logo Facebook
i slova jsou činy
Názory
Internet je plný hloupých žvástů, neúčinných rad a dezinformací. Autoři glos jsou názorově zcela rozdílní lidé, jejichž jediným jmenovatelem je profesní uznání.

Ve spořádané džungli českých televizních kanálů

18. března 2017 / Jan Jirák
Jedním z výrazných rysů současných úvah o budoucnosti masových médií je představa, že tradiční média – tisk a v podobě lineárního vysílání rozhlas a televize – jsou odsouzena k zániku a jen setrvačností dožívají. Přesto jsme svědky zakládání nových časopisů a v podstatě „boomu“ počtu televizních stanic. Stagnují, pravda, rozhlasové kanály a nerozvíjejí se tištěné deníky, ale jinak je sféra „tradičních“ masových médií plná pohybu, a pokud jde o budoucnost, působí velmi sebevědomým dojmem. Předpovědi o chmurné budoucnosti „tradičních“ masových médií, která neobstojí v konkurenci s nabídkou internetových médií, jako by nekorespondovaly s reálným vývojem v české mediální sféře. Podíváme-li se například na vývoj česky vysílaných (lineárních) televizních stanic v posledních letech, na první pohled zaujme především výrazný nárůst kanálů, které mají diváci na výběr. Digitalizace vysílání dala českým televizím rozmach. Jednotliví vysílatelé, od velkých „domácích“ hráčů (Nova a Prima) přes zahraniční (HBO), případně menší subjekty (TV Barrandov) až po ČT jako médium veřejné služby nabízejí celou řadu tematicky, žánrově či jinak (především demograficky) profilovaných kanálů. Divačky a diváci mají možnost vybrat si kanály zaměřené na mladší, spíš maskulinní publikum (namátkou Nova Action, Prima Cool), romantiku v různě intenzivních podobách (Prima Love, Barrandov Family), filmy (Nova Gold, Kino Barrandov). Na své si přijdou i děti (ČT Déčko), konzumenti esteticky a obsahově náročnějších obsahů (ČT art) či milovníci sportu (ČT Sport, ale také O2TV). Tento přehled pochopitelně není vyčerpávající – na příkladech se pouze snaží připomenout, že televizní diváci mají z čeho vybírat. Ale mají skutečně z čeho vybírat? Bližší pohled do bohaté nabídky televizních kanálů napoví, že hlavním cílem většiny (ne všech) zmíněných projektů je reprízování již vyrobených pořadů – často takových pořadů, které ani k reprízování určené nebyly. Ale princip starožitnosti platí i pro mediální produkty: běh času na ně nanáší vrstvu nostalgické patiny, díky níž jsme schopni brát jako akceptovatelný obsah i spoustu let starou zcela banální talk show i estrádu (na tom byl založen koncept někdejší „novácké“ stanice Smíchov). Zvláštní kapitolu pak představují sportovní kanály, které staví svou legitimitu na faktu, že sport je „divácky atraktivní“, ale přehlížejí, že z pohledu průzkumů sledovanosti platí tento předpoklad jen velmi omezeně. Jak si tedy nárůst televizních kanálů vyložit? Vysvětlení lze opřít o starý bonmot, podle něhož jde o peníze vždycky až na prvním místě. Televize je stále velmi tradiční masové médium, jehož model financování je založen na principech, které znají historici médií pod označením „northcliffovská revoluce“.  Lord Northcliffe, vydavatel řady deníků titulů a za první světové války ředitel propagandy (nabízený post člena vlády odmítl), na přelomu 19. a 20. století dovedl k dokonalosti princip odvozování ceny reklamy od velikosti a povahy publika – tento princip a řada dalších ekonomických inovací se staly základem financování médií po celé 20. století. Až nástup internetu a obrovské zmnožení komunikačních možností tento model financování narušily. Televize se vlastně snaží tomuto trendu čelit: nabízejí souběžně co největší množství kanálů s minimálními výrobními náklady a výnosy z prodeje menších (a fragmentovaných) publik inzerentům sčítají (proč to dělá i Česká televize, mi není tak úplně jasné).   Celý článek

