezávisle a kvalitně. autor je europoslancem za TOP 09 Celý článek

Česká žurnalistika nemusí čelit žádným institucionálním překážkám

01. června 2017 / Pavel Telička
Nejprve bych chtěl říci, že si nejsem úplně jistý, proč zde diskutujeme o situaci v českém mediálním prostředí. Domnívám se, že by se měl Evropský parlament zabývat systémovými problémy v těch zemích Evropské unie, které nerespektují základní demokratické principy a kde nezávislá žurnalistika čelí institucionálním překážkám. Česká republika zcela jistě není jednou z nich. Je samozřejmé, že jednání Andreje Babiše, jenž je předsedou strany, kterou zastupuji, bylo nepřijatelné. Sám jsem s ním tento problém řešil, veřejně odsoudil jeho jednání a také ho požádal, aby přesně vysvětlil, co se stalo a jaká byla jeho role v této záležitosti. Rovněž jsem ho vyzval, aby usnadnil tuto situaci svou rezignací. Ale Česká republika má funkční demokratické instituce, jejichž schopnost řešit takové problémy zůstává neomezená. Máme právní předpisy týkající se střetu zájmů, které vedly Andreje Babiše k tomu, aby svá média a další společnosti vložil do svěřeneckého fondu. Tyto instituce mohou také dobře posoudit, zda jsou to kroky dostatečné. Nicméně je to jen individuální případ. Možná by bylo zajímavé poznamenat, že poslední index pro svobodu tisku vydaný uznávanou organizací Reportéři bez hranic řadí Českou republiku na 23. místo ze 180 zemí světa. Jsme tak vysoko nad Francií, které připadá 39. místo, Velkou Británií, která je na 40. místě, a nad Itálií s 52. místem. Čeští novináři jsou při vykonávání své práce svobodní. Řekl bych, že vidím daleko větší důvod k obavám, kterým je nejednoznačný a spíše pasivní vztah členských zemí k evropské politice. Nemyslím si, že je to něco, co bychom tu měli diskutovat. Chápu však, že mnozí z vás by rádi porozuměli rostoucí nejednoznačnosti k otázkám  EU v České republice i dalších zemích EU, jejich pasivitě a velmi silné tendenci vnímat evropský integrační projekt čistě z finančního hlediska. Ale opět se jedná o problém, který je běžný v mnoha zemích, nejen v České republice. Zdá se, že někteří čeští politici, a to včetně prezidenta Miloše Zemana, zapomněli, co nás dovedlo do EU. Doufám, že si čeští občané ve volbách vyberou jen skutečně evropské vůdce, a to jak v podzimních parlamentních volbách, tak především v lednových prezidentských volbách. To by mohlo jistě přinést vítaný zlom. Česká republika, stejně jako další země EU, potřebuje skutečné vůdce, kteří by aktivně nastolovali diskuze v mnoha otázkách - od Brexitu a budoucnosti evropské integrace k zabezpečí ohledně tisku a dalších výzev, na které jsme nyní příliš pomalí a slabí. Potřebujeme rozhodnutí a jejich prosazování. Chci českou debatu o těchto otázkách, ale také o euru. Místo toho, abychom diskutovali o neúspěchu jednoho českého politika v jedné záležitosti, byť důležité, bychom se měli zaměřit na práci na reformě EU. Domnívám se například, že má velmi malý smysl pokračovat v diskuzi o pěti scénářích budoucnosti EU, a to zejména proto, že tři z nich nejsou vůbec žádné scénáře. Čas, spíše než instituce EU, řekne, zda se Evropa vyvine ve vícerychlostní blok nebo zda se bude dál integrovat. O tom samozřejmě rozhodne naše vlastní schopnost dospět k dohodám u konkrétních problémů a výzev. Pojďme si tedy nejdřív říci, co je to za problémy, a začněme je řešit. Česká žurnalistika, stejně jako rychlé zkoumání záznamů bývalého prvního místopředsedy vlády Babiše, totiž není jedním z nich. autor je europoslancem za ANO
Celý článek

