logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Češi vlastnictví médií příliš neřeší, ale zahraniční vlastníky v nich nechtějí

17. května 2017 / Monitor
Jak Češi vnímají vlastnictví médií a jejich nezávislost? Co od médií očekávají? Co snižuje jejich úroveň? Jak důležití jsou novináři? Kvůli čemu čtou lidé noviny? Právě na tyto otázky hledala odpovědi v květnovém reprezentativním výzkumu agentura STEM/MARK.  Lidé většinou netuší, komu patří média v ČR a ani je to příliš nezajímá. Pouze 1/5 dotázaných projevuje zájem o vlastníky médií. Nejvíce se o ně zajímají příznivci KDU-STAN, ČSSD a ODS, nejméně dle očekávání příznivci ANO a KSČM. Z výsledků výzkumu agentury STEM/MARK dále vyplývá přesvědčení občanů, že česká média nemohou dlouhodobě existovat bez silných vlastníků (myslí si to 2/3 dotázaných). Otázkou je, kdo má být jejich vlastníkem? Češi si i přes všechny medializované aféry většinově myslí, že pro tuzemská média je lepší, aby zůstala v českých rukách (soudí to 3/4 respondentů). Rozporuplně se dotázaná populace staví k nezávislosti médií. Na jedné straně zaznívá silný hlas, že nezávislost novin je nezbytnou nutností jejich fungování (myslí si 9 z 10 dotázaných). Na druhé straně veřejnost však přiznává vlastníkům všech mediatypů právo, určovat směr a orientaci jejich média (2/3 oslovených respondentů). Veřejnost si ale o skutečné nezávislosti médií nedělá velké iluze. Podle ní lze jen stěží očekávat, že v současné době budou média na svých vlastnících nezávislá (souhlasí s tím 4 z 5 oslovených). K pocitu závislosti médií přispívají silně i politické strany, které si - podle názoru respondentů výzkumu STEM/MARK - vždy najdou cestu, jak média ovlivňovat, bez ohledu na to, kdo je jejich skutečným vlastníkem (přesvědčeno je o tom téměř 90 % respondentů). Roli novinářů v médiích občané nepřeceňují, ale jsou si zároveň vědomi nedostatku kvalitních a zkušených žurnalistů (podle 2/3 dotázaných trpí noviny jejich nedostatkem). V případě novin je proto více akcentován důraz na kvalitu poskytovaných informací než na konkrétní autorství článků (je to tak u 4/5 dotázaných). Zjednodušeně řečeno, noviny se dnes čtou spíše kvůli jejich informačního záběru, než kvůli novinářským osobnostem. Proto je také kladen větší důraz na jejich informační roli, ne na hodnotící komentáře a vlastní názor (platí pro 3/4 respondentů). Absence skutečných novinářských osobností, kterou potvrzuje nízká míra jejich znalosti, vyvolává u čtenářů pocit, že mezi tuzemskými deníky nejsou po názorové stránce zásadní rozdíly (myslí si to 2/3 oslovených). Co negativně ovlivňuje kvalitu a fungování médií? Podle občanů je to souběh více vlivů a okolností. První skupinu vlivů představují: tlak ze strany vlastníků (87 %), vedením redakcí (86 %) a politických stran (85 %). Nedostatky novinářů (nízká etika, odbornost a málo zkušeností) jsou však vnímány téměř stejně intenzivně (kolem 80 %). Tlaku jsou novináři vystaveni i díky časovému presu, který jim v dnešní uspěchané době neskýtá moc prostoru pro kvalitní žurnalistiku (78 % občanů jej vidí jako příčinu nízké kvality médií). Populace se v těchto hodnoceních shoduje napříč jednotlivými skupinami. Nadějí pro tisk může být, že - i ve světle těchto názorů – si 2/5 dotázaných si myslí, že se denní tisk z hlediska kvality obsahu a informací v posledních letech zlepšil. Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného ve dnech 11. - 14. 5. prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 510 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.   Celý článek

Tomio Okamura: Česká televize se chová skandálně

16. května 2017 / Monitor
Předsednictvo hnutí SPD poukazuje na skandální chování České televize vůči členům a příznivcům našeho hnutí. Členové SPD využili dne otevřených dveří ČT, aby oslovili tisíce občanů a na veřejném chodníku v blízkosti ČT sbírali podpisy pod petici SPD za přímou volbu a odvolatelnost generálního ředitele České televize, která by měla zajistit větší objektivitu ČT. Zástupci vedení ČT naše členy hned po půl hodině vykázali s tím, že prý tam nesmíme podpisy sbírat. Přestože na to samozřejmě máme právo v souladu s petičním zákonem. Hnutí SPD zváží proti České televizi právní kroky ve věci porušení petičního zákona. Program SPD obsahuje zásadní změnu fungování České televize včetně kontroly hospodaření. ČT musí občanům garantovat skutečně vyvážené a objektivní zpravodajství a ukončit své mediální působení v zájmu Evropské unie a proti zájmům českých občanů. Celý článek

Pozor – byli jsme ozářeni!! aneb Jeden z příkladů mediální tiché pošty

15. května 2017 / Milan Šmíd
Už jednou jsem psal o tom, jak média a novináři dokážou udělat z komára velblouda, a z prosté uzeniny nebezpečnou karcinogenní potravu (Klobásy jako mediální téma aneb Jak se vyvolává panika). Redaktoři online médií se však nepoučili a pracují stále stejným způsobem – překládají a opisují bez znalosti věci, aniž by si prověřili, odkud původní informace pochází. Berou vždy za platný ten poslední, většinou už zkreslený zdroj z konečného článku řetězce mediální tiché pošty. Ten pak český redaktor ledabylým překladem a opomenutím souvislostí ještě více zdeformuje. Tak to bylo s klobásami, dnes s radioaktivitou. Když jsem si přečetl na Novinky.cz Dávku radiace z Fukušimy dostal každý člověk na světě, hned jsem tušil zradu a vydal se na začátek informačního řetězce. Zde jsou výsledky mého pátrání. Dne 2. května zveřejnil Norský institut pro zkoumání ovzduší studii s názvem: „Globální transport fukušimských radionuklidů z Japonska do Asie, Severní Ameriky a Evropy. Odhadované dávky a předpokládané zdravotní účinky“ (Global transport of Fukushima-derived radionuclides from Japan to Asia, North America and Europe. Estimated doses and expected health effects). Zveřejněný abstrakt je vysoce odborným textem používajícím při popisu toho, jak se radioaktivita z fukušimské tragédie šířila vzdušnými proudy po celé planetě, hodnoty terabecquerelů. Jak jsem pochopil, nejméně terabecquerelů se dostalo do Evropy a to ještě hlavně do evropské části Ruska a do skandinávských zemí. 76 procent sledované radioaktivity se dostalo do moře. Pak ale přichází odstavec o radiaci, které byli vystaveni lidé. Podle abstraktu to bylo v okolí Fukušimy 1 až 5 millisievertů (mSv), ve zbytku Japonska méně než 0,5 mSv a ve zbytku světa méně než 0,1 mSv, což je dávka odpovídající jednomu rentgenovému vyšetření. Je tu i věta, z níž vyplývá, že vypočtená dávka z dostupných údajů je o dva řády nižší než množství, které by mohlo mít znatelný účinek na populaci. O této studii otiskl 10. května krátkou zprávu časopis New Scientist s titulkem Fukušimská nehoda přinesla každému radiaci jednoho rentgenového vyšetření (Fukushima accident gave everyone an X-ray’s worth of radiation). New Scientist využil přítomnosti jednoho z autora zprávy Nikolaose Evangeliou ve Vídni, kde byl na výročním zasedání European Geosciences Union, a vyzpovídal ho. Tady přeložím doslova: „Není třeba se obávat,“ říká Nikolaos Evangeliou z Norského ústavu pro výzkum ovzduší. Jeho tým vypočítal pravděpodobné působení dvou radioaktivních izotopů cesia na každého člověka na zemi podle dostupných dat. Výzkumníci odhadují, že naprostá většina jedinců dostala dávku 0,02 millisievertů. „Což podle mne znamená, že každý z nás dostal jeden rentgen navíc.“ Tématu se od den později 11. května ujala novinářka Juliana Rose Pignataro z International Business Times, což je internetové globální periodikum z New Yorku s deseti vydáními v sedmi jazycích. Obsah? Převážně převzaté a z dostupných online zdrojů vyrešeršované informace, které jsou údajně důležité pro byznys; což představuje široké spektrum témat sahající od Donalda Trumpa, severokorejského nebezpečí přes britskou vévodkyni Kate až po psychologické a vědecké studie, které jsou volně k dispozici. Zkrátka jeden z více podobných internetových projektů, které pilně monitorují informace na netu, aby je převzali, soustředili na jednom místě a vytěžili z nich požadovanou čtenost. (Tedy podobná metoda, jakou používají Parlamentní listy, ovšem bez trapných bulvárních titulků.) Slečna či paní Pignataro se ve svém textu Fukušimská jaderná katastrofa postihla každého na Zemi (Fukushima Nuclear Disaster Radiation Affected Everyone On Earth) jednak odvolává na článek v New Scientist, ten však doplňuje dalšími rešeršemi o fukušimské katastrofě a vůbec o působení radioaktivity na lidi, včetně odkazů na tragické případy. Jestliže britský New Scientist uvedl, že každý Brit dostane ročně dávku kolem 2,7 millisievertů z přirozeného pozadí radioaktivity, Julie Pignataro data aktualizovala pro USA, a z dat United States Nuclear Regulatory Commission uvedla, že průměrný Američan dostane ročně kolem 6,2 millisievertů částečně z přirozených zdrojů (geologie, radon, kosmické paprsky) a z poloviny z civilizačních zdrojů. Toto porovnání (které v českém textu naprosto chybí), je chvályhodné, neboť relativizuje nebezpečnost fukušimské dávky. Jenomže při citacích z původního norského zdroje už v International Business Times dochází k některým posunům v informování. Například ve větě „průměrná osoba dostala z fukušimské nehody dávku 0,5 millisievertů“ – chybí dodatek, že to platí jen pro Japonsko. Článek pak přidává ještě další informace, například: „nemoc z ozáření způsobuje dávka kolem jednoho tisíce mSv.“ A také, že „populace ptáků v oblastech kolem Fukušimy prokázala úbytek v období let 2011 a 2014. Vědecký tým však také sdělil, že černobylská katastrofa, nejhorší jaderná nehody v dějinách, měla mnohem horší dopad na lidi, protože spad byl větší a zasáhl více obydlenou oblast.“ Anonymní redaktor(ka) Novinky.cz vše zpracoval(a) 12. května do zprávy Dávku radiace z Fukušimy dostal každý člověk na světě. Zde je text s komentářem:
"Po havárii jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku v roce 2011 byl každý člověk na Zemi vystaven dávce radioaktivního zářením. Prokázal to globální výzkum Norského institutu pro výzkum ovzduší. Odborníci ale uklidňují, že není důvodem (stylistika?) k panice, informoval server International Business Times. Nemusíme se obávat. Víc než 80 procent radiace uniklo do oceánu, takže si myslím, že globální populace vstřebala nejméně radiace,“ (otrocký překlad originálu: “More than 80 percent of the radiation was deposited in the ocean and poles, so I think the global population got the least exposure,”) řekl serveru News Scientist (nový název New Scientist?) člen výzkumného týmu Nikolas (správně Nikolaos) Evangeliou. Každý člověk na Zemi dostal podle Norů v průměru dávku asi 0,5 millisievertu (nedostal, týká se to jen Japonska), což odpovídá jednomu rentgenovému vyšetření u lékaře. Lidé, kteří žili v okolí Fukušimy, ale dostali dávku mnohonásobně vyšší – od jednoho do pěti millisievertů. Nemoc z ozáření ale vyvolává až dávka okolo 1000 millisievertů. Horší je ta druhá zpráva. Norští vědci však mají také horší zprávu. Rostliny a živočichy uvolněná radiace patrně zasáhla v mnohem větší míře. (opět se týkalo jen Fukušimy) Například populace ptáků se v období mezi roky 2011 až 2014 prokazatelně ztenčila (kolem Fukušimy). A tým badatelů Norského institutu pro výzkum ovzduší to dává do souvislosti právě s nejhorší jadernou havárií od výbuchu Černobylu." (Badatelé nic do souvislosti nedali. Černobyl se udál v roce 1986).
Aby vynikla ledabylost překladu a obsahové zkreslení faktů, uvádím původní text, z něhož poslední odstavec Novinek.cz čerpal: „The team noted that while the effect on humans was minimal, plants and animals were likely impacted much more significantly. Bird populations in areas around Fukushima showed a decline between 2011 and 2014. The team also said the 1986 Chernobyl disaster, the worst nuclear accident in history, had a far worse impact on humans because the fallout was larger and hit areas that were much more populated.“ Nechť každý posoudí sám fantasii a invenci (či ignoranci?) autora české zprávy, který namísto, aby věcně informoval, pocítil potřebu nás strašit, "horší zprávou." Na tom nic nemění fakt, že už americký zdroj International Business News zpracováním původně neutrálního vědeckého výzkumu posunul informaci směrem k alarmujcímu zjištění. Když to ve Fukušimě před sedmi lety bouchlo, tehdy jsem na podobné – byť horší zkreslování nebezpečí - reagoval glosou Fukušima, deset milionů a soudce Holmes.   Celý článek