Malé televize – co Čech, to muzikant

17. března 2017 / Irena Ryšánková
Tento text se zabývá přehledem „menších českých televizí“. Protože ale lze jen těžko do jednoho textu shrnout veškeré lokální a nikové televize, které najdete v kabelových či satelitních sítích, píše autorka jen o těch výraznějších. Pokud některou opomněla, jde to jen a jen na její hlavu. Jakékoliv další podněty uvítá. Startovním výstřelem televizního podnikání a otevřením televizního trhu nebyl vznik stanice Premiéra, ani nástup Novy. Byla jím digitalizace DVB-T1. Digitalizace, kterou táhla veřejnoprávní Česká televize a komerční televize ji usilovně a bezúspěšně brzdily (náklady jsou náklady). Zprovoznění multiplexu totiž otevřelo dveře konkurenci. Nevídaně. Velké televize přinutilo k masivním investicím, k zásadní programové změně a specializaci jednotlivých kanálů. Protože v dálkovém ovládání televize byl rozdíl mezi kanálem Nova a kanálem Pohoda pouze číslo předvolby, které se u malých televizí hůř pamatuje. Proto jsou stále velké televize velké a malé televize malé… Při letmém pohlédnutí na současné malé televizní stanice se zdá, že stále platí ono „co Čech, to muzikant“. Nejlépe rockový. Ať už jde o stanici Rebel ostravského mediálního mága Radima Pařízka, která vysílá rock. Pokračovat můžeme stanicí Fajnrock, od roku 2015 přejmenovanou na Slušnej kanál. Ta má dokonce v Praze i vlastní hospodu. Slušnej kanál hraje rock a metal a cílovkou je, posdle vlastního vyjádření, divák mezi patnácti až pětašedesáti. Pro ty, kdo nemají na rock nervy, vysílá stanice Retro, zaměřující se na hudbu 70-90 let, čili diváky středního věku. Provozuje ji Hudební televize s.r.o. , za níž stojí Pavel Attel a Jiří Němeček, zakladatelé hudební stanice Óčko. Speciální, až bizarní, ale zjevně ekonomicky výhodnou je stanice Šlágr Karla Peterky a hudebního vydavatelství Česká muzika . Šlágr se profiluje jako „československá lidová televize“, která hraje opravdu všechno. Dechovku, pseudolidové písně, známé písně v moderních úpravách. A hlavně teleshoppingovým způsobem prodává hudební nosiče. Stanice má mnoho studiových vstupů. Evidentně nikoliv drahých. Ale u diváků mají úspěch. Sesterkou stanicí Šlágru je pak Country No 1, která oddělila folk a country. Stanice expandovala na Slovensko jako „Šláger TV“ Majitel výše jmenované stanice Rebel vlastní i stanici Relax, která k sobě stáhla účinkující typu Pavla Novotného či Jiřího Krampola či nejrůznější jihoamerické telenovely. V době, kdy si ji při psaní tohoto textu pustila jeho autorka, byla na obrazovce věštkyně ze společnosti „Vědmy s.r.o“ (fakt, že si vědmy založily s.r.o je poměrně zajímavý, snad nezkrachují). Bohužel, pod vědmou běžel kraul, upozorňující na to, že za každou započatou minutu spojení zaplatí volající 70 korun a to i v případě, že nebude spojen do studia. Škoda. Zřejmě nejvýraznější stanicí kabelových a IPTV sítí je CS Film, patřící Československé filmové společnosti Jana Jurky a Leoše Pohla. Koncept stanice, totiž vysílat českou a slovenskou tvorbu, je vynikající a program vynáší na světlo mnoho filmů, které by jinak zůstaly zapomenuty. "Druhý program" této televize, Horor Film netřeba komenovat. Jen je třeba podotknout, že ve dne je to dětský program CS mini... KinoSvět pak vysílá dokumenty různých žánrů. Pro milovnice módy je tu pak poněkud unylá Fashion TV, česko-slovenská televize o módě, jejíž jedinou majitelkou je podle rejstříku Gabriela Drobová. Na hranici existence se pak potácí stanice Mňam o vaření. Původně ji provozovala CE Media, která je ale v insolvenci. Nyní ji vysílá SßP Broadcasting. Navzdory tomu, že stanice Mňau, která rovněž patřila k portfoliu, dopadla nevalně, plánuje ředitel Pál Milkovics ještě sesterské stanice Kutil, Trhák (o slevách) a MUDr. (raději se neptat). Takže, raději se neptejte, o čem jsou televize, o kterých raději ani nepíšu. Celý článek

Tanečky kolem přerovského zámku se po pěti letech vrací na svůj počátek

16. března 2017 / Monitor
Památková asociace ASORKD (Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR)  se již pět let aktivně zabývá problematickým děním, které provází osud renesančního zámku v Přerově nad Labem. Český rozhlas, který je majitelem zámku, dlouhodobě avizuje záměr zámek prodat. ASORKD průběžně informovala jak členy Rady ČRo, tak i zákonodárce o velmi podivném pozadí, který plánovaný prodej provázel. Rada ČRo veřejný, avšak netransparentní prodej zámku nakonec zastavila a celá ostudná kauza vyvrcholila v lednu tohoto roku, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 vydal prozatím nepravomocný rozsudek, kterým byli odsouzeni tehdejší ministr kultury Jiří Balvín, náměstek generálního ředitele ČRo Michal Koliandr a podnikatel Jan Hnilica. http://zpravy.idnes.cz/prodej-zamku-prerov-nad-labem-podminka-balvin-trest-fhq/krimi.aspx?c=A170109_115314_krimi_hro Vzhledem k tomu, že zámek přímo sousedí s Polabským národopisným muzeem, v jehož areálu se nachází čtvrtý nejstarší skanzen v Evropě, iniciovali jsme jednání s dnes již bývalým vedením Středočeského kraje, které je zřizovatelem skanzenu. Cílem jednání bylo přesvědčit vedení Středočeského kraje, aby projevilo zájem o koupi zámku a jeho následné propojení se skanzenem. Vznikl by tak v České republice ojedinělý areál, který by zahrnoval jak lidovou stavbu, tak stavbu zámeckou a život v nich. Tuto myšlenku nakonec vedení SČ kraje podpořilo a podpořila ji i sama obec Přerov nad Labem. Bohužel k podpisu kupní smlouvy z důvodu liknavosti dnes již bývalého hejtmana Miloše Petery, nikdy nedošlo. Nové vedení SČ kraje však projekt propojení skanzenu s renesančním zámkem vnímá spíše politicky, kdy nechce pokračovat v projektu, který z jejich pohledu iniciovali jejich předchůdci, kteří dnes sedí v opozičních lavicích. Jsme však i nadále přesvědčeni, že je ve veřejném zájmu, aby tato úchvatná stavba, jejíž potenciál čeká na odhalení, zůstala v majetku státu či v majetku veřejné instituce. Je ve veřejném zájmu, aby byl zámek přístupný veřejnosti, aby byl využit jeho potenciál pro podporu cestovního ruchu ve Středočeském kraji a nakonec, aby jeho zapojením do areálu sousedního skanzenu byla podpořena jeho atraktivita a mohla být rozšířena i jeho expozice. Celý projekt by ve svém důsledku zvýšil návštěvnost celého unikátního areálu. Jsme přesvědčeni, že Středočeský kraj je tím nejlogičtějším a nejvhodnějším subjektem, který by se měl stát majitelem renesančního zámku v Přerově nad Labem. Touto cestou si dovolujeme apelovat na členy Rady Středočeského kraje, zejména na paní hejtmanku Jaroslavu Pokornou Jermanovou, aby přehodnotila svůj dosavadní odmítavý postoj k této bohulibé myšlence a zahájila jednání s Českým rozhlasem o podmínkách prodeje zámku. Apelujeme také na zákonodárce, kteří v minulosti projevili pochopení nad veřejným zájmem, který v této kauze převažuje nad vším ostatním. Martin J. Kadrman - viceprezident ASKORD Celý článek

