logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Miloš Zeman kauzou „Staněk a ČSSD“ zcela překryl problémy Andreje Babiše

02. července 2019 / Jan Mrzena
Do prvního červencového týdne vstupujeme s ústavní krizí. Alespoň tak situaci okolo odvolávání neodvolávání ministra kultury Antonína Staňka nazývají někteří sociální demokraté, mnozí politologové a komentátoři. Ovšem vlastně jde „jen“ o plejádu výroků, které k pozici Antonína Staňka a celé ČSSD ve vládě, vyřkl prezident Miloš Zeman na Vysočině a ve své talk show se sekundářem Jaromírem Soukupem na TV Barrandov. Zatímco u Jana Hamáčka je nepřehlédnutelná snaha být alespoň ve svých očích opravdovým předsedou naší nejstarší politické strany a být opravdovým šéfem koaliční vládní strany, u Miloše Zeman je zřetelná snaha nejen rozhodovat o věcech, o kterých rozhodovat chce, ale také snaha diktovat mediální, a tudíž i společenskou (politickou) agendu. A to se mu daří měrou vrchovatou. Role Andreje Babiše je poměrně příjemná – může vystupovat jako premiér, který plně vnímá a chápe svého koaličního partnera a který kvůli jeho zájmům i přes plot skočí, tedy i pana prezidenta přemlouvat půjde. Média byla skoro celý červen plná problémů Andreje Babiše. Psalo a mluvilo se o auditech Evropské komise, o klesající prosperitě Agrofertu, o budoucnosti státních zástupců, na náměstích se po celé republice scházely desetitisíce lidí na demonstracích Milionu chvilek pro demokracii, na Letné pak dokonce skoro tři sta tisíc odpůrců současného paktu Zeman – Babiš. Vyjádření o tom, kdo a jak demonstrace svolává, kdo je platí, kdo nerespektuje volby a tak podobně, od Václavů Klausů (omlouvám se, ale v poslední době mi nějak oba splývají), politiků ANO a prezidentova Ovčáčka příliš nezabírala. Problémy Andreje Babiše se zdály být na začátku léta neřešitelné, čehož využila i sněmovní opozice při sedmnáctihodinové diskusi před hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě. Co přišlo vzápětí? Agenda Miloše Zemana. Mistrně přehodil výhybku a od čtvrtka už se mluví pouze o Antonínu Staňkovi, trochu o složité osobní situaci Michala Šmardy, trochu víc o pozici ČSSD a jejího předsedy Jana Hamáčka a také samozřejmě o Andreji Babišovi a jeho vládě. Ovšem už ne v souvislostech jeho problémů s audity, Agrofertem, a tak dále. Teď je to Andrej Babiš naslouchající svému koaličnímu partnerovi, který vnímá, že sociální demokraté potřebují jeho pomoc a on jim samozřejmě tu pomoc dává, seč jeho síly při jednání s panem prezidentem stačí. A ejhle – pan prezident dokonce přeruší dovolenou na Vysočině a dnes se s Janem Hamáčkem a Andrejem Babišem sejde a budou tu složitou situaci s ministrem kultury a složitou situaci okolo ústavní krize, a tedy i o účasti ČSSD ve vládě řešit. Miloš Zeman tedy agendu rozdal, nejbližším účastníkům v té chvíli přisoudil role a přičaroval aktuální, tedy jinou, tvář. Určitě přijde i s řešením, které má delší dobu v hlavě, jen nechává uzrát situaci. Jan Hamáček s ministry za ČSSD nakonec ve vládě zůstane a Andrej Babiš posílí v očích svých příznivců. Jestli se vše stane už v úterý, anebo bude potřeba situaci nechat ještě dál zrát, to ví v této chvíli jen prezident. Každopádně média té situace a dílčích kroků budou plná. Tím si je Miloš Zeman jist. A dělá mu to i dobře. Celý článek

David Smoljak: Připravíme návrh systémového řešení volby Rady ČT a ČRo úpravou mediální legislativy

