Česká média ...i slova jsou činy

Bublina splaskla. Už i předseda SPOZ Vratislav Mynář odmítl v rohovoru pro Právo předvolební integraci levice, s níž operují někteří politici blízcí Miloši Zemanovi. ČSSD, SPOZ i KSČM hodlají kráčet k volbám samostatně.
O to zajímavější bude sledovat, na jakém půdorysu vznikne příští vláda. Docela dobře se může stát, že sociální demokracie, pravděpodobná vítězka voleb, bude mít na výběr ze čtyř variant: dvou levicových a dvou pravicových.
Dosud bylo nejpreferovanější spojenectví s komunisty, nejlépe formou menšinové vlády ČSSD s podporou KSČM. Oranžoví by měli exekutivu plně pod kontrolou a mohli by v klidu realizovat svůj sociální program. Ze současného vedení ČSSD se k této důrazně levicové alternativě staví dlouhodobě nejvstřícněji Jiří Dienstbier. Druhou možností bude vynechat komunisty a hledat oporu v drobných levicových a středových stranách. To pokud by se v příští Sněmovně objevila SPOZ a KDU-ČSL. Koalice s nimi by se mohla inspirovat složením krajské rady na Pardubicku. Ze špiček ČSSD je ke komunistům nejkritičtější a k SPOZ nejvlídnější Zdeněk Škromach.
Oba modely mají své výhody a šlo by je před voliči sociální demokracie spolehlivě obhájit. První prolamuje letité tabu a směřuje k budování silné ČSSD. Ovšem kdyby v jednobarevné vládě (či v koaličním kabinetu s KSČM) selhala, o to bolestnější by byl dopad na tvrdou zem. Druhá eventualita by vedla k vychovávání středolevicových koaličních partnerů a pozvolné kultivaci české politiky. ČSSD by se však musela o moc dělit.
Vše ale komplikuje Miloš Zeman zahleděný do opoziční smlouvy, kterou by podle něj měla uzavřít nejsilnější strana na levici s nejsilnější stranou na pravici. Tento způsob menšinového vládnutí si ČSSD s ODS vyzkoušela v letech 1998–2002. Sociální demokracie mohla dělat cokoliv, jen jí to museli občanští demokraté dovolit. Společné zájmy takto obě partaje dokážou prosazovat snadno. Těžko ale předpokládat, že by ODS umožnila levici zrušit reformy a rozvíjet sociální stát.
Historicky je přirozeným oposmluvním partnerem sociálních demokratů ODS. Jestli by ale měla platit definice o spolupráci dvou nejsilnějších, lze se dočkat i okamžiku, kdy Miloš Zeman bude ČSSD nabádat, aby to dala dohromady s TOP 09, která mezitím nahradí ODS na čele pravice.
Sotva si představit absurdnější situaci. ČSSD by mohlo jen těšit, že si v rámci extrémně širokého koaličního potenciálu může vybrat za nevěstu kteroukoli z natřásajících se nápadnic. Přesto by bylo rozumnější zúžit okruh adeptů na strany programově kompatibilní. Koneckonců levicový volič si s pravicí již užil dost a netrpělivě vyhlíží změnu. Miloš Zeman s ní sociální demokracii patrně nepomůže. Šéf zemanovců Vratislav Mynář se ale jako druh ve zbrani nabízí. Je přitom podružné, že ho k tomu nejspíš vede poznání, že na pozadí holportu ČSSD a ODS (nebo TOP 09) by si SPOZ ani neškrtla.

Lukáš Jelínek, politolog

Zveřejněno v deníku Právo.