Švédsko proti rozhlasovému proudu

15. března 2017 / Zdeněk Duspiva
Přes pozitivní pokrok v evropské rozhlasové digitalizaci, ke kterému se v posledních měsících přidávají s aktuálními změnami i dosud stagnující Německo a Rakousko, se v některých státech, po politických změnách, otáčí vývoj opačným směrem – zpět vstříc analogu v pásmu FM. Na počátku byla jedna z prvních oficiálních vládních strategií digitálního rozvoje. Nesouhlas s postupným  rozvojem nové technologie DAB ve Švédsku pak ve větší míře přišel po politických vládních změnách, spolu s tlakem některých komerčních mediálních skupin. Časem se v rámci oponentní mediální kampaně začaly používat někdy až absurdní negativní argumenty, v čele s rizikem možných potíží ve vojenské oblasti… apod.  Nepomohl ani pokrok v blízkém Norsku, kde i přes protesty a žaloby na všech úrovních byl proces přechodu na digitální platformu DAB+ oficiálně zahájen a probíhá bez potíží. Za několik měsíců tak v Norsku dojde k většinovému opuštění pásma FM. Další evropské státy buď již mají plán přechodu, či na něm v nějaké formě pracují, anebo alespoň připravují podmínky. K nim patří i pozastavení přidělování licencí pro analog resp. omezení přidělování kmitočtů pro rozhlasové vysílání v pásmu FM (VKV). K takovým případům se specifickými podmínkami patří například v Nizozemí. Naproti tomu ve Švédsku jdou tamní orgány a instituce opačnou cestou a hledají další kmitočty v analogu v pásmu FM pro rozšiřování dosavadních kmitočtových přídělů. Švédská telekomunikační agentura PTS nyní informovala o svém plánu na vyhledání a zkoordinování sad nových VKV kmitočtů pro komerční rádia. Prioritou je podle PTS vytvoření minimálně tří národních celoplošných sítí s pokrytím území s 80-85% populace. Prověřuje se cca 100 možných kmitočtů, z nichž by mělo být disponibilních asi 80. Práce na novém kmitočtu plánu, který bude předložen vládě do letošního 30. června, tak pokračují naplno. Příští licenční období bude platné na dobu 8 let a mělo by začít platit již 1. srpna 2018. Regulační orgán pro tisk, rozhlasové a televizní vysílání MPRT bude mezitím připravovat strategii pro udělování licencí. Půjde podle všeho opět o tradiční formu „soutěže krásy“ se „zohledněním podpory hospodářské soutěže a různorodosti…“ Digitální rozhlas je pro Švédy tak opět o velký kus dál…   Celý článek

Veřejné prohlášení výběrové dotační komise programu Podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin

14. března 2017 / Monitor
S velkým znepokojením a obavami sledujeme přibývající projevy národnostní, rasové, náboženské a jiné nesnášenlivosti v ČR, jež stále vice zamořují veřejný prostor. Nenávistným útokům, majícím zatím převážně verbální charakter, v poslední době v naší zemi čelí čím dál více lidí pouze kvůli svému odlišnému etnickému původu, genderové orientaci či náboženskému přesvědčení. Je smutné a nepřijatelné, že na rozdmýchávání xenofobie se podílí i řada politiků naší země, včetně vysokých ústavních činitelů. V touze po maximalizaci svého zisku se ve veřejné debatě nebojí sahat po lživých, překroucených či demagogických tvrzeních, často pod záminkou takzvaného boje proti politické korektnosti. Ve skutečnosti však touto cestou jen stavějí na odiv vlastní předsudky a mimoděk nabádají společnost, aby své strachy z cizího považovala za vlasteneckou hodnotu. Žádáme všechny veřejně činné osoby, aby se v zájmu udržení současné rozmanité České republiky zdržovaly všech projevů, jež živí xenofobní nálady. Důsledky národnostní, rasové a náboženské nesnášenlivosti a nenávisti mohou být fatální, jak dobře víme z vlastní historie, kterou bychom neměli chtít opakovat. Jako členové výběrové dotační komise v Programu podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin (dále jen „Program“) posuzujeme projekty, které se uchází o finanční podporu ze státního rozpočtu na Ministerstvu kultury ČR. Jsme poradním orgánem ředitele věcně příslušného odboru, který jednotlivé projekty hodnotí, posuzuje a doporučuje k případné podpoře. Ředitel odboru médií a audiovize MK naše návrhy předkládá ke schválení ministru kultury, který o dotacích rozhoduje. Do dotační komise byl každý z nás nominován občanskými iniciativami, většinou spolky, reprezentujícími konkrétní národnostní menšiny žijící v ČR po projednání Radou vlády pro národnostní menšiny. Jedním z hlavních cílů Programu je mimo jiné to, aby se s jeho přispěním národnostní menšiny mohly svobodně, volně a také ve svém vlastním jazyce vyjadřovat a komentovat aktuální dění ve vlastní minoritě, jakož i ve většinové společnosti. Periodika, která jsou Programem podpořena, však nejsou určena výhradně pro okruh čtenářů z řad jednotlivých národnostních menšin. Většinová společnost si na jejich základě může učinit obrázek o tom, jak pestrá je etnická skladba dnešní České republiky. Program je tedy zároveň garantem, že její národnostní různorodost a bohatost bude v naší polistopadové svobodné společnosti i nadále chápána jako něco zcela přirozeného. Možnost o tom svobodně hovořit, dokonce ve vlastním menšinovém jazyce, nadto s podporou státu, v němž žijeme, také chápeme jako jeden z důležitých výdobytků Listopadu ´89 a zároveň ukazatel stavu naší demokracie. My, jako zástupci národnostních menšin žijících v ČR, tedy jedné z ohrožených skupin obyvatelstva, na nebezpečí xenofobie budeme důrazně upozorňovat až do doby, kdy zcela pomine. Prohlášení schválili zástupci národnostních menšin na jednání komise dne 21. února 2017, připojil se i zástupce romské menšiny. Mgr. Georgi Bečev, Ph.D., zástupce bulharské menšiny                                                 Eugenie Číhalová, zástupkyně ruské menšiny                                                                         Ing. Eva Zajíčková, CSc., zástupkyně slovenské menšiny                                                 Ildikó Cséfalvay, zástupkyně maďarské menšiny                                                                   Ing. Richard Neugebauer, CSc., zástupce německé menšiny                                         Janusz Konieczny, zástupce polské menšiny                                                                       Vital Timoščenko, zástupce běloruské menšiny                                                         Alexandr Anders, zástupce ukrajinské menšiny                                                                     Mai Nguyenová, zástupkyně vietnamské menšiny                                                     Miroslav Kováč, zástupce romské menšiny Celý článek