01. července 2019 / Monitor
Senát využil jednání o petici "Braňme média veřejné služby" k veřejnému slyšení mnoha zainteresovaných. Před rokem David Smoljak (BEZPP) petici do Senátu přinesl, dnes ji řeší v roli senátora: "Když jsme tady před rokem v Senátu předávali petici na obranu médií veřejné služby, tak já jsem coby petent skutečně netušil, že za rok už budu při projednávání této petice tady stát jako člen tohoto ctihodného tělesa, zároveň jako člen Stálé komise pro sdělovací prostředky. Celý článek

Jan Bednář: Prakticky v celé Evropě se poplatky valorizují s ohledem na vývoj inflace

30. června 2019 / Monitor
Senát využil jednání o petici "Braňme média veřejné služby" k veřejnému slyšení mnoha zainteresovaných. Předseda Rady České televize Jan Bednář řekl: "Chtěl bych se krátce zmínit o tom, jak by bylo možné podpořit, posílit nebo zabezpečit nezávislost médií veřejné služby do budoucna v ČR. Nezávislost, já to vidím tak, že se to dělí na dvě takové části. Tou první je finanční nebo ekonomická nezávislost médií, která je určitou základní podmínkou pro to, aby byly nezávislé, a pak je ta institucionální nebo politická, redakční nezávislost. K té finanční nezávislosti bych chtěl říci, že v zásadě ten systém je nastaven dobře, máme v ČR rozhlasové a televizní poplatky, ty představují rozhodující část příjmů médií veřejné služby. U ČT je to 90 % příjmů České televize, představují televizní poplatky. Pouze 10 % jsou příjmy z reklamy nebo z prodeje různých výrobků. Celý článek

Zítra vstanu a opaří mě Big Brother?

29. června 2019 / Pavel Foltán
Kdo z diváků by neznal starou dobrou československou filmovou veselohru „Zítra vstanu a opařím se čajem“. Zejména, když ji (podobně, jako i řadu dalších starých dobrých československých filmů) tuzemské televize reprízují, jak to jen jde. V průměru každá z nich tak jednou ročně. Nic proti těm dobrým filmům. Těch není nikdy dost. A to zejména těch dobrých veseloher. Nota bene vzhledem k faktu, že jak se zdá, tak těm tuzemským televizím už tak tři desetiletí nic jiného asi ani nezbývá? Vzhledem ke kvalitě tuzemské filmové tvorby v té popřevratové éře. Nicméně, všeho moc škodí a Bohové Olympští v čele s Bakchem by možná mohli potvrdit, že i mana nebeská s ambrosií a nektarem od Hébé by také jednou mohla mít své jisté meze. Ale o to teď a tady v prvním plánu nejde. K tomu třeba zase až někdy jindy. Teď jde spíš o podobenství, či metaforu, (jak by možná řekli literární teoretici termínem z antické poetiky), eventuálně o analogii, (jak by asi řekli právníci). Prostě o podobnost. Jak by asi řekl český selský rozum. Tedy o podobnost s názvem toho filmu a jednou souvislostí s jedním aktuálním jevem a jednou mediální informací o něm. (A jen pro osvěžení paměti – v tom filmu šlo mimo jiné i o parodii představ o tzv. cestování časem, o parodii představ o práci s informacemi, včetně jejich využití, i zneužití zpracováním a předáváním, a to vše za účelem ovlivnění dějin, ovládnutí lidí, změny poměrů sil a tzv. konečného řešení nastolením totální světovlády, atd.) Celý článek

Adam Černý: Média veřejné služby si společnost platí, aby měla dostupnou kvalitní novinařinu

28. června 2019 / Monitor
Senát využil jednání o petici "Braňme média veřejné služby" k veřejnému slyšení mnoha zainteresovaných. Předseda Syndikátu novinářů Adam Černý uvedl: "Připomněl bych několik skutečností, co považuji za základ demokratické společnosti. Je to parlamentní demokracie, jejíž jsou senátorky a senátoři součástí. Je to nezávislá justice a jsou to svobodná média. A ty dohromady umožňují bohatý život občanské společnosti. Pro svobodná média, a to je velmi důležité, je podstatná funkce médií veřejné služby. Proč? Proto, že jiná média, soukromá média v současné době v důsledku změn a využívání sociálních sítí jsou ekonomicky slabá a proto politicky zanedbatelná. Média veřejné služby proto představují jediná média, která si společnost prostřednictvím speciální daně platí, aby měla dostupnou kvalitní novinařinu. Uvedu jediný příklad. Jedině média veřejné služby mají zahraniční zpravodaje. Žádné jiné médium to nemá. Čili to je jenom jediná ukázka, proč je to důležité. Celý článek