Sčot aneb výsledky této vlády v oblasti mediální legislativy

11. května 2017 / Irena Ryšánková
Vláda Bohuslava Sobotky evidentně pomalu odchází na úbytě ve víru hádek a nenávisti mezi ČSSD, které padají preference k 10 % a ANO, jehož preference jsou třikrát větší. Volby se blíží a kampaň začala. Na mediálním  poli  tato vláda mnoho objevného nepřinesla. V koaliční dohodě se vláda, kdysi plna lásky, dohodla na tom, že připraví systém klasifikace vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie (labelling), zpřesní pravidla, týkající se koncentrace mediálního vlastnictví a přijme nový autorský zákon. Evropská unie a Světová Radiokomunikační konference WRC-15 si vynutila  předložení a schválení vládní novely zákona  o elektronických komunikacích 127/2005 Sb.  a zákona 483/1991 Sb., o České televizi kvůli  změny vysílání na standard DVB-T2, neboť pásmo 700 MHz (694 až 790 MHz) vyhradil Evropský  parlament  pro  datové sítě širokopásmového mobilního připojení 5G. Inovace se dotkne   2,5 mil. českých domácností. Otázkou, kterou musí nyní rozhodnout poslanci, je, zda cílem vládního návrh novely zákona o elektronických komunikacích má být, aby veškerý přístup k televiznímu vysílání byl placený, nebo zda stát zachová bezplatný přístup občanů k televiznímu vysílání jako veřejnou službu dostupnou všem  v podobě terestrického příjmu. Vyčleněním pásma 700 MHz pro telekomunikační operátory bez změny vysílacího standardu by diváci přišli od června 2020   do února 2021  o značnou část televizních programů  ve stávajícím standardu DVB-T1. Od podoby novely zákona závisí výstavba infrastruktury, konfigurace tří přechodových sítí a následně konfigurace definitivních sítí DVB-T2  . Vzhledem k tomu, že dostupnost terestrické platformy pro maximum občanů je předpokladem k zachování bezplatného příjmu, v zájmu kabelových a satelitních operátorů je, aby novela schválena nebyla, resp. aby preferovala jejich zájem vydělat na každém, kdo bude nadále chtít sledovat televizi a přimět tak co nejvíce  domácností ke platbám za  televizní  vysílání přes satelit,  kabel či IPTV. Opět se ve sněmovně střetávají budoucí zisky s veřejným zájmem. Česká asociace satelitních operátorů napsala otevřený dopis premiérovi  o tom, že není třeba spěchat a úhrada nákladů na souběžný provoz stávajících sítí a přechodových sítí představuje nepřijatelnou veřejnou podporu dle čl. 107 SFEU. Podporovatelé změny argumentují logikou zájmu spotřebitelů. Terestrická platforma televize je v Česku stále nejvyužívanější platformou.  Česká televize a její operátor České radiokomunikace si udržují postavení lídra digitalizace a hodlají veřejnou službu v podobě terestrického příjmu zdarma zachovat. ČT chce v  plánované přechodové síti nabízet zdarma všech šest svých programů v HD kvalitě a rozšířit své vysílání i v definitivní konfiguraci o další síť, což by umožňovalo rozšíření programové nabídky, zachování stávajícího podílu na kapacitě terestrického trhu, filmový či sportovní kanál v uHDTV 4k rozlišení a interaktivní služby prostřednictvím  internetového připojení. Zájmem Českého rozhlasu je zůstat s rozhlasovými stanicemi i v novém vysílacím standardu. Pro některé, zejména hudební stanice je příjem prostřednictvím domácího kina v hifi kvalitě před DVB-T klíčový: Vltava, Jazz, ale i Praha a Wave. Přijetím novely a standardu DVB-T2 na dlouho skončí debaty o digitálním televizním vysílání, protože o přechodu na   další standard DVB-T3 se neuvažuje. Po roce 2025 už nejspíše bude nabídka širokopásmového internetu natolik robustní, že všesměrové vysílání jako takové bude na ústupu. Přednost dostane personalizovaná nabídka mediálních domů "on demand" přes část kapacit sítí telekomunikačních operátorů, která divákům umožní sledovat pouze to, co chtějí a v čase kdy chtějí. Princip "must carry" (přístup zdarma k nabídce veřejnoprávní televize a rozhlasu) by ale měl být zachován.  První přechodová síť DVB-T2  byla spuštěna z vysílačů Praha-Žižkov a Cukrák 1. března tohoto roku. Pokud nebude proveden přechod na DVB-T2 rychle, hrozí  ztráta diváků a jejich přechod na placené platformy. Poslanecká sněmovna má projednat novelu zákona o elektronických komunikacích ve třetím, závěrečném čtení na schůzi začínající 16. května. V jaké podobě bude zákon schválen, je otázka. Nevraživost poslanců koalice znemožňuje jakoukoliv racionální predikci výsledků projednávání. Závazná podoba označování audiovizuálních děl zatím neexistuje. Ministerstvo kultury zákon doposud v definitivní podobě nepředložilo, jeho aktivity na dlouhou dobu  zamrzly ve stádiu veřejných konzultací. Vzhledem k tomu, že nyní do sněmovny dorazila další novela vysílacího zákona, uvidíme. Patrně asi neuvidíme. Sněmovna bude ráda, když se doklopýtá k tomu, aby schválila životně důležité normy. Ochota poslanců řešit odborná okrajová témata nejspíš ve víru předvolebních tanců nebude veliká. Labelling navíc zajímá většinou pouze křesťany, kteří chtějí své děti uchránit před násilím i sprostou mluvou. Liberální rodiče jsou s podobou společnosti vcelku smířeni a liberální poslanci napříč politickými stranami tudíž nemají na nové regulaci médií zájem. Většina televizí dodržuje stávající informační označování 18+  v podobě sice nejednotně graficky provedené, ale tradiční hvězdičky  a tak tlak na zpřísnění není. Koncentraci mediálního vlastnictví vláda spláchla zákonem o střetu zájmů, zvaným Lex Babiš. Plácnutí do vody. Babiš využil novely občanského zákoníku a vlastnictví převedl do "offshoru" svěřeneckého fondu. Ostatní vlastníci médií byli sociální demokracii a ostatním "demokratickým" stranám vcelku jedno. ČSSD z Lex Babiš politický kapitál doteď nevytřískala a kvalita produkce Mladé fronty Dnes se nezlepšila. Novela autorského zákona 102/2017 Sb., vynucená implementací evropské směrnice 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva, byla přijata. Navzdory protestům „hospodských“, kteří jsou permanentně vystavování nutnosti platit „výpalné“ OSA a dalším kolektivním správcům, 9. března 2017 bylo schváleno finální znění Senátem. Senát schválil novelu beze změn. Nicméně rozsah nedokonalosti byl takový, že normu v Senátu označili za legislativní zmetek. Činnost  OSA, Intergram, DILIA byla sice zprůhledněna, došlo ke značnému zpřísnění podmínek pro stanovování sazebníků poplatků, poplatky by neměly stoupat nad míru každoroční inflace, spory bude rozhodovat soud a ne nějací arbitři či úředníci,  nicméně novela zachovává nešvary rozšířené kolektivní správy – výběr poplatků bez ohledu na to, zda odpovídající nositele práv kolektivní správce zastupuje, nebo nikoli. Do novely pronikly i některé dobré změny: nebude  nutné ohlašovat kolektivním správcům veřejnou živou hudební produkci   folklórních děl, výjimky z ochrany autorského práva  pro karikaturu a parodii.  Český rozhlas a Česká televize jako instituce veřejné služby stojící mimo trh jsou díky novele oprávněni vyjednávat s kolektivními správci samostatně, nemusí být členem nějaké asociace. Na komplexní novelu velmi nabobtnalého autorského zákona si budeme muset počkat. Minimálně do doby, než ve Sněmovně usednou do poslaneckých lavic Piráti kteří jako jediní ve svém programu zohledňují technologický vývoj a rozpor zažité praxe se zastaralou podobou autorského práva.  S poslancem Jiřím Zlatuškou z Masarykovy univerzity, který měl na starosti autorský zákon jako jeho zpravodaj v garančním výboru, a snad až příliš úzce spolupracoval s kolektivními správci,  se nepočítá na jihomoravské kandidátce ANO ani v Praze, kde je nyní poslancem. Legislativní plán vlády na léta 2015 a 2016   avizoval novelu zákona o Českém rozhlasu a České televizi. Tu, která se zabývá jiným způsobem volby do rad podle tak zvaného „německého modelu“. Podle této novely měli být radní jmenováni v zákoně taxativně určenými organizacemi, nikoliv schvalováni parlamentem. "Depolitizace mediálních rad" zklamala na celé čáře všechny. Ministerstvo kultury začalo novelu zpracovávat, ale ukázalo se, že by byla velmi problematická již způsobem výběru do rad a navíc by obě média zatížila dalšími náklady na financování rad. Problém byl, že většina organizací, které měly jmenovat radní, byla pobiratelem veřejných prostředků rozdělovaných vládou, některé byly dokonce v přímém střetu zájmů jako scénáristé, režiséři a kameramani, které ČT živí. Nakonec se nápadu ujala skupina poslanců pod vedením Martina Komárka z ANO, ve skutečnosti řízená lobbyistkou Hanou Marvanovou a jejími klienty. Komárka v této iniciativě ovšem nepodporovali ani jeho straničtí kolegové, ani poslanci dalších stran. A tak ani tento zákon zatím, v tomto případě naštěstí, nedorazil do svého cíle. Budoucnost Martina Komárka na  kandidátce hnutí ANO není optimistická. Jeho místo jedničky na kandidátce v Libereckém kraji obsadil  podnikatel Jiří Bláha, v regionu   známý kvůli svému pekařskému závodu. V Praze ho nechtějí.  Boj nekončí. Novela zákona o Českém rozhlase, která by veřejnoprávnímu vysílateli umožnila získat vlastní multiplex ve vysílací platformě DAB+, také ustrnula ve fázi přípravy. Chaotická legislativní činnost Hermanova ministerstva kultury se nemůže pochlubit jediným zákonem, který by dotáhlo ministerstvo do konce bez problémů. Celý článek