PR a digitalizace

13. března 2017 / Zdeněk Duspiva
Mediální nadšení z letošního mírně opožděného startu „nového“ digitálního televizního vysílání  v DVB-T2 je i nadále primárně podporováno zainteresovanými subjekty a zejména některými „natěšenými“ PR agenturami a jejich protagonisty. Při bližším pohledu ale není realita ani zdaleka tak růžová, jak je v médiích občas prezentována.   Zejména vyhlídky na další měsíce nejsou příliš optimistické…  Oponentura se zatím, zřejmě i kvůli mnoha neznámým a vzdálených termínům přechodu, ke slovu příliš nedostala. A to se toto téma ještě nestalo předmětem větší politizace, podobně jako většina jiných věcí se vztahem k větším skupinám obyvatel. Významnou nejistotou pro celý proces bylo i loňské podzimní lavírování kolem pozice ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a dění kolem něj i jeho poradců  - zejména pak v samotném závěru před jeho letošním odvoláním. Doba předvolební (a vlastně i ta povolební….) je spíše na překážku podobným dlouhodobým projektům. Přechod na DVB-T2 je navíc vynucený jinými nadnárodními a spíše konkurenčními zájmy, než jsou potřeby terestrických brodcasterů a televizí. Na základních rozhodnutích a na stanovení pravidel se podílí jak mezinárodní a evropské struktury, tak dílem členské státy EU. Do celého procesu pak ve finále promlouvá a odpovědnost přebírá jak domácí politická reprezentace (současná i ta další po podzimních volbách), tak i české regulační orgány. I tyto domácí instituce projdou personálními změnami, s velkou pravděpodobností s politickým nádechem.  Než budou pravidla doplněna potřebnou legislativou i dalšími rozhodnutími, dojde ke změnám i v řadě dalších dotčených orgánů, včetně těch politických. Bude se rovněž měnit Rada České televize a ještě předtím pravděpodobně dojde i na předčasnou volbu generálního ředitele. ČT tak i z dalších důvodů asi již nebude hlavním lídrem a tahounem, jako tomu bylo s koncem analogu. Změna v Radě ČTÚ pak proběhne v nejbližších týdnech a pravděpodobně, podle zákulisních zdrojů, dojde při ní i ke změně v zastoupení žen v radě… V neposlední řadě se změní vedení MPO i další orgány. Poslanecká sněmovna se blíží nejen k parlamentním prázdninám, ale i ke konci svého současného mandátu - to vše za naplno běžící volební kampaně. Technologický přechod na vyšší standard TV vysílání má sice schválený základní plán, ale splnění jednotlivých kroků už nebude tak snadné. Změna legislativy je vždy soubojem chtěného a možného, zejména v případě tak rozdílných zájmů jako tomu v mediální branži tradičně je. Dále přetrvává nejasnost perspektivy dosavadního většinového způsobu televizního vysílání i budoucí obchodní modely – navíc s „rizikem“ kódování a zavedení placených služeb. Souboj technologických přenosových platforem mezitím graduje a přesun ve prospěch obecně podporovaného vysokorychlostního i mobilního broadbandu mění prostředí rychleji, než jsou schvalována pravidla. Ani kmitočtové řešení a koordinace nebudou bezproblémové a tím i sestavení optimálního technického plánu přechodu. Zbývá řešit mnoho dalších věcí, například dostupnost prostředků pro současné i budoucí regionální či lokální televizní vysílání, reálné postoje hlavních komerčních televizí a řada dalších věcí. Samostatnou kapitolou pak bude posuzování evropských orgánů kolem naplánovaných mnohamiliónových finančních kompenzací, které jsou apriori vždy předmětem právních i politických potíží – často i „ex post“. Stačí si vzpomenout na doby nedávné, například i na poněkud zpožděné rozhodování či posuzování legislativního rámce. Jedním z takových případů bylo i dlouho očekávané klíčové stanovisko Ústavního soudu v případě první fáze digitalizace, které, byť pozitivní, přišlo až po skončení celého procesu. Ve hře pak jsou i finanční náklady, jejichž zdrojem má být kromě telekomunikačního účtu i státní rozpočet. V každém případě v současné „digitalizaci“ nelze vyloučit ani zpravidla složitou a dlouhou roli právní a soudní, která nastane v případě nedohody nebo při možných žalobách a sporech v rámci celého 3letého procesu. Je každopádně poněkud smutné, že se realizace tak důležitého a komplexního projektu v posledních týdnech smrskla v podstatě na jednoduchá propagační hesla a slogany, včetně slibování snadných rozhodovacích a legislativních řešeních a na aktivity a zákulisní diskuze kolem připravované soutěže na informační kampaň…     Celý článek

Na okraj dnů

11. března 2017 / Milan Šmíd
Prezident Miloš Zeman ve čtvrtek neoficiálně, v pátek oficiálně oznámil, že se hodlá v přímé volbě opětovně ucházet o funkci prezidenta. Kromě toho slíbil, že nebude napadat své protikandidáty, a že se nezúčastní předvolebních debat v médiích. K rozhodnutí, které se očekávalo, napsal optimistický komentář Martin Jaroš, Čech pracující v zahraničí, který si mne kdysi získal tímto životním postojem. Když jsem před léty překládal publikaci Evropského ústavu pro média EIM "Media and election", dozvěděl jsem se mj., že televizních diskusí se někdy odmítají zúčastnit "kandidáti, kteří jsou na předních místech výzkumů veřejného mínění, na základě poznání, že tím mohou více ztratit než vyzískat."
x x x
Redaktorka ČT Petra Tuháčková na brněnském sjezdu sociálních demokratů neudělala médiu veřejné služby příliš dobrou reklamu, když v přímém přenosu nepoznala Ódu na radost a označila ji za slovenskou hymnu. Sjezd probíhá dle očekávání: předseda B.Sobotka, první místopředseda M.Chovanec.
x x x
Když před týdnem Donald Trump rozvířil vášně obviněním na twitteru (jak jinak), že ho Obama nechal odposlouchávat, v důkazní nouzi přispěchaly na pomoc Trumpovi americké Parlamentní listy, tj. server breitbart.com sbírkou faktů podporujících Trumpovo obvinění posbíraných v médiích. V následné debatě se opět projevilo, jak to chodí v postpravdivé době s fakty. Nejde jen o jejich pravost, ale také o jejich interpretaci. Ano, tajná služba FISA - nikoli Obama - požádala o povolení odposlechů Trumpa a jeho spolupracovníků, soud jí to nedovolil. Ano, v zájmu národní bezpečnosti byl prověřen jeden počítačový server v Trump Tower směrem k ruským bankám. Rozhodovaly pověřené úřady, nikoli Obama, který nemá příslušné pravomoci. I ten největší Trumpův fanoušek snad uzná, že ve svém patetickém tweetu "Jak hluboko prezident Obama klesl, aby napíchl mé telefony během posvátného volebního procesu. To je Nixon/Watergate" Donald Trump silně přeháněl, ne-li dokonce křivě obvinil či lhal.
x x x
O tom, že něco shnilého je ve státě amerických tajných služeb, uvnitř kterých možná právě teď probíhá vnitřní boj mezi Obamovci a Trumpovci, svědčí úterní 7.3. vypuštění série dokumentů na Wikileaks (oznámené samozřejmě tweetem) dávajících možnost nahlédnout do dílny CIA a na její projekty v kybernetickém a internetovém věku.
x x x
Že se dnes vedou četné informační války, není pochyb. V jednom komentáři, který se tomuto fenoménu věnuje, jsem našel větu: "manipulating the media for profit, ideology, and lulz has evolved over time" (manipulování médií za účelem zisku, ideologie a lulz se v průběhu času rozvinulo a zdokonalilo). Díky za rozšíření slovní zásoby, ale existuje nějaký český jednoslovný ekvivalent slova "lulz" odvozeného od internetového "LOL"?
x x x
O (ne)důvěře médiím se dají najít zajímavé statistiky ve studii Masarykovy Univerzity "Žurnalisté ve stínu nedůvěry: K některým příčinám klesající důvěryhodnosti českých novinářů."
x x x
Česká televizní a filmová akademie udělovala minulou sobotu výroční ceny za filmovou a televizní tvorbu. Rekordních dvanáct cen si odnesl film Masaryk, jehož fabulace - jak už to dnes bývá zvykem (viz seriál Bohéma) - jsou v rozporu s historickými fakty. Blíže o tom článek Petra Zídka v Lidovkách.
x x x
Kdo má dvě hodiny čas, nechť navštíví YouTube a zhlédne průběh konference "Média a moc" v pražském Evropském domě z 2.3.2017 konané pod záštitou europoslance Petra Macha. Moderuje Petr Žantovský, hovoří Petr Mach, Petr Robejšek, Václav Klaus ml., Benjamin Kuras, Jozef Leikert, Miloslav Bednář. Uvedl Jozef Leikert, děkan Fakulty masmédií soukromé Paneurópskej vysokej školy z Bratislavy. Názor ať si potom udělá každý sám. zveřejněno s laskavým svolením autora Celý článek