Dnešní projednávání politizace médií považuji za omyl

01. června 2017 / Evžen Tošenovský
To, že dnes zde v Evropském Parlamentu projednáváme tento zvláštní bod považuji za obrovský omyl těch, kteří to prosadili do programu pléna. Předesílám, že jsem z opoziční strany a měl bych se tedy spíše radovat nad problémy soupeře. Jsem však hluboce přesvědčen, že tento problém si musí vyřešit Česká republika sama - a to hlavně voliči v naší zemi. Ke zneužití a ovlivňování médií v Česku ze strany pana exministra Babiše, který je zároveň předsedou politické strany a do nedávna ještě ministrem financí a místopředsedou vlády pravděpodobně docházelo a dochází. Což je odporným a nepřijatelným faktem. Samozřejmě je obrovským problémem, když druhý nejbohatší člověk v Česku, tedy český oligarcha, používá své prostředky v politické soutěži, a to v prvé řadě na mediální scéně. Evropský parlament je politické těleso, které si nemá hrát na moudrého, vrcholného Evropského kádrováka. Pana exministra Babiše má trhat na domácí scéně politická opozice a skutečně nezávislí novináři. Odezvou musí být účtování voličů v nejbližších volbách. Přece nemůžeme, z pozice Evropského Parlamentu, rozvážet na dvoukoláku po Evropě tu pravou demokracii. Jsem hluboce přesvědčen, že Česká republika je dostatečně vyspělá, demokratická země, která se s tímto nebezpečným excesem, vyrovná sama. Možná, to bude trvat trochu déle. Ale o to důležitější zkušenost pro voliče do budoucna to bude. autor je europoslancem za ODS   Celý článek

Svoboda médií je v pořádku, oligarchu musíme porazit ve volbách

01. června 2017 / Jan Zahradil
Téma svobody médií v České republice na půdu Evropského parlamentu nepatří. Na mediálním trhu stále převládá konkurence a pluralita, neexistuje cenzura a dobře fungují i veřejnoprávní média. Ano, vyšlo najevo, že pan Babiš, český oligarcha a předseda hnutí ANO, ovlivňoval obsah svých médií. Je to nepřijatelné, ale umíme si to vyřešit sami. Na mediální scéně existuje řada negativních jevů - provázanost politiků a novinářů nebo ovlivňování obsahu ze strany vlastníků - to se ale zdaleka netýká jen České republiky. Mám pocit, že v poslední době je tady z nejrůznějších důvodů grilována jedna středoevropská země za druhou - Maďarsko, Polsko, nyní Česká republika. Rád bych věřil tomu, že to není jakási odveta za to, že tyto země poslední dobou ‚zlobí‘, že třeba odmítly kvóty nebo že se nijak nehrnou do eurozóny. My, kdo jsme v opozici vůči panu Babišovi, se s ním brzy utkáme ve volbách. To je jediný prostředek, jak politicky tuto věc vyřešit. Špinavé prádlo se má prát doma a já vás ujišťuji, že my si ho doma také vypereme. autor je europoslancem za ODS   Celý článek