„Demise-nedemise“ jako lekce mediální výchovy

09. května 2017 / Jan Jirák
  Začátek května 2017 představoval pro českou politickou scénu dost zásadní zatěžkávací zkoušku. Předseda vlády Sobotka se rozhodl vyřešit dlouhodobě nevalné vztahy s ministrem financí Babišem pokusem o ministrovo odvolání. Je těžké určit, kde tkví kořeny tohoto napětí uvnitř vládního týmu, s jistou dávkou ironie by šlo poznamenat, že to začalo už s výsledky voleb. Jisté ale je, že na konflikt získal razanci v lednu tohoto roku, kdy premiér ministra financí vyzval, aby vysvětlit svoje příjmy. Od té doby také nabírá na tempu „příběh“, který o celé věci vyprávějí média (nebo alespoň část z nich) prostřednictvím zpravodajství a komentářů. Není sporu o tom, že i zprávy jsou příběhy – v odborné literatuře o tom najdeme dost dokladů. Například americký profesor žurnalistiky Jack Lule vydal v roce 2001 pozoruhodnou knihu „Denní zprávy, věčné příběhy“, ve které ukazuje, jak se denní zpravodajství skládá do příběhů, které někdy dokonce připomínají velké mýtické či biblické příběhy (kupříkladu zprávy o živelních katastrofách se svým celkovým naladěním mnohdy podobají biblickému příběhu o trestu potopou). Přistoupíme-li na představu, že zprávy jsou dílky skládající se do příběhu, můžeme si položit otázku, jaký příběh byl a je médii (s výjimkami, to znovu připomínám) vyprávěn o současné vládní krizi v Česku. Střet mezi Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem zapadl do delšího a již dobře rozehraného vyprávění o přítomnosti některých nepřijatelných elementů na české politické scéně: česká média ve své většině vytrvale demonstrují nechuť k chování současného prezidenta a nejpozději od nákupu vydavatelského domu Mafra též k současnému ministrovi financí. Cokoliv, co se dá použít jako další dílek do skládačky tohoto příběhu, je do něj použito (vidět to bylo na volbě Donalda Trumpa).  A tak není divu, že sotva premiér v lednu 2017 svůj požadavek formuloval, média to traktovala jako doklad o tom, že jimi předkládaný obraz Babiše je opodstatněný. Potud by na celé věci nebylo nic divného. Zpravodajství prostě vycházelo z informací, které mělo. Komplikace nastala ve chvíli, kdy se na veřejnost začaly dostala nahrávky rozhovoru novináře Přibila s Andrejem Babišem, na níž padají slova o tom, jaký kompromitující materiál existuje na toho či onoho Babišova odpůrce. Pro média to byl další doklad nepřijatelnosti osoby stávajícího ministra financí. Určitou výjimku v tomto převážně monotónním přístupu přestavuje reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa, který si položil otázku, jak mohly nahrávky vzniknout. Nejpravděpodobnější se mu jeví možnost, že nahrávací zařízení měl u sebe sám novinář. Tím se ovšem situace podstatně mění: vypadá to, že hovor o kompromitujících materiálech na protivníky byl možná spíš sběrem materiálu na samotného ministra… Ostatně fakt, že nahrávky se vynořují postupně, jako by někdo jejich „příběh“ rozvíjel, tomu napovídají. Kroupův postup je velmi užitečná lekce mediální gramotnosti: připomíná nám základní poučení, že klíčovou kategorií pro pochopení jakéhokoliv sdělení je kontext. Nahrávka rozhovoru vypadá neotřesitelně autenticky – přece slyšíme, co si ti dva povídají, máme nezprostředkovaně k dispozici záznam, známe obsah hovoru. Potíž je v tom, že neznáme okolnosti, za nichž se hovory odehrály. Celý článek

Na okraj dnů...

05. května 2017 / Milan Šmíd
tituly deníků 5.5.2017, převzato z twitteru - LutonskýPonechávám stranou včerejší reality show na Hradě, při níž prezident přijímal Sobotkovu demisi, kterou tento na Hrad nepřinesl. Uniformita titulních stran dnešních deníků je dalším důkazem, že síla některých obrazů je natolik veliká, že jí neodolá žádný editor.  Když před dvěma dny tajemný Julius Šuman na twitteru zveřejnil další dávku tajných odposlechů konverzace Andreje Babiše, nahrávka č.2 se - na rozdíl od té první - dostala okamžitě do mainstreamových médií, protože se na ní Babiš s redaktorem Přibilem domlouval na strategii zveřejňování kauz proti svým politickým soupeřům. Souhlasím s tím, že tohle šmírování je špína, na druhé straně to, co nahrávka č. 2 vyjevila, je natolik závažné, že by to veřejnost měla vědět.  Andrej Babiš má výdrž: včera absolvoval čtyři rozhovory v médiích a ještě večer v sedm hodin byl fit. Postupně hovořil: S redaktorkou Blesku Verou Renovica: "Vím, kdo na mě sbírá kompro! A svatbu s Monikou do toho netahejte". S Danielou Drtinovou na DVTV: "Je mi z ČSSD na zvracení. Být premiérem by byla velká oběť". S Marií Bastlovou v pořadu ČRo "Dvacet minut Radiožurnálu" Předtočeno v 13:00 odpoledne ještě před spektáklem na Hradě. Se Světlanou Witowskou v Interview ČT24. Myslím, že obě redaktorky médií veřejné služby odvedly dobrou práci. Obdiv zvláště pro Světlanu Witowskou, neboť mít proti sobě respondenta, který zásadně neodpovídá na otázky a neustále opakuje svoji mantru, není lehké.  Vím, že čtenáři Louče na mé odkazy příliš neklikají. Ale podle mého názoru u odkazu na komentář Mirka Topolánka "Milý Miloši, Andreji a Slávku..." by to měli udělat.  Premiér Sobotka změnil názor, na tiskovce dnes v 10.30 oznámil, že demisi nepodá, odvolá Babiše... Celý článek