Světoví lídři a jejich vliv na Facebooku. Ani Miloš Zeman se (díky Ovčáčkovi) neztrácí

10. března 2017 / Robert Břešťan
Kdo není na Facebooku, jako by nebyl, platí už dávno ve světové i tuzemské politice. Agentura Burson-Marsteller vydala nový žebříček nejaktivnějších politiků na Facebooku. Zastoupeno je i Česko.  „Podle posledních údajů je na Facebooku alespoň jednou měsíčně aktivně přítomno 1,86 miliardy lidí, denně 1,23 miliardy. Žádný div, že na této sociální síti je aktivních 87 % vlád a politických představitelů  ze 193 členských zemí OSN,“ konstatuje Burson-Marsteller ve své analýze.

Příklad Donalda Trumpa

Data například o počtu interakcí, „lajků“ či počtu přátel jsou vztažena k 1. únoru 2017. Analyzováno bylo 590 facebookových stránek. Kompletní žebříček World Leaders on Facebook zahrnuje politiky a vlády z celého světa, od Afriky, přes Evropu po Oceánii. Česko je zastoupeno pěti politiky či institucemi – prezidentem Milošem Zemanem, premiérem Sobotkou, ministrem zahraničí Zaorálkem, Úřadem vlády a ministerstvem zahraničí. S počtem interakcí 398 360 si stránka českého prezidenta nestojí špatně i ve světové konkurenci (srovnatelně je na tom například předseda Evropské rady Donald Tusk, maltský prezident Marie-Louise Coleiro nebo polská premiérka Beata Szydłová). Sociální sítě, především Facebook a Twitter, se stávají stále důležitějším prostředkem, jak politici přímo komunikují se svými voliči a jsou tak zásadním kanálem předvolebního boje. Za příklad – nijak překvapivě – dává analýza Burson-Marsteller amerického prezidenta Donalda Trumpa:

„Burson-Marsteller” Autor: Burson-Marsteller ZDROJ: Burson-Marsteller

„Zpětně lze vysledovat, že volební úspěch Donalda Trumpa souvisí s jeho důrazem na sociální média. Na Facebooku se nyní už jako americký prezident stal druhým nejpopulárnějším světovým lídrem s 20 miliony followerů.“ Jedničkou je indický premiér Naréndra Módí s bezmála 40 miliony facebookovými následovníky. Trumpova osobní facebooková stránka zaznamenala ohromující nárůst followerů už během jeho volební kampaně – v roce 2016 se počet „věrných“ ztrojnásobil z 5,1 milionu na 16,7 milionu (nyní jde již o 19,8 milionu followerů).

Nejúspěšnější post i video – Obamovi

Většina světových státníků si své facebookové stránky obvykle nespravuje sama. To je i případ oficiálního profilu českého prezidenta Miloše Zemana (výjimkou jsou například albánský premiér Edi Rama, dánský předseda vlády Lars Løkke Rasmussen nebo prezident Hondurasu Juan Orlando Hernández, který prostřednictvím svého mobilu na Facebooku občas i živě vysílá). Administrátoři účtů zjevně sledují trendy. Posty podle údajů Burson-Marsteller v 55 % případů vždy provázejí obrázky, ve 22 % případů je součástí link na nějakou webovou stránku, 12 % postů je s videem a jen v osmi procentech případů jde o „pouhá slova“. A jaký byl nejpopulárnější politický post roku 2016? „Šlo o stránku tehdejšího amerického prezidenta Baracka Obamy – o rodinnou fotografii s přáním veselých Velikonoc. Reakcí bylo 3,2 milionu lajků, komentářů, sdílení či jiných reakcí,“ konstatuje analýza.
easterobama