Jan Hamáček zabezpečil skvělou náladu Miloše Zemana hned na začátku prezidentské dovolené

27. června 2019 / Jan Mrzena
Den po nekonečné diskusi ve sněmovně, nočním hlasování o důvěře vládě, dnešní den pobavil svou rozhodností předseda ČSSD Jan Hamáček. Vyrazil hledat prezidenta Miloše Zemana na Vysočinu, aby řešil požadavek, který vyřkl více jak před měsícem. Chtěl by si vyměnit ministra kultury a nikdo mu v tom nepomůže a nepomůže. Groteskní situaci ČSSD podtrhl svými výroky prezident Miloš Zeman, zdrženlivostí i premiér Andrej Babiš. Reakce už se množí. Ani ty však moc Janu Hamáčkovi a jeho rozpadlé ČSSD radost nedělají. Ať udělá co udělá - všechno špatně.  Za všechny reakce předsedy ODS Petra Fialy: „Pokud je pravda informace objevující se v médiích, že prezident Miloš Zeman odmítá odvolat ministra kultury Antonína Staňka, dochází tím z jeho strany k hrubému porušování Ústavy ČR. Premiér Babiš prezidenta kryje tím, že odmítá podat kompetenční žalobu, ČSSD je bezradná a nečinná. V tuto chvíli se ukazuje oprávněnost a důležitost rychlého projednání a podání ústavní žaloby na prezidenta Zemana.“ Nejasné a nečitelné kroky stahují ČSSD dál do bahna. Vedení strany je pod tlakem. Ovšem situaci si svou nerozhodností připravila sama. Moc možností strana teď nemá. Poté, co minulý pátek se dlouho radilo předsednictvo a řeklo podmínky, za kterých ve vládě zůstává, poté, co včera znovu diskutovalo předsednictvo o tomtéž a sociálně demokratičtí poslanci podpořili koaliční vládu Andreje Babiše, poté, co dnes naháněl Jan Hamáček prezidenta, aby se s ním na něčem vůbec domluvil a poté, co Miloš Zeman změnil diskusi o odvolávání ministra kultury Antonína Staňka na diskusi o potřebě usmíření Hamáčka se Staňkem, kterou on bude moderovat coby mírotvorný mesiáš, už vlastně trapnější situace pro předsedu ČSSD ani nastat nemohla. Patrně se nechal vmanévrovat do odchodu z vlády. Ovšem za podmínek, kdy už utrpí jen další ztráty. Anebo se dočkáme v půli července (po prezidentské dovolené) překvapení v pracovně šéfa ministerstva kultury? Celá vnitropolitická situace vyvolaná neobratnou a naivní ČSSD a účelnými strategickými a promyšlenými (leč předvídatelnými) kroky prezidenta Miloše Zemana, bezpečně mediálně překryla problémy premiéra Andreje Babiše. V této glose nejde o potlesk jedněm a bučení na druhé. Jde jen o shrnutí, kam jsme se posunuli za poslední týden. Od chvíle, kdy problémy Andreje Babiše s audity a dotacemi se jeho prostor zužoval.  Od chvíle, kdy probíhaly velkolepé přípravy nedělní Letné Milionů chvilek pro demokracii, přes mediální ofenzívu opozice a hlasování o nedůvěře vládě, kdy se zužování prostoru pro Andreje Babiše potvrzovalo. Dnes večer jsme v situaci, kdy Jan Hamáček peskoval opozici, že na hlasování o důvěře nedorazila kompletní. V situaci, kdy Jan Hamáček naběhl na vidle Miloši Zemanovi a s pomocí kolegů z předsednictva strany i na vidle Andreji Babišovi. ČSSD na sebe strhla pozornost takovou, kterou nechtěla. A patrně si pozornost uzurpovala na delší dobu. ČSSD tak sama překryla problémy Andreje Babiše a dala mu tak "klid na práci". Jan Hamáček tak zabezpečil i skvělou náladu Miloše Zemana  hned na začátku prezidentské dovolené. Celý článek