Komentář bývalého komentátora

05. května 2017 / Martin Komárek
Kdybych byl ještě komentátorem, napsal bych tohle: Prezident ukazující hůlčičkou na premiéra. Přijatá nepodaná demise. Nepochopitelné? Jakkoli bláznivé, mají činy politiků skrytou logiku, byť možná perverzní. Ale ruku na srdce, uvědomme si, jak se chováme, když chceme získat povýšení na úkor kolegy, obrat obchodního partnera nebo partnera u rozvodu. Taky to není činaná podívaná. Ale k logice těch politiků: Sobotka bojuje za sebe, za sociální demokracii a za starý systém, v němž se sněmovním myším a všem jejich podržtaškům nadobyčej daří. „Monstrum“ Ano může tento dům z falešných karet zbořit, pokud udrží přízeň voličů. Sobotka bude od nynějška neustále všem opakovat, co je ten Babiš zač. Pořád má dvojí šanci. Buď Babiše svým kukučem a řečmi otráví a miliardář si odjede užívat lázní v šampaňském na soukromý ostrov. Anebo vnutí voličům svou pravdu a Ano sice vyhraje, nerozdrtí však sociální demokracii docela. Osobně mu nejde o mnoho: nepochybně má už vyjednané pokračování úřednické kariéry, i když neuspěje ve volbách. Zeman má Sobotku nerad. Je to jeden ze zrádců, kteří ho podrazili při prezidentské volbě v roce 2003. Zeman je jako pistolník, který jde po krku všem těm lumpům, co mu v dětství zabili bráchu a všechny je odkrágluje. Proti Sobotkovi by podporoval i Okamuru, ale Babiš je pro něj navíc cenným případným spojencem pro prezidentské volby. Navíc jsou si oba muži se zálibou v jadrných slovech svým způsobem sympatičtí, pokud tedy něco jako sympatie v nelidském světě české politiky má nějakou cenu. A tak to kluci hrají, jak nejlíp umí a novináři jim to žerou i s navijákem. Celý článek

Několik dojmů z novinářských cen OSF

04. května 2017 / Milan Šmíd
Přestože už nejsem aktivní novinář, přestože jsem nebyl členem jedné z porot jako v loňském roce (detaily zde), pozvali mě do pražské Lucerny na vyhlašování novinářských cen za rok 2016, které uděluje OSF (nadace Open Society Fund - ano, to je ta organizace, za kterou stojí zlotřilý Rotschildův agent George Soros, dle Parlamentních listů „tradiční organizátor všemožných barevných revolucí s dlouhými prsty ve světové politice.“) Aby toho nebylo málo, letos novinářská cena OSF oznámila, že mezi sponzory byl i zastupitelský úřad USA. Hrůza!!! Čeští novináři však jakoby nevnímali nebezpečí, které jim hrozí, že budou chyceni do osidel všeobjímající hydry NWO, tedy nového světového řádu ovládaného Bilderbergem, bankéři, zednáři a jinými tajnými klany, a shromáždili se zde v hojném a poměrně reprezentativním počtu. Rád bych se podělil o několik dojmů z této události. x x x Jako první přišla na řadu kategorie „nejlepší rozhovor.“ Když si studenti Kirill Ščeblykin a Filip Zajíček šli na pódium pro vítěznou cenu, provázel je dlouhotrvající potlesk. Myslím, že si ho za rozhovor „Andrej Babiš – Koupím si, co budu chtít. To není váš problém“ zaslouží. Publikovali ho v The Student Times, rubriky E15, periodika vydávaného Křetínského Czech News Center. Ten rozhovor jsem znal a líbilo se mi na něm, že jeho autoři – na rozdíl od některých profesionálních novinářů – přistupovali k ministru financí bez přílišného respektu, ale také i bez předsudků, prostě se jen ptali a trvali na své logice. x x x Zaujalo mne, že všichni tři nominanti v kategorii „nejlepší reportáž“ (psaná) pocházeli z jednoho jediného média, časopisu Reportér Magazín. Nějaké reportáže by se zcela určitě našly i v jiných médiích, Jenomže nikde jinde nemá reportáž tak privilegované postavení a tak dobré podmínky jako v Reportér Magazínu. A tak se vítězem stal Tomáš Poláček za materiál "Osoblaha (ne)buduje, (ne)tančí a (ne)zpívá." Tomáše Poláčka mám rád, stejně jako jeho knihu „STOP: Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země“. Moje sympatie si v Lucerně získal také tím, že při děkování s vděčností vzpomněl na své předešlé pracoviště deník MF Dnes, a že se zastal jejich redaktorů proti primitivním útokům nepřátel majitele Mafry Andreje Babiše. x x x Kategorie „nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“ psané žurnalistiky je pro Jaroslava Kmentu zřejmě zakletá. Vždy se dostane do užší nominace a nikdy nevyhraje. Tentokráte porotci cenu udělili kolektivu novinářů webu Hlídací pes za sérii textů k čínské CEFC a k jejímu působení v Česku. K vyzvednutí ceny Ondřej Neumann vyslal Roberta Břešťana x x x Když se oznámily užší nominace za „nejlepší komentář“ psané žurnalistiky se jmény David Klimeš, Alexander Mitrofanov a Jan Moláček, myslel jsem si, že to vyhraje David Klimeš, který se v poslední době blýskl několika zajímavými komentáři. Vítězem se však stal Josef Moláček z Aktuálně.cz. Při udělování ceny si zažertoval: zkoušel jsem to všemi způsoby, jako regionální zpravodaj, jako reportér, jako editor, moderátor, byl jsem zahraničním zpravodajem a vyráběl četné reportáže. Teprve když jsem se stal komentátorem, tak mi to vyšlo. Při této příležitosti mne napadlo: čím to je, že kvalitní a úspěšní novináři, kteří se osvědčili na zahraničních postech, v České televizi nevydrží? Mám na mysli nejen Jana Moláčka, ale také Josefa Pazderku, který nedávno ČT opustil. x x x Rozhlas bývá při novinářských soutěžích Popelkou, v audiovizuálních kategoriích soutěží bok po boku s televizí a často prohrává. Tentokráte si to vynahradil reportáží o syrské olympioničce Yusra plave o život. Na rozdíl od roku 2015, kdy téma uprchlíků bylo široce zastoupené, ten loňský rok se tematicky vrátil k "normálu". V online žurnalistice to vyhrál materiál lidovky.cz Češi v zajetí sociálních bublin, v němž se uplatnily interaktivní prvky. Kdyby si kategorie on-line žurnalistiky více všímala žurnalistiky datové, možná by rozhlas dostal další šanci. Mám na mysli datovou žurnalistiku na jeho webových stránkách. x x x Když předseda Syndikát novinářů ČR Adam Černý vyhlašoval vítěze kategorie „regionální žurnalistika“ (vítěz Lukáš Valášek z MF Dnes za článek „Hašek má neexistující mluvčí“), přičinil na závěr „poznámku mimořádné povahy“, v níž ocenil práci redaktorů MF Dnes v podmínkách, v jakých musí pracovat. Aniž to blíže specifikoval, ti, co stihli několik hodin před tím si poslechnout tajnou nahrávku Andreje Babiše, věděli o co jde. Večer to už věděli všichni: Babiš na nahrávce řešil s novinářem články o politických protivnících. Redaktor Marek Přibil za to dostal padáka. x x x Abych nezapomněl: Česko-slovenskou cenu veřejnosti, o které se rozhoduje při hlasování na internetu, to opět vyhrál Martin Veselovský - tentokráte za rozhovor s prezidentovým mluvčím Jiřím Ovčáčkem (vloni to bylo za rozhovor s Martinem Konvičkou). Na tenhle rozhovor jsem reagoval blogem, který mi přinesl zatím největší návštěvnost (téměř 60 tisíc). Celý článek