Autor: Facebook Baracka Obamy Facebook Baracka Obamy

Nejsledovanějším „politickým“ videem byly záběry z návštěvy stošestileté Virginie McLaurinové v Bílém domě a její tanec s Obamovými z února 2016. Ke dni vydání studie mělo video 66 milionů shlédnutí, za necelý měsíc přibyly další dva miliony. Celý článek

Nesystémová podpora veřejnoprávních médií

09. března 2017 / Monitor
Senátoři ve středu 8. března nepřijali můj pozměňovací návrh, který jsem podávala spolu s kolegy Ladislavem Kosem (HPP11/Pir/KDU-ČSL) a Michaelem Canovem (STAN/SLK), jehož cílem bylo napravit chybu v zákoně o DPH týkající se možnosti uplatňovat nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání. Změny prosazené poslanci Votavou a Jandákem (oba ČSSD) přijaté v Poslanecké sněmovně znamenají, že Česká televize a Český rozhlas budou smět uplatňovat nárok na odpočet DPH za pořízené zboží nebo služby ve stejném rozsahu jako komerční rozhlasové a televizní stanice. Jako členka Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky a zpravodajka tohoto senátního tisku se obávám rozporu s právem EU. Souhlasím s tím, že veřejnoprávní rozhlas a televize mají v rámci plurality názorů českých médií klíčové postavení. Sama je považuji za souostroví nezávislosti v moři mediálně-komerčních zájmů. Zde ale řešíme jejich nesystémové finanční zvýhodnění. V Poslanecké sněmovně prošlo ve třetím čtení, aniž by bylo dostatečně zdůvodněno, aniž by byly spočítány budoucí finanční dopady a hlavně aniž by se zvážilo riziko kolize s právem Evropské unie. Soudní dvůr EU tuto problematiku řešil docela nedávno a jeho jasné argumenty nelze jen tak opomenout (judikát Soudního dvora EU ve věci C-11/15, z 22. 6. 2016). Vnímám také riziko související s možným otevřením této cesty pro další subjekty kromě veřejnoprávního rozhlasu a televize. Můj návrh neprošel o dva hlasy. Senát tedy nakonec posílá novelu zákona o DPH zpět do Poslanecké sněmovny, ovšem bez nápravy nesystémové podpory veřejnoprávních médií, kterou se poslancům podařilo na poslední chvíli „protlačit“. Jedná se o bezprecedentní úpravu v rámci Evropské unie. autorka Renata Chmelová je senátorka BEZPP Celý článek

DAB, DAB+ ... je to opravdu současnost nebo dokonce budoucnost rozhlasového vysílání?