Riziko politického zneužívání sdělovacích prostředků v České republice

01. června 2017 / Michaela Šojdrová
Debata o rizicích politického zneužívání médií v ČR se už během úterní diskuse ve výboru LIBE přetransformovala na debatu o médiích v Evropě a přesně vystihla situaci: svoboda médií je zákony zaručena, přesto je neustále v ohrožení. Takto chápu tuto debatu i zde na plénu. Tato mapa Reportérů bez hranic ukazuje svobodu médií v České republice v porovnání s ostatními zeměmi a vidíme, že na tom nejsme nijak špatně. Nám politikům musí jít o právo občanů na pravdivé informace. Pokud je ohrožena nezávislost a pluralita médií, je ohrožena demokracie. To platí všude na světě, v ČR i jinde. Fakta ukazují, že v ČR je zvýšení riziko koncentrací vlastnictví médií. To je systémový problém, který by bylo také řešit zákony. Ale vážným politickým problémem se to stalo ve chvíli, kdy jeden oligarcha vstoupil do politiky, koupil vlivná média a ovlivňuje je ve svůj prospěch. To je ten důvod, proč dnes zde o tom hovoří. Proto rozumím znepokojení svých kolegů zde v Evropském parlamentu, kteří nás upozorňují na to, abychom tuto situaci nepodcenili. Česká vláda reagovala - sice pozdě, ale přece, zákonem, který zakazuje vrcholnému politiku vlastnit média. Považuji to důležité symbolické vyjádření toho, co je podstatou, tj. že vrcholný politik by neměl vlastnit média a neměl by je manipulovat. Zákony nevyřeší vše, hodně je záležitostí etiky a politické kultury. V tomto bych chtěla zdůraznit zásadní roli veřejnoprávních médií, která v situaci kumulace vlastnictví a politického vlivu na soukromá média sehrávají roli zásadní pojistky. Jejich nezávislost je třeba hájit, v národním i v evropském kontextu. Poselstvím této debaty je pro mne shoda na tom, že je potřeba hájit pluralitu a nezávislost médií a uvědomit si nezastupitelnost veřejnoprávních médií.   Celý článek

Jsou média v České republice skutečně politicky zneužívána?

01. června 2017 / Pavel Poc
Hodně lidí se mně v souvislosti s tímto projednávaným bodem ptalo zda jsou tedy  v České republice skutečně politicky zneužívána média. Na tuto závažnou otázku je nutno odpovědět jasně a kategoricky: ne, v České republice nedochází k žádnému systematickému zneužívání médií vládou nebo jinou státní mocí, prostřednictvím zákona či mediálních rad. Došlo ale k tomu, že jeden konkrétní politik a bohužel zároveň místopředseda vlády neodolal pokušení využít své impérium k posílení vlastní moci. Dovolím si zde citovat usnesení přijaté na mimořádném zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 10. května 2017, kde se konstatuje, že: “místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš ve svých veřejných vystoupeních opakovaně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů.”. Druhou důležitou otázkou je, zda v České republice je zachována vláda práva. Ano, je. Zmíněný Ministr financí byl na návrh předsedy vlády odvolán a nahrazen ministrem ze stejné strany. Pan premiér Bohuslav Sobotka v čele vlády celou krizi zvládl zcela v rámci ústavního pořádku České republiky a díky jeho práci vláda pokračuje v činnosti až do řádných voleb v říjnu tohoto roku. Je v této souvislosti také vhodné říci, že bylo navrženo zřízení parlamentního vyšetřovacího výboru k vyšetření nahrávek, v důsleku kterých skandál vyšel najevo, že věc řeší Policie České republiky a že se jí zabývala bezpečnostní rada státu. Ke zvládnutí podobných případů v budoucnu by měl přispět zákon o střetu zájmů přijatý Českým parlamentem. Třetí otázka je, zda je riziko ohrožení demokratické soutěže a svobody tisku v České republice definitivně zažehnáno. Bohužel NE. Normální politik tradiční strany bypotakovéto kauze zmizel by z politiky jako pára nad hrncem. Jenže v České republice se dostal do vysoké politiky člověk, který ve svých rukou shromáždil obrovskou ekonomickou, politickou a mediální moc a neváhá sílu svého impéria kdykoli použít. V kombinaci s jeho extrémními ambicemi a zjevnou nechutí k demokratickým institucím to představuje riziko ohrožení demokratické soutěže, demokracie a v konečném důsledku i svobody. Bohužel proti zdivočelým miliardářům a zároveň mediálním magnátům  nemá ani ta nejvyspělejší demokracie dostatečnou obranu, protože zpočátu bývají velmi roztomilí a vystřízlivění přicházívá pozdě. Jistou naději do budoucna však dává to, že tolik lidí nebylo v ulicích a na náměstích od sametové revoluce v roce 89, kolik jich vyšlo letos v květnu zastavit Andreje Babiše. autor je europoslancem za ČSSD Celý článek