Česká asociace satelitních operátorů napsala otevřený dopis premiérovi

03. května 2017 / Monitor
Diskuse okolo novely Zákona o elektronických komunikacích je stále žhavá. Satelitní operátoři napsali minulý týden otevřený dopis předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Česká média jejich názor na aktuálně projednávaný zákon v plném znění přináší právě zde: Otevřený dopis České asociace satelitních operátorů z.s. ohledně návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů Vážený pane předsedo vlády, Dovoluji si obrátit se na Vás jménem České asociace satelitních operátorů z.s. („ČASO") ve věci novely výše uvedeného zákona označovaného zkráceně jako „diginovela". ČASO vyjadřuje závažné výhrady k současné podobě vládní strategie přechodu zemského televizního vysílání na standard DVB-T2/HEVC a to od podzimu minulého roku. Tyto naše výhrady jsme vyjádřili i k příslušné části diginovely týkající se této problematiky a to ještě před jejím schválením vládou ČR. Vzhledem k závažnosti našich výhrad ohledně neslučitelnosti diginovely se soutěžním právem Evropské unie a možným škodám, které členům ČASO (a nejenom jim) v důsledku jejího přijetí hrozí, jsme tyto naše výhrady zaslali i formou stížnosti Evropské komisi. Jelikož v průběhu legislativního procesu schvalování diginovely (konkrétně 15. března 2017) bylo schváleno Evropským parlamentem rozhodnutí o uvolnění pásma 700 MHz, které potvrdilo naše přesvědčení o zásadní neslučitelnosti diginovely s pravidly Evropské unie pro poskytování veřejné podpory, nechali jsme tu část diginovely týkající se přechodu na nový standard zemského televizního vysílání nezávisle posoudit renomovanou advokátní kanceláří Weinhold Legal v.o.s. advokátní kancelář a to z pohledu její slučitelnosti s právem Evropské unie. Dovolujeme si dát Vám tímto dopisem na vědomí následující nejzávažnější závěry této právní analýzy:
  • V diginovele navrhované bezplatné prodloužení doby platnosti vydávaných přídělů rádiových kmitočtů až do roku 2030 ve prospěch aktuálních provozovatelů zemského digitálního televizního vysílání představuje veřejnou podporu dle čl. 107 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU”), která je neslučitelná s trhem, a je tedy zakázaná. V této souvislosti také platí, že udělením bezplatných přídělů kmitočtů do roku 2030 navrhovaným v diginovele, se Česká republika připraví o finanční prostředky, které by jinak mohla získat v rámci aukce nebo výběrového řízení.
  • V diginovele navrhovaná úhrada nákladů na souběžný provoz stávajících sítí a přechodových sítí představuje veřejnou podporu dle čl. 107 SFEU, která je neslučitelná s trhem, a je tedy zakázaná.
  • V diginovele navrhovaná úhrada nákladů na změnu využívání rádiových kmitočtů určených pro provozování zemského digitálního televizního vysílání, vynaložených v období od 20. července 2016 do dne nabytí účinnosti diginovely, představuje veřejnou podporu dle čl. 107 SFEU, která je neslučitelná s trhem, a je tedy zakázaná.
  • Z toho, že Ministerstvo průmyslu a obchodu zaslalo předběžné oznámení o veřejné podpoře Evropské komisi, je zjevné, že považuje kompenzační opatření obsažená v diginovele za veřejnou podporu. V souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU je proto nutné vyčkat před schválením diginovelv na souhlasné vyjádření Evropské komise, jelikož již samotné přijetí a nabytí účinnosti diginovelv před souhlasným vyjádřením Evropské komise by představovalo zakázanou veřejnou podporu.
  • Přímými příjemci veřejné podpory mají být současní provozovatelé zemského digitálního televizního vysílání a to na úkor ostatních technologických platforem televizního vysílání, což je v rozporu s principem technologické neutrality a pravidly poskytování veřejné podpory obecně.
  • V případě, že by Evropská komise v budoucnu rozhodla o nutnosti navrácení veřejné podpory, byla by Česká republika povinna vymáhat vrácení podpory od provozovatelů zemského digitálního televizního vysílání v souladu s tímto rozhodnutím a ti by byli povinni poskytnutou veřejnou podporu vrátit. Česká republika by následně mohla být vystavena riziku uplatnění nároků na náhradu škody ze strany poškozených provozovatelů zemského digitálního televizního vysílání, kteří mohli legitimně očekávat, že jim je podpora poskytnuta v souladu s právním řádem, a naopak nemohli očekávat, že budou nuceni již poskytnutou podporu vrátit.
  • Rizika spojená s poskytnutím zakázané veřejné podpory lze eliminovat, popřípadě významně snížit, pokud by s ohledem na délku stávajících přídělů byla využita možnost odložit uvolnění pásma 700 MHz až do roku 2022. Podmínky udělení nových přídělů rádiových kmitočtů v rámci aukce by již obsahovaly povinnost zajistit na vlastní náklady přechod na standard DVD-T2, čímž by odpadla povinnost státu kompenzovat některým stávajícím provozovatelům náklady v důsledku změny podmínek současných přídělů.
Dále si dovolujeme upozornit, že dle materiálu Weinhold Legal v.o.s. advokátní kancelář následně doplňujícího výše uvedenou analýzu:
  • Diginovela nenaplňuje příslušné Usnesení vlády České republiky ze dne 20. července 2016 č. 648 o Strategii rozvoje zemského digitálního televizního vysílání a to konkrétně v bodě II. c) ukládajícím ministru průmyslu a obchodu, že veřejnou podporu lze poskytnout až po schválení Evropskou komisí.
Na základě výše uvedených závěrů konstatujeme, že schválení diginovely v stávajícím znění by bylo chybou s potenciálně závažnými důsledky pro Českou republiku a její občany. Dovolujeme si upozornit, že s přijetím diginovely k vládní strategii přechodu zemského televizního vysílání na standard DVB-T2/HEVC není třeba spěchat, protože je do roku 2020 (a v případě využití výjimky až do roku 2022) dost času na její přijetí. Obtížnost debaty o tomto tématu, její nejednoznačné vyústění s mnoha otevřenými otázkami a nevyřešenými riziky při projednání diginovely v Hospodářském výboru Poslanecké sněmovny nás v tomto názoru dále utvrzuje. Na základě výše uvedených skutečností jsme přesvědčeni, že jediný správný postup je ten, že nejdříve proběhne notifikace vládní strategie přechodu Evropskou komisí, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu dle svého veřejného vyjádření očekává do podzimu tohoto roku. A teprve následně v souladu se závěry notifikace by mělo dojít k úpravě této vládní strategie a k novelizaci zákona o elektronických komunikacích Na závěr bychom chtěli vyjádřit naší pokračující připravenost a ochotu podílet se na dialogu, který by měl za cíl uvést řešení situace vzniklé odebráním pásma 700 MHz zemskému televiznímu vysílání do souladu s právem Evropské unie. S úctou Česká asociace satelitních operátorů z.s. Ing. Pavel Ondra Předseda představenstva                                        V Praze, 26. dubna 2017         Celý článek

Jak jsme v Česku začali budovat obranný val proti nepřátelskému vlivu Kremlu

30. dubna 2017 / Monitor
 V následujících řádcích jsem se rozhodl sepsat, jak jsme se s kolegy z think-tanku Evropské hodnoty v posledním roce a půl pustili do boje s nepřátelským vlivem putinovského Ruska v Česku a u našich spojenců. Vede mě k tomu poměrně jednoduchý důvod.  Myslím si, že je správné, aby byly veřejně a transparentně známy jak motivace, tak konkrétní kroky, které jsme za poslední měsíce v tomto tématu prošli. Z důvodů osobní nebo institucionální bezpečnosti a citlivosti nemohu popsat všechno, nicméně většinu našich aktivit rozvést můžu. Jsme dnes některými našimi odpůrci vykreslováni jako „naivní euroblázni“, „ultralevičáčtí cenzoři“ nebo „váleční štváči“. Nikomu jeho názor neberu, ale považuji za svou povinnost předložit informace o tom, co a proč děláme. Začněme chronologicky. Think-tank Evropské hodnoty má od svého založení roce 2005 v poslání chránit liberální demokracii. Po roce 2011 jsme začali posilovat naše analytické zázemí s jasně formulovanými názory na vybrané části evropské, zahraniční, bezpečnostní a migrační politiky, protože jsme jasně viděli, jaké problémy dělá laxní přístup k imigraci a podceňování islámského extremismu u našich západoevropských spojenců.  Neplánovali jsme, že se někdy budeme systematicky věnovat ruským aktivitám. Přesto jsme předpokládali, že se tomu čeští politici budou muset jednou věnovat a aby dokázali předejít chybám svých západoevropských kolegů, dělali jsme pro ně různé analýzy, doporučení a tréninky. Jak jsme viděli po roce 2015, nemýlili jsme se. Tato otázka vletěla na českou politickou scénu a každý parlamentní politik se tomuto tématu musel nějakým způsobem věnovat. O roli Ruska jsme detailně nepřemýšleli. Samozřejmě, že jeho potenciální hrozba byla zmíněna ve všech strategiích a koncepcích českého státu, ale pořád to nebyla hlavní otázka dne, jako například v baltských státech. Když Rusko provedlo invazi na ukrajinské území počátkem roku 2014, byli jsme překvapeni. Většinu roku 2014 jsme strávili veřejnou podporou západních sankcí jako rozumné odpovědi na ruskou agresi. Už v té době se mezi českými politiky objevovaly případy, které tvrdily, že bychom celoevropské sankce měli v zájmu sobeckého profitu podkopat. V listopadu 2014 jsme si například všimli, že český prezident v rozhovoru pro čínskou státní televizi zopakoval doslovnou lež vyrobenou Kremlem. V té době západní svět pomalu procital a začal si všímat, že nejde jen o čistě vojenské hrozby, které Ruská federace předvedla při útoku proti Ukrajině. Už na podzim 2013 (tedy ještě před ruským vpádem na ukrajinský Krym) bylo rozhodnuto o založení Centra excelence pro strategickou komunikaci (NATO STRATCOM COE), které by dostalo certifikaci NATO. Od roku 2014 začalo v Rize fungovat – jde fakticky o výzkumný institut, do kterého alianční a partnerské státy pošlou své experty, aby společně zkoumali různé aspekty dané hrozby. Zní to nudně, ale lze to také přirovnat k specializovanému ústavu, který má za úkol vymýšlet cesty, jak danou hrozbu uchopit, změřit, a jak jí čelit.

Počáteční tápání

V květnu 2015 nás naši slovenští partneři pozvali na jednu z největších světových konferencí o bezpečnosti GLOBSEC. S místním think-tankem jsme spolupořádali uzavřené jednání o informační válce Kremlu proti Západu. Za stolem seděli relativně vysoce postavení představitelé NATO, novináři z východoevropského regionu, řada nevládních analytiků, důstojníci ozbrojených sil aliančních států, poměrně široká skvadra. V té době se většina odborných debat v západním prostoru točila ohledně popisování toho, co ruská armáda udělala na Ukrajině a jakým způsobem zapojila informační operace pro podporu svých vojenských cílů při agresi proti sousednímu suverénnímu státu. Hodně debat s vojenskými a civilními experty vypadala tak, že každý popsal svůj pohled na ruské aktivity, na několika obecných věcech jsme se shodli, ale pak už vypršel čas určený pro dané jednání. Zpětně si říkám, jak moc neorganizované a roztříštěné tyto bezpečnostní diskuze byly. Pro mě osobně přišel zlom, takový okamžik částečného prozření, když tehdy na bratislavském GLOBSECu do místnosti přišel tehdejší prezident Estonska Toomas Hendrik Ilves s ochrankou a sedl si mezi diskutující vojáky, analytiky a diplomaty za kulatý stůl. Během několika málo minut nám řekl něco ve smyslu: baltské bezpečnostní složky znají Kremlem využívané taktiky už dlouho a velmi jasně a kdo z vás to nečekal, tak prostě nedával pozor.  Docela nás zpražil. Po právu. 1 Během léta 2015 jsme začali přemýšlet, co bychom mohli v oblasti obrany demokratického státu proti dezinformačním kampaním dělat. Byli jsme v  první fázi, kdy nejdříve bylo potřeba vymyslet, jak tuto hrozbu uchopit, popsat a kategorizovat. Mluvili jsme o tom s různými lidmi z médií, bezpečnostních institucí nebo z  diplomacie. Někteří si sami uvědomovali, jak silnou zbraň si Moskva vytvořila, a jak málo o tom nyní v Česku a obecně v západních zemích víme. Respektive – jak málo víme o tom, jak to rozpoznat, rozkrývat a jak této hrozbě čelit. Protože hlavním cílem ruských dezinformačních operací byla Ukrajina a snaha zmást české publikum, aby nevěděli co na jejím území Kreml provádí, dali jsme dohromady přední české a slovenské experty na toto téma a vydali jsme v předvečer výročí sovětské okupace Československa detailní přehled nejhmatatelnějších ruských lží a mýtů o Ukrajině. Tento dokument získal velký ohlas a dovolil bych si tvrdit, že to byl jeden z prvních viditelnějších kroků v boji proti systematické dezinformační kampani. Celý přehled pak otiskly Lidové noviny, což se u takto dlouhých textů moc často nestává. V říjnu 2015 jsme ještě vydali přehled relevantních analýz o dopadu protiruských sankcí, protože jsme od řady českých politiků poslouchali hrozivé predikce, jak strašně nás v Česku zruinují. Tento přehled pak také citoval Václav Moravec ve svých nedělních OVM, což nám v začátcích práce na tomto tématu udělalo radost.