08. března 2017 / Miroslav Pýcha
Každý den čtu na různých webech články a novinky o chystané digitalizaci rozhlasového vysílání. Technický pokrok nezastavíš, je ale technologie DAB tím řešením, které lze vnímat jako úžasnou světlou budoucnost rozhlasového vysílání? Postupně, jak častěji a častěji čtu téměř aktivisticky oslavné články o technologii DAB, mě napadá stále více otázek. K otevření diskuse na téma DAB, řekněme z jiného (dle mého názoru realističtějšího) pohledu, mě přimělo i nedávné svezení vozem nejmenované značky Škoda Superb, se zabudovaným autorádiem s tunerem DAB. Při ladění jsem si zvolil alternativní stanici Českého rozhlasu Wave v pásmu DAB a překvapil mě velmi nepříjemný, až plechově znějící zvuk. Tak toto má být tedy ta vyšší kvalita ptal jsem se sám sebe? Při přeladění zpět na pásmo FM byl však zvuk standardní a určitě výrazně lepší než ten ze stanice v DAB. Čím to je? Podotýkám, že nás v autě jelo více a nebyl to tedy jen můj soukromý pocit. Pohledů na DAB je mnoho, názorů na její využití ještě víc. Co je však horší, o výhodách, resp. nevýhodách této technologie se hovoří jen málo. Lze se v podstatě dobrat jen těch aktivisticky oslavných článků na téma, kde se v Evropě pokouší spustit nějaký multiplex, resp. jak nadšení posluchači budou oslavovat příchod nového rozhlasového programu (aktuálně myslím např. nové rádio pro GAY komunitu). Co ale opravdu lze od vysílání v DAB očekávat? Jakou má přidanou hodnotu? Prahnou posluchači rádia v České republice po DAB? Při zavádění každé nové technologie, by měl platit princip - nová technologie musí přinést výrazné zlepšení stávajícího stavu. Lepší technické řešení, tím i více možností, více radosti a užitku, zejména koncovým uživatelům. V tomto případě posluchačům. U nás se vysílá v DAB již delší dobu. Aktuálně ve formě testu Českých radiokomunikací v Praze, resp. vysílání společností RTI a Teleko. Všem propagátorům DAB bych doporučoval, aby si pravidelně poslechli stanice v těchto multiplexech a porovnávali s poslechem na FM. Já osobně to tak dělám už minimálně 3 roky. Komplexní polemika ohledně výhod či nevýhod DAB by zabrala desítky stran textu. Položím alespoň zásadní otázky. Odpovědi by měl hledat každý, kdo se touto problematikou zabývá. Zejména je potřeba hledat seriózní odpovědi dřív, než dojde k nevratným změnám vysílací legislativy. Aktuální stav v naší republice je totiž celkem absurdní. Vysílání všech rozhlasových stanic v pásmu FM by totiž mělo být ukončeno již v říjnu 2025. Datum vzniklo v minulosti jako úlitba provozovatelů, kteří chtěli prodloužit své licence. Za cenu přidělení tzv. transformační licence se všichni svorně zavázali přejít po tomto datu na digitální vysílání. Tehdy nikdo neřešil, co tento závazek bude znamenat. Nikdo neřešil, že se toto datum jednou přiblíží a co bude den poté. Tehdy opravdu byla prioritou jen aktuální potřeba vyřešit prodloužení licencí (s příslibem přechodu na DAB) Na úvahy co se stane po roce 2025 nebylo už tehdy dostatek času. Dnes je sice rok 2025 ještě stále celkem daleko, ale nezadržitelně se blíží. Nejvyšší čas opravdu seriózně diskutovat o tom, proč a jak nastavit přechod rozhlasového vysílání na DAB, proč je nebo naopak není lepší FM, resp. jaké jsou možnosti dalšího rozhlasového vysílání po roce 2025. U nás je zvykem řešit vše na poslední chvíli. To se týkalo novel zákona o RTV vysílání v minulosti, stejné je to i dnes. Nikdo tu nemá jistotu, jak to s rozhlasem bude za nedlouho vypadat, jak a na co by se měl provozovatel, nebo posluchač připravit. Co nastane po datu 25.10.2025? Potřebujeme to vědět s předstihem, abychom mohli plánovat svá rozhodnutí, své investice a své podnikání. Jde o budoucnost rozhlasu, proto musíme znát i názory uživatelů – posluchačů. Napadá mě několik témat. 1) Kdo má opravdu zájem o DAB? Posluchači? Provozovatelé rádií? Perspektivní budoucí provozovatelé muliplexů? Či prodejci nové technologie? 2) Proč vlastně DAB? Co, resp. komu technologie DAB přináší? Jakou má přidanou hodnotu oproti vysílání v pásmu FM? 3) Jak je to s kvalitou poslechu v DAB? Jde opravdu o natolik kvalitativní posun oproti poslechu vysílání v pásmu FM? 4) Co a komu přináší DAB? Půjde opravdu o větší množství programů? Nebo o větší kvalitu programů? 5) Existuje aktuální potřeba, poptávka, či "hlad", po dalších rozhlasových programech? Je v současné době u nás malá nabídka rozhlasových program a stanic? 6) Jaká je dostatečná nabídka rozhlasových programů v jednom městě? Je málo 30 nebo 300 stanic? 7) Pokud bychom se opravdu měli dočkat desítek nových programů - kdo je bude vyrábět a produkovat? Nebudou to už jen automaty a samohrajky, resp. klony stanic velkých provozovatelů, které budou odbavovány automaticky z PC? 8) Kdo má zájem na ukončení vysílání v pásmu FM? Pásmo FM není perspektivně vyhrazeno pro jiné služby, je tedy potřeba uměle ukončit vysílání rozhlasu v tomto pásmu? A proč? Je třeba nutit provozovatele a posluchače k přechodu na jiný systém a s tím spojenou nutnost nákupu nových zařízení? Má zájem ukončit příjem v FM pásmu posluchač? Provozovatel nebo provozovatel multiplexu? Uvažuje se do budoucna o ponechání vysílání i v pásmu FM? 9) Proč dnes startují nové a nové stanice v pásmu AM, v pásmu, které se už dávno zdálo být zcela mrtvé? Bude ukončen úředně i provoz rozhlasu v pásmu AM, v pásmu, které je nesrovnatelně technicky zastaralejší a méně kvalitní, než pásmo FM, které by se mělo opustit? A proč vlastně posluchači poslouchají rozhlas ještě dnes v pásmu AM? 10) Aktuálně nejen Český rozhlas, ale i soukromí provozovatelé "dobudovávají" své FM sítě, investují do jejich rozvoje nemalé prostředky. To vše jenom proto, aby byl v roce 2025 ukončen provoz? 11) Jak je to se šířením, resp. možnostmi pokrytí signálem v pásmech FM a DAB? Šíří se lépe signál v pásmu VKV (87-108MHz) a nebo v pásmu DAB (III.TV pásmo)? Jak je to opravdu s technickými možnostmi pokrytí a šíření signálu? A jaký je rozdíl mezi příjmem za pohybu (v automobilu) a uvnitř budov. Jaká technologie je pro tyto účely vhodnější - FM nebo DAB? 12) Jak je to s cenami za technologie, za provoz a šíření rozhlasového signálu v pásmech FM a DAB? Co je pro koho levnější a co je opravdu výhodnější? 13) Jaký lze očekávat rozvoj jiných technologií? Jak na tom je DAB dnes, jak bude zítra, jak za 5 let v porovnání s jinými technickými možnostmi a technologiemi, např. 5G a pod.? Jaká je perspektiva v horizontu 5 - 10 let? Toto je 13 témat, na které by měl hledat odpovědi každý, kdo se problematikou digitalizace zabývá. Otázek je jistě mnohem více. Pokusím se v dalších článcích postupně popsat jak to vidím já. autor je provozovatel soukromých rozhlasových stanic rádio COLOR a HEY Celý článek