Kateřina Kalistová: V nejbližší době ministerstvo kultury nechystá žádnou novelu mediálních zákonů

27. června 2019 / Monitor
Senát využil jednání o petici "Braňme média veřejné služby" k veřejnému slyšení mnoha zainteresovaných. Za ministerstvo kultury sdělila náměstkyně Kateřina Kalistová (ČSSD): "Média veřejné služby ztělesňují v evropském kontextu princip moderní demokratické společnosti. Důvodem pro toto postavení v evropských zemích je skutečnost, že tato média jsou považována za jednu z klíčových záruk mediální plurality ve společnosti. Tento fakt ve svých předpisech uznává EU a přiznává veřejnoprávnímu vysílání zvláštní postavení. Vychází se především z protokolu 29 připojenému ke Smlouvě o fungování EU. Kromě těchto obecných záruk evropské instituce připomínají role veřejnoprávních médií při konfrontaci s aktuálními okolnostmi. Například závěry Rady o intenzivnějším poskytování evropského obsahu v rámci digitální ekonomiky, přijaté v listopadu za rakouského předsednictví, uvádí: Celý článek

I pro ČT platí – devalvace rozpočtu je časovaná bomba

26. června 2019 / Jan Mrzena
Česká televize hospodaří v roce 2019 s rozpočtem 6, 67 miliardy Kč, to je oproti roku 2018 o 286 milionu méně. Celková vysílací doba jejích šesti programů dosáhne 43 800 hodin, televize financuje nejen výrobu a licenci akvizičních pořadů a jejich vysílání, ale také přechod na DVB-T2. Téměř 90% příjmů České televize přichází z televizních poplatků, asi 10 % vydělá vlastní podnikatelskou činností. Podobně jako u Českého rozhlasu je rozsah služeb (především produkce obsahu a jeho distribuce), kvalita služeb, technologická laťka i sama podstata vysílání veřejnoprávní televize životně závislá na objemu peněz, které z televizních poplatků vybere. To je zřetelné. Zákon 348/2005, který stanovil pro televizní poplatníky povinnost platit 100 Kč měsíčně, přijal Parlament 5. srpna 2005. Poplatek se ještě poté zvýšil od roku 2008 až na 135 Kč, postupné navýšení bylo kompenzací za postupné omezování reklamy na programech České televize. Reklama v omezeném prostoru zůstala pouze na ČT sport. Televize jí vysílá v menším rozsahu i na ČT2, avšak peníze z ní odevzdává ministerstvu kultury ve prospěch Fondu kultury. Ještě předtím ve prospěch financování první vlny digitalizace. Celý článek

„Honem si něco přej, padá vláda“

25. června 2019 / Pavel Foltán
Škoda vlády, která padne vedle!“, říkával jsem vždycky v odpovědi, když mi někdo volal tu prej pre-aktuální novinu: „Honem si něco přej, padá vláda!“ Inu, už v jurských dobách ceplechovy farmy jezevčíků s krycím jménem Dikobraz nám pilně „nalejvali tu jejich nalejvárnu“, (což činili každotýdenně), že „s úsměvem jde všechno líp“. A zdá se, že pořádky starých nepořádků se popořádku vracejí i v tomhle TýVí řádku. „Což činí každovečerně“ už asi tak třetí desetiletí. Čili v podstatě skoro už docela nůďo, že? Nebýt kreativy hvězd mediálního olympu. Ty totiž standardně nezklamou ani na prahu okurkové sezóny. Ale ten úsměv nad tím, ten má hodně hořko-kyselou příchuť. Leč, pojďme na to takřka „od Adama“. Celý článek

Devalvace rozpočtu Českého rozhlasu je časovaná bomba s potenciálně ničivými dopady

