Česká média ...i slova jsou činy

Pár týdnů poté, co vstoupila v platnost penzijní reforma, upozornila ekonomka Markéta Šichtařová na skutečnost, které si předtím málokdo všiml.
Jde o to, že pokud nesplňujete délku pojištění, která byla prodloužena až na 35 let, pak vám nevzniká nárok na důchod od státu. Na tento nárok je však vázána možnost čerpat peníze z druhého pilíře.
Zde se rýsuje past pro řadu střadatelů. Z vývoje v zemích, které jsou ekonomicky rozvinutější než my, je zřejmé, že dlouhodobá nezaměstnanost, opakovaná nezaměstnanost a neplnohodnotné pracovní smlouvy se budou také u nás šířit a postihovat v rostoucí míře i příslušníky středních vrstev.
Nečasova penzijní reforma je ovšem koncipována tak, jako kdyby stále spoléhala na právo na práci zaručené reálným socialismem. Ve skutečnosti mohou mít i lidé s vyšší kvalifikací potíže splnit nově předepsanou délku pojištění.
Člověk, který si šetří do druhého pilíře, avšak tuto podmínku nesplní, může pilně spořit po celý život, ovšem na peníze, které si na spokojené stáří odkládal, nedosáhne.
Mluvčí ministerstva financí sdělil, že se vlastně nic neděje, protože peníze naspořené ve druhém pilíři se stanou předmětem dědictví. Pouze tím potvrdil, že záludná past existuje a nad nejedním nešťastníkem může velice snadno sklapnout.
Jak bude vypadat spokojené stáří těchto lidí? Dokud neprokážou, že mají splněnu předepsanou délku pojištění, mohou mít v soukromém penzijním fondu naspořený třeba milión. Nedostanou ani korunu. Budou ovšem muset i nadále do fondu přispívat, protože vystoupit z něho není možné. Pokud nemají dědice, budou do něho někdy až do smrti platit na zajištění spokojeného stáří provozovatelů fondů.
Druhý penzijní pilíř je šitý na míru lidem, kteří se nemusejí obávat závažnějšího onemocnění, mají zaručeno, že se neocitnou delší dobu bez práce, a vydělávají tolik, že připlácení z vlastní kapsy po dobu desítek let ani nepocítí. Takoví lidé, pokud existují, se však mohou zabezpečit na penzi i bez komplikací, které pro ně připravili vynálezci druhého pilíře.

Jan Keller

Autor je sociolog.
Zveřejněno v deníku Právo.