Začátky

Kolektivními úvahami jsme dospěli k tomu, že je potřeba každý týden přinášet na stůl nové a nové příklady probíhajících dezinformací – tedy evidentně fakticky zkreslených tvrzení s konkrétní politickou linkou – abychom začali budovat povědomí o této hrozbě. Protože upřímně řečeno, v polovině roku 2015 se hrozbou dezinformačních kampaní nezabýval skoro nikdo. Evropští premiéři se sice v březnu 2015 shodli na Evropské radě na tom, že je to hrozba a je třeba s tím něco dělat, ale obecné povědomí v evropských a českých bezpečnostních kruzích bylo minimální. Od září 2015 začal v unijní diplomatické službě (EEAS) fungovat East STRATCOM tým. Prakticky řečeno to bylo devět lidí placených členskými státy, kteří se měli z rozhodnutí Evropské rady začít touto hrozbou zabývat. Česká republika do týmu vyslala svého experta, který rozjel vydávání produktu jménem Disinformation Review. Postupně vznikla síť zhruba 400 expertů v členských státech EU a zemích východního sousedství, kteří na týdenní bázi dodávají reporty o dezinformacích zachycených v jejich lokálních jazycích. Tento produkt se stal dost důležitým, protože každý týden bylo možné evropským politikům a diplomatům ukazovat, co se rámcově děje v které zemi z pohledu probíhajících dezinformací. Často byly vidět podobnosti – dezinformace se rozběhla z jednoho státu do dalších, nebo se jako by najednou objevily stejné interpretace ve více evropských státech (takže bylo možné začít zkoumat možnou koordinaci). Během roku 2015 jsme sledovali ruskou agresi proti Ukrajině. Na české politické scéně se prezident Zeman stal tahounem kremelské lži, že se na území Ukrajiny nevyskytují organizované ruské jednotky, protože „věří svému příteli Sergeji Lavrovovi“. Tato neskutečná lež dominovala v českém veřejném prostoru v diskuzi o ruské válce proti Ukrajině. Zvažovali jsme, co můžeme udělat. Několik našich kolegů v čele s kolegou Adamem Čechem se vrhlo do práce a v červenci 2015 vydal bruselský institut Wilfied Martens Centre for European Studies přehled námi sesbíraných příkladů techniky ruské armády, které byly prokazatelně na území Ukrajiny. V té době jsme byli jedním z prvních západních think-tanků (spolu s Atlantic Council a investigativní skupinou BellingCat), kteří předložili takto komplexní důkazní podklad. Tento paper pak například používala jako důkaz kanadská mise při NATO. Když jsme na podzim 2015 tento přehled představovali v Bruselu, vyzvali jsme k prodloužení sankcí proti ruské agresi, čehož se chytla evropská média. 3 Sám jsem na této debatě zažil zábavnou situaci. Představitelka ruské ambasády po prezentaci našeho přehledu vystoupila v diskuzi a intenzivně si stěžovala, proč nesedí na panelu, když tam je například místopředsedkyně zahraničního výboru ukrajinského parlamentu. Řekl jsem jí, že bohužel, když systematicky a opakovaně lžete, tak ztratíte místo u diskuzního stolu ve slušné společnosti. Byl to spíše takový reflex, nicméně bylo zajímavé vidět, jak představitel české nevládní organizace může na plně oficiálním a mediálně dobře pokrytém fóru uzemnit představitele údajně mocného Ruska. Od té doby jsem si na podobné konfrontace zvykl, ale tato první mi utkvěla v paměti. Na podzim 2015 nám začalo být jasné, že tato hrozba tu není jen na pár měsíců, ale trvale. Takže jsme začali dávat dohromady tým, který jsme pojmenovali program Kremlin Watch. Snažili jsme se nakombinovat několik typů expertízy – přidal se k nám expert na online bezpečnost a zkušený investigativní aktivista Roman Máca, jedna z nejzkušenějších českých ukrajinistek Lenka Víchová, nebo se během roku 2016 připojila Johana Grohová, dlouholetá novinářka a tisková mluvčí tří českých ministrů zahraničí. Skupinu jsme složili z mladých zapálených lidí, s kterými jsme se rozhodli začít na týdenní bázi monitorovat obsah těch nejkřiklavějších konspiračních, dezinformačních a manipulativních webů v českém informačním prostoru. Začalo to velmi jednoduše – reportovali jsme každý týden soubor dezinformací z českého mediálního prostoru (většinou v té době byly o Ukrajině) a bylo nám líto to jenom odeslat do EEAS (do East STRATCOM týmu – specializovaného týmu unijního diplomatického sboru),tak jsme to začali na týdenní bázi vydávat. Dnes tento Kremlin Watch Monitor pravidelně dostává několik tisíc novinářů, politiků a jejich poradců a představitelů bezpečnostních a zpravodajských institucí. Během podzimu 2015 se na nás začali obracet představitelé různých bezpečnostních a zpravodajských institucí. Kvůli citlivosti nemůžu být konkrétnější, ale zajímalo je, co a proč zkoumáme, jak vnímáme jednotlivé hrozby a co by s tím státní bezpečnostní aparát měl dělat. Ještě na podzim 2015 jsme uspořádali konferenci k bezpečnostním hrozbám, kde k našemu pozitivnímu překvapení ministr obrany Martin Stropnický mluvil o těchto hrozbách velmi důrazně a jasně.

První investigace 

Od počátku roku 2016 se to rozjelo. Na jedné akci na českém ministerstvu zahraničí jsem se během diskuze docela živě pohádal s jedním akademikem, který tvrdil, že „s propagandou nejde nic dělat“, protože cokoliv by se v té oblasti dělalo, by byla „stejná propaganda“. To v žádném případě není pravda. Reálné zkušenosti z Ukrajiny či pobaltských států to ukazují. Samozřejmě, že je třeba pečlivě vážit, co přesně proti nepřátelskému vlivu budeme dělat, ale dát ruce vzhůru a tvrdit, že nejde dělat nic, je těžký alibismus. Po této diskuzi za mnou přišel šéf německé akademie bezpečnostních složek (BAKS) a zeptal se, jestli bych pro ně nechtěl sepsat ta doporučení, jak postavit specializované státní týmy pro boj se závažnými dezinformačními operacemi. Německé bezpečnostní složky tehdy žily nedávným případem Lisa, kdy se ruský vliv v kombinaci s dezinformacemi přetavil až do mezinárodní roztržky s deseti tisíci německých Rusů demonstrujícími v německých městech na základě zmanipulovaného příběhu. Za několik měsíců pak tato německá vládní instituce vydala tento přehled konkrétních doporučení. Až po delší době jsem zjistil, o jak důležitou věc šlo – na můj text se začali odvolávat další lidé z bezpečnostních institucí dalších evropských států, razítko této seriózní německé federální instituce tomu evidentně také dodalo váhu.  Díky tomu nám došlo, že je nejen důležité popisovat a rozkrývat samotnou hrozbu dezinformací, ale je i  nutné pracovat na možnostech protiopatření, které jednotlivé demokratické státy mohou začít přijímat. Během jara mi došlo, že se fakticky musí stát dvě věci. Zaprvé, že se podaří probudit bezpečností a politickou komunitu a vysvětlit jí, že tato hrozba (dezinformační operace a vlivové operace Ruské federace) je reálná, urgentní a doposud strašlivě podceňovaná. A zadruhé, když už dojde k probuzení a pochopení, o jak vážnou hrozbu jde, mít návrhy kroků, které by měly být udělány. Na tom jsme začali na jaře pracovat. Naši lidé každý týden četli nejzajímavější studie ze západního světa na toto téma, jejich krátká shrnutí jsme začali vydávat v každotýdenním Kremlin Watch Monitoru. To je produkt, který si oblíbilo několik tisíc převážně západoevropských a amerických expertů z vládních institucí, médií a think-tanků. Řekli jsme si, že by bylo škoda si nechávat zajímavé studie, dobré články a důležité novinky jen pro sebe, tak jsme začali vydávat týdenní přehled. Vypadá takto a je zdarma k dispozici pro každého, kdo si ho přeje dostávat. Úvodem roku jsme sehráli roli v kauze „hnědá bunda“, kdy konkrétní konspirační weby vytvořily na jaře 2016 dojem, že stát řídil pro- i proti-migrační demonstrace v Praze. Původ této cíleně vytvořené dezinformace zmapoval a dohledal náš analytik Roman Máca. Vládní zprávy se tomuto tématu také začaly věnovat: „Řada těchto alternativních sdělovacích prostředků se účelově uchylovala k prokazatelným dezinformacím a konspiračním teoriím. Alternativní média se vyznačovala neuváděním zdrojů informací. Při prokázání nepravdivosti některých tvrzení se obvykle ani nepokoušela o další vysvětlení. Obvykle pro ně bylo dostačující vypuštění zprávy na veřejnost.“ To byly první povzbudivé zprávy. České bezpečnostní instituce toto téma začaly nejenom vnímat, ale i veřejně popisovat. 2 Další kroky následovaly. Při týdenním monitorování dezinformačních webů jsme si všimli, že jsou jimi přebírány texty prozápadních politiků za účelem vytvořit dojem, že tyto konspirační weby jsou seriózní. Tentokrát šlo o PrvniZpravy.cz. Upozornili jsme na to, přičemž KDU-ČSL přijala takový postup, že se texty pod jmény jejích politiků na tomto konspiračním serveru již neobjevují. Ostatní strany na to dále kašlaly, což nás sice mrzelo, ale za dobrý krok jsme považovali alespoň to, že jedna demokratická partaj to zvala do rukou a sám vicepremiér dohlédl na to, aby se to už neopakovalo. Malý krok, ale dobrým směrem. Také jsme si všimli toho, jak moc v českém veřejném prostoru chybí proaktivní watchdog – hlídací pes s konkrétní expertízou, který se bude věnovat kauzám, na které média nemají čas, znalosti, nebo v reálném čase nestihnou pochopit, jak je daná věc důležitá. K tomu tu mají být nevládní organizace, které se danou agendou zabývají a dokáží na danou věc upozornit. Jak poslanci KSČM na východě Ukrajiny pravdu hledalise jmenoval náš text, kdy jsme sledovali cestu komunistických poslanců na Ruskem okupované území Ukrajiny, kde říkali místním takzvaným médiím pekelné věci. Byli také prezentováni jako oficiální návštěva z českého Parlamentu, což vůbec nebyla pravda. Všimli jsme si toho a upozornili na to česká média. Podobným případem byla situace, kdy nový ředitel Českého rozhlasu zasedl v porotě s českými konspirátory a nikomu to jako by nevadilo. Chvíli jsme zvažovali, zdali do toho máme jít. Věděli jsme, že pak naštveme dost lidí v Českém rozhlase. Nakonec jsme se rozhodli, že musíme na tuto kauzu upozornit, protože je to nejzávažnější případ infiltrace konspirátorů mezi česká seriózní média. Vznikl tak text „Ředitel Českého rozhlasu spoluhráčem českých konspirátorů“, kde jsme detailně vysvětlili, proč šlo o špatný krok ředitele této významné instituce české žurnalistiky. Dost médií se o to začalo zajímat a hodně novinářů si uvědomilo, o co vlastně jde. Viděli jsme, jaký hokej mají česká média při reportování o dění na Ukrajině. Ruská dezinformační kampaň úspěšně rozmlžila jednotlivé pojmy. Požádali jsme tedy přední české odborníky na východoevropská studia, aby dohromady sepsali autoritativní terminologický slovník, jak čemu říkat. Co tedy je agrese, co je to anexe, a co je a není občanská válka. V Poslanecké sněmovně jsme pak představili text s názvem „Krátká chronologie ruské agrese na Ukrajině aneb jak co přesně nazývat. Na Facebooku jsme si všimli velmi úspěšné kampaně s více než 50 000 fanoušky s názvem We Are Here At Home.com, která silně manipuluje se svými fanoušky. Naši lidé se do ní ponořili, a nakonec vydali detailní analýzu toho, jak funguje a jak přesně do dezinformací o migraci vsouvá pro-kremelská sdělení. Bylo nám jasné, že by bylo potřeba, aby se do tohoto tématu pustily i akademické instituce. Mluvili jsme o tom delší dobu s lidmi z brněnské politologie, kteří si nadesignovali vlastní výzkum a pak ho s naší podporou představili novinářům. Šlo o výborný výzkum manipulativních technik, který se věnoval webům Parlamentni listy, Sputnik, AC24 a SvetKolemNas. Dodnes jde podle mojí znalosti o jediný známý empirický výzkum těchto webů, který by pečlivě zkoumal jejich obsah a porovnával ho mezi sebou. Koncem jara jsme si také všimli velmi dlouhé stížnosti na informování České televize o Ukrajině. Prošli jsme si jí a našli řadu obvyklých chyb, které jsme vydali v samostatném reportu Hodnocení stížnosti na zpravodajství České televize o Ukrajině. Od té doby se změnilo to, že je znám autor dané stížnosti, její struktura však zůstala stejná. I na základě našeho hodnocení pak Rada ČT jako regulátor tuto stížnost nepřijala.