23. června 2019 / Jan Mrzena
Český rozhlas hospodaří v roce 2019 s rozpočtem 2, 29 miliardy Kč, to je oproti roku 2018 o 38 milionů více. Ve vlastní produkci vyrobí zhruba 27 tisíc hodin pořadů, zaplatí něco málo externím produkcím a bude vysílat na 26 rozhlasových stanicích a platformách. 92% příjmů Českého rozhlasu přichází z rozhlasových poplatků, asi 4% vydělá na reklamě. Rozsah služeb (především produkce obsahu a jeho distribuce), kvalita služeb, technologická laťka, ale především sama podstata rozhlasového vysílání Českého rozhlasu je životně závislá na objemu peněz, které z rozhlasových poplatků vybere. Ta rovnice je jednoduchá. Zákon 348/2005, který stanovil pro rozhlasové poplatníky povinnost platit 45 Kč měsíčně, přijal Parlament 5. srpna 2005. O poplatku se mluvilo už ve vládním návrhu ministra kultury Pavla Dostála, který do sněmovny doputoval v březnu 2003. Poslanci se v té době reálně věnovali nejen aktuální výši poplatku, ale i o jeho valorizaci navázanou na inflaci. Mediální komise (poslanci napříč politickými stranami) podala návrh, aby zákonem byla zmocněna vláda nařízením poplatek zvýšit, pokud by míra inflace přesáhla 3%. Poslanci tehdy rozuměli pojmu „udržitelné financování“. Valorizace nakonec díky ODS a KSČM neprošla. O nastavení poplatku se tehdy diskutovalo déle jak tři roky, výsledkem je model, který platí dodnes. Od roku 2005 do roku 2018 odkrojila nám všem z příjmů inflace (podle ČSÚ) v součtu 28,6%. Zjednodušeně platí, že 45 Kč v roce 2019 má hodnotu asi 32 Kč v roce 2005. To, že zjednodušené porovnávání pestré škály služeb Českého rozhlasu v roce 2005 a v roce 2019 je ve zkratce nemožné, je nabíledni. EBU v analýze Peer to peer k tomu uvedla: „Devalvace rozpočtu Českého rozhlasu v posledních letech je časovaná bomba s potenciálně ničivými dopady na jeho životaschopnost…potřebuje zajistit dlouhodobé financování.“ Opatrně, ale zřetelně, se k tomu vyjadřuje generální ředitel René Zavoral: „Budu usilovat o indexaci poplatku, potěšilo by mě navýšení o pět korun.“ To by mělo do rozpočtu ČRo přinést navíc 250 mil. Kč ročně. Financování rozhlasu vnímá přes poplatky, „Nepodporuji navyšování reklamního času a je legitimní debatovat o tom, zda reklamu na Českém rozhlase vysílat.“ Problém financování Českého rozhlasu (ale i České televize a konkrétních projektů České tiskové kanceláře), pro politiky souvisí s populistickou otázkou – co tomu řekne volič? Jistě, média veřejné služby nejsou bezchybná. Ale požívají stále nejvyšší míry důvěryhodnosti. Při otázce „udržitelného“ financování je potřeba přiměřeně oddělit diskusi o konkrétních bolístkách od systému. Ten je tady už od devadesátek nastavený – je duální. Politici by měli mít stejnou odvahu a cítit stejnou zodpovědnost, jako jejich předchůdci ze začátku milénia. Tehdy museli kousnout živé vzpomínky na "televizní spacákovou revoluci", museli myslet hodně daleko za dobu svého mandátu. Systém financování Českého rozhlasu (i České televize) nastavili. Nastavili ho dobře – funguje už čtrnáct let, a ještě pár let vydrží. Diskuse je ve vzduchu. Je možné na rozhlas a televizi nadávat, je možné je obdivovat, je možné je politicky přidusit, nebo naopak jim dát prostor. Dokonce je i celkem jedno, jestli bude v některé z rad někdo se „specifickými“ názory. Proti tomu si veřejnoprávní média léta budují imunitu. Ta má dokonce oporu v zákonech a v kodexu. Proti čemu však bojovat neumí, to je financování, které není nastavené jako „dlouhodobě udržitelné“. Tady platí to, co napsala EBU do analýzy: „Devalvace rozpočtu Českého rozhlasu v posledních letech je časovaná bomba s potenciálně ničivými dopady.“ Celý článek