Česká média ...i slova jsou činy

Otřesy, jimiž prochází Evropská unie, mají jistě celou řadu příčin. Jednou z hlavních je však ostrý rozpor mezi ideou úzce integrované Evropy a hospodářskou politikou jednotlivých zemí i Unie jako celku, ve které jsou silné rysy neoliberalismu.
Neoliberalismus ordinuje deregulaci, tedy nezasahování států do hospodářského života. Z toho mimo jiné plyne, že finanční instituce mají mít plnou svobodu nafukovat spekulativní bubliny všeho druhu. Když je pak soukromý bankovní sektor v úzkých, jako se to právě děje ve Španělsku, má Evropa požár hasit, aniž mu mohla předejít.
Neoliberalismus je pro snižování daní. Když se pak v některé zemi přestanou daně prakticky úplně vybírat, jako se to stalo v Řecku, má Evropa vyrovnávat dluhy země u cizích bank, aby mohly i napříště plnými hrstmi půjčovat nesolventním.
Neoliberalismus je založen na filozofii ostrého konkurenčního boje každého s každým. Pokud by měl takový boj probíhat mezi evropskými zeměmi, nedává Evropská unie už vůbec žádný smysl. Bylo by přece absurdní, aby po každém kole tvrdého hospodářského zápasu přesypal Brusel poraženým peníze, které vybere z kapes vítězů.
Neoliberální Evropa by měla mít na své vlajce vyobrazen kulatý čtverec. Tak by to nelépe vystihovalo logiku jejího dnešního fungování.
Pozice neoliberálů je v této věci až smutně komická. Bojují všemi silami proti užší evropské integraci, která by prý zničila nezávislost jednotlivých členských zemí.
Přitom chtějí všem členským státům vnutit přesně tutéž politiku, aniž by je napadlo, že tím zničí jejich nezávislost. Je to politika privatizace, omezování veřejného sektoru a tvrdého utahování opasků sociálně nejpotřebnějších. Stejná politika, která v podobě takzvaných programů strukturní adaptace vedla ke ztrátě ekonomické nezávislosti a k dalšímu zadlužování rozvojových zemí, má podle neoliberálů posílit nezávislost a zajistit oddlužení zemí evropských.
Pokud by měla být Evropa neoliberální, vůbec by se nemusela budovat. Na to, aby jednotlivé země sloužily jako rezervoár laciné pracovní síly a jako zásobitel cizích bank penězi daňových poplatníků, přece nemusejí dohlížet stovky europoslanců a desítky eurokomisařů. Trh si tyto důsledky neoliberální politiky ohlídá docela sám.

Jan Keller

Publikováno v deníku Právo