První střípky obranného valu

Jak jsme se prohrabávali dezinformační scénou a skupinami přátel Putina, bylo nám jasné, že nestačí jenom poukazovat na největší úlety a konspirace, ale že je třeba z této věci udělat pořádné politické téma. Začali jsme o něm mluvit s politiky českých demokratických stran. Naše přehledy a doporučení začali číst lidé jako předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel, komisařka Věra Jourová, nebo se nám dařilo dostat naše výstupy na stoly ministrů, náměstků a ředitelů důležitých bezpečnostních odborů. Když úvodem května 2016 ministr vnitra spolu s premiérem ve Sněmovně oznámili založení Centra proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH), měli jsme ohromnou radost. Jenom pro ujasnění – jde o státní instituci, my jako nevládní organizace zůstáváme „venku“ – tedy dále budeme briefovat různé státní instituce, ale CTHH nikterak neovládáme a neřídíme, či cokoliv dalšího co tvrdí různí konspirátoři od Aeronetu po Pražský hrad. Založení specializovaných týmů jsme doporučovali a teď se to konečně začalo dít. V červnu 2016 jsme v Senátu představili „Doporučení pro budoucí českou strategii proti systematickým dezinformačním operacím cizích mocností“ (a navazující manuál Šest praktických kroků, jak ubránit českou demokracii před bažinou konspirátorů). Následně jsme v Evropském parlamentu zveřejnili komplexní návrh padesátibodové strategie. To byl mimochodem asi nejnáročnější dokument, který jsem kdy dělal. Celé jaro jsem na různých konferencích poslouchal různé návrhy na správný postup proti této hrozbě – hodně věcí se opakovalo, občas se lidé točili okolo blbých nápadů. Na jedné z nich jsem si uvědomil, že nemůžu být jen nespokojený s úrovní debaty o protiopatřeních, ale že je potřeba navrhnout, co by se mělo dělat. Tak jsem strávil dlouhé týdny čtením, konzultacemi s nakonec zhruba třiceti evropskými experty z think-tanků, bezpečnostních institucí a zpravodajských služeb.  Výsledkem je již zmiňovaný seznam navrhovaných kroků, rozdělených do čtyř oblastí na třech úrovních (EU/NATO, úroveň národní vlády, úroveň občanské společnosti). Tento papír byl následně naší vstupenkou pro mnoho dalších cest. Během roku 2016 jsme byli pozváni na konzultace do čtrnácti států.  Naše texty začal tisknout jeden z nejvlivnějších amerických think-tanků Atlantic Council. Během podzimu jsem byl pozván, abych dělal briefingy na britském ministerstvu zahraničí, polském ministerstvu obrany a německém ministerstvu zahraničí. Otevřel se nám kus nového světa. Během léta jsme dodělali několik rozsáhlejších přehledů, kterými jsme dokončili zevrubné zmapování české scény. S Ondřejem Kundrou z Respektu jsme představili Schéma fungování nástrojů vlivu Ruské federace v ČR, náš tým vydal přehled zvaný Fungování českých dezinformačních webů. S ním jsme spojili další přehled nazvaný Manipulační techniky dezinformačních webů.  Bylo nám jasné, že to samozřejmě bude trnem v oku řady zájmových skupin, ale nakonec jsme si řekli, že to – s vědomím nedokonalosti – nakonec vydáme. Inspiroval nás úspěšný slovenský projekt Konspiratori.sk, který se toho také nebál. Odvedli jsme hodně práce při mapování vlastnických a finančních struktur jednotlivých projektů na dezinformační scéně, stejně jako jsme popsali jejich propojení a styl fungování. 4 V září jsme ještě přidali Výkladový slovník pojmů souvisejících s dezinformačními kampaněmi, protože jsme viděli, jak to lidé ve veřejné debatě míchají. Také jsme v rámci projektu GLOBSEC Trends ve spolupráci středoevropských zemí vydali porovnání sociologických dat o podpoře jednotlivých dezinformací a dezinformačních projektů. V Česku to pro nás měřila agentura STEM během června. Až zpětně nám došlo, že jsme tento výstup chybně pojmenovali „Dopady dezinformačních operací v České republice“. Byli jsme na to během podzimu správně upozorněni kolegy z brněnské politologie, že skutečně o přesné měření dopadů nejde. Ona sociologická data ukazují míru podpory pro jednotlivá tvrzení (propagovaná pro-kremelskou dezinformační kampaní), nikoliv přesný dopad, který lze metodologicky těžko změřit. V tom jsme se zmýlili. Samotná data jsou někdy až dost děsívá – například čtvrtina populace více věří projektům jako je AC24, než například Hospodářským novinám či deníku Právo (což byly příklady, které jsme lidem uváděli během testování sociologickým šetřením). Z průběžného zkoumání jsme již měli poměrně přehledný obrázek české scény. V prosinci jsme to v jednom našem dokumentu shrnuli takto:
  • ČR geograficky nesdílí pozemní hranici s Ruskou federací. V současné době je operace Ruské federace pozemního vojenského charakteru na území ČR méně pravděpodobná než například v pobaltských státech. Tento fakt ovlivňuje vnitrostátní koordinaci, tedy to, které orgány budou vykonávat které aktivity.
  • Za dominantní nástroje dezinformačních operací proti zájmům ČR lze považovat politické spojence Ruské federace a dezinformační projekty, převážně v kybernetickém prostoru.
  • Role vlivu Ruské federace na českou extremistickou scénu se meziročně zvyšuje, je možné očekávat vývoj směrem ke stavu na Slovensku. Dochází ke vzniku a aktivitě paramilitárních skupin s extremistickými tendencemi, které mohou být hrozbou pro vnitřní bezpečnost ČR.
  • ČR je už dnes terčem vlivových operací subjektů navázaných na Ruskou federaci, při nichž má ČR sehrát roli vhodné platformy pro reprezentaci zahraničně-politických zájmů RF uvnitř EU a NATO (například snaha o otevření tzv. konzulátu tzv. Doněcké lidové republiky v roce 2016).
  • Velikost diplomatického zastoupení Ruské federace v ČR je dle BIS „velmi disproporční“ a „značná část ruských zpravodajských důstojníků působila pod diplomatickým krytím ruské diplomatické mise“, přičemž jejich nedeklarování podle kontrarozvědky „jednoznačně implikuje činnost, která ohrožuje bezpečnost a jiné oprávněné zájmy České republiky“.
  • Ruská komunita v ČR je v porovnání se situací jiných států relativně poklidná a hrozba fyzické agresivní akce od ní v současné době spíše nehrozí. To je odlišná situace od pobaltského regionu.
  • Značná část dezinformačních aktivit sloužících zájmům Ruské federace je dnes vykonávána domácími aktéry.

První zárodky sebeobrany demokracie

Během podzimu začalo být pomalu jasné, že se český stát bude této hrozbě bránit. Minimálně na vnímání této hrozby už existovala shoda mezi českými silovými ministry: „Nemám pochyb o tom, že Rusko nachází cesty, jak financovat [nacionalistickou a euroskeptickou pravici],“ řekl pro FT ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. „Audit [národní bezpečnosti] nám už teď odhalil, že je nutné, aby stát měl centrum, které bude komplexně monitorovat teroristické a hybridní hrozby i tzv. propagandu cizí moci,prohlásil ministr vnitra Milan Chovanec. „Ruská strana [do propagandy] investuje opravdu obrovité finanční prostředky a já myslím, že je to patrné komukoliv, kdo se pohybuje i v naší republice v tom prostoru,“ tvrdil pro Radiožurnál ministr obrany Martin Stropnický. Když na podzim vydala české kontrarozvědka BIS pod novým ředitelem Michalem Koudelkou svou výroční zprávu za rok 2015, byl na ní patrný posun k tomu, po čem jsme dlouho volali. Tedy po větší explicitnosti a transparentnosti popisovaných hrozeb, aby to veřejnost dostala černé na bílém i od zpravodajské služby. Aby to bylo dobře uchopitelné pro naše politiky, začali jsme pracovat na zpřehledňování. Pro jeden náš podklad v prosinci jsme porovnali kontrarozvědkou popisované nepřátelské aktivity Ruské federace s hlavními zájmy našeho státu, jak je popisuje platná Bezpečnostní strategie:
Zájem České republiky dle Bezpečnostní strategie ČR 2015 Typ zájmu dle Bezpečnostní strategie ČR 2015 Typ aktivit nepřátelsky jednajících proti zájmu ČR dle výroční zprávy BIS za rok 2015
Politická nezávislost ČR Životní zájem ČR „Cílem ruského informačního působení v českém prostoru bylo (…) ovlivnění vnímavosti a myšlení českého publika a oslabení vůle společnosti k odporu či konfrontaci (informační a dezinformační zahlcení publika, relativizace pravdy a objektivity, prosazení motta „všichni lžou“); vyvolávání či přiživování vnitro-společenských a vnitropolitických tenzí v ČR (zakládání loutkových organizací, skrytá i otevřená podpora populistických či extremistických entit).“  
Posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby Strategický zájem ČR Cílem ruského informačního působení v českém prostoru bylo (…) narušování vnitřní soudržnosti a akceschopnosti NATO a EU (pokusy o subverzi česko-polských vztahů, dezinformace a poplašné informace očerňující USA a NATO, dezinformace vytvářející virtuální hrozbu války s Ruskem).“  
Podpora mezinárodní stability prostřednictvím spolupráce s partnerskými zeměmi Strategický zájem ČR Cílem ruského informačního působení v českém prostoru bylo (…) poškození pověsti Ukrajiny a její mezinárodní izolace (zapojením českých občanů a organizací do Ruskem skrytě řízených vlivových operací na Ukrajině či proti ní).“  
Zajištění kybernetické bezpečnosti a obrany ČR Strategický zájem ČR V oblasti státem řízené či podporované kybernetické špionáže představují nejzávažnější hrozby pro ČR Ruská federace a Čínská lidová republika.“  
Výsledek je jasný. To, co náš stát považuje za zásadní (tedy životní a strategické zájmy ČR), na to ruské aktivity přímo útočí. Abychom to ještě zkonkretizovali, připravili jsme následující zjednodušený přehled:
Typ hrozby proti zájmům ČR Empirický příklad Možná budoucí projekce
Dezinformační a vlivové operace či kampaně směřující k manipulaci české veřejnosti   Kauza „hnědá bunda“. Konspirace „červená karta řízena USA“. Možné masové dezinformační kampaně proti jednotlivým politickým entitám.
Dezinformační a vlivové operace se zahraničně-politickými cíli   Otevření tzv. konzulátu samozvané „Doněcké lidové republiky“ v Ostravě. Využití ČR jako platformy pro ruské zahraničně-politické zájmy například pořádáním konference Dialog civilizací v Praze, nebo jednání extremistických sil v ČR.
Vliv cizí moci na domácí extremistickou scénu, se zřetelem na paramilitární skupiny Napojení bývalých instruktorů ruských speciálních sil Spetsnaz na skupinu Slovenští branci Možné snahy o finanční, materiální, či tréninkovou podporu českých paramilitárních skupin ze strany ruských nebo proxy-ruských entit.
Kyberhrozby Kyberútoky na americkou Demokratickou stranu nebo německý Bundestag. Útoky na kandidáty proti Ruskou federací preferovaným politickým spojencům.
Špionáž a vlivové operace proti politickým a bezpečnostním institucím ČR Česká kauza agenta Rachardža. Známé ruské zpravodajské operace na polském MO, nizozemském MZV, nebo v estonských zpravodajských službách. Snahy o penetraci českých institucí s cílem získat citlivé informace o slabinách politických a bezpečnostních špiček pro budoucí použití jejich oponenty, kteří mají k Ruské federaci bližší vztah. Útoky na měkké cíle.
Během podzimu se také začalo dít to, že Česká republika mezi spojenci začala být vnímána jako stát, který si uvědomil riziko vlivu Kremlu a začal proti němu vědomě bojovat. Pomohlo tomu vládní oznámení budování Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Vládní představitelé tak začali být zváni k přednáškám o hrozbě dezinformačních operací do institucí jako je švédský institut SIPRI. Česko začalo být oceňováno na chodbách NATO jako spojenec, který proti této hrozbě začal něco solidního dělat. V září 2016 byl do NATO Centra excelence pro strategickou komunikaci vyslán český zástupce, z čehož jsme měli velkou radost. Snažili jsme se na to tlačit celé jaro, otravovali jsme s tím vládní představitele, až se to nakonec stalo. Během podzimu jsme byli citováni v řadě největších mezinárodních médií – od New York Times, přes německé noviny Frankfurter Allgemeine, či německý deník Bild. Dohromady jsem napočítal, že jsem o tomto tématu a situaci ve střední Evropě briefoval zhruba třicet novinářů od australských novin po finský deník, ten zájem je obrovský. S ním je spojen i protitlak, což jsou řady výhružek, některé se kvalifikují i na §353 Nebezpečné vyhrožování – když nám někdo vyhrožuje fyzickou likvidací. Takových případů je docela dost a některé z nich předáváme policii. S tím je spojen jeden z incidentů, který se nám stal. V srpnu jsme na základě informací z otevřených zdrojů v jednom našem přehledu jmenovali konkrétní osobu: „Vybrané části ruské komunity se mohou účastnit práce nevládních aktérů jednajících v zájmu Kremlu. Konkrétním případem jsou aktivity podnikatele Ivana Sokolova, který se podle svých slov účastní aktivit “Institutu slovanských strategických studií”.“ Pan Ivan Sokolov z „Institutu slovanských strategických studií“ (což je netransparentní organizace provádějící aktivity plně podporující aktivity putinovského Ruska) nám dne 22. září 2016 vtrhl do kanceláře, hlasitě se dožadoval kontaktu se mnou (byl jsem v té době v Londýně) a pak vyhrožoval našim kolegům, že si na nás posvítí, což mi následně sdělil i telefonicky. Člověk si na to zvykne, ale chce to trénink. Během podzimu jsme zvládli ještě jednu velkou věc. Když jsme na jaře viděli, že se na české vládní úrovni chystá tvorba specializovaného týmu, tak jsme si říkali, že by dávalo smysl jim do Prahy přivézt jejich protějšky z ostatních aliančních a partnerských států. Tak jsme to udělali. V polovině října jsme za podpory řady partnerů uspořádali STRATCOM SUMMIT, což se nakonec ukázalo jako celoevropskynejvětší letošní akce specificky zaměřená na toto téma. Přivezli jsme na 200 odborníků z 15 států, včetně šéfů specializovaných týmů strategické komunikace v NATO, EU a státech od Litvy, přes Finsko po německý Bundeswehr. Na uzavřených jednáních si čeští specialisté probrali se svými partnery své plány a postupy, v hlavním sále se střídaly evropské špičky od generála Petra Pavla po Edwarda Lucase. Velkou radost jsem měl z toho, že naše doporučení přebírali důležití lidé v různých bezpečnostních institucích, ale také z toho, že jsme z Prahy na několik dní udělali evropské centrum přemýšlení o dalším postupu vůči této hrozbě. Hodně našich spojenců s radostným údivem zjišťuje, že Česko v této oblasti má docela jasno a dělá konkrétní kroky, což upřímně s naší povětšinou pesimistickou a reaktivní pozicí na většinu mezinárodních záležitostí považuji za skoro zázrak. Poslední důležitý krok roku 2016 byl kulatý stůl vládního Národního konventu o EU, pro který jsme počátkem prosince připravovali podklady a moderovali diskuzi českých vládních a nevládních odborníků. Seděl jsem tam a poslouchal představitele jednotlivých bezpečnostních institucí a složek ČR, jak popisovali, jak vnímají tuto hrozbu a co s ní plánují jejich instituce dělat. Cítil jsem ohromnou satisfakci. Téměř všichni popisovali – svými slovy a ze svých úhlů pohledu – tuto hrozbu jasně a zřetelně, nikdo z představitelů klíčových státních orgánů nezpochybňoval, že by šlo o vážnou hrozbu a jen se diskutovaly konkrétní kroky. To je neskutečný posun, počátkem roku vůbec neexistovala shoda na tom, že toto téma je vážné a stát by se mu měl věnovat. Může se stát cokoliv, nicméně již dnes existují desítky bezpečnostních expertů ve službách státu, zapálených akademiků, novinářů či zodpovědnějších politiků, kteří sdílí pochopení, o jak vážnou hrozbu jde. Nepřátelský vliv Ruské federace a hrozbu dezinformačních operací se podařilo prosadit na českou veřejnou, politickou ale zejména vládní agendu a já jsem vděčný, že jsme k tomu s think-tankem Evropské hodnoty mohli přispět. Do roku 2017 vstupuji s dobrým pocitem, že naše snaha má smysl.   autor: Jakub Janda je vedoucím programu Kremlin Watch a zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty
Celý článek